ZLATO

Kov, který je v Bibli zmíněn jako první a o kterém se tam mluví nejčastěji. (1Mo 2:11) Již od nepaměti to byl drahý kov, který byl vysoce ceněn, protože je těžký, vyskytuje se vzácně, má trvanlivý nepomíjející lesk a třpytivou krásu, je tvárný a kujný. Zlato je označeno mnoha hebrejskými výrazy; mezi ně patří za·havʹ (2Mo 25:11), cha·rucʹ (Ze 9:3), keʹthem (Ža 45:9), paz (‚přečištěné zlato‘; Ža 19:10), seghórʹ („ryzí zlato“; Job 28:15) a ʼó·firʹ („ofirské zlato“; Job 22:24). Řecké výrazy chry·sosʹ a chry·siʹon jsou v Křesťanských řeckých písmech použity k označení mincí, ozdob a kovu jako takového; používají se také v obrazném smyslu. (Mt 10:9; 1Pe 3:3; Mt 2:11; 1Ko 3:12)

Zlato se v přírodě vyskytuje vzácně, čímž získalo určitou peněžní hodnotu, díky které se začalo používat jako prostředek obchodní směny a jako měřítko bohatství a významného postavení. (1Mo 13:2; 1Pa 21:25; Es 8:15) Ražení mincí však bylo vynalezeno později. Zlato je kvůli své barvě, svému lesku a své odolnosti vůči oxidaci neboli ztrátě lesku zvláště cenné pro klenotnictví a výrobu ozdob všeho druhu. (1Mo 24:22; 41:42; Sd 8:24–26; Ža 45:9, 13)

Když je zlato ve své přírodní podobě objeveno v písečných usazeninách a na dně řek, lze ho díky jeho váze snadno rýžovat. Kniha Job se zmiňuje o těžbě a přečišťování zlata. (Job 28:1, 2, 6)

Jeho použití ve svatostánku a v chrámu. Zlato je velmi kujné, a proto je možné ho zpracovat do bezpočtu tvarů. Při stavbě svatostánku bylo zlato vytepáno do plátků, které se použily na potažení předmětů, a do tenkých fólií, ze kterých se stříhaly nitě, jež se vetkaly do určitých částí oděvu velekněze. (2Mo 25:31; 30:1–3; 37:1, 2; 39:2, 3) Podobně bylo zlato použito v chrámu, který vystavěl Šalomoun. (1Kr 6:21–35; 10:18; 2Pa 3:5–9) Když se zlato leguje jinými kovy, zvyšuje se jeho tvrdost, a tak se rozšiřuje možnost jeho použití. Tento postup se využíval také ve starověkém Izraeli. (1Kr 10:16; viz heslo ELEKTRUM.)

Velké množství zlata bylo použito ve svatostánku a současná hodnota tohoto zlata se odhaduje asi na 11 269 000 dolarů. (2Mo 25:10–40; 38:24) Avšak v porovnání s množstvím zlata, které se použilo, byl svatostánek pouze miniaturou Šalomounova velkolepého chrámu. David na stavbu tohoto chrámu vyčlenil více než 100 000 talentů zlata, jehož hodnota by dnes přesahovala 38 535 000 000 dolarů. (1Pa 22:14) Svícny a chrámové náčiní — vidličky, misky, konvice, nádrže, poháry a tak dále — byly vyrobeny ze zlata a stříbra; některé náčiní bylo z mědi; zlatem byli potaženi cherubíni v Nejsvětější, oltář pro kadidlo a rovněž celý vnitřek domu. (1Kr 6:20–22; 7:48–50; 1Pa 28:14–18; 2Pa 3:1–13)

Šalomounovy příjmy. Velké množství zlata přibylo do Šalomounovy pokladnice od krále Tyru (120 talentů) a od královny ze Šeby (120 talentů), a proudilo také z každoročních tributů, daní a prostřednictvím Šalomounovy vlastní obchodní flotily. Zpráva říká: „Váha zlata, které přišlo Šalomounovi za jeden rok, dosahovala šesti set šedesáti šesti talentů zlata [asi 256 634 000 dolarů].“ V této částce nejsou započteny příjmy od obchodníků, místodržitelů a tak dále. (1Kr 9:14, 27, 28; 10:10, 14, 15)

Jedním z míst, odkud Šalomoun získával čisté zlato, byl Ofir. Byl objeven hliněný fragment, o kterém se říká, že pochází z osmého století př. n. l., a na kterém je napsáno: „Ofirské zlato do Bet Choronu, 30 šekelů.“ (1Kr 9:28; 10:11; Job 28:16; viz heslo OFIR.)

