VLÁDA

Autoritativní řízení a usměrňování činnosti lidí v obcích, společenských skupinách a státech. Také osoba, skupina osob nebo různé organizace, které tvoří vládní moc.

V Křesťanských řeckých písmech se vyskytují tvary slova ar·cheʹ (začátek) a jsou překládány různě, například jako „knížata“, „knížatstvo“, „moci“, „mocnosti“, „vlády“. (ČB-Hč; KB; Ži; EP; NS) Slova ky·berʹne·sis a ky·ri·oʹtes jsou v některých překladech přeložena slovem „vlády“, ale první z nich přesněji znamená „kormidlování [vedení nebo řízení]“ a druhé znamená „panství“. V Hebrejských písmech se výraz mem·ša·lahʹ, „panství“ (Iz 22:21), někdy překládá jako „panování“ nebo „vladařská moc“, a výraz mis·rahʹ jako „vladařství“ nebo „knížecí panství [neboli moc]“. (Iz 9:6)

Bible zjevuje, že existují neviditelné vlády dobré, zřízené Bohem (Ef 3:10), a vlády ničemné, zřízené Satanem a jeho démony. (Ef 6:12) Ježíš Kristus byl Božím činným prostředníkem při původním zřízení všech spravedlivých vlád a autorit, neviditelných i viditelných. (Kol 1:15, 16) Jeho Otec Jehova ho dosadil jako hlavu nad veškerou vládou (Kol 2:8–10) a Ježíš musí panovat, dokud nebudou přivedeny vniveč všechny vlády, které mu odporují, jak viditelné, tak neviditelné. (1Ko 15:24) Apoštol Pavel ukázal, že má přijít takový systém věcí, v němž bude vláda podléhat autoritě Krista. (Ef 1:19–21)

Vlády světa. Bible popisuje vlády světa jako „zvířata“ a říká, že svou autoritu dostaly od Draka, Satana Ďábla. Bůh dovolil, aby tyto vlády zůstaly, a v souladu se svým záměrem omezil jejich rozsah i dobu jejich panování. (Da kap. 7, 8; Zj kap. 13, 17; Da 4:25, 35; Jan 19:11; Sk 17:26; 2Ko 4:3, 4; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)

Křesťané a vlády. Ježíš Kristus a křesťané v raných dobách nedělali nic, čím by zasahovali do činnosti tehdejších lidských vlád. (Jan 6:15; 17:16; 18:36; Jk 1:27; 4:4) Uznávali, že k tomu, aby existovala společnost, je nutná nějaká forma vlády, a nikdy nikoho nepodněcovali ke vzpouře nebo k občanské neposlušnosti. (Ří 13:1–7; Tit 3:1) Ježíš vyjádřil směrodatnou zásadu, kterou se mají řídit Boží praví ctitelé. Řekl: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mt 22:21) Tato zásada umožňovala křesťanům v raných dobách (a křesťanům později), aby si ve vztazích k těmto dvěma autoritám, k autoritě občanských vlád a k autoritě Boží, zachovávali vyrovnanost. Ježíš dále ukázal, že ve svém postavení, které zaujímal na zemi, proti „césarovým“ vládám nebojoval, ale plnil jejich požadavky, pokud nebyly v rozporu s Božím zákonem — a stejný postoj proto měli mít i jeho učedníci. Uznal to dokonce i sám Pilát, když řekl: „Neshledávám na něm žádnou vinu.“ (Jan 18:38) Apoštolové se řídili Ježíšovým příkladem. (Sk 4:19, 20; 5:29; 24:16; 25:10, 11, 18, 19, 25; 26:31, 32; viz hesla KRÁLOVSTVÍ; NADŘAZENÉ AUTORITY.)