Jehova opatruje křesťanský sbor
1. Komu se podobal Ježíš a komu se podobali muži, které vybral jako schopné muže?
JEŽÍŠ Kristus ukázal svým následovníkům svým dobrým příkladem, jak se má pastýř ujímat lidí, kteří jsou podobni ovcím. Jednou řekl, že kdo vidí jej, vidí Otce, protože vykazoval neobyčejnou podobnost se svým Otcem ve všem, co říkal a dělal. V raném křesťanském sboru byli nejen schopní muži, kteří se skutečně zajímali o členy sboru, ale někteří z nich měli dokonce jedinečnou přednost být úzce spojeni s Ježíšem, když působil na zemi.
2. Jaký příklad láskyplného pastýře, který se zajímá o ovce, uvedl Ježíš?
2 Podobenství, které Ježíš vyslovil, aby ukázal, jakým pastýřem byl jako zástupce svého Otce a jací pastýři mají být jeho následovníci, najdeme u Matouše 18:12–14. Čteme tam: „Co se vám zdá? Kdyby některý člověk, měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými. Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.“ Ježíš tím působivě ukázal, že pastýř se stará o jednotlivé ovce, zvlášť o ty, které snad pobloudily a jsou proto v nebezpečí.
3, 4. a) Jakými slovy nabádal Petr pastýře, aby napodobovali Ježíše a jeho Otce Jehovu? b) Proč tato péče prostřednictvím pozemských pastýřů jistě posílila sbor?
3 Jeden z dvanácti mužů, které Pán Ježíš vybral a kteří se stali pastýři Božího stáda, se jmenoval Petr. Z jeho dopisů se dozvídáme, že byl apoštolem Ježíše Krista, a svůj první dopis napsal „přechodným usedlíkům rozptýleným v Pontu, Galacii, Kapadocii, Asii a Bytinii“. Tento Petrův dopis obsahuje mnoho povzbudivých slov o činnosti a chování křesťanů. Ke konci svého dopisu Petr napsal: „Proto dávám starším mužům mezi vámi toto napomenutí, neboť jsem též starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, ba účastník slávy, která má být zjevena: paste svěřené vám stádo Boží, nikoli z donucení, nýbrž ochotně, také ne z lásky k nepoctivému zisku, nýbrž horlivě; také ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou dědickým podílem Božím, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu. A až bude zjeven hlavní pastýř, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ — 1. Petra 5:1–4, NS.
4 Petr adresoval tato nabádavá slova starším mužům sboru, „zdatným mužům“. Vybízel je, aby se láskyplně starali o sbor, protože je Božím vlastnictvím. Neměli to dělat z donucení, ale ochotně, s přáním sloužit zájmům Božího stáda. Nesměli to též dělat z lásky k nepoctivému zisku, ale měli se horlivě snažit napodobovat Pána Ježíše a také Jehovu, Velkého Pastýře. Měli upřímně dbát o zájmy bratrů a předcházet jim dobrým příkladem. To vyžadovalo od těchto pastýřů velmi mnoho. Nedokázal však Velký Pastýř Jehova svým zájmem o ty, kteří jej milují a přejí si mu sloužit, sám tyto vlastnosti? Dík jeho nezasloužené dobrotivosti mohl Petr a ostatní apoštolé a nyní též tito starší muži sloužit jako pastýři. Tato nabádavá slova se dostala do mnoha raných křesťanských sborů a jistě je velmi posílila.
