Jste šťastni, když vás lidé pronásledují
„Šťastni jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království.“ — Mat. 5:10, NS.
1, 2. Jaké varování vyslovil Kristus svým následovníkům a jak se jeho slova splnila v životě svědků Jehovových?
RTY žádného muže nikdy nevyžadovaly od následovníků takovou službu, jako rty Ježíše Krista. Anglický ministerský předseda Winston Churchill vyslovil na začátku druhé světové války před svým národem varování, že musí očekávat „krev, práci, slzy a pot“. Avšak Kristus vyjádřil ještě temnější varování. Jeho následovníci mohou očekávat, že budou pronásledováni, předáváni soudcům synagog, vláčeni před krále a vladaře, ano, někteří budou dokonce usmrceni. „Budete předmětem nenávisti všech lidí pro mé jméno“, řekl Ježíš. „Chce-li někdo jít za mnou, nechť se zřekne sám sebe a vezme na sebe svůj mučednický kůl a následuje mne vytrvale. Neboť kdokoli chce zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.“ — Luk. 21:12–17; Mat. 16:24, 25, NS.
2 Tato slova vhodně charakterizují život křesťanů od prvního století. Dnes vidíme jejich splňování v životě svědků Jehovových po celé zemi. Prožili zlá pronásledování. Tisíce jejich domovů bylo spáleno a sta jejich sálů království bylo zničeno. Jejich ženy byly krutě tlučeny a jejich muži zahynuli na následky ran nebo byli přímo zabiti. Jejich děti jim byly protiprávně vzaty, a to vše proto, že trvali na tom, že budou uctívat Boha způsobem jakým to činil Ježíš a jeho apoštolové, to znamená, že budou zachovávat neutralitu v politických záležitostech tohoto světa. — Jan 17:16; Jakub 1:27.
3. a) Jaké chování svědků Jehovových při pronásledování udivilo lidi, kteří to pozorovali? b) Které otázky o pronásledování stojí za to, aby byly položeny, a proč?
3 A přece se nedají takovým pronásledováním roztrpčit proti Bohu nebo svým pronásledovatelům. Nevzbouřili se proti svým pronásledovatelům, ani jim nesplatili zlé zlým, a neučiní to ani v budoucnu. Pronásledování též nepřimělo svědky Jehovovy, aby se vzdali služby Bohu a nevzdají se jí ani v budoucnu. Lidé, kteří to viděli, byli velmi překvapeni chováním svědků Jehovových k pronásledování a k pronásledovatelům. Někteří se ptali, proč nemají více bojovnosti a více mstivosti. To dává podnět k vážným otázkám jako: Jak by se měl křesťan chovat v pronásledování? Co si o tom myslíš ty? Překvapuje tě? Leká tě nebo tě činí smutným? Jsou taková utrpění bezvýznamná? Jak by se měl křesťan správně zachovat proti svým pronásledovatelům? Odpovědi na tyto a jiné otázky vysvětlí, proč svědkové Jehovovi zvítězili nad pronásledováním a zachovali pokoj.
SPRÁVNÝ POSTOJ PŘI PRONÁSLEDOVÁNÍ
4. Co vědí křesťané o Bohu, pokud jde o pronásledování? Co může být zajištěno křesťanům přes pronásledování?
4 Křesťané vědí, že Boží ruka není krátká. Věří, že může poskytovat ochranu, osvobozovat a zachovat ty, kteří jej milují. „Hle“, říká prorok Izaiáš, „ruka Jehovova se nestala příliš krátká, aby nemohla zachránit, ani jeho ucho se nestalo příliš těžké, aby nemohlo slyšet.“ (Izaiáš 59:1, NS) Jedno je jisté: Jako Jehovovi oddaní služebníci jsou křesťané pod Boží ochranou, nejsou tedy úplně vydáni ďáblu. Ano, kdyby byli, nebyli by zde již dnes jako svědkové Jehovovi. Jsou Božími služebníky na zemi, kteří jsou právě tak ochraňováni, jako byl ochraňován Job. (Job 2:4–7) Bůh může připustit, aby byl křesťan zkoušen a trpěl nebo dokonce musel zemřít. Ale bez ohledu na to, co Jehova připustí, jsme-li věrní, jsme jisti jeho láskou a jsme mu za to velmi vděčni. — Řím. 8:38, 39.
