Otázky čtenářů
Nebyl Jehova ve svém jednání s izraelským národem stranický? A přece Bible říká ve Skutcích apoštolů 10:34, že „Bůh není stranický“. Jak se to dá sloučit?
Být nestranický znamená být bez předsudků a nejednat s protekcí. Přitom je nepřípustné, aby osoba nebo její postavení, její bohatství, její moc nebo jiný vliv na názory nebo způsob jednání působily ve prospěch dotyčného. Znamená to nepřijímat dary podplácení, ale naopak se zase nedat ovlivnit sentimentálními city pro chudáka. Nestranickost se stará o to, aby bylo se všemi jednáno, jak se sluší a jak je správné, podle toho, co kdo zaslouží a potřebuje. — Přísl. 3:27.
Jehova říká, že „nepřijímá osoby, ani béře darů“. (5. Mojž. 10:17; 2. Par. 19:7) Když apoštol Petr poznal, že Bůh vyslyšel modlitby neobřezaného pohana Kornelia a zařídil věci tak, aby okamžitě přišel do spojení s křesťanským sborem, řekl Petr: „V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijímač osob [stranický, NS], ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“ — Skut. 10:34, 35; Řím. 2:10, 11.
Avšak někteří lidé věří, že Jehova jednal stranicky, když ve staré době použil Izrael jako svůj národ a dával mu přednost. Poctivé zkoumání jeho jednání s Izraelem však ukazuje, že taková výčitka je nesprávná. Jehova vyvolil Izraelity a jednal s nimi nikoli pro jejich velký počet, nýbrž pro svou lásku a ocenění víry a loajality svého přítele Abrahama, jejich předka. Také byl vůči nim shovívavý, protože na ně vložil své jméno. — 5. Mojž. 7:7–11; 29:13; Ez. 36:22; Žalm 105:8–10.
Pokud byl Izrael poslušný, bylo mu velmi žehnáno, na rozdíl od národů, které neměly zákon daný prostřednictvím Mojžíše. Když byli Izraelité neposlušní, byl Jehova trpělivý a milosrdný, ale potrestal je. A ačkoli měli příznivější postavení, spočívala na nich větší odpovědnost před Bohem, protože nesli Boží jméno a protože stáli pod zákonem.
Zákon obsahoval kletby proti tomu, kdo jej přestoupil. Čteme: „Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich.“ (5. Mojž. 27:26) Tím, že Židé porušovali zákon, dostali se pod tuto kletbu, a byli proto odsouzeni nejen jako potomci hříšného Adama. (Řím. 5:12) Proto, aby osvobodil Židy od této zvláštní nedostatečnosti, musel Kristus nejen zemřít, nýbrž musel zemřít na mučednickém kůle, jak to vysvětluje apoštol Pavel v Galatským 3:10–13.
To vše ukazuje, že Bůh nejednal s Izraelem stranicky. Bůh použil Izrael, aby mohl požehnat národům. (Gal. 3:14) V tomto národě přivedl na svět svého Syna, jehož prostřednictvím je možná záchrana všech, kteří v něj věří. Bůh skutečně pracoval na tom, aby lidé všech národů v určeném čase měli užitek. V souladu s tím apoštol vysvětluje: „Zdaliž je toliko Bůh Židů? Zda-li také není i pohanů? Jistě i pohanů, poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.“ — Řím. 3:29, 30.
Dále mohli v židovském státě staré doby získat Boží přízeň a požehnání lidé ostatních národů, když vzývali Jehovu, Boha Izraele, a dodržovali jeho zákon, jako to činili Gabaonští, Netinejští („Darovaní“) a mnozí, kteří byli usedlí jako cizozemci. — Jozue 9:3, 27; Ezdráš 8:20; 1. Král. 8:41–43; 4. Mojž. 9:14.
Ačkoli byl Jehova trpělivý a milosrdný a opět přijal Izraelity, když litovali, skončila konečně jeho trpělivost a zapudil je, takže již neměli být lidem pro jeho jméno. (Luk. 13:35; Řím. 11:20–22) Zde je možno použít to, co vysvětlil apoštol: „. . . kterýž odplatí každému podle skutků jeho: . . . trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka. Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku. Neboť není přijímání osob u Boha [Neboť u Boha není stranickost, NS].“ — Řím. 2:6–11.
I když povrchní, krátké pozorování Božího způsobu jednání může vzbudit dojem stranickosti, ukáže hlubší a delší úvaha obdivuhodnou nestrannost a spravedlnost, které jsou mimo všechno lidské pomyšlení. Jak výborně Bůh vše zařídil, takže celé lidstvo má příležitost přijmout jeho přízeň a život! — Iz. 55:8–11; Řím. 11:33.