5. Kdo dosazoval, jak řekl apoštol Pavel, pastýře ve sboru a co se mělo stát během doby?
5 Apoštol Pavel, který patřil rovněž k apoštolům, kteří byli vybráni, aby opatrovali sbory, a který sloužil zvlášť Nežidům, poznal, jak je nutné vidět tuto pastýřskou činnost ve správném světle. Když mluvil se staršími muži sboru v Efezu, řekl: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste opatrovali Boží sbor, který vykoupil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28, NS) Stejně jako Petr, poznal i Pavel, že starší muži musejí být dobrými pastýři, a tito apoštolé věděli, že bez vedení znamenitých pastýřů vzniknou ve sboru těžkosti, jak tomu bylo u izraelského lidu, který se odvrátil od čistého uctívání. Ano, Pavel řekl: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás tyranští vlci a nebudou laskavě zacházet se stádem, a z vás samých povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ — Sk. 20:29, 30, NS
6. Jak vnikli „tyranští vlci“ do Božího stáda a jaké to mělo následky?
6 Krátce po smrti apoštolů (poslední zemřel kolem roku 100 n. l.) vnikli do stáda první z těchto „tyranských vlků“. Nedbali znamenitých směrnic, které stanovili apoštolé a jiní starší muži sboru v prvním století. Během několika let se Boží sbor dostal pod utlačující panství falešných pastýřů a nad křesťanským sborem nastala velká temnota. V knize Dějiny křesťanské církve od Henry C. Sheldona (1894, strana 239, angl.) je řečeno o rané křesťanské církvi: „Církev měla ovšem od počátku své hodnostáře, ale ti se nejprve nelišili nijak podstatně od obecných věřících. Kněžství ve výslovném smyslu by se nesnášelo s názory první křesťanské generace . . . Ritsch píše, že ‚rozdíl mezi činnými a nečinnými členy sboru — jinými slovy, katolický pojem o kněžství — byl cizí v prvních dvou stoletích‘.“ Vývoj episkopátu neboli řízení církve hierarchií biskupů probíhal pouze pozvolna, ale ve spojení s ním povstávali ze středu Božího stáda „tyranští vlci“, kteří mluvili převrácené věci, aby za sebou strhli učedníky, jak to varovně předpověděl apoštol Pavel pod vlivem svatého ducha. Dějiny ukazují, že odpadlické křesťanství získalo přízeň u vlády a tím se stávalo stále více součástí zlého systému věcí a vzdalovalo se stále dále od nauk Ježíše Krista.
7. Jakou radou znamenitého pastýře Ježíše se neřídili tito údajní pastýři a jak se to projevilo na křesťanském sboru?
7 Pán Ježíš řekl v jedné modlitbě svému nebeskému Otci, že jeho následovníci nejsou částí světa, jako ani on není částí světa, a též jeho království že není částí tohoto světa. (Jan 17:16; 18:36) Spojení církve a státu ve čtvrtém století bylo však důkazem toho, že se splnila varovná slova apoštolova. Pastýři stáda se obrátili k světu a stali se jeho částí. O tomto spojení je ve shora uvedeném díle řečeno: „Církev a stát poznaly spojující pouto společných zájmů. Císař viděl, že by mohlo být výhodné, kdyby církev dostala určité právo spolurozhodování ve státních záležitostech. Církev považovala za vhodné poskytnout císaři jako dobrému spojenci ve svém mocenském obvodu významné přednosti, aby ještě více podporoval její zájmy. Jak daleko mělo jít toto vměšování císaře, nebylo výslovně vysvětleno nebo stanoveno. V dobách autoritativního panství mohl proto světský panovník na základě svého práva vměšovat se do církevních záležitostí a vykonávat v krátké době obrovský vliv na církev.“ — Strany 379, 380.
8. Jak daleko šel římský císař Konstantin ve svém vměšování do záležitostí odpadlického křesťanského sboru?
8 Pod Konstantinovým panstvím se projevilo spojení církve a státu jako výhodné pro Konstantina, avšak vedlo k oslabení pravých křesťanských zásad, které Ježíš stanovil pro své následovníky. Konstantin prý řekl jednou skupině biskupů: „Vy jste biskupové a vykonáváte svou moc v církvi. Také já jsem biskup, dosazený Bohem k tomu, abych dozíral na dění mimo církev.“ Dále se píše: „[Konstantin] vydával nařízení, jimiž potvrzoval rozhodnutí biskupů v otázkách učení a víry, vyobcovával duchovní, kteří se zdráhali uznat tehdy všeobecně platné vyznání víry, nařizoval přes biskupské protesty znovupřijetí vyloučených osob a zakazoval shromáždění různých kacířských a schizmatických skupin.“ — Historie křesťanské církve, Sheldon, str. 380, 381, angl.