5. Jak by se měl podle Ježíšových slov chovat křesťan při pronásledování a proč?
5 Ve svém kázání na hoře prohlásil Ježíš: „Šťastni jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království. Šťastni jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odplata v nebesích je veliká; neboť tak pronásledovali proroky před vámi.“ (Mat. 5:10–12, NS) Podle Ježíšových slov je tedy pronásledování důvodem radosti, jásání, protože nebeské království náleží lidem toho druhu; neboť jejich odměna je veliká v nebesích. Utrpení, která snášejí jako křesťané, je tedy staví do vznešené, ušlechtilé společnosti proroků a Ježíše Krista a jeho apoštolů — mužů, kteří snášeli utrpení pro svou víru v Boha. Být počítán do společnosti těchto mužů není skutečně malá čest a je pravým důvodem k radosti, k poskytování radostí!
6. Jaký příklad v utrpení zanechal Ježíš?
6 Křesťan by se měl chovat při pronásledování podle příkladu, který dal Ježíš. Apoštol Petr napsal: „Vskutku, k tomuto běhu jste byli povoláni, neboť také Kristus trpěl za vás, zanechávaje vám vzor, abyste těsně následovali jeho šlépějí. Nedopustil se žádného hříchu, ani nebyla nalezena lest v jeho ústech. Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním, když trpěl, nezačal vyhrožovat, nýbrž se svěřoval nadále tomu, jenž spravedlivě soudí. On sám vynesl naše hříchy na svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili v spravedlnosti. A ‚jeho ranami od biče jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:21–24, NS) Tento vzor nenásilnosti je užitečný a významný.
7. a) Bylo Kristovo utrpení bezvýznamné? b) Proč dnes není zapotřebí litovat Krista, protože trpěl? c) Jaké naučení bychom si z toho měli vzít podle slov Pavlových?
7 Urpením Bůh učinil hlavního prostředníka záchrany lidstva dokonalým. „Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co trpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech, kteří jej poslouchají.“ (Žid. 5:8, 9; 2:10, NS) Jeho věrnost až do smrti zpečetila zánik satana a jeho zlého světa a otevřela cestu panství nebeského království. Opatřila výkupné, prostřednictvím jehož může lidstvo dosáhnout věčného života na rajské zemi. (Lukáš 23:43) Pravda, Kristus trpěl, ale kdo by jej dnes jen na okamžik litoval pro víru v Boha, kterou projevil a která přinesla tato požehnání a vedla k jeho triumfu a nesmrtelnosti v nebesích? Když mluvil o Kristu, Pavel napsal: „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, bez ohledu na pohanu, a posadil se po pravici trůnu Božího.“ „Vskutku“, říká apoštol, „důkladně si povšimněte toho, jenž snesl od hříšníků, proti jejich vlastním zájmům, takový odpor, abyste nezemdleli a neochabli ve svých duších.“ — Židům 12:2, 3, NS; 1. Timoteovi 6:13–16.
8. Jak by se měli podle Petrových slov chovat křesťané v utrpení a proč?
8 Apoštol Petr také nabádal křesťany, aby se radovali, když jsou pronásledováni pro spravedlnost. Petr napsal: „Milovaní, nenechte se zmást tím, co vzplane mezi vámi, což se děje k vašemu vyzkoušení, jako by vás postihlo něco podivného. Naopak, radujte se dále, pokud jste účastni utrpení Kristových, abyste se radovali a veselili také při zjevení jeho slávy. Jste-li potupováni pro jméno Kristovo, jste šťastni, protože duch slávy, ano, duch Boží na vás spočívá. Nechť však nikdo z vás netrpí jako vrah, nebo zloděj, nebo zločinec, nebo jako ten, kdo se vměšuje do věcí jiných lidí. Trpí-li však jako křesťan, pak ať se nestydí, ale nechť neustále oslavuje Boha v tomto jménu.“ (1. Petra 4:12–16, NS) Je to i tvůj postoj?
9. Jakou odměnu často cítíme, když jsme pronásledováni pro spravedlnost?
9 V utrpení vyvolává často Jehovův duch neobyčejný pocit, že jsme v jeho přízni. Jsme si vědomi, že máme hrát důležitou roli v ospravedlnění jeho jména, Slova a záměru. Toto vědomí přináší hlubokou radost. Může se též vyvinout zvláštní pocit víry, který může učinit křesťana lepším služebníkem, činnějším svědkem, zralým člověkem. Vše záleží na tom, jak se křesťan postaví k pronásledování a jak se s ním vyrovná. Bolest je požehnaná, když vede k napravení toho, co je špatné. To je dobrá věc. Ale neužitečné utrpení, způsobené špatným chováním, je opravdu smutné! Může vést pouze k dalším strastem.
