Mít osobní prospěch ze zákonů a zásad Bible
„Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.“ — Žalm 19:12.
1. Pod jakým zákonem žijí dnes křesťané a proč má tento zákon mnoho společného se zákonem, který byl dán národu Izraele?
DNES žijí následovníci Ježíše Krista pod zákonem křesťanského systému věcí, pod zákonem, který byl uveden v jsoucnost Ježíšem Kristem — ne pod starou smlouvou zákona národa Izraele, nýbrž pod novou smlouvou, která vešla v platnost prolitou krví Kristovou. Ustanovení mosaické smlouvy zákona mají mnoho podobného se zákony křesťanského systému věcí. Také nelze nic jiného očekávat, protože „zákon zajisté jest svatý, a přikázání svaté i spravedlivé i dobré“. Zákon byl „duchovní“. (Řím. 7:12, 14) A protože ‚zákon je stínem budoucích dobrých věcí‘, ukazuje nám, jak Bůh smýšlí a jak jedná se svým lidem. — Žid. 10:1, NS.
2. Proč potřebovali Židé pod mosaickým zákonem pomoc a jakou pomoc jim poskytoval Jehova?
2 Ale poněvadž národ Izraele porušil Boží smlouvu, byl zákonem odsouzen. Bylo o něm řečeno, že stojí pod zlořečenstvím zákona. (Gal. 3:10) Proto Ježíš zemřel na mučednickém kůle. Svou smrtí mohl vykoupit Židy z jejich hříchu, který zdědili od svého praotce Adama. Způsobem své smrti mohl zrušit další zlořečenství, které na ně přicházelo porušováním zákona. Apoštol Pavel, sám Žid, to vysvětloval takto: „Kristus nás vykoupením osvobodil ze zlořečenství zákona tím, že se stal zlořečeným místo nás, neboť je psáno: ‚Zlořečený je každý, kdo je pověšen na kůle.‘“ (Gal. 3:13, NS; 5. Mojž. 21:23) Oběti, které přinášeli Židé každý rok v den smíření, je posvěcovaly, jak řekl apoštol, tak dalece, že bylo očištěno tělo, ale jejich svědomí tím nemohlo být očištěno. — Žid. 9:9, 13, 14.
ZÁKON KŘESŤANSKÉHO SYSTÉMU
3. Jsou křesťané odsuzováni zákonem křesťanského systému věcí nebo se tento zákon lehčeji dodržuje? Odůvodni svou odpověď.
3 Jsou křesťané podobným způsobem odsuzováni zákonem křesťanského systému věcí? Nebo je snadnější dodržovat křesťanský zákon? Ani to, ani ono! Zákon křesťanského systému věcí je dokonce ještě na vyšší úrovni, neboť v Římanům 3:31 napsal apoštol Pavel o křesťanské víře: „Rušíme snad svojí vírou zákon? To ať se nikdy nestane! Naopak, my naplňujeme zákon.“ (NS) Prostřednictvím Ježíše Krista uspořádává Jehova všechno opět tak, jak to měl v úmyslu na počátku, když uzavřel manželství mezi Adamem a Evou. Na příklad, pod židovským zákonem bylo běžné mnohoženství a rozvod byl dovolen ne jen pro nevěru, ale také z jiných důvodů. Ještě nepřišel Boží čas pro obnovení manželství v jeho původním stavu. Ježíš Kristus vysvětlil, že zákon dělal pouze ústupek Židům pro jejich tvrdá srdce. — Mat. 19:7, 8.
4. Jaký slib dal Jehova před dávným časem, pokud jde o jeho zákony?
4 Bůh slíbil, že během času učiní svůj lid schopným dodržovat dokonale svůj zákon. Řekl: „A dám vám nové srdce a nového ducha vložím do vás; a odejmu kamenné srdce z vašeho těla a dám vám masité srdce. A svého ducha vložím do vás, a jistotně učiním, že budete chodit v mých ustanoveních, že budete dodržovat má soudcovská rozhodnutí a skutečně je činit.“ — Ezech. 36:26, 27, NS; Žid. 9:10.