9. Co se stalo potom s organizací Božího lidu, podobnou stádu, a jak dlouho měl trvat tento stav?
9 Již po krátké době se chtěli stát „křesťany“ lidé všeho druhu, protože tím získávali přednost od státu. Nemysleli však na to, aby žili, jako žil Kristus Ježíš, nýbrž dbali jen o svůj vlastní prospěch. Falešní pastýři, kteří pronikli do sboru, mluvili skutečně převrácené věci a svedli mnohé, kteří chtěli následovat Ježíše Krista, znamenitého pastýře, a nechat se vést Jehovou Bohem, bdělým a pečlivým Velkým Pastýřem. Tyto poměry měly trvat více století. Teprve v druhé polovině devatenáctého století měl mít Jehova opět na zemi věrnou pastýřskou organizaci, pod jejímž vedením a řízením měl působit jeho lid uprostřed velkého náboženského zmatku. Jehova inspiroval apoštola Pavla k výrokům, které byly pojaty do Bible, aby ti, kteří budou žít v čase konce, věděli, že má být obnoveno pravé uctívání pod vedením bdělých a láskyplných pozemských pastýřů, kteří budou napodobovat Jehovu a jeho znamenitého pastýře, Ježíše Krista. — Ef. 1:8–10.
10. Jak jsou u Ezechiele 34:2–6 popsáni falešní pastýři a co se stalo s ovcemi Velkého Pastýře?
10 Falešní pastýři stříhali ovce po dlouhá století a pustošili stádo, ale nyní má Jehova opět věrné pastýře, kteří se starají o lidi, kteří se chtějí podřídit Boží láskyplné péči. Pastýře křesťanstva je možno dobře přirovnat k falešným pastýřům někdejšího izraelského lidu, a to, co Jehova řekl ústy Ezechielovými o údajných pastýřích Izraele, platí i na ně: „Běda pastýřům Izraelským, kteří pasou sami sebe. Zdaliž pastýři nemají stáda pásti? Tuk jídáte a vlnou se odíváte, což tučného, zabíjíte, stáda však nepasete. Neduživých neposilujete, a nemocné nehojíte, a zlámané neuvazujete, a zaplašené zase nepřivodíte, a zhynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi. Tak že rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní. Bloudí stádo mé po všech horách, a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého, a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného, kdo by jich hledal.“ — Ez. 34:2–6.
11, 12. Co chtěl Jehova nakonec udělat pro své ovce?
11 Potom Jehova vysvětlil, co učiní, neboť mluví dále prostřednictvím Ezechiele: „A vzbudím nad nimi [svými ovcemi] pastýře jednoho, kterýž je pásti bude, služebníka svého Davida. Tenť je pásti bude, a ten bude jejich pastýřem. Já pak Jehova budu jejich Bohem a služebník můj David knížetem uprostřed nich. Já Jehova mluvil jsem.“ (Ez. 34:23, 24) V našich dnech se stal Jehovův větší David, jeho Syn Kristus Ježíš, skutečně znamenitým pastýřem Jehovových ovcí a s ním spolupůsobí nižší pastýři, věrní muži, zdatní muži, kteří se bojí Boha a kteří nenávidějí nepoctivý zisk. Ano, dnes ve dvacátém století vzbudil Jehova opět pastýře, kteří se ujímají jeho ovcí.
12 Muži, které vybral Jehova prostřednictvím Krista Ježíše, se prokázali jako zdatní. Protože Jehova vybral muže tohoto druhu, jsou jeho ovce opět shromažďovány do jeho ovčince a ovce samotné pomáhají opět jiným, aby zůstaly na cestě života.
