Sjednotit rozdělenou domácnost
„Jak víš, ženo, zda nezachráníš svého muže? Nebo jak víš, muži, zda nezachráníš svou ženu?“ — 1. Korintským 7:16, NS.
1. Co předpověděl Ježíš o rodinách a proč?
JAK vzniká rozdělená domácnost? Tím, že jeden nebo více členů rodiny pozná Boží pravdu, pravdu o Božím předsevzetí, která je zjevena v Bibli. Právě to předpověděl Ježíš Kristus slovy u Lukáše 12:51–53 (NS): „Domníváte se, že jsem přišel, abych přinesl na zem pokoj? Rozhodně vám říkám, že ne, ale spíše rozdělení. Neboť od nyní bude pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni, otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti své matce, tchýně proti své snaše a snacha proti své tchýni.“ Ježíš ukazuje, že v jedné rodině nebudou vždy všichni ochotni přijmout nebo uznat pravdu pocházející od Boha.
2, 3. Protože Ježíš nepůsobí zkázu manželství, jaký je moudrý způsob jednání v rozdělené domácnosti?
2 Protože Boží pravda není u tohoto světa populární, mnozí lidé ji odmítají a projevují odpor zvláště tehdy, jestliže se na Boží stranu a na stranu jeho království postaví někdo ze členů jejich vlastní domácnosti. Podle Ježíšových prorockých slov vzniknou takové rozdělené rodiny; je to nevyhnutelné! Znamená to však, že situace v rozdělené domácnosti je bezvýhledná a že se nedá změnit? Nikoli, změna k dobrému je možná. Ježíš neničí manželství, a proto člověk, který poznává Boží pravdu, je nepřivádí do nebezpečí. Slova apoštola Pavla v 1. Korintským 7:12–16 (NS) ukazují, jaký rozumný a optimistický postoj by měli mít ti, kteří žijí v rozdělené domácnosti:
3 „Má-li některý bratr nevěřící ženu a ta je přece ochotná s ním bydlet, pak ať ji neopouští. A žena, která má nevěřícího muže, který je přece ochotný s ní bydlet, ať neopouští svého muže. Neboť nevěřící muž je posvěcen ve vztahu ke své ženě a nevěřící žena je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by skutečně vaše děti byly nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže se však nevěřící chystá odejít, pak jej nechte jít; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností otrocky vázáni, ale Bůh vás povolal k pokoji. Neboť jak víš, ženo, zda nezachráníš svého muže? Nebo jak víš, muži, zda nezachráníš svou ženu?
4. V jakém smyslu může věřící žena „zachránit“ svého nevěřícího muže?
4 Může tedy věřící žena „zachránit“ svého nevěřícího muže, jestliže s ním zůstane? Ovšem, je to možné. Jestliže jej během doby skutečně „zachrání“, děje se to samozřejmě jen v relativním smyslu, protože vlastní záchrana pochází od Jehovy. (Zjev. 7:10) Žena však může relativně zachránit svého manžela, jako může někdo zachránit tonoucího za použití záchranného zařízení nějaké záchranné společnosti. Společnost snad má člun s potřebným záchranným zařízením. Jakmile záchranné mužstvo vidí tonoucího, který se zoufale snaží udržet se nad vodou, hodí mu záchranné zařízení. Muž, který jej vytáhne z rozbouřeného moře, má největší podíl na jeho záchraně, ale podíl má i záchranná společnost, protože dala k dispozici záchranné zařízení. Jehova učinil opatření k záchraně, ale používá lidí, kteří se účastní tohoto díla k záchraně života.
5, 6. Jaký postoj by tedy měl mít věřící křesťan, který má nevěřícího manželského druha?
5 Věřící žena může tedy zachránit svého nevěřícího muže. Může mu pomoci k záchraně. Jaké je to povzbuzení! Proto by měla zůstat se svým nevěřícím mužem, jak to říká apoštol Pavel. Křesťanská žena káže dobré poselství o království lidem, kteří jsou mimo rodinu. Neměla by se také snažit pomoci příslušníkům své vlastní rodiny, především svému muži, s nímž je jedno tělo? Křesťanské manželky, které mají nevěřícího muže, by se tedy nikdy neměly vzdávat naděje, že jejich rozdělená domácnost může být sjednocena!
