Poznávat Jehovu Boha a Ježíše Krista a oceňovat to, co pro nás učinili
„Ó hloubko bohatství a moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nevystopovatelné jeho cesty!“ — Římanům 11:33, NS.
1. Co musíme činit, abychom získali hluboké ocenění toho, co pro nás Jehova udělal?
JEHOVOVI křesťanští svědkové sloužili Jehovovi a usilovně káží všem národům dobré poselství, protože oceňují to, co on i Ježíš Kristus udělali a stále dělají pro lidstvo. Ano, hluboké ocenění je nesmírně důležitá věc. Takového ocenění dosáhneme pouze tehdy, když známe Boha. Ježíš Kristus řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, o Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3, NS) Musíme tedy ustavičně získávat poznání; nestačí jen věřit, že je Bůh, a znát některé z jeho stvořitelských děl. Je velký rozdíl, zdali jen něco víme o Bohu nebo zda jej známe. Znát Boha skutečně znamená mnohem více, než mít o něm jen povrchní vědomosti. Snažíme-li se své poznání o něm ustavičně rozšiřovat, budeme si jej stále více cenit jako přítele lidstva a vážit si toho, jak vyjádřil své přátelství s nesrovnatelnou láskou a trpělivostí.
2, 3. Co nám brání v tom, abychom nastoupili cestu, na níž bychom trvale hřešili?
2 Apoštol Jan napsal, když byl více než šedesát let křesťanským Božím služebníkem: „Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší; kdo hřeší, ten jej nikdy neviděl ani nepoznal.“ (1. Jana 3:6, NS) Dále řekl: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8, NS) Kdo nepoznává Boha, nepoznává ani jeho výborné vlastnosti a jeho vznešené zásady; proto nemůže také cítit hluboké ocenění.
3 O těch, kteří odpadli, říká Jan: „Nebyli našeho druhu; neboť kdyby byli našeho druhu, zůstali by s námi.“ (1. Jana 2:19, NS) Jan tím chce říct, že ti, kteří poznali Boha tak důvěrně jako dobrého přítele nebo svého pozemského otce, zůstanou věrni. Nejdou cestou, na níž trvale hřeší, a neodpadnou též od víry. Proto můžeme říci, že ne všichni, kteří předstírají, že jsou Boží služebníci, poznali Boha v tomto úzkém slova smyslu, neboť někteří z nich skutečně odpadnou a některým je odňata pospolitost, protože jednají nebiblicky.
STÁT SE PODOBNÝM BOHU
4. Jak mohl Ježíš zjevovat Boha lidem na zemi?
4 Když byl Ježíš na zemi, řekl, že nikdo dokonale nezná Otce, jen Syn a každý, komu jej Syn chce zjevit. (Mat. 11:27) Syn byl miliardy let před svým příchodem na zem Otcovým důvěrníkem; proto během své služby na zemi mohl říci, že Otce úplně poznal. Znal tak dobře Boží vlastnosti, že jej miloval vroucněji než všechny ostatní tvory a že jej mohl zjevovat slovy a napodobením.
5. Jak je někdo ovlivněn podle toho, jakému bohu slouží?
5 Člověk napodobuje boha, kterému slouží. Věří-li v krutého boha pekla, jeho srdce se zatvrdí; během času se sám stane k lidem krutý. Ježíš řekl, že někteří lidé v zaslepení dokonce budou zabíjet Boží služebníky, protože budou myslet, že prokazují Bohu službu. (Jan 16:2) Kdo naproti tomu slouží Bohu z lásky, jedná s druhými laskavě. Rozvíjí vlastnosti tohoto Boha. Kdo slouží Jehovovi, napodobuje jej, jako napodobuje syn svého otce, kterého z celého srdce miluje. — Efez. 5:1.
