MOJŽÍŠOVA (ČTVRTÁ KNIHA)

Čtvrtá kniha Pentateuchu. Někdy se tato kniha také označuje latinským slovem Numeri, které poukazuje na dvoje sčítání izraelských synů, o nichž se kniha zmiňuje. Popisuje události, k nimž došlo jednak v oblasti hory Sinaj a jednak v pustině během putování Izraelitů a na Moabských pláních. Vyprávění se týká především období 38 let a 9 měsíců od roku 1512 do roku 1473 př. n. l. (4Mo 1:1; 5Mo 1:3, 4) Události popsané ve 4. Mojžíšově 7:1–88 a 9:1–15 se sice odehrály dříve, než to, co se v knize popisuje, tyto verše však poskytují historické informace, které tvoří nezbytnou součást knihy.

Pisatel. Za pisatele 4. Mojžíšovy byl odedávna pokládán Mojžíš. Potvrzuje to množství dokladů v knize samotné. Není zde žádný náznak nějakého jiného způsobu života, než toho, jaký Izraelité zažili v Egyptě a potom v pustině. Při zmínce o době, kdy byl vystavěn Hebron, používá pisatel pro srovnání egyptské město Coan. (4Mo 13:22) Je logické, že Mojžíš, jenž byl „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“, poměrně dobře znal dobu, kdy byl Coan vystavěn. (Sk 7:22)

Některé příkazy zapsané ve 4. Mojžíšově jsou charakteristické pro národ, který se stěhuje. Patří sem předepsané utáboření kmenů (4Mo 1:52, 53), pořadí, v jakém pochodovali (2:9, 16, 17, 24, 31), a signály na trubku, jimiž se svolávalo shromáždění a ukončovalo táboření (10:2–6). Rovněž zákon týkající se karantény je vyjádřen tak, aby se hodil pro táborový život. (5:2–4) Různé další příkazy jsou proneseny způsobem, který poukazoval na budoucí uplatnění, až budou Izraelité bydlet v Zaslíbené zemi. Patří k nim: použití trubek k válečnému poplachu (10:9), vyčlenění 48 měst pro Levity (35:2–8), kroky, které se mají podniknout proti modlářství a proti obyvatelům Kanaánu (33:50–56), vybrání šesti útočištných měst, pokyny, jak jednat s lidmi, kteří tvrdili, že neúmyslně zabili člověka (35:9–33), a zákony, jež se týkaly dědictví a manželství s dědičkou (27:8–11; 36:5–9).

Záznam o tábořištích Izraelitů je jednoznačně připsán Mojžíšovi (4Mo 33:2) a závěrečná slova 4. Mojžíšovy na něj rovněž poukazují jako na pisatele této zprávy. (36:13)

Věrohodnost. Věrohodnost knihy je potvrzena nad veškerou pochybnost. Mimořádná je její otevřenost. Nezatajuje špatné jednání a porážky. (4Mo 11:1–5, 10, 32–35; 14:2, 11, 45) Odhaluje dokonce i přestupky samotného Mojžíše, jeho bratra Árona, jeho sestry Miriam a jeho synovců Nadaba a Abihua. (3:3, 4; 12:1–15; 20:2–13) O událostech zapsaných v této knize je opakovaně zmínka v Žalmech (78:14–41; 95:7–11; 105:40, 41; 106:13–33; 135:10, 11; 136:16–20). O významných událostech ve 4. Mojžíšově a dalších podrobnostech se zmiňuje Jozue (4:12; 14:2), Jeremjáš (2Kr 18:4), Nehemjáš (9:19–22), David (Ža 95:7–11), Izajáš (48:21), Ezekiel (20:13–24), Ozeáš (9:10), Amos (5:25), Micheáš (6:5), křesťanský mučedník Štěpán (Sk 7:36), apoštolové Pavel (1Ko 10:1–11) a Petr (2Pe 2:15, 16), učedník Juda (v. 11) a Boží Syn (Jan 3:14; Zj 2:14), což ukazuje, že tento záznam přijímali jako součást Božího inspirovaného slova. Je zde také Balámovo proroctví o hvězdě, která vykročí z Jákoba — toto proroctví mělo své počáteční splnění, když se David stal králem a potom podmanil Moabce a Edomity. (4Mo 24:15–19; 2Sa 8:2, 13, 14)

Hodnota. Čtvrtá kniha Mojžíšova mocně dokládá, jak je důležité poslouchat Jehovu, mít úctu k němu a k jeho služebníkům, jak je potřebné mít víru a být ve střehu před bezbožnými lidmi (4Mo 13:25–14:38; 22:7, 8, 22; 26:9, 10; Heb 3:7–4:11; 2Pe 2:12–16; Juda 11; Zj 2:14), jak nemáme pro nedostatek víry zkoušet Jehovu (4Mo 21:5, 6; 1Ko 10:9), jak se máme vyvarovat reptání (4Mo 14:2, 36, 37; 16:1–3, 41; 17:5, 10; 1Ko 10:10, 11) a sexuální nemravnosti (4Mo 25:1–9; 31:16; 1Ko 10:6, 8). Jehovovo jednání s Izraelem nám poskytuje důkazy o Jehovově velké moci, milosrdenství a milující laskavosti a také o tom, že Jehova je pomalý k hněvu, i když nezprostí trestu, je-li zasloužený. (4Mo 14:17–20) Dále postavení a služba Mojžíše (4Mo 12:7; Heb 3:2–6), zázračné opatření vody ze skalního masivu (4Mo 20:7–11; 1Ko 10:4), pozvednutí měděného hada (4Mo 21:8, 9; Jan 3:14, 15) a voda očišťování (4Mo 19:2–22; Heb 9:13, 14) představují prorocké předobrazy, které se splnily na Kristu Ježíši.