NE ODSOUZENÍ, ALE ŽIVOT
5. Jaký je rozdíl mezi postavením křesťanů a postavením starých Izraelitů vzhledem k Božímu zákonu?
5 Jaký je tedy rozdíl mezi postavením křesťana a postavením Izraelitů, kteří byli pod mosaickým zákonem a byli jím odsuzováni? Nebyli bychom nikdy schopni dodržovat Kristův zákon (který je pro křesťany Božím zákonem), kdyby Kristus pro nás nepřinesl lepší oběť, než byly oběti přinášené pod mosaickou smlouvou zákona. (Žid. 9:23; 10:8–10) Zatímco až do letnic roku 33 panovaly nad celým lidstvem jako „králové“ hřích a smrt, panuje nyní nad ním jako král Boží nezasloužená dobrotivost. (Řím. 5:14, 21) Obětí Kristovou jsou odpuštěny hříchy všem, kteří věří v Krista, neboť čteme v 1. Jana 2:2 (NS): „A on je obětí smíření za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale za hříchy celého světa.“
6. Proč nikdo nemohl dodržovat mosaický zákon? Jak je ale možné, že křesťané mohou dodržovat zákon Kristův?
6 Žádný nedokonalý člověk nemohl dodržovat dokonalý zákon oznámený prostřednictvím Mojžíše. Někdo snad na příklad nebyl vrahem, cizoložníkem nebo zlodějem; a přece jej mohlo odsoudit desáté přikázání, neboť toto přikázání zakazuje žádost. Žádný člověk nemohl svou vlastní silou zvítězit nad hříšným tělem. Pod smlouvou zákona působil Boží duch, který pomáhal bohabojným lidem, aby se Bohu líbili a aby činili to, co jim přikázal. Naproti tomu pod zákonem Kristovým přichází takovým lidem na pomoc Boží nezasloužená dobrotivost skrze Kristovu oběť. Křesťan může skrze Krista opravdu poznat Boha a přiblížit se mu. (1. Jana 2:3, 4, 14; 4:8) Odpuštění hříchů očišťuje jeho svědomí. (Žid. 9:14; 1. Petra 3:21) Je skutečně na cestě k životu. (Jan 17:3; 2. Tim. 1:10) Boží duch mu pomáhá postupně měnit osobnost, aby byl stále podobnější obrazu Božímu. — Ef. 4:22–24; Kol. 3:10.
7. Jakou pomoc nám dnes poskytuje Jehova, abychom mohli dodržovat jeho zákony?
7 Křesťan nemá pravidlo pro každé jednání; Boží zákon je zapsán v jeho srdci a Boží duch v něm přebývá a pomáhá mu, aby šel po správné cestě. Boží duch mu dává sílu, aby s úspěchem bojoval proti žádostem těla. Když poruší Boží zákon pro svou vrozenou hříšnost, přichází mu na pomoc nezasloužená dobrotivost a milosrdenství a je mu odpuštěno na základě Kristovy oběti. Tak stojí před Bohem v každé době čistý. Křesťan je odsouzen pouze tehdy, když přestupuje Boží zákon vědomě a stále. (Řím. 8:1–4) Proto čteme v Židům 10:26–29, NS: „Hřešíme-li svévolně, po přijetí přesného poznání pravdy, není více oběti za hřích, ale je tu jisté očekávání soudu a ohnivá žárlivost, jež stráví odpůrce. Každý, kdo nedbal Mojžíšova zákona, umírá bez slitování na svědectví dvou nebo tří. Oč přísnějšího trestu, myslíte, bude považován za hodna ten, kdo šlapal po Božím Synu a kdo pokládal za něco všedního krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a kdo urazil opovržením ducha nezasloužené dobrotivosti?“
ZÁKONY A ZÁSADY
8. Proč nemůžeme dělat rozdíl mezi „zásadou“ a „zákonem“, pokud jde o poslušnost božských příkazů?
8 Zásada je všeobecná nebo základní pravda; všeobecně platný nebo základní zákon, nauka nebo tvrzení, z nichž jsou odvozeny další nauky nebo tvrzení; směrnice jednání. Pokud jde o poslušnost božských příkazů, nemůžeme dělat rozdíly mezi zásadami a zákony. Každé vodítko, které dává Bůh svému lidu a každé Boží soudcovské rozhodnutí je pro Boží lid zákonem.
9. Mohou být dvě největší příkázání mosaického zákona označována jako „zákony“, ačkoli nemohou být uplatňovány žádným lidským úřadem?
