OFIR

1. Potomek Sema, Arpakšada, Šely, Ebera a Joktana; jedenáctý ze 13 Joktanových synů. (1Mo 10:22–29; 1Pa 1:17–23) Ofir se pravděpodobně narodil asi 200 let před Abrahamem, který byl potomkem Pelega, Ofirova strýce z otcovy strany. (1Mo 10:25; 11:18–26) Zdá se, že Ofir stejně jako jeho bratři stál také v čele jednoho ze semitských kmenů, které byly počítány mezi Noemovy potomky „podle svých rodin, podle svých jazyků, ve svých zemích, podle svých národů“. (1Mo 10:31, 32) Místa v zemi Ofir, kde se tento kmen nakonec možná usadil, viz pod č. 2.

2. Místo, které je známé jako bohaté naleziště nejkvalitnějšího zlata. Již v Jobově době (asi 1600 př. n. l.) byl výraz „ofirské zlato“ použit souběžně s výrazy „drahocenná ruda . . . v prachu“ a „ryzí zlato“. (Job 22:24; 28:15, 16) Žalm 45:9 popisuje královskou choť ozdobenou vzácným zlatem z Ofiru a v prohlášení proti Babylónu v Izajášovi 13:11, 12 je poměrně vzácné ofirské zlato použito jako symbol toho, že v Babylóně po jeho pádu nebudou tyrani.

David věnoval na stavbu chrámu 3 000 talentů ofirského zlata, které mělo hodnotu 1 156 050 000 dolarů. (1Pa 29:1, 2, 4) Později obchodní loďstvo Davidova syna Šalomouna pravidelně přiváželo z Ofiru 420 talentů zlata. (1Kr 9:26–28) Paralelní zpráva ve 2. Paralipomenon 8:18 uvádí 450 talentů. Někteří badatelé předpokládají, že k tomuto rozdílu došlo asi v době, kdy se písmena abecedy používala pro vyjádření čísel, a tehdy možná starověký opisovač zaměnil hebrejské písmeno nun (נ), které představovalo číslo 50, za písmeno kaf (כ), jež označovalo číslo 20, nebo naopak. Existují však doklady, že všechna čísla v Hebrejských písmech byla vypsána slovy, že nebyla uváděna náhradními písmeny. Pravděpodobnější vysvětlení tedy je, že obě čísla jsou správná, že celkově bylo přivezeno 450 talentů a že 420 talentů byl čistý zisk.

Tyto biblické zprávy o dovozu zlata z Ofiru byly potvrzeny v roce 1946, kdy sv. od města Tel Aviv-Jafo byl objeven hliněný střep a na něm nápis „Ofirské zlato do bet horon, třicet šekelů“. (Journal of Near Eastern Studies, 1951, sv. X, s. 265, 266)

Šalomoun dovážel ze země Ofir nejen ohromné množství zlata, ale také klády z „algumových“ stromů a drahokamy. (1Kr 10:11; 2Pa 9:10) Když se však o sto let později pokusil král Jehošafat vyslat do Ofiru výpravu, skončilo to katastrofálně, protože jeho „taršišské lodě“ ztroskotaly u Ecjon-geberu, v nejsevernějším místě Akabského zálivu. (1Kr 22:48; viz heslo TARŠIŠ č. 4.)

Poloha. Přesnou polohu Ofiru dnes není možné s jistotou určit. Z několika předpokládaných možností jsou za nejvhodnější považovány tři: Indie, Arábie a sv. Afrika, protože všechna tato místa byla v dosahu lodí vyplouvajících z Ecjon-geberu v nejzazší části vých. ramene Rudého moře. V Indii bylo například k dostání všechno zboží, které přivážely Šalomounovy a Chiramovy lodě. Na podporu názoru, že Ofir ležel v Indii, by bylo možné uvést informace Josepha, Jeronýma a Septuaginty. Na druhé straně ti, kdo zastávají názor, že Ofir ležel na území sv. Afriky v blízkosti Somálska, u nejjižnější části Rudého moře, poukazují na to, že všechno dovážené zboží mohlo pocházet z tohoto území, které bylo mnohem blíž než Indie.

Když se ovšem zváží všechny doklady, zdá se, že správný je závěr, že území Ofir leželo v jz. Arábii v blízkosti Jemenu. Doklady, z nichž tento názor vychází, jsou založeny na předpokladu, že se potomci Joktanova syna Ofira společně s bratrskými kmeny potomků Šeby a Chavily usadili na Arabském poloostrově. (1Mo 10:28, 29) Zpráva o návštěvě královny ze Šeby (pravděpodobně z již. Arábie) je vložena mezi dvěma zmínkami o Šalomounově obchodu s Ofirem. (1Kr 9:26–10:11)