Děti vzkříšené z mrtvých
Tento článek je určen zvláště ke čtení s dětmi
NENÍ krásné vědět, že nás někdo má rád? Není hezké mít někoho, kdo se o nás stará? Ale věděl jsi, že je někdo, kdo tě miluje víc než kdokoli na zemi? Je to Jehova Bůh.
Jak mnoho nás miluje Jehova? Myslí na nás pouze pokud žijeme a zapomene na nás, když již nejsme? Nebo pamatuje si nás skutečně? Bible říká, že ani ‚smrt ani život, ani přítomné, ani budoucí věci nejsou s to nás oddělit od Boží lásky‘. — Řím. 8:38, 39.
Bůh tedy nezapomíná. Myslí na lidi, kteří mu slouží, a myslí i na jejich malé děti. I kdyby zemřely, přivede je opět k životu.
Když byl na zemi Ježíš, Boží Syn, dokázal, že se Jehova stará o malé děti. Ježíš si udělal čas, aby mluvil s dětmi o Bohu. Boží mocí křísil dokonce děti z mrtvých! Chtěl bys slyšet, jak to Ježíš učinil pro jednu rodinu?
Tehdy žil muž, který se jmenoval Jairus. Bydlel se svou ženou a dvanáctiletou dceruškou v blízkosti Galilejského moře. Otec a matka velice milovali dcerušku. Bylo to jejich jediné dítě.
Proto si dovedeš představit, jak byli smutní, když malá těžce onemocněla. Dělali, co mohli, aby jí pomohli, ale bylo jí stále hůře. Jairus poznal, že jeho dceruška zemře. Ani on ani lékaři jí nemohli pomoci.
Ale snad by mohl pomoci Ježíš. Jairus slyšel o tomto podivuhodném muži, který uměl uzdravovat nemocné. Proto se vypravil jej hledat. Našel Ježíše, právě když poučoval velký zástup lidí na břehu Galilejského moře. Jairus si proklestil cestu množstvím a padl Ježíši k nohám. Řekl mu: ‚Moje malá dcera je velmi nemocná. Přijdeš a pomůžeš jí? Prosím tě, přijď!‘
Ježíš se hned vydal s Jairem na cestu. Zástup lidí, který přišel, aby viděl velkého Učitele, je také následoval. Ale když ušli kus cesty, vyšlo několik mužů z Jairova domu a řekli mu: ‚Tvá dcera zemřela. Proč ještě máme Učitele obtěžovat?‘
Ježíš slyšel muže, když to říkali. Věděl, jak bude Jairus truchlit pro své jediné dítě. Proto mu řekl: ‚Neboj se, věř v Boha. Tvá dcera bude opět zdravá.‘
Šli dále, až přišli k Jairovu domu. Byli tam rodinní přátelé a plakali. Byli smutní, protože malá, kterou měli velice rádi, zemřela. Ale Ježíš jim řekl: ‚Neplačte, protože dítě nezemřelo, ale spí.‘
Když to Ježíš řekl, začali se mu lidé vysmívat, protože věděli, že děvčátko zemřelo. Ale Ježíš řekl, že pouze spí, aby jim udělil lekci. Měli se dozvědět, že může Boží mocí přivést mrtvého k životu, tak jako můžeme snadno probudit člověka ze spánku. Ježíš poslal ven všechny, kromě tří svých apoštolů a rodičů dítěte. Pak šel tam, kde bylo dítě. Vzal ji za ruku a řekl: ‚Děvče, vstaň!‘ A hned vstala a začala chodit! Otec i matka byli přešťastni. — Mar. 5:21–24, 35–43; Luk. 8:40–42, 49–56.
Měl jsi již přítele, který zemřel? Neradoval by ses, kdyby se vrátil k životu a zase bys s ním mohl být pohromadě? Myslíš, že je to možné?
Ježíš řekl, že v Božím novém světě budou mrtví vzkříšeni k životu. Představ si, jak to bude nádherné opět vidět tyto lidi! Bůh neslíbil, že vzkřísí z mrtvých zvířata, ale řekl, že jeho Syn Ježíš vzkřísí lidi a že jich bude mnoho miliónů. — Jan 5:28, 29.
Myslíš si, že to Ježíš chce udělat? Je rád, když zase oživuje mrtvé lidi? To, co se jednou stalo v blízkosti města Nain, nám ukazuje, jak o tom Ježíš smýšlel.
V Naim žila tříčlenná rodina, otec, matka a syn. Jednoho dne zemřel otec. Žena byla pro to velmi smutná. Ale stále ještě měla syna a to ji utěšovalo. Pak zemřel syn. Nyní již neměla rodinu. Jaký měla zármutek!
Přišel den, kdy měl být hoch pochován. Mnoho lidí z Naim šlo s sebou, když byla mrtvola vynášena z města. Chlapcova matka plakala a nikdo pro ni nemohl nic udělat, co by ji utěšilo. Bylo to velice smutné.
Právě toho dne přišel Ježíš a jeho učedníci do Naim. U městské brány potkali zástup lidí, který byl na cestě, aby pochoval syna ženy. Když Ježíš viděl zástup a plačící ženu, byl pohnut soucitem. Její hluboký zármutek dojal jeho srdce. Chtěl jí pomoci.
Jemným, ale pevným hlasem, který ji přiměl k tomu, že mu naslouchala, řekl jí velký Učitel: „Přestaň plakat.“ Jeho chování a jednání způsobilo, že se všichni na něj se zájmem dívali. Když Ježíš přistoupil k chlapcovu tělu, jistě byli všichni zvědaví, co nyní učiní.
Ježíš oslovil mrtvého hocha a přikázal mu: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Chlapec se ihned posadil a začal mluvit! — Luk. 7:11–17, NS.
Představ si radost, jakou musela mít žena! Neradoval by ses též, kdyby člověk, kterého jsi měl rád, vstal z mrtvých? Bylo by to příliš krásné, než aby se to dalo vyjádřit slovy!
Nedokazuje to, že Ježíš skutečně lidi miluje a chtěl by jim pomoci? Není krásné vědět, že Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš se opravdu o nás starají? Jaká to bude radost, až v Božím novém světě budou vzkříšeni z mrtvých všichni lidé, které jsme měli rádi!