Jsi opravdu „duchovním člověkem“?
„Nemohl jsem k vám mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným lidem, jak k nemluvňatům v Kristu.“ — 1. Korintským 3:1.
1, 2. Proč nás zajímá, jak se můžeme stát duchovními lidmi?
SVATÁ Bible mluví velmi příznivě o těch, kteří jsou nazýváni „duchovními“ lidmi, ale nezmiňuje se pochvalně o „tělesných“. Kdo se bojí Boha, má tedy přání být duchovním člověkem, že? — Řím. 8:5–8; Gal. 5:16–18.
2 A zatím mnozí lidé, kteří by měli být duchovními lidmi, jsou často ve skutečnosti právě opakem. Proto napsal apoštol Pavel v prvním století křesťanskému sboru v Korintě: „Nemohl jsem k vám mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným lidem, jak k nemluvňatům v Kristu.“ (1. Kor. 3:1) Nepřejeme si tedy být opravdu duchovními muži a ženami?
3. Co znamená být „tělesným“ člověkem?
3 Abychom pochopili, co je míněno „duchovním člověkem“, je užitečné rozumět opačnému výrazu „tělesný“, jak jej používá biblický pisatel Pavel. Znamená to být ovládán tělem, to je, mít pozemský, světský názor. To je smýšlení nedokonalého, padlého člověka, celý dnešní svět je jím proniknut. Tělesní lidé soudí „podle lidských měřítek“. — 1. Kor. 9:8.
4. Co znamená být „duchovním“ člověkem?
4 Avšak důležitější je, co znamená být „duchovním člověkem“. Znamená to myslet jako Bůh, jehož myšlenky jsou vznešenější než myšlenky člověka. (Iz. 55:8, 9; Řím. 11:33) Schopnost myslet Božími myšlenkami získávají ti, kdo naslouchají Božím mluvčím, a to zvláště Ježíši Kristu, ‚tomu, kdo podal vysvětlení o Jehovovi‘. (Jan 1:18) V apoštolech Ježíše Krista máme vynikající příklad, jak je možné stát se pravým duchovním člověkem. Naznačme si krátce jejich duchovní vývoj.
5, 6. a) Jak se stali apoštolové duchovními lidmi? b) Co bylo apoštolům předáno Ježíšovým učením?
5 Ti, které dal Bůh Ježíšovi za apoštoly, byli všichni pokorní, těžce pracující a oddaní muži. Tyto vlastnosti jim pomáhaly přijímat Ježíšovy nauky. Po svém vyvolení byli s ním někteří z nich po dobu asi dvou let prakticky stále pohromadě. Viděli jeho zázraky, slyšeli jeho rozmluvy, cítili jeho moc, pozorovali, jak jedná s přáteli a nepřáteli, a poznali, že se zastává správných zásad. Proto Petr mohl říci o několik let později: „A my jsme svědky všeho toho, co činil.“ (Skut. 10:39; Mar. 3:14) Učil je též ochotně mluvit s druhými o své víře.
6 Toto podivuhodné školení pomohlo apoštolům, aby se stali duchovními lidmi. Tím jim byla předána ‚Kristova mysl‘, totiž jeho pocity, jeho temperament a jeho názory, takže mohli všechno posuzovat stejně jako on, a tím také jako Jehova. Duchovní lidé vidí všechno ze „stanoviska našeho Boha“. — 1. Kor. 2:16; 1. Petra 4:6; Jak. 1:27.
I TY MŮŽEŠ BÝT DUCHOVNÍM ČLOVĚKEM
7, 8. a) Co musíme v sobě rozvíjet, chceme-li se stát duchovními lidmi? b) Musíme změnit pouze svou mysl?
7 Aby se dnes někdo stal duchovním člověkem, potřebuje stejné školení, musí v sobě rozvíjet „Kristovu mysl“. To se děje, když je „obnoven v síle, která podněcuje jeho mysl“. (Ef. 4:23, 24) Pro lidi, kterým chybí smysl pro duchovní věci, je v denním životě zcela „přirozené“, když myslí tělesně. „Síla“, která podněcuje jejich mysl, je řídí ve směru, který je v souladu s tímto starým systémem věcí. „Síla“ neboli převládající sklon křesťanovy mysli musí však být přeměněna v něco „nového“, takže myslí v souladu s Božími názory, a tak se stává duchovním člověkem.