10. Jaký to má smysl snášet pronásledování?
10 Jaký to má smysl snášet pronásledování? Petr odpovídá: „Z této skutečnosti se velmi radujte, i když jste teď na krátko byli zarmouceni různými zkouškami, aby vyzkoušená pravost vaší víry, která je mnohem cennější než zlato, které pomíjí, ačkoliv je zkoušeno v ohni, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti, při zjevení Ježíše Krista. Ačkoli jste jej nikdy neviděli, milujete jej. Ačkoli se nyní na něj nedíváte, přece vykonáváte víru v něj a velice se veselíte nevýslovnou a oslavenou radostí, protože se vám dostává konečného cíle vaší víry, záchrany vašich duší.“ (1. Petra 1:8, 9, NS) Petr říká, že pronásledování slouží ke zkoušení pravosti víry křesťana, aby byl shledán věrným a přijal konečný výsledek víry, totiž záchranu své duše. Proto slouží pronásledování skutečně k důstojnému účelu.
APOŠTOLOVÉ SE RADOVALI, KDYŽ BYLI PRONÁSLEDOVÁNI
11. Proč se apoštolové radovali, když trpěli pronásledování?
11 Proto není překvapující, že se apoštolové radovali, když byli bičováni, žalářováni a podobně pronásledováni, protože zastupovali Krista. Mohli poznat, že snáší stejné utrpení jako Kristus a mohli poznat jeho výsledek, vlastní záchranu. Neboť trpící křesťan se daleko více podobá zpívajícímu křesťanu než naříkajícímu křesťanu. Brzy po Ježíšově smrti byli apoštolové zajati vrchností a bičováni a bylo jim zakázáno dále mluvit v Ježíšově jménu. Po této zkušenosti opouštěli apoštolové soudní dvůr sanhedrinu „radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. Na každý pak den nepřestávali v chrámě a po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista“. (Skutky 5:41, 42) Také Pavel řekl, že se radoval v utrpeních, protože jeho zkoušky jej naučily spoléhat se na Boha. Křesťan projeví obyčejně v pronásledování více horlivosti a odvážnosti, více nadšení a upřímnosti.
12. Jakou zkušenost učinili Pavel a Silas a jak se chovali v utrpení?
12 Jednou byli Pavel a jeho druh Silas biti mnoha ranami a nohy jim byly dány do klády. Ale uprostřed noci bylo slyšet, že se modlí a písněmi chválí Boha, ano i ostatní vězňové je slyšeli zpívat. Uvěznění jim přineslo radost. Jejich radost se vztahuje do budoucnosti, protože pak Bůh odmění všechny ty, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost. A toto ujištění nemůže křesťanovi uloupit žádná vězeňská zeď, žádná cela, ani hrozba smrti. „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.“ — Jakub 5:11, NS.
RADOVAT SE I V DNEŠNÍ DOBĚ PŘI PRONÁSLEDOVÁNÍ
13–15. a) Jak trpěli svědkové Jehovovi v nové době a co se říká o jejich chování? b) Proč se radují v utrpení?
13 Proto se svědkové Jehovovi mohou radovat, když jsou pronásledováni. V jihoafrickém časopise Personality popisuje Nell Coward horlivost víry svědků Jehovových a jejich štěstí, když cituje výňatky ze spisů lidí, kteří s nimi přišli do styku během temných, strašných let druhé světové války, kdy byly německé koncentrační tábory plné svědků. Žádný z těchto autorů nebyl v té době svědkem Jehovovým. Kapitán S. P. Best píše ve své knize Venlo Incident: „Odvaha svědků Jehovových byla tak podivuhodná, že je proto obdivovali dokonce i jejich vězeňští strážci — i když proti své vůli. Většina z nich byla zavřena od roku 1933 a byli biti, mučeni a trpěli hladem. Ale všichni, které jsem potkal, byli poctiví, laskaví a velmi stateční muži — chcete-li fanatikové —, ale přece měli v sobě něco ze svatého ohně, který hořel v prvních křesťanech.“
14 Spoluvězeň z koncentračního tábora v Dachau hovoří o „obdivuhodných svědcích Jehovových, [kteří] projevovali takovou odvahu, takovou statečnost a čestnost . . ., že zasluhují obzvláštní pochvalu. Byli jako skála v moři bláta.“ Stojí i za zmínku slova velitele tábora v Osvětimi Hesse: „Jako lidé byli svědkové Jehovovi klidní, pilní muži a ženy. Všichni, kdo viděli umírat odsouzené, byli hluboce pohnuti, i sama popravčí četa byla dojata.“ Coward říká: „Hluboké štěstí svědků Jehovových pramení z úplného osvobození od strachu. Nebojí se smrti, jak se jí bojí tak mnozí křesťané jiných denominací vzdor církevním naukám o posmrtném životě . . . Svědkové Jehovovi nemají strach, protože znají bez pochybností odpovědi na všechny tyto otázky.“
15 Stejný obdiv přichází i od jiných lidí, kteří viděli pronásledování svědků Jehovových v Evropě, Africe a Asii v nedávné minulosti. Zprávy z vězeňských táborů vypravují o svědcích Jehovových, kteří každé ráno na cestě do práce zpívají písně království. Proč se radují? Petr odpovídá: „Jste-li potupováni pro jméno Kristovo, jste šťastni, protože duch slávy, ano, duch Boží na vás spočívá.“ (1. Petra 4:14, NS) Toto Boží znamení je to, co je činí v pronásledování šťastnými.
