Krutá Asýrie — druhá světová velmoc

Archeologické nálezy v palácích starověkých asyrských králů mohou posílit naši důvěru v historickou přesnost Bible. Co ukazují tyto objevy o biblických dějinách a co by to pro nás mělo znamenat?

ASYŘANÉ byli násilným a bojovným národem. Vytvořili si rozlehlou, krutou říši, která se rozrostla z jejich vlasti na severním konci mezopotamské roviny. V Bibli se o nich často říká, že byli nepřáteli Judy a Izraele.

Budeme-li vědět o tomto starověkém národu více, jistě nám to pomůže porozumět tomu, co říká Bible. Vlastní asyrské záznamy potvrzují pravdivost biblických dějin a proroctví. Odkud však pocházeli Asyřané?

Tento silný národ, který se zobrazoval s hustým obočím a vousy, pocházel od Ašura, Noemova vnuka. Totéž hebrejské slovo vlastně znamená jak „Ašur“, tak i „Asýrie“ či „Asyřan“. Nimrod, o němž se mluví v Bibli jako o „mocném lovci v odporu proti Jehovovi“, založil město Ninive a Kalach. Tato dvě města společně s Ašurem a Chorsabadem se později stala hlavními městy Asýrie. — 1. Mojž. 10:8–12, 22.

Kniha Nahumova začíná slovy: „Prohlášení proti Ninive“, hlavnímu městu Asýrie. Proč? Protože, jak později líčí prorok Nahum, bylo Ninive ‚město krveprolití. . . celé plné podvodu a loupeže‘. (Nah. 1:1; 3:1) Byl snad tento popis přehnaný? Rozhodně ne.

Asyřané byli známí svou bezpříkladnou brutalitou. Výzdoba v jejich palácích ukazovala, jak plenili, pálili a ničili v jedné zemi po druhé. Jejich král Ašurnasirpal se chlubí, že pokryl jeden pilíř kůžemi svých nepřátel. Říká: „Mnohé zajatce z nich jsem spálil ohněm. . . Některým jsem odřezal nos, uši a prsty a mnohým jsem vydloubl oči. Jeden sloup jsem udělal ze živých a druhý z hlav.“

Náboženský vliv

Tento národ však byl velice nábožný. O starověkých Asyřanech se uvádí: „Národ se zabýval neustálým bojem a kněží byli stálými podněcovateli války. Byli velkou měrou podporováni z válečných kořistí. . . Tento národ plenitelů byl mimořádně náboženský.“ — „Ancient Cities“, W. B. Weight, s. 25 (angl.).

Asyřané zdědili své náboženství z Babylóna. „Ilustrovaný biblický slovník“ (angl.) popisuje: „Asyrské náboženství se většinou jen velmi málo lišilo od náboženství Babylónie, od něhož bylo odvozeno.“ Na jedné asyrské pečeti, která je nyní vystavena v Britském muzeu v Londýně, je znázorněn jejich národní bůh Ašur s třemi hlavami. V jejich uctívání byla všeobecně rozšířena víra v trojici bohů. Když tedy byli tak proslulí krutostí a násilím, nemůžeme se divit slovům, jež napsal biblický prorok Nahum, že totiž pravý Bůh, Jehova, „vykonává pomstu nad svými protivníky a je rozezlen“ na Asyřany. — Nah. 1:2.

Když padlo Ninive, byla jeho zkáza tak důkladná, že se po celá staletí dokonce ani nevědělo, kde stálo. Někteří kritikové se vysmívali Bibli a tvrdili, že toto město nikdy neexistovalo. Ono však skutečně existovalo. Bylo znovu objeveno a archeologové tam objevili vzrušující nálezy.

Objeveny velké paláce

V roce 1843 prováděl francouzský konzul Paul–Émile Botta vykopávky v Chorsabadu, protože doufal, že to je starověké Ninive. Místo toho však objevil nádherný palác „asyrského krále Sargona“, o jehož jménu je v Bibli zmínka u Izajáše 20:1. Kritikové kdysi tvrdili, že Bible nemá pravdu, protože byla jediným známým dokumentem, který se o tomto králi zmiňoval. Sargon však skutečně existoval. Vždyť archeologové objevili jeho palác o 200 místnostech a také fantastické množství nápisů a různých předmětů. Mezi nimi byly Sargonovy anály, které potvrzovaly z asyrského hlediska události, o nichž mluví Bible. Od poloviny 19. století se stal Sargon jedním z nejznámějších asyrských králů, ačkoli mnoho podrobností se o něm ještě neví.

Pak v roce 1847 objevil Austin Henry Layard Senacheribův palác v Ninive, asi 20 kilometrů jihozápadně od Chorsabadu. To byl týž Senacherib, který tak násilně napadl Jeruzalém a o jehož jménu je v Bibli 13 zmínek. Layard prozkoumal 71 místností tohoto paláce. Byly bohatě vyzdobeny scénami znázorňujícími bitvy, vítězství a náboženské obřady.