8 Jak se mění myšlení, měl by také být „obnovován“ celý způsob života, musí být vytvořena „nová osobnost“. I když je někdo již po řadu let křesťanským svědkem Jehovovým, musí tento vývoj pokračovat a obsáhnout všechny oblasti jeho života. Křesťanovo chování na pracovišti nebo ve škole, jeho řeč a jiné osobní zvyky, všechno by mělo prozrazovat duchovní smýšlení, „Kristovu mysl“. Avšak co se stane, když se připustí, aby tělesné smýšlení ovlivnilo jeho život?
9, 10. Co se může stát, když někdo připustí, aby byl ovlivňován tělesným smýšlením, jak tomu bylo v korintském sboru?
9 Bible nám dává příklad v tom, co bylo patrné v prvním století v korintském sboru v Řecku. Korinťané již byli křesťany. (1. Kor. 1:2) Mnozí však připustili, aby byli příliš ovlivňováni svým pohanským okolím. Jak se stali členové tohoto sboru „tělesní“?
10 Někteří z nich byli pyšnými učiteli a falešnými apoštoly a vnášeli světská měřítka do sboru. Nezbytným následkem byl nepořádek, bludy a špatnost, které způsobily, že mnozí se stali jako svět, totiž tělesní. Antický řecký svět jistě nebyl podobný Kristu. Jeho celá kultura — umění, věda, náboženství, hry, filozofie byla pozemská, tělesná a lidsky orientovaná.
11, 12. Vysvětli, jak tělesné smýšlení ovlivnilo životy mnoha členů korintského sboru.
11 Jaké to mělo následky, když někteří lidé se pošetile snažili zavést taková měřítka do křesťanského sboru? Jejich tělesné smýšlení bylo patrné na mnohém, co dělali a čemu věřili. Nemohlo to být skryto. Bylo to zřejmé z toho, jak ve sboru pohlíželi na druhé, jak si někoho vážili více než jiného. Tak došlo k rozštěpení, stranickosti a soupeření. (1. Kor. kap. 1–4; srovnej Jak. 3:13–18.) Bylo trpěno smilstvo. (1. Kor. kap. 5) Soudili se spolu. (Kap. 6) Trvali na svých právech a tím přiváděli jiné do nebezpečí, že klopýtnou v otázce modloslužby. (Kap. 8–10) Neměli ocenění pro řízení sboru prostřednictvím hlavy a chovali se nevázaně při Pánově večeři. (Kap. 11) Pavel jim musel vysvětlit, že i členové, ‚kteří se zdají slabší, jsou potřební‘ pro sbor. (Kap. 12, v. 22)
12 Světští, tělesně smýšlející řečtí spisovatelé kladli důraz na tvrdé, tak zvané „mužné“, vlastnosti, jako pýchu a sobectví; Bůh to nedělá. Korintští měli pěstovat lásku, božskou lásku. (Kap. 13) I názory Korinťanů na křesťanské nauky byly silně zabarveny tělesným smýšlením. Jako Řekům v Athénách, připadalo i některým z nich zatěžko přijmout nauku o vzkříšení. Takoví ‚nerozumní‘ lidé se museli učit obracet svou mysl k duchovním věcem. (1. Kor. 15:12–57; Skut. 17:32) Neukazuje to, že směšování světského myšlení s Kristovým učením vede v každém ohledu ke špatným výsledkům? Tuto skutečnost bychom měli uznat ve svém osobním životě. Avšak jak můžeme rozvíjet „Kristovu mysl“ a stát se skutečně duchovními lidmi?
STUDUJ, ABY SES STAL DUCHOVNÍM ČLOVĚKEM
13. Proč musíme studovat a přemýšlet, abychom se stali duchovními lidmi?
13 Musíš pravidelně studovat Boží slovo a přemýšlet o něm. Nemysli si, že přemýšlení je pasivní proces. Vyžaduje vědomé pozitivní úsilí. Měli bychom učinit denní čtení Bible částí svého života, neboť čtením se učíme o životě Ježíšově i ostatních duchovních lidí, kteří mají Boží přízeň. Také musíme věnovat čas uvažování, jak čtenou látku osobně uplatnit a jak nám látka pomáhá, abychom se drželi odděleni od světa. Tím přijímáme Boží myšlení do své mysli a naše vlastní myšlení je tím řízeno správným směrem. Po přečtení určité části Bible se můžeme ptát: „Jak to mohu použít, abych neudělal stejnou chybu jako lidé staré doby? Jak může látka prohloubit mé ocenění pro Jehovovu dobrotivost a vzbudit ve mně přání, abych byl jako on?“