9 Ježíš řekl, že největší přikázání mosaického zákona je milovat Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou a druhé je milovat bližního jako sebe sama. (Mar. 12:29–33) Ani zákon, který byl dán Izraelitům, ani Kristův zákon nestanoví určitý trest, který by musel lidský úřad uložit Izraelovi, který neprojevil tuto lásku, pokud toto zanedbání nebylo projeveno zřejmě protizákonným jednáním, jako krádeží, vraždou atd. I když nebyl stanoven trest pro zanedbání lásky k Bohu a bližnímu, označuje Jakub přikázání milovat svého bližního jako ZÁKON, jako „královský zákon“. — Jak. 2:8, NS.
RŮZNÉ AUTORITY
10, 11. a) Jmenuj různé moci, které mohou prosazovat své zákony proti křesťanům. b) Je možno ujít následkům přestoupení Božího zákona, který nemohou uplatňovat lidská zřízení?
10 V této souvislosti je dobré myslet na to, že jsou různé stupně mocí pod nejvyšší autoritou Jehovy Boha. Když na příklad porušíme přírodní zákon, zjistíme, že je uveden v platnost zcela jednoduše procesy, které Jehova sám vložil do přírody, a vzájemným vztahem jednotlivých věcí v přírodě. Pak je zákon o podřízenosti ženy mužovi, který propůjčuje muži relativní moc určenou pevnými hranicemi. (Ef. 5:22–24) Další zákon je zákon o „vrchnostenských mocech“, kterým Bůh nedal jejich moc, nýbrž kterým pouze dovoluje, aby vládly v obvodu státu. Křesťan musí podle Božího přikázání poslouchat tyto moci, ale i ony mají pouze relativní autoritu a jsou poddány Bohu. Proto čteme v Římanům 13:1–4, NS: „Každá duše nechť je poddána vyšším mocem, neboť není žádné moci, kromě od Boha; stávající moci jsou umístěny do svých vzájemných postavení Bohem. Proto ten, kdo odporuje moci, staví se proti Božímu zřízení; ti, kteří se staví proti němu, přivodí si odsouzení. Neboť ti, kteří vládnou, jsou předmětem strachu, ne pro dobrý čin, ale pro špatný. Chceš se tedy nebát moci? Čiň vždy dobré a budeš mít od nich chválu, neboť je Božím služebníkem, tobě k dobrému. Činíš-li však zlé, boj se; neboť ne bez příčiny nosí meč; neboť je Božím služebníkem, mstitelem, aby vyjádřila hněv nad tím, kdo činí zlo.“
11 Další moc je ta, která vládne uvnitř sboru. Jde při tom o relativní moc, neboť sbor je odpovědný Bohu a Kristovi. V křesťanském pořádku jsou zákony, které může uplatňovat pouze Bůh — zákony jako milovat křesťanské bratry, ctít a respektovat naše bližní a jejich práva, vyvarovat se nesprávných přání a nebýt žádostivý. A on je také uplatňuje. Nemůžeme ujít následkům překročení zákona. Bůh nám to říká jasně: „Cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ — Gal. 6:7, NS.
ANDĚLÉ UPLATŇUJÍ BOŽÍ ZÁKON
12. Kdo může prosazovat Boží zákon v případech, v nichž k tomu není oprávněn sbor?
12 Je dobré mít na mysli, že andělé jsou zaměstnáni tím, že ‚vybírají z Božího království ty, kteří činí bezzákonnost‘. (Mat. 13:41) Takoví lidé snad neučinili nic, co by opravňovalo sbor k jejich vyloučení. A přece jednají proti zákonu předanému Kristem; proto andělé uplatňují zákon tím, že je odstraní.
13. a) Jak zavazuje křesťana oddanost Bohu, aby poslouchal každé Jehovovo slovo? b) Jaký je rozdíl mezi duchem světa a smýšlením křesťana?