6 Ve Španělsku žila na příklad jedna matka se třemi dětmi. Když poznala biblickou pravdu, setkala se s prudkým odporem. Její muž se dokonce obrátil na katolický soud a požadoval rozvod s odůvodněním, že jeho žena otravuje ducha dětí. Soud přiřkl dvě děti otci. Všechno se zdálo ztracené. Úpěnlivě se však modlila k Bohu o pomoc. Jednoho dne se její muž náhodou setkal a jedním starým přítelem. K svému překvapení zjistil, že tento muž je nyní svědkem Jehovovým! Po dvouhodinové rozmluvě bylo s manželem zavedeno biblické studium. Změnil se a nyní je jeho rodina „vnitřně sjednocena tak, jako nikdy předtím“. A tak by nikdy neměly křesťanské ženy ztrácet naději.
7. Jaké mohou být příčiny, proč manžel zůstává nevěřící, a co by proto měli dělat křesťanští kazatelé?
7 Také je dobré si uvědomit, že nevěřící není vždy vysloveným odpůrcem Boží pravdy. Snad jenom nepřišel do styku s biblickou pravdou ve stejnou dobu jako jeho žena a teď se mu nelíbí, že jej jeho žena předešla. Snad nebylo vynaloženo úsilí, aby bylo vedeno biblické studium s celou rodinou, takže nevěřící nyní vůbec neví, co svědkové Jehovovi ve skutečnosti učí a kdo ve skutečnosti jsou. Nebo snad manžel není ochoten nechat se poučovat o náboženství od své ženy? Křesťanští kazatelé by se měli snažit zjistit, proč takový muž zůstává nevěřící. Co je příčinou problému?
8. Jak dalece se nevěřící od sebe liší a jak je možno takovému nevěřícímu postupně pomáhat k pokrokům?
8 Pamatujme také na to, že nevěřící se mezi sebou liší. Někteří dělají věřícímu těžkosti. Jiní věřícího stále malicherně kritizují a snaží se přimět jej, aby se vzdal své ryzosti nebo se rafinovaně snaží zbavit jej odvahy. Jiní jsou lhostejní vůči pravému uctívání nebo se sice příznivě dívají na Boží pravdu, ale málo se snaží o duchovní pokroky. S vynaložením úsilí je možné pomoci nevěřícím všech těchto druhů, aby činili pokroky. Použitím pravých křesťanských vlastností je možné zlomit odpor a probudit zájem. Je-li nevěřící příznivě nakloněn, měl by se věřící snažit s podporou křesťanského sboru o to, aby byla rodina spojena domácím biblickým studiem. Má-li nevěřící nepřátelský postoj, měl by věřící statečně snášet nepřátelství i těžkosti.
PRVNÍ CÍL: ZACHOVÁNÍ RYZOSTI
9. a) Co je prvním cílem, o který by měl usilovat křesťan žijící v rozdělené domácnosti? b) Co by měl dělat, jestliže jej nevěřící postaví před konečné rozhodnutí?
9 Tak přicházíme k prvnímu cíli, o který je nutno usilovat v rozdělené domácnosti. Co to je? Věřící by měl zachovávat svou ryzost vůči Bohu a měl by poslouchat toho, jehož prostřednictvím Bůh dnes mluví: Ježíše Krista, jeho milovaného Syna. Vzdát se ryzosti by znamenalo vzdát se samotného života. (Žid. 1:1, 2; 2:3; Mat. 10:32–35) Když Ježíš mluvil o rozdělených domácnostech, řekl: „Vskutku, nepřátelé člověka budou lidé z jeho vlastní domácnosti“, a pak ještě připojil vysvětlení: „Kdo má větší náklonost k otci nebo k matce než ke mně, není mne hoden; a kdo má větší náklonost k synu nebo k dceři než ke mně, není mne hoden.“ (Mat. 10:36, 37, NS) Je-li tedy nevyhnutelné definitivní rozhodnutí, co dělat? Pak musí věřící „poslouchat Boha jako vládce více než lidi“. (Skut. 5:29, NS) To může sice vést k dlouhému nervovému boji, ale věřící by měl mít stále před očima cíl, zachování své ryzosti. V kritické situaci by neměl jednat prudce ani hlasitě, měl by pamatovat na to, že je lépe nechat se potupovat, nežli potupovat druhé. (Efez. 4:26, 29, 31) Všichni členové křesťanského sboru mohou pomáhat věřícím, kteří právě bojují na domácí frontě o zachování ryzosti. Povzbuzujte je, aby vytrvali a zachovali svou ryzost vůči všemohoucímu Bohu.