Ještě větším překvapením bylo, když našli archeologové Senacheribovy vlastní anály, roční zprávy o událostech zaznamenané na hliněných válcích nebo hranolech. Jeden z nich je nyní uchován v Orientálním ústavu Univerzity v Chicagu a druhý, Taylorovo prizma, je v Britském muzeu.

Co je patrné z těchto objevů? Že to, co Bible říká o tomto lidu a o událostech s ním spojených, je naprosto pravdivé — včetně pojmenování asyrských panovníků.

Asyrští králové

Jména těchto starověkých králů nám snad budou znít podivně, ale je dobré seznámit se alespoň se sedmi z nich, protože mají mnoho společného s událostmi, o nichž mluví Bible.

Šalmaneser III. následoval na trůnu po svém otci Ašurnasirpalovi. Na jeho slavném Černém obelisku, který se našel v Nimrudu (Kalachu) a který je vystaven v Britském muzeu, je reliéf, znázorňující, jak mu platí daň izraelský král Jehu, snad prostřednictvím nějakého vyslance. — Srovnej s okolnostmi, o nichž se zmiňuje 2. Královská 10:31–33.

Později v témž století, někdy kolem roku 844 př. n. l., byl poslán prorok Jonáš, aby varoval Ninive před nadcházejícím zničením.a Město činilo pokání a bylo ušetřeno. Ačkoli přesně nevíme, kdo byl tehdy králem v Ninive, je zajímavé, že v tom období se Asyřané neprojevovali příliš agresívně.

Tiglat–Pileser III. (také nazývaný Pul) je první asyrský král, o němž se Bible zmiňuje jménem. Vnikl do severního království izraelského za vlády Menachemovy (791–780 př. n. l.). Bible říká, že mu Menachem zaplatil 1 000 talentů stříbra, aby odešel. — 2. Král. 15:19, 20.

Ve svých análech, které se nalezly v Kalachu, potvrzuje Tiglat–Pileser tuto biblickou skutečnost. Říká: „Dostal jsem daň od. . . Menachema ze Samaří.“

Je dobyto Samaří

Samaří a severní desetikmenné království izraelské se však muselo bát nejen Asyřanů, ale i stvořitele nebe a země, Jehovy Boha. Odvrátili se od jeho uctívání a věnovali se bezuzdnému, extatickému uctívání Baala. (Oz. 2:13) Ačkoli dostali prostřednictvím Jehovových proroků mnoho výstrah, nechtěli se obrátit. Proto byl inspirován prorok Ozeáš, aby napsal: „Samaří a jeho král budou jistě umlčeni jako ulomený proutek na hladině vod.“ (Oz. 10:7; 2. Král. 17:7, 12–18) Bible říká, že to Izraeli způsobili Asyřané — a stejně o tom mluví i záznamy Asyřanů, jak uvidíme.

Šalmaneser V., který nastoupil po Tiglat–Pileserovi, vnikl do severního desetikmenného království izraelského a obklíčil jeho opevněné hlavní město Samaří. Po tříletém obléhání Samaří padlo (v roce 740 př. n. l.), jak to předpověděli Jehovovi proroci. — Mich. 1:1, 6; 2. Král. 17:5.

Sargon II. nastoupil po Šalmaneserovi a dokončil snad dobytí Samaří, protože prý začátek jeho vlády spadá do roku, kdy toto město padlo. Bible říká, že po pádu Samaří „odvedl“ asyrský král „Izrael do vyhnanství v Asýrii“. (2. Král. 17:6) Potvrzuje to jeden asyrský nápis nalezený v Chorsabadu. Podle něho Sargon říká: „Obklíčil jsem a dobyl jsem Samaří a jako kořist jsem z něho odvedl 27 290 obyvatel.“

Bible dále říká, že když byli Izraelité odvedeni, přivedl asyrský král lid z jiných území a „dal jim bydlet v samařských městech místo izraelských synů; a začali brát do vlastnictví Samařsko a bydlet v jeho městech“. — 2. Král. 17:24.

Potvrzují i tuto zprávu asyrské záznamy? Ano, Sargonovy anály, zaznamenané na prizmatu z Nimrodu, říkají: „Obnovil jsem město Samaří. . . Uvedl jsem do něho lid ze zemí, které jsem dobyl svýma rukama.“ — „Ilustrace k dějinám Starého zákona“, R. D. Barnett, str. 52, angl.

Jeruzalém je ochráněn

Senacheriba, Sargonova syna a nástupce, znají badatelé Bible velmi dobře. V roce 732 př. n. l. přivedl tento militaristický král silnou válečnou mašinérii proti jižnímu království judskému.