13 Křesťané si musí být vědomi těchto skutečností: neoddali se ani organizaci, ani dílu, ani člověku, ani vládě, nýbrž jedině a pouze stvořiteli Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. Proto je pro ně každé přikázání z úst Božích zákonem a vědí, že podle toho musí žít. Ježíš řekl ďáblovi: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z úst Jehovových.“ (Mat. 4:4) Nedrží-li se Božího zákona, je zákon použit proti nim. Boží duch působí, že milují Boha; nevzbuzuje v nich myšlenku, že by mohli podle své libosti některé jeho zákony poslouchat a jiné překračovat nebo jich nedbat. Duch světa působí, že lidé se snaží jednat nesprávně a „zmizet“. Duch světa působí, že si myslí, že nejsou-li dopadeni, ujdou trestu podle zákona. Jak prohlásil jeden komentátor, mnozí lidé žijí podle jedenáctého přikázání: „Nemáš se dát dopadnout.“
VŠECHNY BOŽÍ ZÁKONY JSOU UPLATŇOVÁNY
14. a) Ujdou potrestání osoby, jejichž hříchy nejsou odhaleny? b) Jaké pravidlo ustanovil apoštol Pavel v tomto ohledu?
14 Často se stane, že někdo poruší zákon země, ale trestný čin není nikdy odhalen. Viník proto ujde trestu, který je určen podle zákona země. Někdo se dopustí manželské nevěry a nikdy se to neprojeví. Snad si proto myslí, že ušel trestu podle zákona země. Snad zůstane jeho čin utajen i křesťanskému sboru, alespoň na nějaký čas. Proto si myslí, že může beztrestně dále hřešit. V Kazateli 8:11 (NS) čteme: „Protože rozsudek proti zlému skutku nebyl spěšně vykonán, srdce lidských synů se plně naklonilo k činění zlého.“ Avšak ujdou tyto osoby skutečně následkům svého jednání? Ne, protože všechny zákony a zásady Boží jsou uplatňovány buď normálním postupem, Božími zástupci, nebo samým Bohem. Apoštol Pavel uvádí pravidlo platné pro takové případy slovy: „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou okamžitě k soudu, ale co se týče jiných lidí, jejich hříchy též budou zjeveny později.“ — 1. Tim. 5:24, NS.
PROČ PODNIKÁ SBOR KROKY
15. a) Proč přede vším postupuje sbor proti přestupníku Božího zákona? b) Kdy a proti komu je použito kázeňských opatření?
15 Křesťanský sbor má určité zákony proti manželské nevěře, krvesmilství, homosexualitě, sodomii, vraždě, krádeži a jiným zavrženíhodným skutkům, kterými křesťan, jestliže se jich dopustí, uvádí sbor v očích světa do špatné pověsti. Tyto věci jsou podle Bible podřízeny autoritě sboru, to znamená, že sbor musí v takovém případě podniknout kroky. (1. Kor. 5:1–5, 13) Přitom nejde o potrestání vyžadované zákonem, v žádné případě o plné potrestání za skutek. Sbor nezasahuje v první řadě proto, aby potrestal viníka, nýbrž aby se očistil od potupy a hanby, a to se stane tím, že jej vyloučí ze společenství sboru. Projevuje-li lítost, mohou být použita jistá disciplinární opatření a mohou mu být uložena určitá omezení. Když mu je odňata pospolitost, to je, když je vyloučen, neděje se to proto, aby byl trestán, nýbrž aby byl odstraněn z Boží čisté organizace. Toto jednání by také mělo sloužit sboru jako výstraha. Tak máme rozumět slovům, která čteme v 1. Timoteovi 1:20 a 5:20: „K těm patří Hymeneus a Alexandr, a já jsem je vydal satanovi, aby byli vyučeni kázni, že se nemají rouhat.“ „Přede všemi přihlížejícími kárej ty, kteří činí hřích, aby ostatní také měli bázeň.“ (NS)
16. Proč můžeme říci, že je vyjádřena Boží vůle, když sbor podniká odpovídající kroky proti viníkovi?
16 Sbor jedná na základě moci propůjčené Bohem, aby si zachoval jeho zalíbení a aby obhájil před světem jeho spravedlnost. Podle 1. Korintským 6:9, 10 nám samo Boží Slovo říká, že osoby, které činí takové věci, nepřijdou do Božího království. Pro takový případ jsou vhodná Ježíšova slova: „Kterékoli věci vy [pozemští zástupci Boha] svážete na zemi, budou věci, které jsou svázány v nebesích.“ (Mat. 18:18, NS) Bůh již jasně zjevil v tomto ohledu svou vůli; křesťanský sbor ji pouze provádí tím, že viníka vyloučí.