10, 11. Proč je nezbytně nutné zachovat ryzost vůči Bohu, chceme-li pomoci nevěřícímu?
10 Vždy pamatujme na to, že věřící musí bezpodmínečně zachovat svou ryzost, má-li nevěřící poznat, jak je důležité milovat Boží pravdu. Co by se na příklad mohlo stát, kdyby se nějaká žena vzdala své ryzosti a vyjádřila souhlas s tím, že přestane navštěvovat schůzky křesťanského sboru? Nemohl by si potom její manžel myslet, že tyto schůzky zřejmě nejsou tak důležité, protože jinak by jich nevzdala? Nemohl by si myslet, že její zájem o Bibli je pouze přechodnou zálibou, kterou není nutno brát vážně? Jak by v takovém případě mohl věřící očekávat, že se nevěřící jednoho dne začne zajímat o Boží slovo?
11 Jestliže žena naproti tomu dále navštěvuje schůzky křesťanského sboru a vysvětlí svému nevěřícímu muži, proč jsou pro ni tak důležité, může to na něj časem zapůsobit. Nemohlo by se stát, že nakonec jednoho dne přijme pozvání k jedné z takových schůzek a potom sám uvidí, jak jsou užitečné? Věřící žena by proto měla stále pamatovat na to, že zachování ryzosti není užitečné jen pro ni, ale i pro jejího nevěřícího manželského druha.
DRUHÝ CÍL: POMOCI NEVĚŘÍCÍMU MANŽELSKÉMU DRUHU
12. a) O co by se měl pokusit věřící, chce-li dosáhnout druhého cíle, o nějž je nutno usilovat v rozdělené domácnosti? b) Jak by se měl dívat na domácí těžkosti, jež mohou vyvstat, protože zůstane se svým nevěřícím manželským druhem?
12 Zachování ryzosti je nezbytně nutné, chce-li věřící dosáhnout druhého cíle, to jest, chce-li pomoci svému nevěřícímu manželskému druhu poznat Boží pravdu. Proto se také snaží s ním zůstat. Společným životem s věřícím je nevěřící neustále ve styku s pravým uctíváním Boha a to je nanejvýš prospěšné pro něj i pro děti. Timoteova matka, která byla Židovka, zůstala bezpochyby se svým nevěřícím řeckým manželem a poučovala svého syna Timotea o Svatém písmu. (Skutky 16:1; 2. Tim. 1:5; 3:14, 15) Tato náboženská výchova z matčiny strany přehlušila u Timotea všechny pohanské vlivy jeho řeckého otce. Když apoštol Pavel přišel poprvé do města, přijal Timoteus i se svou židovskou matkou a babičkou křesťanskou víru. (1. Tim. 1:1, 2; 2. Tim. 1:1, 2) Společný život s nevěřícím manželským druhem může vést k tomu, že se věřící dostává do určitého druhu domácího pronásledování. Místo aby se však od nevěřícího oddělil, může považovat těžkosti za utrpení pro Krista a může se snažit ukazovat nevěřícímu druhu, co je křesťanská vytrvalost. „Činíte-li dobro a trpíte a snášíte to, jest to příjemné u Boha.“ — 1. Petra 2:20, NS.
