Otázky čtenářů

Co je míněno slovy u Jana 7:39 (Ži): „Dosud totiž nebylo Ducha“?

Vlastně to znamená, že dosud nebyl žádný z Kristových učedníků pomazán svatým duchem a povolán k nebeskému životu.

Asi půl roku před svou smrtí řekl Ježíš: „Jestliže kdo žízní, přijď ke mně a pij. Kdo věří ve mne — jak praví Písmo —, z jeho útrob poplynou řeky živé vody.“ Potom inspirovaná zpráva dále říká: „To řekl o Duchu, jehož se mělo dostat těm, kdo v něj uvěřili. Dosud totiž nebylo Ducha, poněvadž Ježíš nebyl ještě oslaven.“ — Jan 7:37–39, Ži.

Je jasné, že zde Ježíš nemínil, že by až do té doby, neboli do doby svátku stánků v roce 32 n. l., ještě neexistovala Boží účinná síla neboli jeho svatý duch. On a jeho posluchači věděli, že Bůh již dávno používal svého svatého ducha. (1. Mojž. 1:2; 2. Sam. 23:2; Skut. 28:25) Boží duch spočíval na věrných služebnících jako na příklad na Otonielovi, Jefte a Samsonovi. (Soud. 3:9, 10; 11:29; 15:14) Ale určitým způsobem ještě nebyl Boží duch použit ve spojení s nedokonalými lidmi. Nikdo z těchto věrných služebníků nebyl duchem povolán k nebeskému životu.

Během svátku stánků přicházel vždy židovský kněz k rybníku Siloe v Jeruzalémě a vynášel odtamtud zlatou nádobu s vodou k chrámu. Ježíš snad poukázal na tento zvyk a řekl, že přijde něco ještě více osvěžujícího a důležitějšího. A tato budoucí ‚živá voda‘ měla být nějak ve spojení s tím, že jeho následovníci obdrží Božího ducha.

V noci před svou smrtí řekl Ježíš svým apoštolům, že jim pošle svatého ducha pravdy, který jim připomene všechny věci, jež jim Ježíš sdělil. (Jan 14:16, 17, 26) Znamená to, že tehdy vůbec neměli ducha? Nikoli, neboť duch jim dal možnost, aby ve spojení se svým učením prováděli zázračná uzdravování. (Mat. 10:5–8) A díky tomuto duchu rozuměli mnohým duchovním věcem, které Ježíš učil. Protože však dosud nebyli pomazáni duchem, o čemž mluvil Ježíš u Jana 7:39, nemohli dosud pochopit celý jeden úsek jeho učení. Nepoznali kupříkladu, že Kristus vstane třetího dne z mrtvých k duchovnímu životu a že jeho království bude v nebi. (Jan 20:9; Skut. 1:6) To je pochopitelné, neboť jim byla cizí myšlenka, že by se člověk mohl stát duchovním tvorem a žít v nebi. Teprve když byli pomazáni duchem a obdrželi nebeskou naději, mohli pochopit význam toho, co jim Ježíš řekl o takových věcech.

Ani v době, když se Ježíš objevil apoštolům po svém vzkříšení, „nebylo“ ještě „ducha“ v tom smyslu, jak to mínil slovy u Jana 7:39. Vzkříšený Ježíš jim zaslíbil: „Ale vy přijmete moc, až Duch svatý na vás přijde, a budete mi svědky.“ (Skut. 1:8) Ježíšovými svědky byli již v době, kdy byl Mesiášem, ale nedávali svědectví o tom, že bude vládnout v nebesích jako duchovní tvor spolu s těmi, kteří s ním budou duchovně spojeni.

Nakonec o letnicích roku 33 n. l. vylil Ježíš na své následovníky svatého ducha, jehož obdržel od Boha jako oslavený duch. (Skut. 2:4, 33) Tehdy poprvé nedokonalí lidé obdrželi naději na duchovní život. S tímto pomazáním mohli křesťané porozumět významu mnohých věcí, které jim Ježíš řekl. Měli také vykonávat určité dílo.

Tito pomazaní křesťané měli být v novém významu „svědky Ježíšovými“. Nyní měli ‚Ducha svatého,. . . závdavek . . . dědictví‘ v nebi. (Ef. 1:13, 14) Tím, že kázali nebeské království, plynuly z jejich útrob „řeky živé vody“, neboť životodárné vody pravdy, které rozdíleli, mohly vést k věčnému životu. A jistota o tom nebyla daleko; povolání k nebeskému životu bylo tehdy již možné. Téhož dne použilo oné ‚živé vody‘ tři tisíce duší, byly pokřtěny a obdržely „volný dar svatého ducha“. — Skutky 2:38–42, NS.

A Jehova dále používal těchto pomazaných křesťanů. Jejich prostřednictvím poskytl porozumění svého předsevzetí, a k tomu patří i vyhlídka, že lidé této generace, kteří projevují víru pro Krista, přežijí konec tohoto zlého světa a budou navždy žít na rajské zemi. Jak pravdivá byla Ježíšova slova u Jana 7:38, 39 o pomazání svatým duchem a o ‚živé vodě‘, tekoucí prostřednictvím křesťanů, kteří byli povoláni k nebeskému životu!