6. Jak můžeme poznat Boha?
6 Když tedy sloužíme svým bratrům ve víře, měli bychom především dbát na to, abychom jim pomohli poznat Boha a jeho stanovisko. (Srovnej 2. Mojž. 18:15, 16) Studium samo nestačí k poznání Boha. V Římanům 12:2 (NS) je řečeno, že se máme „sami přesvědčit, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží“. Můžeme to udělat, když pracujeme spolu s ním. (2. Kor. 6:1) Tak poznáme Boží dobré zásady ze zkušenosti a porozumíme, proč je šťastným Bohem a proč jsou šťastni všichni, kteří pracují s ním. (1. Tim. 1:11) Staneme se pravými přáteli jeho věrných přátel a budeme radostně pracovat společně s nimi.
DŮLEŽITÉ VĚCI
7, 8. a) Jak můžeme získat obsáhlejší rozlišovací schopnost? b) Jaký postoj máme mít k myšlenkám, kterým úplně nerozumíme?
7 Musíme mít přesné poznání Boha. Apoštol Pavel řekl v této souvislosti: „A za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě více rozhojňovala spolu s přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností; abyste se ujišťovali o důležitějších věcech, abyste byli bez poskvrny a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do dne Kristova.“ (Fil. 1:9, 10, NS) Měli bychom rozumět, v jakém vztahu k Bohu a ke Kristu je vše, co se učíme, a měli bychom přemýšlet, jak to oslavuje Boha a jeho opatření. Musíme prohloubit ve svém srdci porozumění a ocenění toho, co Bůh a Kristus pro nás udělali. Když pak narazíme na něco, čemu zcela nerozumíme, nebudeme tím otřeseni a nevzdáme se víry ve všechny důležité věci, kterým jsme se naučili.
8 Jeden bratr, který byl již mnoho let v pravdě, se vyjádřil: „Je dobré co nejvíce se naučit. Musíme rozšířit své poznání, abychom posílili svou víru. Nikdy bychom však neměli klopýtnout o maličkost. Moje stanovisko je: vím, co Jehova Bůh a Ježíš Kristus pro nás udělali, a to stačí, abychom pro to i zemřeli.“
9. Proč je důležité ‚nejít nad to, co je psáno‘?
9 Časopis Strážná věž nám má pomoci poznat Boží myšlenky nebo stanovisko k určitým věcem. Společnost Božích služebníků, „věrný a rozumný otrok“, má za úkol vysvětlovat nám vše podle Božího slova a dělal to až dosud. Proto je důležité, abychom se drželi zásady, kterou vyjádřil apoštol Pavel podle 1. Korintským 4:6 slovy: ‚Nejděte nad to, co je psáno.‘ (NS) Když posloucháme tuto zásadu a držíme se rámce, který Bible vymezila pro křesťanský sbor, pomáháme jiným poznat Boha a Krista a nepůsobíme, aby se dívali na nás jako jednotlivce. (1. Kor. 4:6) Nechceme, aby se někdo opíral o nás, ale chceme, aby všichni důvěřovali Jehovovi. Chtěli bychom každému pomoci poznat, že celý křesťanský sbor vyjadřuje Boží vlastnosti prostřednictvím svých různých členů. (1. Kor. 12:4, 5, 24, 25) Naše vlastní myšlenky se nám snad okamžitě zdají dobré, ale nakonec neplní svůj účel, neboť když naši bratři nepoznají Boha a Ježíše Krista a jejich vlastnosti, nepoznají to nejdůležitější.
10. Která nauka nám pomůže poznat lépe Boha?
10 To, co nám nejvíce pomáhá poznat nádherné Boží vlastnosti, je porozumění biblické nauky o výkupném. Když úplně pochopíme, co Bůh a jeho Syn pro nás udělali touto nezaslouženou pomocí, cítíme se nuceni hovořit se svými bližními o této lásce a o svém ocenění pro ni.