13. Proč by se věřící nikdy neměl vzdávat naděje, že jeho nevěřící manželský druh přijme biblické poselství?
13 Má-li tvůj nevěřící manželský druh nepřátelský postoj vůči Boží pravdě, vynasnaž se taktně mu pomoci. Pokoušej se postupně zmenšovat jeho odpor. Jestliže nevěřící není odpůrce, ale je prostě lhostejný, snaž se u něj postupně probouzet zájem. Nikdy se nevzdávej svého rozhodnutí pomoci svému manželskému druhu k poznání Boží pravdy. Protože ve světě přibývá těžkostí a násilných skutků, může to ještě přivést některé nevěřící manžely a manželky ke zkoumání biblického vysvětlení nynějších událostí. Také se mohou změnit okolnosti. Jeden muž, který nebyl příznivě nakloněn poselství svědků Jehovových, měl automobilovou nehodu, při které doslova unikl smrti. Příští den požádal svou ženu, aby zavolala svědka Jehovova a vzápětí s ním bylo zahájeno domácí biblické studium. Stále je naděje, že rozdělená domácnost může být sjednocena. Takové sjednocení je však možné jen tehdy, usiluje-li věřící manželský partner o oba uvedené cíle, to znamená, jestliže zachovává svou ryzost a snaží se pomoci nevěřícímu k poznání Boží pravdy. Neustále se snaž sjednotit svou rozdvojenou domácnost a pros Boha o to, aby žehnal tvému milujícímu úsilí.
KŘESŤANSKÝ MANŽEL V ROZDĚLENÉ DOMÁCNOSTI
14. Proč je křesťanský manžel, který žije v rozdělené domácnosti, v příznivější situaci nežli žena, a k čemu to muže zavazuje?
14 V rozdělené domácnosti není ovšem nevěřícím partnerem vždy jen muž; někdy je to i žena. Jakou zodpovědnost má v takovém případě křesťanský manžel? Bohu oddaný a pokřtěný ctitel Jehovův by neměl dávat své ženě žádný podnět k tomu, aby se od něj chtěla odloučit. Naopak, příznivý vliv, kterým na něj působí jeho víra, měl by vést k tomu, že je nyní žena ještě ochotnější s ním zůstat, nežli v době, kdy ještě nebyl křesťanským svědkem Jehovovým. Křesťanský manžel v rozdělené domácnosti je v daleko příznivější situaci nežli žena, která má nevěřícího muže. Je totiž hlavou své domácnosti. Přece však musí být taktní a přátelský, když mluví o Boží pravdě se svou nevěřící ženou. Je vhodné, aby věřící muž vlídně pozval svou ženu, aby jej doprovázela na schůzky křesťanského sboru; nechce-li však s ním jít, nebude se na ni zlobit. Také ovšem nepřipustí, aby pro odpor své manželky zanedbával společenství s Božím lidem. — Žid. 10:24, 25.
15–18. Které tři možnosti je nutno uvážit, zůstává-li žena nevěřící?
15 Proč vlastně některé ženy projevují odpor vůči Boží pravdě? Ačkoli je mnoho důvodů, měl by věřící dobře uvážit tyto tři:
16 1. Mohlo by se stát, že se snaží biblickou pravdu jí vnutit? Jestliže ano, pak nechť si uvědomí, že těm, které milujeme a kteří nevěří, musíme předkládat pravdu taktně v pravý čas. Snad by také bylo dobré, kdyby zralé křesťanské ženy navštívily nevěřící manželku a pokusily se vzbudit její zájem a začít s ní domácí biblické studium.
17 2. Trvá snad věřící příliš na uspokojování svých vlastních přání, která nemají nic společného s Božími požadavky, ale jsou snad na úkor zájmů jeho manželky? V tom případě by bylo dobře, kdyby některá svá přání odsunul do pozadí, aby měl trochu času na to, co by ona ráda dělala!
18 3. Také se může stát, že nevěřící žena nemá ani tolik námitek proti Boží pravdě, jako proti tomu, že její muž je tak často mimo domov. To potom znamená, že potřebuje jeho společnost a osvěžení, o které by se on postaral. Manžel ovšem nemůže zanedbávat své křesťanské povinnosti pouze pro její potěšení, ale snad si bude muset jinak rozdělit svůj čas, aby s ní mohl být více. Bude-li dbát těchto zásad, může se stát, že manželka bude chtít blíže prozkoumat jeho víru, která způsobila, že je tak milující a ohleduplný.
