LAKIŠ
Judské město v Šefele. (Joz 15:21, 33, 39) Lakiš je ztotožňován s pahorkem Tell ed-Duweir (Tel Lakiš), který je obklopen údolími a leží asi 24 km na Z od Hebronu. Ve starověku mělo toto místo strategicky důležitou polohu — leželo na hlavní silnici, která spojovala Jeruzalém s Egyptem. Město kdysi zaujímalo plochu asi 8 ha a mělo asi 6 000 až 7 500 obyvatel.
V době, kdy Izraelité dobývali Kanaán, Jafia, lakišský král, se spojil se čtyřmi dalšími králi a zaútočili proti Gibeonu, městu, které s Jozuem uzavřelo mír. (Joz 10:1–5) Gibeon požádal Jozua o pomoc a izraelské vojsko na tuto žádost reagovalo tím, že se vydalo na pochod z Gilgalu a šlo celou noc. S Jehovovou pomocí porazili spojenecké vojsko Kananejců, všechny krále uvěznili v jeskyni a potom je popravili. (Joz 10:6–27; 12:11) Po boji, který trval necelé dva dny, bylo město Lakiš dobyto a jeho obyvatelé byli pobiti. Poražen byl i gezerský král Horam, který přišel Lakiši na pomoc. (Joz 10:31–35)
Někteří archeologové se domnívají, že silná vrstva popela objevená v Tell ed-Duweiru souvisí s izraelským tažením proti Lakiši; v popelu byl mimo jiné objeven Ramessův skarabeus. Bible však neříká, že by město bylo spáleno, což naproti tomu říká o Jerichu (Joz 6:24, 25), o městě Ai (Joz 8:28) a o Chacoru (Joz 11:11). Záznam u Jozua 11:13 spíše naznačuje, že „města, která stála na svých vlastních pahorcích“, Izraelité zřídkakdy spálili. Neexistuje tedy žádný biblický důvod pro to, abychom zničení, po němž zbyla vrstva popela, spojovali s dobou Jozuovou a podle toho pak určovali dobu, kdy Izrael dobyl zemi Kanaán. Důležité je i to, že nelze přesně určit, ke kterému z faraónů Ramesse má být přiřazen nalezený skarabeus. Nejméně jeden archeolog spojil tohoto skarabea s faraónem Ramesse III. a vyjádřil názor, že Lakiš zničili Filištíni ve 12. století př. n. l.
Za vlády Rechoboama (997–981 př. n. l.) byl Lakiš z vojenského hlediska posílen. (2Pa 11:5–12) Později, asi v roce 830 př. n. l., uprchl do Lakiše král Amacjáš, aby unikl spiklencům, ale byl tam pronásledován a usmrcen. (2Kr 14:19; 2Pa 25:27)
Obléhán Senacheribem. V roce 732 př. n. l. oblehl město Lakiš asyrský král Senacherib. Odtud poslal rabšakeho, tartana a rabsarise s mohutným vojskem do Jeruzaléma ve snaze přimět krále Ezekjáše, aby se vzdal. Prostřednictvím svého hlavního mluvčího, rabšakeho, Senacherib provokativně vyzýval Jehovu a později poslal do Jeruzaléma posly s dopisy, v nichž se dále vysmíval a vyhrožoval, a chtěl tak přinutit Ezekjáše, aby se vzdal. Tato vyzývavost vůči Jehovovi Bohu vedla nakonec k tomu, že během jedné noci Boží anděl zničil 185 000 asyrských bojovníků. (2Kr 18:14, 17–35; 19:8–13, 32–35; Iz 36:1–20; 37:8–13, 33–36)
V Senacheribově paláci v Ninive bylo výtvarně zachyceno dobývání Lakiše. Z tohoto znázornění je patrné jednak to, že město bylo obklopeno dvojitou zdí, která měla v pravidelném rozestupu věže, a jednak to, že v okolní pahorkatině rostly palmy, vinná réva a fíkovníky. Scéna ukazuje, jak Senacherib přijímá kořist z Lakiše, a vyobrazení je doprovázeno nápisem: „Senacherib, král celého světa, král Asýrie, usedl na trůn nimedu a kořist (která byla vzata) z Lakiše (La-ki-su) kráčela před ním.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 288; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 173.)
Dobyt Babylóňany. Když Babylóňané pod vedením Nebukadnecara napadli Judu (609–607 př. n. l.), Lakiš a Azeka byla poslední dvě opevněná města, která padla před tím, než byl dobyt Jeruzalém. (Jer 34:6, 7) Záznamy, které jsou známy jako dopisy z Lakiše (napsané na hliněných střepech, z nichž 18 bylo v Tell ed-Duweiru nalezeno v roce 1935 a další 3 v roce 1938), se zřejmě vztahují k tomuto období. Úryvek jednoho z těchto dopisů, který patrně poslala vojenská předsunutá hlídka veliteli Lakiše, říká: „Vyhlížíme signály z Lakiše, podle všech pokynů, které dává můj pán, neboť nevidíme Azeku.“ Z této zprávy vyplývá, že Azeka již byla dobyta, takže z ní nebyly přijaty žádné signály. Je také zajímavé, že téměř všechny čitelné dopisy z Lakiše obsahují slova jako „Kéž יהוה [Jahve či Jehova] dá, aby můj pán i nyní slyšel dobré zvěsti“. (Lakišské ostrakon č. IV) Z toho je patrné, že se tehdy běžně používalo Boží jméno. (Ancient Near Eastern Texts, s. 322; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 193, 194.)
Celých 70 let zůstaly Juda a Jeruzalém zpustošené, a potom, když se židovští vyhnanci vrátili, byl Lakiš znovu obydlen. (Ne 11:25, 30)
Prorocká zmínka. Lakiši jsou určena prorocká slova zaznamenaná u Micheáše 1:13: „Připřáhni dvoukolý vůz ke koňskému spřežení, obyvatelko Lakiše. Byla počátkem hříchu sionské dceři, vždyť v tobě se našla vzbouření Izraele.“ Tato slova patří k obrazu porážky a zdá se, že jsou vybídkou, aby se Lakiš připravil k útěku. O „hříchu“ Lakiše se nikde jinde v Písmu nemluví. Je možné, že v Lakiši vzniklo nějaké modlářství, které se rozšířilo do Jeruzaléma. Nebo tímto hříchem mohlo být to, že se Juda spoléhal na koně a vozy, které možná poskytl Egypt a byly převzaty v Lakiši.