14. Vysvětli Přísloví 28:14.
14 Tak poznáme, jak máme napodobovat Boha a ne tělesně smýšlející svět. Když vytrváváme na křesťanské cestě, oceňujeme stále lépe vynikající cenu Božího myšlení, a studium jeho Slova bude pro nás stále více znamenat. Budeme stále lépe poznávat nutnost svědomitě mu sloužit. Jak říká Přísloví 28:14: „Šťastný je člověk, který má ustavičně posvátnou bázeň, ale ten, kdo zatvrzuje své srdce, upadne do neštěstí.“ Rozvíjíme zdravou bázeň před Bohem a tak nám svědomí napomůže mít strach z těch světských věcí, které Bůh nenávidí. Když poznáváme svou vlastní neschopnost, spoléháme se víc na Jehovu. Studium a přemýšlení nám pomáhají, abychom si všímali problémů a přicházejících změn, takže nejsme překvapeni, když přijdou. Když tak studujeme, je naše mysl obrácena k duchovním zájmům a to působí, že jsme ‚šťastni‘.
15. Chceme-li být duchovními lidmi, jakého sklonu, pokud jde o studium, se musíme vyvarovat?
15 Svědomité studium musí být soustředěno na to, co je skutečně duchovní. Někteří lidé, kteří se označují jako křesťané, se honosí lidským učením a považují je za nejdůležitější. Do jejich křesťanského učení se mohou vloudit světské názory; to se stalo v Korintě. Ježíš řekl těm, kteří se snažili dát jeho slovům lidský význam: „Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku.“ Veškerá lidská zkušenost a moudrost, všechny spisy, filozofie a nauky člověka nemohou poskytnout život. Nejsou „vůbec k užitku“ jako prostředky k získání věčného života. (Jan 6:63) Proč bychom měli věnovat hodiny k bádání v takových spisech, které mohou poskytnout v nejlepším případě lidské, tělesné, ale ne Boží názory, a které by nás utvářely podle světa? Apoštol Pavel napsal Timoteovi: „Celé Písmo je inspirované Bohem. . . Slavnostně tě napomínám. . . kaž slovo.“ — 2. Tim. 3:16 až 4:2; srovnej 1. Kor. 2:1–5, 13.
MODLITBA NÁM POMÁHÁ STÁT SE DUCHOVNĚ DOSPĚLÝMI
16. Proč je tak důležitá modlitba pro někoho, kdo chce mít duchovní smýšlení?
16 Modlitba je také neocenitelný prostředek, který nám pomáhá myslet stejně jako Bůh. Když se pokorný člověk modlí k Jehovovi, připomene si, jak je vzdálen od Boží dokonalosti a jak velice potřebuje vymýtit světské myšlení a přizpůsobit je Jehovovým vznešeným myšlenkám. Výzva „Neustále se modlete!“ je proto dobrou radou. (1. Tess. 5:17) Nemodli se tedy pouze v době, která je k tomu obvykle určena ve shromáždění nebo ve tvé rodině, ale zvykni si modlit se a stále hledat Jehovovo vedení ve dne i v noci. (Srovnej Žalm 119:62.) Víš, že to, oč se modlíš nebo nemodlíš, může ukázat, máš-li tělesné smýšlení? Příklad dokazuje, že je tomu tak.
17. Jak a proč mohou modlitby manžela narážet na překážky, když svou manželku zanedbává nebo s ní špatně jedná?
17 Ženatý apoštol Petr řekl, že manžel má své ženě ‚prokazovat čest jako slabší nádobě‘ a jednat s ní „podle poznání“. Proč? Aby jeho „modlitby nenarážely na překážky“. (1. Petra 3:7) Křesťan, který vědomě nebere ohled na svou manželku nebo jí nedává nutné vedení, nemůže s čistým svědomím volně mluvit k Bohu. Místo toho cítí, že je odsouzen, neschválen, protože ví, že neposlouchá Boží přikázání. Zdráhá se mluvit otevřeně k Bohu, a pro své nekřesťanské jednání nemůže očekávat, že Bůh bude schvalovat jeho sobecké činy nebo je podporovat. To může osudně působit na jeho duchovní blaho. Mohlo by to znamenat, že již nepřijímá svatého ducha, kterého potřebuje, aby zůstal věrný. Pro svůj oslabený stav by se mohl dopustit vážné chyby, která by vyžadovala, aby zakročil sbor. Jeho způsob života, který se neřídí Božím, ale světským myšlením, ovlivňuje jeho modlitbu k Jehovovi a jeho postavení ve sboru. Křesťan, který si je vědom úzké souvislosti mezi svým soukromým životem a svým příbuzenstvím s Bohem, pokud jde o modlitbu, bude se vždy s oceněním snažit myslet a jednat bohulibě. — Luk. 11:9–13; srovnej Jak. 1:5–8; 1. Jana 4:17.