19. Podle které zásady, jíž se řídil apoštol Pavel, by měl jednat věřící manžel, chce-li zachránit druhého?
19 Aby věřící manžel spíše získal svou nevěřící ženu pro Boží slovo, bylo by dobré, kdyby dbal zásady, kterou se řídil apoštol Pavel vůči lidem, které se snažil zachránit. Řekl: „Tak jsem se stal Židům jako Žid, abych získal Židy; . . . slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych za každou cenu některé zachánil.“ (1. Kor. 9:20, 22, NS) Apoštol Pavel měl soucit s Židy a bral ohled na jejich problémy. Respektoval jejich názory, ačkoli věděl, že jsou nesprávné. Židům, které se snažil zachránit, se nevysmíval ani jimi nepohrdal a neprojevoval vůči nim nesnášenlivost. Ani křesťanští manželé by se neměli vysmívat svým nevěřícím ženám a neměli by vůči nim být nesnášenliví, neboť tak by je ještě více odpudili. Ukaž raději své ženě, že jí rozumíš a že ji miluješ. Polož si otázku: „Jaké zacházení bych si přál, kdybych byl ve stejné situaci?“ Láska všechno snáší. — 1. Kor. 13:4–8.
20. Jakou povinnost má křesťanský otec v rozdělené domácnosti s dětmi?
20 Co dělat, jsou-li v takové rozdělené domácnosti děti? Apoštol Pavel ukazuje, jakou povinnost má křesťanský otec: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a v autoritativní radě Jehovově.“ (Efez. 6:4, NS) Křesťanský otec jako hlava domácnosti má proto před Jehovou povinnost vychovávat své děti jako pravé křesťany. Aby správně plnil svůj úkol a po duchovní stránce pečoval o svou rodinu, musí tedy dávat svým dětem dobrý příklad v návštěvě shromáždění křesťanského sboru a v rozšiřování dobrého poselství o Božím království a musí s nimi vést domácí biblické studium. Křesťanský otec, který tak jedná, je moudrý a může zažít stejnou radost jako jeden svědek Jehovův v Panamě, který začal se svými dětmi domácí biblické studium. Představ si jeho radost, když jeho manželka, která dříve projevovala odpor, začala poslouchat a účastnit se studia a nakonec přijala Boží pravdu!
21. Proč je důležitá rovnováha pokud jde o křesťanské výsady a povinnosti?
21 Převzít vedení ve výchově dětí také vyžaduje rovnováhu. Nebylo by moudré, kdyby s dětmi odcházel a ponechával manželku doma samotnou celý den, protože pak by si zcela přirozeně stěžovala. Oč lepší by bylo, kdyby na ni vzal ohled a rozdělil svůj čas tak, že by snad v sobotu chodil do služby a v neděli se účastnil shromáždění, takže by v těchto dnech mohla být rodina také několik hodin pohromadě. Tento láskyplný způsob by pravděpodobně vedl k tomu, že by jeho děti zaujaly stejný postoj k biblickým pravdám jako on a že by časem snad i jeho žena přijala pravdu, což by bylo určitě požehnáním.
22, 23. Jak by měl jednat manžel, kterému žena vyčítá jeho lásku k Bohu a jeho horlivost?
22 Co však dělat v případě, kdyby manželka byla skutečně odpůrkyní pravého křesťanství, kdyby to skutečně vyjadřovala a také dávala zřetelně najevo a kdyby manželu vyčítala jeho lásku k Bohu a jeho nadšení pro něj? Pak to musí manžel všechno vytrvale snášet a zachovávat ryzost. Davidova žena Míkol mluvila velmi opovržlivě o tom, jak její muž uctívá Boha; šla dokonce tak daleko, že ve svém srdci pohrdala svým manželem. Připustil snad David, aby pro její nelibost ochabla jeho horlivost, nadšení a láska k Bohu? Rozhodně ne! Ani věrný Job nepolevil ve své ryzosti, když proti němu mluvila jeho žena a jiní z jeho přátel. Jaké jsou to dobré příklady pro věřící muže, kteří mají nevěřící manželky. — 2. Sam. 6:14–23; Job 2:9, 10; 16:19–21; 42:10, 11.
