„Bůh není stranický“

„JEHOVA, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký a mocný a vzbuzující bázeň, který s nikým nejedná stranicky.“ (5. Mojž. 10:17) Tato ujišťující slova, která pronesl prorok Mojžíš, Bůh vždy znovu potvrzoval svým způsobem jednání s lidmi.

Protože Bůh je nestranický, příležitost stát se jeho uznanými služebníky a získat naději na věčný život není omezená pouze na malý počet lidí. Boží „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Neboť je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ (1. Tim. 2:4–6) Na základě vykupující oběti jsou všichni lidé vlastnictvím Boha a Krista a nikomu není zabráněno, aby nevyužil příležitosti k získání záchrany. Barva pleti, společenské postavení, schopnosti, vnější vzezření a podobné věci nemají při tom žádný význam.

Uvažujme o příkladu izraelského národa. Je pravda, že po určitou dobu jednal Jehova Bůh výlučně s Izraelity jako s lidem, který nesl jeho jméno. Ale povšimněme si, že Bůh si je nevybral za svůj uznaný lid proto, že by to byl národ velký nebo početný. Mojžíš jim řekl: „Jehova vám projevil náklonnost, takže si vás vybral, ne proto, že byste byli nejpočetnější ze všech národů, neboť jste byli nejmenší ze všech národů.“ (5. Mojž. 7:7) „Dále žiješ, protože [Bůh] miloval tvé předky, takže vyvolil po nich jejich semeno a vyvedl tě svou velkou mocí před svým zrakem z Egypta.“ — 5. Mojž. 4:37.

Proč můžeme říci, že Bůh nejednal stranicky, když si vybral Izraelity? Protože Izraelité na rozdíl od národů, které Jehovu Boha neznaly, měli před ním daleko větší odpovědnost, aby mu skládali účty. Pokud neposlouchali jeho zákon, ocitli se proto pod zvláštním prokletím. Vyplývá to z 5. Mojžíšovy 27:26: „Prokletý je ten, kdo neuplatní slova tohoto zákona tím, že je nevykoná.“

Ostatním národům bylo dovoleno, aby chodily po svých vlastních cestách, a přece mohly mít užitek z Božích štědrých opatření. Ačkoli Jehova má moc zadržet sluneční svit i déšť, používal této moci vůči lidem jen velmi zřídka, a to v případech, kdy mělo být uskutečněno nějaké zvláštní předsevzetí. (2. Mojž. 10:23, Amos 4:7) Národy všeobecně měly zkušenost, kterou apoštol Pavel popsal obyvatelům v Lystře: „V minulých generacích [Bůh] dovolil všem národům, aby dále chodily po svých cestách, ačkoli vskutku nezůstal bez svědectví, že dělá dobro, když vám dává déšť z nebe a plodné období a naplňuje vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Sk. 14:16, 17) Kromě toho Jehova Bůh řídil věci tak, aby to vedlo k požehnání pro celé lidstvo prostřednictvím Mesiáše a jeho druhů, to znamená prostřednictvím „Abrahámova semene“. — 1. Mojž. 22:18.

V době, kdy Jehova Bůh jednal s Izraelity, mohli jednotlivci z jiných národů přece získat jeho pozornost a přízeň. Je to patrné ze Šalomounovy modlitby při zasvěcení chrámu na hoře Moria. Prosil Jehovu: „Cizinci, který není částí tvého izraelského lidu a který skutečně přichází z daleké země kvůli tvému jménu (protože mají slyšet o tvém velkém jménu a o tvé silné ruce a o tvé vztažené paži), a on skutečně přichází a modlí se směrem k tomuto domu, kéž mu ty sám nasloucháš z nebes, ze svého pevně založeného příbytku, a učiníš podle všeho, oč k tobě ten cizinec volá, aby všichni lidé na zemi poznali tvé jméno, aby se tě báli stejně jako tvůj izraelský lid.“ — 1. Král. 8:41–43.

NEIZRAELITÉ, KTEŘÍ DOSTALI POŽEHNÁNÍ

Bible podává zprávu o řadě případů, kdy Neizraelité, kteří projevovali víru, dostali od Jehovy Boha zvláštní požehnání.