LÁSKA K BLIŽNÍMU
17. Jak dalece je zákon o lásce k bližnímu obsažnější v zákoně Kristově než v zákoně, který byl dán Izraelitům?
17 Také v křesťanském systému věcí platí zákon milovat Boha a bližního, ano, křesťanský zákon je v tomto ohledu ještě obsažnější než Mojžíšův zákon. Jak? V Mojžíšově zákoně je řečeno: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (3. Mojž. 19:18) Naproti tomu Ježíš řekl svým apoštolům: „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem si zamiloval vás.“ Pak vysvětloval blíže tuto lásku, když pokračoval slovy: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že se vzdá své duše pro své přátele.“ (Jan 15:12, 13, NS) To je ZÁKON. Svědkové Jehovovi poslouchají tento zákon. Milují lidi, kteří milují Boha a jeho zákon, a často vydávají v nebezpečí svou svobodu, nebo dokonce svůj život, aby mohli jít za těmito lidmi a přinášet jim dobré poselství o království. Další zákon říká, že nemáme milovat svět a nemáme být přáteli světa. V 1. Jana 2:15 (NS) čteme: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.“ A u Jakuba 4:4 (NS) čteme: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“
NÁVŠTĚVA SHROMÁŽDĚNÍ
18, 19. Proč by měli křesťané brát zákon o navštěvování křesťanských shromáždění stejně vážně jako jiné zákony křesťanského pořádku?
18 Další zákon říká, že máme navštěvovat shromáždění Božího lidu věnovaná studiu Bible. V Židům 10:24, 25 (NS) čteme: „A pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a pravým skutkům, a nezanedbávejme svých společných shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte blížit se ten den.“ Je nám řečeno, že nemáme jako přítomný svět toužit po hmotných věcech a že nemáme zaměřovat své myšlení a snažení na smyslné uspokojování. (1. Jana 2:15, 16) Není pochyby o tom, že tyto způsoby jednání podléhají trestu, ačkoli není v moci sboru jej provést; vykonává jej sám Bůh. Proto kdo poslouchá tyto zákony, může počítat s tím, že bude odměněn; kdo je neposlouchá, musí počítat s odpovídající odplatou. Na příklad, když někdo porušil zákon o manželské nevěře a byla mu proto odňata pospolitost — byl mu tím sborem uložen plný trest? Ne, protože když nelituje, dostane nakonec plný trest — smrt — a sice ne zakročením sboru, nýbrž z ruky Boží. — Žid. 10:26–31.
19 Dejme tomu, že někdo ustavičně zanedbává shromáždění. Během času dojde tak daleko, že zcela ztratí spojení se sborem a že mu již vůbec nic neříkají opatření, která Jehova v tomto ohledu ustanovil pro svůj lid. Sbor proti němu nepodnikne nic; poznal jeho špatné jednání a pokusil se mu pomoci; ale on si nedal pomoci, nýbrž oddělil se a sám si odňal pospolitost. Není v nebezpečí, když zůstává v tomto stavu? Je ve velkém nebezpečí, protože v přicházejícím „velkém soužení“ bude zničen právě tak, jako ten, kdo se zjevně dopustil něčeho špatného. — Mat. 24:21, 22.
STYKY
20. Jak je uplatňován zákon o špatné společnosti?
20 Další příklad je zákon proti špatným stykům nebo špatné společnosti. Jehova přikázal Izraelitům, aby se nespojovali s jinověrci a aby neuzavírali manželství s příslušníky pohanských národů, poněvadž to by mohlo vést k tomu, že by se jejich děti odvrátily od jejich Boha. (5. Mojž. 7:2–4) Dnes přikazuje svému lidu, aby nebyl částí světa a aby neměl důvěrný styk se světskými lidmi. Apoštol Pavel udává důvod toho slovy: „Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Kor. 15:33, NS) Sbor nepodniká nic proti tomu, kdo nedbá tohoto zákona. Ale před Bohem je v postavení neschválení. A nejen to, dříve nebo později začne pod vlivem špatné společnosti jistě hřešit, oddávat se pití, kradení atd., nebo, což by bylo ještě horší, mohl by na sebe uvalit vinu krve, kdyby se dopustil zabití při neopatrném řízení vozu nebo kdyby spáchal vraždu.