KAM SE OBRÁTIT
13. Proč mnozí lidé ztratili důvěru k různým směrům falešného náboženství? K čemu jsme proto vybízeni?
13 Nyní se snad zeptáš: „Kde je tedy možno najít tyto věrné pozemské pastýře a v které organizaci jsou lidé, kteří se skutečně zajímají o to, aby se ujímali duchovních potřeb Pánových ovcí?“ Mnozí, kteří poznali, že se organizace křesťanstva odvrátily od Božího Slova a zředily Boží nauky a příkazy, nechtějí již nic vědět o odpadlickém náboženství, protože není v jejich očích prostředkem, jímž by Bůh pomáhal lidem. Protože víme, jaké povinnosti mají pastýři a jaké ovce, vybízíme tě, abys blíže zkoumal organizaci Svědků Jehovových a zjistil, co koná, aby pomohla lidem postavit se pod láskyplnou péči Velkého Pastýře Jehovy.
14. Jak je organizována Společnost Strážná věž a jaké předpoklady musejí dnes splňovat pastýři?
14 Společnost Strážná věž, zákonně zanesená v roce 1884, provádí nyní již přes 80 let pastýřské dílo. Tato společnost je dnes teokraticky organizovaná, neboť Jehova, Velký Pastýř, dosazuje prostřednictvím svého znamenitého pastýře a prostřednictvím svého svatého ducha schopné muže na zemi jako pastýře svého stáda. Tito pastýři, dosazení nad stádem, musejí být jako muži vybraní ve dnech Mojžíšových rovněž zdatní, bohabojní a spolehliví a nesmějí usilovat o nespravedlivý zisk. Musejí vykazovat vlastnosti, které popsal apoštol Pavel pod vedením svatého ducha ve svém dopise Timoteovi těmito slovy: „Usiluje-li někdo o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci. Dozorce by proto měl být bezúhonný, muž jedné ženy, umírněný v návycích, zdravé mysli, pořádný, pohostinný, způsobilý k vyučování, ne hlučný pijan, ani bitec, nýbrž rozumný, nikoli hádavý, nikoli milovník peněz, muž, který řídí znamenitým způsobem svou vlastní domácnost, který drží děti se vší vážnosti v poddanosti.“ — 1. Tim. 3:1–4, NS.
15. Jak se dnes neodlišují pastýři neboli dozorci od ostatních ovcí ve sboru?
15 Pastýři jsou součástí sboru; nejsou třídou sami pro sebe. To znamená, že se účastní všeho, co sbor podniká, a že předcházejí dobrým příkladem ovcím, aby jim dali vzor hodný napodobení. Pastýř Pánových ovcí musí dokazovat svým chováním a svou láskou k Jehovovi a ovcím, že se zajímá o lidi, podobné ovcím, které Jehova miluje a vede jako pastýř. Pavel ukázal, že pastýři mají vést příkladný život. Muži, kteří jsou pověřeni péčí o Pánovo stádo, nejen říkají jiným, co mají dělat, nýbrž sami předcházejí v provádění díla, také v kázání dobrého poselství o Božím království, jak to dělal znamenitý pastýř Ježíš Kristus, když byl na zemi. Nejsou žádní duchovní a laikové, ale všichni jsou bratři a všichni slouží Jehovovi a sobě navzájem. Dozorci neboli pastýři ve sboru jsou dosazováni podle směrnic stanovených svatým duchem a zapsaných v Božím Slově.
16. a) Koho musejí dnes napodobovat pastýři? b) O co se dnes snaží dozorce neboli pastýř, který myslí stále na to, jak láskyplně se Bůh kdysi ujímal izraelského lidu?