Byla to například vdova ze Sarepty, která projevila ohled k Jehovovu proroku Eliášovi. Za to se jí v době hladu zázrakem nevyčerpala její malá zásoba mouky a oleje. Ještě větším zázrakem bylo vzkříšení jejího jediného syna. — 1. Král. 17:8–24; Luk. 4:25, 26.

Nevěstka Raab z Jericha zanechala svého ponižujícího zaměstnání, projevila víru v Jehovu a jednala v souladu s tím, že Jehova používal Izrael. Proto ona ani její příbuzní nezahynuli s ostatními obyvateli Jericha. Kromě toho, aniž si toho byla vědoma, dostalo se jí výsady, že byla přijata do rodu, který vedl k Mesiášovi, když vstoupila do počestného manželství se Salmonem. — Rút 4:20–22; Mat. 1:5, 6; Žid. 11:30, 31; Jak. 2:25.

Podobně získala Boží schválení i Moabitka Rút. Vybrala si Jehovu za svého Boha a dobrovolně opustila svou vlast, aby žila mezi Izraelity, mezi lidem, který uznával Jehovu jako pravého Boha. Nejvyšší jí zase dovolil, aby se stala článkem nejdůležitější rodové linie, totiž té, která vedla k Mesiáši. — Mat. 1:5.

Když přišel Mesiáš, Ježíš, byla Izraelitům na základě Boží smlouvy s jejich předkem Abrahámem poskytnuta příležitost, aby se jako první stali Ježíšovými loajálními učedníky. Potom, v roce 36 n. l. , byla tato příležitost poskytnuta první skupině neobřezaných lidí, kteří nebyli Židé. K této skupině apoštol Petr se obrátil slovy: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Sk. 10:34, 35.

NAPODOBUJ BOŽÍ NESTRANICKOST

Bůh je nestranický, a všichni, kteří by chtěli získat jeho schválení, měli by proto být jako on. To znamená, že by nikomu neměli dávat přednost pro jeho vyšší vzdělání, finanční úroveň, významné postavení nebo pro cokoli jiného. Neposuzujme lidi podle tělesných neboli nedokonalých lidských měřítek. Skutečně závažné není vnější vzezření, ale to, čím je člověk ve svém srdci.

Boží nestranickost znamená pro jeho služebníky odpovědnost, aby pomáhali lidem ve svém okolí získat přesné poznání pravdy. Nikdo by si neměl myslet, že někdo druhý si nezaslouží tuto pomoc. Lidem, kteří se skutečně chtějí změnit, můžeme v tom směru pomoci. Apoštol Pavel napsal Korinťanům: „Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději ani chamtivci ani opilci ani utrhači ani vyděrači nezdědí Boží království. A přece takoví byli někteří z vás, ale byli jste čistě umyti.“ (1. Kor. 6:9–11) Lidé, kteří uvedli svůj život do souladu s Boží vůlí, mohou se tedy stát čistými, přijatelnými Božími služebníky.

Jestliže oceňujeme Boží nestranickost, pomůže nám to také, abychom se správně dívali na to, co si o nás snad myslí druzí. Nebude nám záležet na tom, abychom se líbili lidem, kteří získávají dojem z vnějších věci, ale budeme se chtít líbit Jehovovi Bohu, který se dívá na to, co je v srdci. Budeme se řídit biblickou radou: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví. Buďte otroky Pána, Krista. Člověk, který činí nespravedlnost, obdrží zpět, co činil nespravedlivě, a není žádná stranickost.“ — Kol. 3:23–25.

Ano, Boží nestranickost vedla k podivuhodným požehnáním pro lidstvo. Byl vytvořen základ pro to, aby se všichni lidé, nejen malý počet, mohli rozhodnout, že vejdou do vztahu k Bohu, který je mu přijatelný, a získají naději na věčný život. Poznání o této skutečnosti by nás mělo podnítit, abychom pomáhali co největšímu počtu lidí získat přesně poznání pravdy. Mělo by nás to přimět, abychom nikomu nedávali přednost a abychom neměli přílišnou starost o to, co si snad o nás myslí lidé. Jestliže všechno činíme jako pro Jehovu a napodobujeme jeho nestranickost, můžeme si být jisti, že dostaneme bohatou odměnu.