Z ČEHO SE RADUJÍ
16–18. a) Proč byli svědkové Jehovovi při pronásledování naplněni hlubokou radostí? Znázorni to. b) Co je příčinou jejich radosti, když nemají zalíbení v bolesti?
16 Křesťané si nepřejí, aby byli pronásledováni. Raději by žili v pokoji. Ale tento zlý svět jim přináší pronásledování, protože se přidržují pevně křesťanských zásad. Jejich vytrvalost tedy vede ke štěstí. Jsou naplněni hlubokou radostí, že se mohou zastávat Jehovy a nedělají hanbu ani jemu, ani jeho organizaci. Jejich radost pramení z toho, že zachovávají ryzost. Například, jistě není důvodem k radosti, když pronásledovatelé spálili mnoho jejich domů a sálů království. Ale cítit Božího ducha, aby mohli přes všechny ztráty zůstat Bohu věrní, to je důvod k velké radosti.
17 Když žena nebo muž jsou krutě biti pronásledovateli pro spravedlnost, jak tomu bylo v Hitlerově Německu a v dobytých zemích, nečiní takové brutální jednání křesťana šťastným. Křesťané se neradují z krutosti, která jiným lidem způsobuje utrpení. Ale radují se, když se dozvědí, že pronásledovaní se nedali takovými zlými činy roztrpčit, že ženy i muži ve zkoušce zůstali Bohu věrní, že nepochybovali o Boží lásce nebo milosrdenství, nýbrž že se jako následek svých utrpení cítí ještě blíže přitahováni k Jehovovi. To působí, že křesťané jásají radostí, protože vidí, že při takovém nekompromisním postoji pro spravedlnost pracuje v těchto lidech Boží duch.
18 Bůh ví, že křesťané se neradují, když jejich dcery jsou hanobeny a volají o pomoc a není zde nikdo, kdo by jim pomohl, jak tomu bylo pouze před několika lety v Malawi; ale poměry se nyní změnily. Je to však důvod k radosti, že za takových zkoušek dcera dále věří v Jehovu, že mu dále důvěřuje. Bolest sama nepřináší radost. Ale vědět, že Bůh některé lidi povolal, aby jej zastupovali za tak obtížných podmínek, a že byli s to vytrvat a zůstat mu věrní, ať se děje cokoli — to křesťanům přináší pravou radost. A jistě v nich musí i Bůh najít zalíbení. — Přísloví 27:11.
SPRÁVNÝ KŘESŤANSKÝ POSTOJ K PRONÁSLEDOVATELŮM
19, 20. a) Jak by se měl křesťan chovat k pronásledovatelům? b) Jak se křesťan vyvaruje toho, aby se nedal přemoci zlem?
19 Jak by se tedy měl chovat křesťan k pronásledovatelům? S porozuměním. Křesťan musí rozumět, že pronásledovatelé jsou hnáni ke svým zlým činům satanem, ďáblem, a jeho zlou organizací. Často jsou pronásledovatelé zcela podvedeni. Ježíš řekl: „Budou vás vyhánět ze shromáždění. Vskutku přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabíjí, bude se domnívat, že prokazuje svatou službu Bohu. Tyto věci však budou činit proto, že nepoznali Otce ani mne.“ (Jan 16:2, 3, NS; 1. Korinťanům 2:8) Proto by křesťan měl odpouštět a mít přání, aby mohl pomoci pronásledovateli pochopit křesťanský postoj před člověkem a Bohem.