SPORNÁ OTÁZKA
11. Jak nadhodil satan Bohu spornou otázku?
11 Potřeba výkupného nastala ve spojení se spornou otázkou, která vznikla mezi Bohem a satanem. V 1. Mojžíšově, 3. kapitole čteme, jak vznikla sporná otázka. Nadhodil ji ďábel, který mluvil s Evou prostřednictvím zvířete. Všimněme si, co řekl, protože nám to pomůže porozumět, oč šlo v této sporné otázce. Ďábel řekl Evě: „Skutečně řekl Bůh, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Čili jinými slovy prohlásil: ‚To vám skutečně řekl Bůh? Chce vám to opravdu udělat a něco vám odepřít?‘ Ďábel neřekl hned otevřeně, že je Bůh oklamal, protože tím by mohl narazit na tvrdošíjný odpor. Ne, nejprve vnukl Evě sobeckou myšlenku, pochybnost; pak pomlouval Boha, když řekl asi toto: ‚Bůh ví, že to není pravda. Ví, že byste nabyli více poznání, kdybyste jedli ze zakázaného stromu.‘ — 1. Mojž. 3:1–5, NS.
12. Šlo ve sporné otázce o Boží svrchovanost? Vysvětli svou odpověď.
12 Tím nadhodil satan spornou otázku. Jaká to byla sporná otázka? Byla tím popřena Boží svrchovanost? Můžeme odpovědět záporně, neboť kdo může vyzvat toho, jenž má nejvyšší moc, a očekávat, že bude mít úspěch? Všimněme si, že ďábel nepopřel omezení, která mu všemohoucí Bůh později uložil, aby ochránil Jobův život. — Job 2:6, 7.
13. Co rozumíme svrchovaností a byla Boží svrchovanost jako taková popřena?
13 Šlo tedy o Boží svrchovanost? Suverenitou rozumíme nejvyšší vládní moc spojenou s právem předávat jiným moc vládnout. Popřel satan Boží suverenitu? Ano, ale nikoli skutečnost — existenci — Boží svrchovanosti, poněvadž, je-li někdo nejvyšší a všemohoucí, může vládnout, lhostejno, kdo o něm co řekne. Proto nebyla Boží svrchovanost nikdy v nebezpečí.
14. Co bylo popíráno o Boží svrchovanosti a jakým způsobem?
14 Nebyla-li to skutečnost Jehovovy svrchovanosti, která byla popírána, co tedy? Něco, co bylo ve spojení s jeho svrchovaností. Z ďáblových slov vidíme, že chtěl vzbudit pochybnost, je-li Jehovova suverenita zasloužená, zákonná a spravedlivá. Bůh byl svrchovaný, o tom nebylo pochyby, ale prováděl svou svrchovanost skutečně k blahu svého tvorstva? Anebo jim něco odpíral? Když ďábel mluvil s Bohem o Jobovi, obratně převrátil důkaz a řekl: ‚Podívej se, co Job všechno má. Podívej se, co všechno jsi mu dal. Jistě ti bude sloužit, protože všechno dostal od tebe.‘ Nadhodil tedy znovu otázku, je-li Boží svrchovanost zasloužená nebo zákonná, jenomže tentokrát z jiného hlediska. — Job 1:9–12
SPOLUÚČAST ČLOVĚKA
15. Jak byl vtažen člověk do sporné otázky?
15 Kromě toho byl i člověk vtažen do sporné otázky. Byla s ní spojována jeho ryzost k Bohu. Ďábel řekl, že Jehovova svrchovanost není dobrá pro jeho tvorstvo; není zasloužená nebo správná. Tím vznikla otázka: Budou zde tvorové, kteří by uznávali Jehovu jako zasloužilého a proto zákonného svrchovaného vládce? Budou milovat jeho panství víc než cokoli jiného? Budou raději chtít žít pod jeho panstvím než pod jiným? Budou mu opravdu ze srdce dávat přednost? A kdyby měli možnost zbavit se Boží svrchovanosti a být zcela nezávislí, chtěli by to? Nebo by s ním raději zůstali ve všem, co by mohlo ještě přijít jako výzva proti němu? Takové lidi si Bůh přeje jako své služebníky, protože jiní by mu nezůstali věrní; způsobovali by pouze těžkosti ve vesmíru. To tedy prokáže sporná otázka, jež se dotýká všech tvorů, neboť tím budou vyloučeni všichni, kteří jsou sobecky založení.