Bible říká, že „přitáhl asyrský král Senacherib proti všem judským opevněným městům a zmocnil se jich“. Jeruzalémský král Ezechjáš se ulekl této hrozby, „poslal k asyrskému králi u Lachiše“ a nabídl mu, že se vykoupí velkou daní. — 2. Král. 18:13, 14.

Potvrzuje Senacherib, že byl u Lachiše? Ano. Dal ve svém ohromném paláci v Ninive znázornit scény z tohoto obklíčení. Archeologové tam studovali velké kamenné reliéfy. Tyto podrobné reliéfy, jejichž otisky jsou uloženy v Britském muzeu, ukazují útok na Lachiš. Obyvatelé proudí z města, aby se vzdali. Jsou odváděni zajatci. Někteří jsou přibiti na kůlech. Jiní skládají poctu samotnému Senacheribovi, muži, o němž se zmiňuje biblická zpráva. Jeden nápis v klínovém písmu říká: „Senacherib, král světa, král asyrský, seděl na svém trůnu a udělal přehlídku kořisti přinesené z Lachiše.“

Bible říká, že Ezechjáš zaplatil jako daň „tři sta stříbrných talentů a třicet zlatých talentů“. (2. Král. 18:14, 15) Tuto platbu potvrzují Senacheribovy anály, ačkoli Senacherib tvrdí, že dostal „800 talentů stříbra“.

Přestože byl zaplacen tento poplatek, stáli královi vyslanci před hradbami Jeruzaléma, vysmívali se Jehovovi a hrozili jeho svatému městu. Prostřednictvím Izajáše, který byl v Jeruzalémě, řekl Jehova o Senacheribovi: „Nevejde do tohoto města ani tam nevystřelí šíp ani mu nenastaví štít ani proti němu nenavrší obléhací násep. Vrátí se cestou, kterou přišel, a do tohoto města nevejde.“ — 2. Král. 18:17–19:8, 32, 33.

Zastavil Jehova Senacheriba, jak to slíbil? Téže noci bylo 185 000 Asyřanů sraženo Božím andělem. Senacherib odtáhl, vrátil se do Ninive a později jej zabili dva jeho vlastní synové, když se klaněl svému bohu Nisrochovi. — 2. Král. 19:35–37.

Nedalo by se ovšem očekávat, že by se pyšný Senacherib chlubil tím, jak ztratil své vojsko. Je však zajímavé, co říká. Jeho anály zaznamenané jak na prizmatu v Orientálním institutu, tak i na prizmatu Taylorově říkají: „Pokud jde o Ezechjáše, Žida, ten se nepodřídil mému jhu, obklíčil jsem 46 jeho silných měst, ohrazených pevností a bezpočet malých vesnic v okolí a dobyl jsem (je) . . . Jeho samotného jsem uvěznil v Jeruzalémě, v jeho královském sídle, jako ptáka v kleci.“ Senacherib říká, že „hrůzu vzbuzující nádhera mého panství“ Ezechjáše ohromila. Ale přece neříká, že Ezechjáše zajal nebo že dobyl Jeruzalém, jako to řekl o „silných městech“ a „malých vesnicích“. Proč ne? Jak Bible ukazuje, elitní vojsko, které tam Senacherib poslal, bylo zničeno.

Esar–Chadon, mladší syn a nástupce Senacheribův, je uveden v Bibli třikrát — ve 2. Královské, u Ezry a Izajáše. Bible zaznamenává, že Asyřané vzali do zajetí judského krále Manaseho. Archeologové našli v Asýrii seznam těch, kteří platili poplatek Esar–Chadonovi, a mezi nimi byl „Manase, král judský“. — 2. Par. 33:11.

Ašurbanipal, syn Esar–Chadona, je snad ten „velký a ctihodný Asenapar“, o němž se zmiňuje Ezra 4:10. Za jeho panství dosáhla Asýrie největšího rozmachu.

Konec světové velmoci

Asýrie byla pro svou špatnost odsouzena k záhubě. Jehovův prorok Nahum kdysi napsal, že její hlavní město Ninive bude prolomeno u ‚bran řek. . . a palác se vskutku rozplyne‘. Stříbro a zlato mělo být vyloupeno, město mělo být zpustošeno a lidé měli říci: „Ninive je vypleněno! Kdo mu bude projevovat účast?“ — Nah. 2:6–10; 3:7.

Stalo se i to? Ať na to odpoví dobyvatelé Ninive. V roce 632 př. n. l. se Babylóňané a Médové rozhořčeně pomstili nad asyrským hlavním městem. Babylónská kronika o tom říká: „Z města a chrámu byla odnesena velká kořist a město bylo (proměněno) v pahorek sutin.“

Na místě, kde kdysi stálo hrdé hlavní město, jsou nyní dva velké pahorky. Jsou tichým svědectvím toho, že žádný národ — ani pyšná násilnická Asýrie — nemůže zabránit spolehlivému splnění Jehovových proroctví.

[Poznámka pod čarou]