20 Ježíš přikázal: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:44, 45, NS) Ježíš jednal i tímto způsobem; když byl přibit na kůl, modlil se za své pronásledovatele: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34, NS) Ježíšovi učedníci jednali stejně. Když byl Štěpán kamenován k smrti, modlil se: „Jehovo, nepočítej jim to za hřích.“ (Skutky 7:60, NS) Apoštol Pavel dává radu: „Nadále žehnejte těm, kteří vás pronásledují; žehnejte a nezlořečte. Nikomu neoplácejte zlé zlým. Starejte se o to, co je správné v očích všech lidí. Je-li to možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem. Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu; neboť je psáno: ‚Pomsta je má; já odplatím, praví Jehova.‘ . . . Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ (Řím. 12:14, 17–21, NS) Takový postoj a jednání vede k Božímu zalíbení. Je to křesťanská cesta.
21. a) Jaké stanovisko zaujme křesťan, když je jeho majetek zničen, nebo když je mu samotnému způsobena škoda? b) Jak se bude křesťan dívat na věci, bude-li mu stále hůř a hůře?
21 Není důvod pro mstivou odplatu, když lidé zničí křesťanům majetek nebo jim způsobí škodu. Majetek patří Bohu a křesťan je Boží spolupracovník. Zákonné soudy mohou křesťana ochránit a nahradit mu ztracený majetek. Ale když to neučiní, pak by měl křesťan trpět ztrátu. Křesťan by se neměl snažit někomu škodit nebo jej zabít. Pomsta náleží Bohu; on odplatí. To je křesťanské stanovisko.
SNÁŠET PRONÁSLEDOVÁNÍ
22, 23. a) Co bude dělat křesťan, aby vytrval v pronásledování? b) K jakému jednání je napomínán, je-li ohrožen nevázanou lůzou?
22 Aby křesťan mohl snášet pronásledování musí, Jehovovi plně důvěřovat. Bůh jej bude posilovat a nakonec jej učiní šťastným. (2. Tim. 4:17) Nikdy by se neměl přestat modlit k Jehovovi za sebe a své křesťanské bratry, kteří snad právě snášejí zkoušky. Když se modlí, neměl by dávat Jehovovi vinu za pronásledování, a to proto, že Jehova nepronásleduje nikoho nevinného. Pronásledovateli jsou satan a jeho zlá organizace. Bůh však připouští pronásledování, aby zjistil před celým stvořením křesťanovu věrnost ke své universální svrchovanosti. Tím, že křesťan takto snáší pronásledování, vyzdvihuje Jehovovo jméno a jeho Slovo.
23 Křesťané nebudou vyhledávat pronásledování nebo mučednictví, ani nebudou chtít provokovat bezbožné lidi k násilnickým činům. Jsou vážně napomínáni, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Matouš 10:16, NS) Při jedné příležitosti se Ježíš vyhnul lůze. Někdy bude pro křesťanského kazatele nutné, když je ohrožen, aby se odebral na klidnější místo. — Jan 10:31–39.
24. Co se křesťan bude vždy snažit mít před očima a proč?
24 Křesťan by měl stále myslet na to, že nemůže svou vlastní silou snášet pronásledování a že Bůh nepřipustí, aby byl zkoušen nad to, co může snést, ano, že Jehova pro něj opatří východisko, aby byl schopen vytrvat. (2. Kor. 4:9, 10; 1. Kor. 10:13) Pro někoho snad je východiskem věrnost až do smrti, ale Jehova mu dá potřebnou sílu snést i tak těžkou zkoušku. Když křesťan učiní Jehovu svou pevností, najde sílu ve své hodině nouze. Naděje na vzkříšení a zaslíbení věčného života posilují víru. Posílily Ježíše a posílí všechny, kteří důvěřují Jehovovi. „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, bez ohledu na pohanu, a posadil se po pravici trůnu Božího.“ (Židům 12:2, NS) Měj stále před očima Jehovovy sliby, abys mohl právě tak jednat. — Nahum 1:7; Přísloví 18:10.
25. Jakou šťastnou vyhlídku má ten, kdo zachovává ryzost?
25 Zkoušky pronásledování však trvají malou chvíli a nedají se srovnat s odměnou, kterou slíbil Jehova. „Mám tedy za to, že utrpení přítomného období nejsou ničím ve srovnání se slávou, jež má být na nás zjevena.“ To proto, že soužení „působí nám slávu, jejíž váha stále více přesahuje každou míru a je věčná“. (Řím. 8:18; 2. Kor. 4:17, NS) Proto snášejte všechny zkoušky, vy, jejichž předností je trpět pro spravedlnost, protože skutečně velká je vaše odměna! „Šťastný je muž, který neustále vytrvává ve zkoušce, neboť když se osvědčí, obdrží korunu života, kterou Jehova zaslíbil těm, kteří jej neustále milují.“ (Jakub 1:12, NS; Zjevení 2:10) Kéž je to tvá šťastná odměna!