16. Pochyboval Bůh o svém postavení vládce nebo o tom, zda jeho organizace bude při něm stát?
16 Je možno se zeptat: „Pochyboval Bůh o svém postavení jako svrchovaný vládce? Ptal se sám sebe, jestli snad nesprávně vládne vesmíru?“ Ne, byl spokojen svým způsobem vlády. Znal se dobře a věděl, co potřebují jeho rozumem obdaření tvorové. (2. Mojž. 34:6, 7; Žalm 136:1–9) Věděl, že jeho vláda bude působit k blahu a věčnému štěstí jeho tvorů. Nebylo by však možné, aby jeho tvorové na nebi i na zemi pochybovali a aby se celá jeho organizace od něho odvrátila? Ne. Jehova připouští řešení sporné otázky a to dokazuje, že se nebojí, že ztratí svou organizaci.
17. Proč mohl Bůh být přesvědčen o tom, že se jeho organizace jako celek od něho neodvrátí?
17 Jehova věděl, že jeho svrchovanost je zasloužená a správná a že jeho tvorové milují a oceňují jeho vládu. Dal svým tvorům svobodnou vůli; proto zde mohou být někteří, kteří se odvrátí — pokud si přejí nastoupit takovou cestu —, ale Bůh věděl, že to neučiní všichni jako celek. Proč? Protože je stvořil s určitou vlastností a dal jim možnost, aby tuto vlastnost dále rozvíjeli. Tato vlastnost je LÁSKA. Bible říká, že „láska je dokonalým poutem jednoty“ a „nikdy nezklame“. (Kol. 3:14; 1. Kor. 13:8, NS) Láska je nejsilnější jednotící silou vesmíru. Je jednou z Jehovových osobních vlastností a nemůže jej zklamat. Má plnou důvěru, že mu jeho organizace zůstane věrná. Věděl též, že zde budou ti, kteří jej poznají, což Adam nikdy nedokázal pro nedostatek věrnosti. Takoví, kteří jej poznají, budou jej milovat a zůstanou neochvějně a radostně pod jeho svrchovaným panstvím.
PROČ BŮH DOVOLIL, ABY BYLA ŘEŠENA SPORNÁ OTÁZKA
18. Nechal Bůh trvat spornou otázku po 6 000 let ve svém vlastním zájmu nebo proč?
18 Proč přijal Jehova výzvu a dovolil, aby se stala spornou otázkou, která trvá již 6 000 let? Činil to výlučně ve svém vlastním zájmu? Nikdo by nemohl Bohu dát něco ze svých statků nebo majetku nebo přidat k jeho bohatství a moci nebo k jeho poznání. (Řím. 11:34–36) Neměl též zapotřebí, aby mu něco bylo dokázáno. Ne, učinil to pro své jméno a zároveň k dobru svých tvorů.
19. Kdo byl pomluven ďáblovou výzvou?
19 Můžeme to poznat, když celou věc důkladně prozkoumáme. Jehova byl hanebně pomluven pro způsob, jak vládne vesmíru. Ale nejen on byl pomluven; i veškeré tvorstvo vesmíru bylo pomluveno, protože ďábel řekl: ‚Zůstávají ti věrní jen proto, že jsi jim všechno dal.‘ Ďábel tím pošpinil pověst všech rozumem obdařených tvorů.
20. Proč dal Bůh i jiným podíl na ospravedlnění svého jména?
20 Jehova věděl, že má syny, kteří využijí s radostí přiležitosti očistit jeho jméno od veškeré potupy. Budou to považovat za to nejdůležitější, co mohou vykonat. Ale zároveň tím mohou obnovit dobré jméno své i svých bratrů. Který slušný syn by nebránil svou rodinu a nechtěl by očistit jméno svého otce? Tak bude Jehova ospravedlněn ve větší míře, než kdyby to udělal sám. Než budeme číst následující článek, můžeme se zeptat: „Kdo je vyvolen jako hlavní ospravedlnitel a proč?“