DOBRÉ ZVYKY
21. Jak bychom měli reagovat, když nás někdo napomene pro určitý povahový rys, pro naše oblékání nebo pro něco podobného, a co získáme nebo ztratíme, vezmeme-li si napomenutí k srdci nebo ne?
21 Někdy můžeme dostat radu nebo napomenutí Biblí, Strážnou věží nebo zodpovědným členem sboru pro špatný povahový rys nebo pro naše oblékání. Snad pěstujeme zvyky, které se nedají sloučit s chováním křesťana. Naše jednání může jiné poranit nebo jim může být kamenem úrazu. Mimostojící tím mohou dostat špatný obraz o naší činnosti. Neměli bychom nedbat takového varování jen proto, že sbor není oprávněný uložit trest. Měli bychom si to vzít k srdci a znovu utvářet svou osobnost; neměli bychom se dávat ovládat podvodnými žádostmi staré osobnosti, ale měli bychom se obnovit silou, která pohání naši mysl. (Ef. 4:22–24) Neměli bychom tvrdohlavě zastávat stanovisko, že nemáme zapotřebí, aby nám někdo jiný říkal, co je pro nás dobré. Ve skutečnosti je to Jehova, který nám to říká, abychom obdrželi život. Dříve než budeme v Božím novém pořádku tělesně uzdraveni a učiněni dokonalými, budeme muset nejprve dělat pokroky v duchovním ohledu. Můžeme očekávat, že budeme náležet k těm, které Jehova nechá bydlet na své nové zemi, jestliže se nyní nebudeme přiměřeně namáhat?
KÁZÍNÍ A UČENÍ
22. Jak závisí náš život na naší poslušnosti zákona o kázání?
22 Další zákon je ten, který vyjádřil Ježíš: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14, NS; 2. Tim. 4:2) Protože jsme se oddali Jehovovi Bohu a protože Ježíš Kristus je hlavním Božím prostředníkem, jehož krví nás Bůh vykoupil, jsou Ježíšova slova pro nás přikázáním, zákonem. (Sk. 3:23; 20:28; 1. Kor. 6:20) U Matouše 28:19, 20 (NS) čteme dále Ježíšova slova: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce a Syna i svatého ducha, učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal.“ Je někdo bezprostředně potrestán, když nekáže? Není. A přece je možné, že tomu, kdo se zdráhá kázat dobré poselství o království, je zabráněno vstoupit do Božího království právě tak jako cizoložníkovi, homosexuálovi nebo vrahovi. V Římanům 10:10 (NS) čteme: „Neboť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ Ježíš ukázal, jak smýšlí Bůh o těchto věcech, když mluvil o mosaickém zákoně a pak řekl: „Proto každý, kdo porušuje jedno z těchto nejmenších přikázání a učí lidstvo v tom smyslu, bude nazván ‚nejmenším‘ vzhledem k nebeskému království,“ a to znamená, že tam vůbec nebude. — Mat. 5:19, NS.
CHRAŇ SVÉ SRDCE
23. Jakou chybu dělá někdo, kdo se snaží dodržovat pouze ty zákony, o nichž ví, že je mohou uplatňovat lidé?
23 Podle toho snad někdo poslouchá určité Boží zákony, protože se týkají záležitostí, v nichž může sbor učinit kázeňské opatření nebo odejmout pospolitost. Ostatních nedbá, protože nemohou být uplatněny žádnou lidskou autoritou. Kdo tak jedná, nemá správné smýšlení. Smýšlí jako bezzákonný, který říká: „Jah to nevidí.“ (Žalm 94:7) Má špatného ducha a jeho smýšlení je tělesné a ne duchovní. Musí obnovit svou mysl a přijmout „Kristovu mysl“. (1. Kor. 2:14–16) Nemá v srdci lásku k Bohu a k svému bližnímu. Myslí pouze na sebe a nepoznal, že Jehova Bůh vyžaduje věrnost v nejmenším a že mu jeho služebníci musí skládat ze všeho účty. — Luk. 16:10; Řím. 14:12; Žid. 4:13.