Nakládání se zlatem z dobytých měst. Bůh Izraeli přikázal, že ryté sochy model národů mají být spáleny v ohni: „Nebudeš toužit po stříbře a zlatě na nich ani si je vskutku nevezmeš, abys jím nebyl lapen do léčky; pro Jehovu, tvého Boha, je to totiž něco odporného. A nepřineseš si do domu odpornou věc a nestaneš se skutečně věcí zasvěcenou zničení jako ona. Měl by sis to důkladně hnusit a mít k tomu naprostý odpor, protože je to něco zasvěceného zničení.“ (5Mo 7:25, 26) Modly a jejich příslušenství proto byly spáleny, a zlato a stříbro z nich byly v některých případech rozdrceny na prach. (2Mo 32:20; 2Kr 23:4)

Ostatní zlaté a stříbrné předměty v dobytých městech si Izraelité mohli vzít potom, co je přečistili ohněm. (4Mo 31:22, 23) Výjimkou však bylo Jericho, protože to bylo prvním ovocem dobývání Kanaánu. Jeho zlato a stříbro (vyjma toho, které bylo na modlách) mělo být předáno kněžím a zasvěceno k použití ve svatyni. (Joz 6:17–19, 24)

Moudrost a víra jsou lepší než zlato. Přestože zlato má velkou hodnotu, nemůže tomu, kdo je vlastní, dát život, stejně jako to nemůže udělat ani jiné hmotné bohatství (Ža 49:6–8; Mt 16:26); a i kdyby někdo dal jakkoli velké množství zlata, nemůže za ně koupit pravou moudrost, která pochází od Jehovy. (Job 28:12, 15–17, 28) Jeho zákony, přikázání a ukázňování jsou daleko žádoucnější než mnoho přečištěného zlata. (Ža 19:7–10; 119:72, 127; Př 8:10) Zlato nemůže člověka osvobodit v den Jehovova hněvu. (Sef 1:18)

Lidé, kteří jsou součástí hmotařské společnosti, se vysmívají víře v Boha a říkají, že je nepraktická. Nicméně apoštol Petr poukazuje na jedinečnou trvanlivost víry a na její stálou hodnotu. Uvádí, že vyzkoušená jakost něčí víry má daleko větší hodnotu než zlato, které sice může odolat ohni, ale přesto se může rozplynout nebo může být zničeno jinými prostředky. Křesťané musí snášet různé zkoušky, které jsou někdy zarmucující, ale tyto zkoušky slouží k tomu, aby se u takových křesťanů ukázala jakost jejich víry. (1Pe 1:6, 7) Pravá víra může obstát v jakýchkoli zkouškách.

Symbolické použití. Job o zlatě mluvil jako o symbolu hmotařství; věděl, že hmotařství je jedna z věcí, kterým se musí vyhýbat, pokud se chce líbit Jehovovi. (Job 31:24, 25) Na druhé straně ryzí zlato je díky své kráse, drahocennosti a čistotě vhodným symbolem k popisu svatého města, Nového Jeruzaléma, a jeho široké ulice. (Zj 21:18, 21)

Socha z Nebukadnecarova snu měla zlatou hlavu a zbytek sochy byl vyroben z méně vzácných materiálů. Daniel vysvětlil, že jednotlivé části sochy představují světové mocnosti a že zlatá hlava je Nebukadnecar, to znamená vladařská dynastie babylónských králů začínající Nebukadnecarem. (Da 2:31–33, 37–40) Babylón je podobně symbolicky znázorněn jako „zlatý pohár v Jehovově ruce“, který Jehova používá k vykonání svých rozsudků nad národy. (Jer 51:7)

Ve svatostánku, který postavil Mojžíš, bylo zlato použito v uzavřených odděleních — ve Svaté, kam vcházeli kněží a vykonávali tam své povinnosti, a v Nejsvětější, kam vstupoval pouze velekněz. Jelikož Nejsvětější, kde byla zlatá truhla smlouvy, představovala nebe, Boží bydliště, a jelikož do Svaté mohli vstupovat jen kněží, a nikoli obyčejní Izraelité, je logické, že tyto věci musí představovat to, co souvisí s Božími nebesy a s jeho ‚královským kněžstvem‘, to znamená s těmi, kdo mají nebeské povolání, a s jejich činností a povinnostmi vzhledem k Bohu. (1Pe 2:9; Heb 9:1–5, 9, 11, 12, 23–25; 3:1) Toto kněžstvo je tedy symbolicky odlišeno od lidí na zemi, kterým slouží.

Moudrý pisatel knihy Kazatel povzbuzuje mladého muže, aby dokud má sílu a energii, sloužil svému Stvořiteli. Říká, že to má dělat před tím, než ‚se rozdrtí zlatá miska‘. Je zjevné, že poukazuje na lebku s mozkem uvnitř, jež se podobá misce a jejíž rozdrcení připraví člověka o život. (Ka 12:6, 7)