23 Jak by měl manžel reagovat na nelaskavá slova své ženy? Římanům 12:21 (NS) obsahuje velmi jasnou odpověď: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ Je tedy zřejmé, že musí odpovídat mírně, ne hněvivě, což by ještě situaci zhoršilo. Laskavostí a láskou lze u žen dosáhnout více nežli tlakem. Láska a trpělivost mohou časem zlomit odpor a způsobit, že odporující manželka začne respektovat stanovisko svého věřícího muže. V Kolossenským 3:19 (NS) nacházíme tuto dobrou radu: „Vy, manželé, neustále milujte své ženy a nenechte se přivést do hořkého hněvu proti nim.“ V první řadě tedy jde o to, abys byl lepším manželem, jinými slovy, buď ohleduplnější, laskavější a měj větší pochopení. Apoštol Petr ukazuje křesťanskému manželu, jaký postoj by měl mít ke své ženě, neboť říká: „Vy, manželé, žijte s nimi dále stejným způsobem podle poznání, prokazujíce jim čest jako slabší nádobě ženské.“ — 1. Petra 3:7, NS.
24, 25. Jak může věřící manžel brát ohled na svou ženu jako křesťan?
24 Snaž se tedy získat svou ženu pro Boží pravdu, jako jsi ji získal, když jsi se o ni ucházel. Nebuď panovačný a hrubý jako mnozí světští manželé. Jako křesťan můžeš brát ohled na svou ženu v mnoha směrech. Ptej se na její názor, než něco s konečnou platností rozhodneš. Ať ví, že máš zájem o její dobro. Člověku, jehož sis zvolil za životního druha, věnuj co nejvíce času. Často ujišťuj svou ženu, že ji stále miluješ.
25 Nezapomeň na to, že je snadné ztratit sebeovládání a mluvit hněvivě. Hněvivá slova však ukazují nedostatek sebeovládání, nedostatek jednoho z ovoce Božího ducha. (Gal.5:22, 23) Jen správný muž, pravý křesťan, může jednat tak vynikajícím způsobem a mluvit o pravdě tak taktně, jak to popisuje Bible. Proč tedy ztrácet sebeovládání a být nešťastný, můžeš-li přinášet křesťanské ovoce Božího ducha, které ti přinese pravý pokoj a štěstí?
26. Jak je možno často pomoci ženám, které projevují odpor, jak se to na příklad podařilo jednomu krajskému služebníku v Malawi?
26 Znovu a znovu se ukazuje, že často je možné zahájit biblické studium i se ženami, o nichž se zdá, že odporují biblické pravdě. Je však nutno přistupovat k nim taktně. V Malawi zahájil jeden krajský dozorce svědků Jehovových domácí biblické studium s pěti odporujícími manželkami tak, že navštívil jejich muže a taktně požádal manželky, aby se připojily. Krátce nato manželky řekly, že si skutečně váží biblického studia, které bylo zahájeno v jejich domovech, a že již nyní vědí, že to je pravda. Dokonce vyjádřily přání účastnit se služby v kázání království.
27, 28. a) Co již často velice pomohlo ke sjednocení rozdělené domácnosti, jak to ukazuje příklad z Filipin? b) Jak by se tedy měl křesťan chovat v rozdělené domácnosti?
27 Přátelské návštěvy zralých křesťanů již často přispěly ke sjednocení rozdělené domácnosti. Odporující manželka jednoho svědka Jehovova na Filipinách například vždy namočila šaty svého muže, když věděla, že chce jít do kazatelské služby. Také mu spálila Bibli a různé biblické spisy. Jednou však tuto rodinu přátelsky navštívil jeden zralý svědek a podařilo se mu postupně překonat manželčin předsudek. Nakonec bylo s celou rodinou zahájeno biblické studium. Dobře pokračovala a po několika měsících byla manželka tak daleko, že se oddala Bohu. Představ si, jakou radost měl manžel, když ji mohl sám pokřtít v blízké řece! Když vystoupili z vody, objali se. Se slzami v očích děkovali Jehovovi za to, že jejich rodina, která byla tak dlouho rozdělená, byla nyní sjednocena pravým uctíváním díky laskavé pomoci křesťanského bratra.
28 Proto nikdy neklesej na mysli a nikdy se nevzdávej svého úsilí, abys sjednotil pravým uctíváním svou rozdělenou domácnost. Používej dobrých rad Božího slova ve své rodině a Jehova jistě požehná tvé domácnosti. — Gal. 6:9.