24. Který příklad ukazuje, že musíme bezpodmínečně chránit své srdce?
24 Křesťan musí být jistý, že jeho srdce je správně zaměřeno a že jej správně ovlivňuje. Není-li tomu tak, měl by dát pozor na své srdce a měl by začít sloužit Bohu, protože miluje jej a jeho zákon. Kdo nemiluje Jehovu z celého srdce, bude časem jednat jako ti, o kterých apoštol Jan řekl, že odešli z křesťanského sboru a odpadli od víry. Pravil: „Děťátka, je poslední hodina [než se plně projeví velké odpadnutí (po tom, co se apoštolové rozloučili se životem)], a jak jste slyšeli, že přichází antikrist, tak právě nyní se mnozí stali antikristy; a z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu; neboť kdyby byli našeho druhu, zůstali by s námi. Ale vyšli, aby se ukázalo, že ne všichni jsou našeho druhu.“ (1. Jana 2:18, 19, NS) Tyto osoby nebyly správného druhu; nemyslely správně a nebyly věrné. Opomenuly vzývat Boha celým srdcem a celou myslí; nestudovaly Kristův zákon a nepoužívaly tyto zásady ve svém životě.
KŘESŤANOVI SE TO PODAŘÍ
25. Podaří se křesťanům poslouchat Kristův zákon a jak je to možné?
25 Naštěstí mohou křesťané poslouchat Kristův zákon a dosáhnout Božího uznání. Je to možné Boží nezaslouženou dobrotivostí, která je nám prokazována na základě Kristovy oběti. Nejsou to písmena zákona, ale Boží duch, který nám to umožňuje. (2. Kor. 3:6) Když jsme vedeni duchem, nejednáme proti zákonu, a když chodíme v souladu s duchem, budeme konat skutky ducha a ne skutky těla. Ano, ačkoli nejsme pod mosaickým zákonem, můžeme tím, že chodíme v souladu s duchem dokonce plnit spravedlivé požadavky tohoto zákona! (Řím. 8:4, 5) Když pro slabost svého těla překročíme Boží zákon daný skrze Krista, přiznáme to. Litujeme toho, obrátíme se, změníme svůj způsob jednání a prosíme Boha skrze Ježíše Krista o odpuštění. Kromě toho se obrátíme k jeho organizaci o pomoc, a naše úsilí bude korunováno úspěchem. Je to možné, protože Kristus je naším velkým veleknězem, který dal svůj život jako výkupné. Jehova nám prokazuje nezaslouženou dobrotivost a pomáhá nám v dobách nouze. Proto čteme v Židům 4:16 (NS): „Přistupme tedy se smělostí řeči k trůnu nezasloužené dobrotivosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou dobrotivost jako pomoc v pravý čas.“
26. Jak dalece nám pomáhá pozorování příkladů mužů víry starých dob jít po naší křesťanské cestě?
26 Když pozorujeme předobrazy z minulosti, které nám Bůh staví před oči, zjistíme, že oni mužové víry ‚chodili s Bohem‘ a činili to celým srdcem. Šli po cestě pravdy. Nepotřebovali písemné směrnice, které jim předpisovaly každý pohyb. Pro svou lásku k Bohu se těšili jeho přízni a byli jím vedeni na cestě, po které šli, takže neklopýtali a neupadli tak, že by se již nemohli zvednout. Když se my blížíme k Jehovovi, bude se on blížit k nám. (Jak. 4:8) Abychom to mohli činit, musíme studovat jeho Slovo. Obsahuje plnost moudrosti. Pisatel Přísloví dokonce zosobňuje moudrost a nechá ji říci: „Kteří mě milují, ty miluji i já, a ti, kteří mne hledají, ti mne najdou. Bohatství a sláva jsou se mnou, dědičné hodnoty a spravedlnost. Mé ovoce je lepší než zlato, dokonce než vytříbené zlato, a můj výtěžek, než vybrané stříbro. Kráčím po stezce spravedlnosti, uprostřed cesty práva; abych těm, kteří mne milují, dala dědičný majetek a naplnila jejich zásobárny.“ — Přísl. 8:17–21, Elberf. b.
27. Jak nám ukazuje Žalm 19:9, že Jehovovy zákony jsou správné z duchovního, mravního i tělesného hlediska?
27 Ano, Jehovovy zákony nám mohou ukázat cestu k životu a jsou správné ze všech hledisek, duchovního, mravního i tělesného. Jehova říká: „Bázeň Jehovova je čistá, trvající navždy. Soudcovská rozhodnutí Jehovova jsou pravá; všechna se prokázala jako spravedlivá.“ — Žalm 19:9, NS.