16 Dozorce neboli pastýř stáda Božího lidu zaujímá odpovědné postavení ve sboru a měl by se starat o blaho těch, kteří jsou spojeni se sborem. Musí myslet stále na to, že nesmí být tvrdý k lidem, podobným ovcím, a že je nesmí utlačovat. Měl by naopak napodobovat vlastnosti, které vykazoval Ježíš a které z něj činily tak vynikajícího zástupce jeho Otce Jehovy. Dozorce, který myslí stále na to, jak jemně a láskyplně vedl Pán Jehova národ Izraele přes jeho odbojnost a neúctu k jeho příkazům, a to po dlouhá staletí, je si vědom toho, že musí být shovívavý a trpělivý k těm, kteří patří Pánu. Musí dbát o to, aby činnost sboru ovcím podobných lidí byla úspěšná, aby všechno ve sboru se konalo správně, ale dbá též o to, aby se to nikdy nedělo na úkor lásky, porozumění a milosrdenství. Ví, že si musí udělat čas, aby mohl navštěvovat tělesně i duchovně nemocné. Snaží se je budovat a pomáhat jim. Bere ohled na to, že něco, co snad pro něj není žádným problémem, může být problémem pro druhé. Každý vidí věci jinak. Dozorce musí být proto ohleduplný a musí myslet na to, že každý Jehovův služebník je osobností sám pro sebe a že mnohdy musí postupovat rozdílně, aby našel správný ohlas u jednotlivců a povzbudil je tak k láskyplnému jednání.
17. Popiš krátce, jak je dnes rozdělena odpovědnost za Pánovy ovce na mnoho osob.
17 Protože v životě člověka vznikají těžké problémy, kterých se musí ujmout zralí starší muži, poznala organizace pod vedením svatého ducha, že břemeno odpovědnosti ve sboru musí být rozděleno. I dnes potřebují podporu ti muži, kteří slouží zájmům svých spolukřesťanů jako kdysi Mojžíš. Vedoucí sbor křesťanů, který je pověřen dozorem nad dílem, nemohl by se nikdy ujmout všech problémů, které se mohou vyskytnout v životě příslušníků lidu Velkého Pastýře, kteří jsou roztroušeni po celé zemi. Proto byli prostřednictvím svatého ducha jmenováni dozorci neboli pastýři pro jednotlivé země nebo ostrovy. Tito muži jsou dnes známí pod označením služebníci odbočky. V samotných zemích jsou dosazeni starší muži, kteří zastávají jiná postavení, například krajští nebo oblastní služebníci. Ti mají určité úkoly ve spojitosti se skupinami neboli sbory Božího lidu v určitém území. Jiní byli dosazeni jako pastýři neboli dozorci sborů, k nimž snad patří deset až sto nebo stopadesát osob, a někteří byli též jmenováni jako pomocníci těchto pastýřů, aby jim pomáhali při péči o ty, kteří patří ke sboru. To vše se děje, aby byla poskytnuta pomoc ovcím, které patří znamenitému pastýři Ježíši Kristu a jeho Otci Jehovovi Bohu.
18. a) Jak dnes dokazují pastýři ve sborech, že se spoléhají na Jehovovu pomoc? b) Kým se dnes prokazují být věrní pastýři podle slov z Izaiáše 32:1, 2?
18 Tito starší muži, kteří slouží zájmům Pánových ovcí, nechají se vést při řešení problémů Velkým Pastýřem a jeho Synem. Tito pastýři se ujímají všech obtížných problémů ve sboru a hledají v Božím Slově radu a pomoc, aby správně rozhodli. Jsou to pastýři Božího lidu a proto musejí dobře znát Boží Slovo. Musejí s ním správně a důstojně zacházet. (2. Tim. 2:15) Tito pastýři musejí být muži, kteří jsou rychlí k slyšení, pomalí k mluvení a pomalí k hněvu. (Jak. 1:19) Měli by být jak muži, o kterých řekl Izaiáš: „Aj, v spravedlnosti kralovati bude král a knížata v soudu panovati budou. Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.“ (Iz. 32:1, 2) Takoví muži jsou velmi vážení a milováni ostatními členy sboru.
19. Proč víme, že Jehova, Velký Pastýř, se dnes o nás stará?
19 Pán Ježíš řekl: „Znám své ovce a mé ovce znají mne.“ Pastýři Božích ovcí, kteří jsou zároveň Kristovými ovcemi, musejí proto znát členy sboru a členové sboru by také měli znát své pastýře. Pak je možno říci, že Jehova, Bůh vesmíru, se o nás stará i dnes, v čase skonávání přítomného zlého světa, a že nás pase pomocí věrných pastýřů.