Zpráva poskytuje historický materiál, který objasňuje jiné texty. Ukazuje, proč judský král Ezekjáš mohl uspořádat Pasach 14. zivu (ijjaru) místo 14. nisanu (abibu). (4Mo 9:10, 11; 2Pa 30:15) Úplný rozbor nazirejství (4Mo 6:2–21) vysvětluje, proč Samson a Samuel nemohli mít ostříhané vlasy (Sd 13:4, 5; 1Sa 1:11) a proč Jan Křtitel nepil opojné nápoje. (Lk 1:15) Pro další příklady srovnej 4. Mojžíšovu 2:18–23 a Žalm 80:2; 4. Mojžíšovu 15:38 a Matouše 23:5; 4. Mojžíšovu 17:8–10 a Hebrejcům 9:4; 4. Mojžíšovu 18:26 a Hebrejcům 7:5–9; 4. Mojžíšovu 18:31 a 1. Korinťanům 9:13, 14; 4. Mojžíšovu 28:9, 10 a Matouše 12:5.

[Rámeček na straně 1251]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY ZE ČTVRTÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY

Historické vyprávění, které ukazuje, jak životně důležité je poslouchat Jehovu za všech okolností a mít úctu k jeho představitelům

Zahrnuje události, k nimž došlo v době, kdy cestou do Zaslíbené země byl Izrael v pustině

Izraelské kmeny jsou sepsány a zorganizovány

Asi rok po odchodu z Egypta jsou sepsáni všichni izraelští muži od 20 let výše, kromě Levitů (1:1–49)

Každý trojkmenný oddíl má přidělené místo k táboření a pořadí při pochodu (2:1–34)

Levité jsou odděleni, aby pomáhali kněžím; jsou sepsáni všichni Levité od jednoho měsíce věku; Jehova si je bere výměnou za prvorozené z ostatních kmenů (3:1–51)

Jsou spočteni mužští potomci Kehata, Geršona a Merariho — tří synů Leviho —, potomci, kteří jsou ve věku od 30 do 50 let, a ti dostávají služební pověření (4:1–49)

Krátce před tím, než Izraelité vstoupí do Zaslíbené země, probíhá další sčítání lidu (26:1–65)

Izraelité dostávají božské příkazy týkající se uctívání a toho, jak jednat s druhými

Jsou stanoveny požadavky na Nazirejce (6:1–21)

Slaví se Pasach; je stanoveno, aby každý, kdo je nečistý nebo kdo je na daleké cestě, mohl slavit Pasach za měsíc po 14. nisanu (9:1–14)

Jsou vydány různé předpisy, které zahrnují povinnosti a výsady kněží a Levitů, včetně přípravy vody k očišťování a jejího použití (18:1–19:22)

Je uveden výčet obětí, které se musí předkládat každý den, každý Sabat, na začátku každého měsíce, během svátků a během sedmého měsíce (28:1–29:40)

Jsou zapsány Jehovovy příkazy týkající se slavnostních slibů (30:1–16)

Provinilec se musí přiznat a dát poškozené straně náhradu (5:5–8)

Je stanoven postup pro projednávání případů, kdy je podezření, že manželka se tajně dopustila cizoložství (5:11–31)

Zřizuje se šest útočištných měst (35:9–34)

Izraelité neprojevují ocenění pro opatření od Jehovy a porušují jeho příkazy

Lid si stěžuje, že musí jíst mannu a touží po mase; když Jehova opatří křepelky, mnozí projevují mimořádnou chamtivost a jsou potrestáni smrtí (11:4–34)

Uvěří špatné zprávě deseti bázlivých zvědů a chtějí se vrátit do Egypta; Mojžíš se za ně musí přimlouvat (13:1–14:19)

Když je vzpurné pokolení odsouzeno, aby putovalo a zemřelo v pustině, lid se pokouší vstoupit do Zaslíbené země bez Jehovova požehnání a utrpí vojenskou porážku (14:26–45)

Neúcta k Jehovovým viditelným zástupcům

Miriam a Áron mluví proti Mojžíšovi; Jehova postihne Miriam malomocenstvím (12:1–15)

Korach, Datan, Abiram, On a 250 náčelníků se spojí proti Mojžíšovi a Áronovi; Jehova vykoná nad vzbouřenci rozsudek a to vede k dalšímu reptání; umírá 14 700 dalších Izraelitů (16:1–50)

U Kadeše si Izraelité hořce stěžují na Mojžíše a Árona pro nedostatek vody; když Jehova zázračně vodu opatří, Mojžíš a Áron neposvětí Jehovovo jméno, a tudíž ztrácejí výsadu vstoupit do Zaslíbené země (20:1–13)

Izraelité jsou vyčerpáni a mluví proti Jehovovi a Mojžíšovi; přichází na ně pohroma v podobě hadů a mnozí umírají; Mojžíš se za lid přimlouvá a každý, kdo je uštknut a zahledí se na měděného hada, může být zachráněn (21:4–9)

Národ se připravuje na vstup do Kanaánu, Jehova Izraeli žehná, ale trvá na výlučné oddanosti

Jehova dává Izraeli vítězství nad aradským králem (21:1–3)

Izrael porazí Sichona a Oga a vezme do vlastnictví jejich zemi (21:21–35)

Balak si najme Baláma, aby Izraelity proklel; Jehova však Baláma donutí, aby místo toho Izraeli požehnal (22:2–24:25)

Moabské ženy svedou izraelské muže k modlářství a nemravnosti; za toto odpadlictví je zabito 24 000 Izraelitů; Jehova se obměkčí, když Pinechas nepřipustí žádné soupeření s Jehovou (25:1–18)