JAK NÁM MŮŽE POMÁHAT SBOR, ABYCHOM SE STALI DUCHOVNÍMI LIDMI
18, 19. a) Jak nám mohou pomoci starší ve sboru, abychom získali „Kristovu mysl“? b) Jakou výhodu má duchovní člověk proti tělesnému člověku?
18 Chceme-li být duchovními lidmi a lišit se od světa, potřebujeme také pravidelný styk s novodobým sborem svědků Jehovových. Muži, kteří jsou Boží teokratickou organizací jmenováni jako starší, jsou s to osobně pomoci. (Ef. 4:11–16) Je-li v tvém životě náznak špatného smýšlení, časem se projeví, protože každá špatnost vyjde ve své době najevo. (Gal. 6:7; 1. Tim. 5:24, 25) Starší ve sborech svědků Jehovových mají rozlišovací schopnost, a protože mají „Kristovu mysl“, vidí často již brzy varovná znamení tělesného způsobu myšlení. Mají odpovědnost dávat „bedlivě pozor“, aby ve sboru nebyl někdo, „kdo si neváží svatých věcí“ [„světsky smýšlející“, Nová anglická bible] a nepůsobil špatně na sbor. (Žid. 12:15–17) Z nějakého důvodu, ať už je to špatná společnost, světská práce nebo výchova, nevidíš snad sám zcela jasně; tvé smýšlení může být poněkud tělesné.
19 Apoštol Pavel řekl: „Tělesný člověk nepřijímá věci Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí; a nemůže jim rozumět, neboť jsou zkoumány duchovně. Duchovní člověk však zkoumá vskutku všechno, ale sám není zkoumán žádným člověkem.“ (1. Kor. 2:14, 15) Ten, kdo se nepřestane dívat na všechno z tělesného hlediska, nemůže poznat, že na jeho postavení před Bohem je něco špatného. Ale duchovní člověk, který je v souladu s myšlením Ježíše Krista, rozumí s pomocí Božího ducha nejen Božímu zjevenému záměru, ale rozezná také špatné jednání tělesného člověka. Když tedy přijmeme pomoc starších křesťanského sboru, lépe se vyvarujeme tělesných sklonů.
20. Pomáhají nám pouze starší, abychom se stali duchovními lidmi? Vysvětli to.
20 V mnohém ohledu nám však pomáhají i všichni svědkové Jehovovi, nejen starší, abychom se stali duchovně smýšlejícími muži a ženami. Když se s nimi stýkáme, vidíme, že dobré vlastnosti, o nichž čteme v Bibli a které oddělují křesťany od světa, jsou součástí osobnosti Božích služebníků dnešní doby. Kromě toho mají mnozí ve sboru své zvláštní vlastnosti a schopnosti. Někdo je pohostinný, druhý má velké vědomosti a jiný opět vystupuje s porozuměním. Potom jsou tu takoví, které můžeme zpočátku považovat za docela „obyčejné“. Když je však blíže poznáme a dozvíme se, jak museli bojovat, aby si zachovali víru — nejsme k nim přitahováni? Někdy shledáme, že tito „obyčejní lidé“ již překonali problémy, před kterými právě stojíme my. Takové úzké společenství v nás pěstuje vlastnosti jako srdečnost, slušnost a pokoru. Tyto dobré vlastnosti jsou dále rozvíjeny, když se se sborem účastníme kazatelské služby a učíme další lidi „toto dobré poselství o království“. — Mat. 24:14.
21. a) Jakého nebezpečí, které by ukazovalo tělesný stav mysli, se musíme vyvarovat? b) Vyjmenuj vlastnosti pravé křesťanské osobnosti.
21 Když ovšem pracujeme na rozvíjení nové osobnosti, musíme být jisti, že vlastnosti, které získáváme, jsou opravdu duchovní. Na příklad člověk, který si myslí, že je „duchovní“, protože má zbožný výraz v tváři nebo přináší zvláštní oběti, aby se zdál „spravedlivý“ před druhými, je ve skutečnosti farizejem. (Mat. 6:5–8) Pavel ukázal v Kolossenským 2:16–23, že ti, kteří si libují „v samolibém způsobu uctívání a ve strojené pokoře i v přísném zacházení s tělem“, prozrazují vlastně ‚tělesné smýšlení‘. Jejich myšlení není ovládáno pravou pokorou, která vychází ze srdce, ale pyšnou touhou po vyniknutí. Pravá křesťanská osobnost je pak popisována apoštolem Pavlem v Kolossenským 3:5–15:
„Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu, jež je modlářstvím. Pro tyto věci přichází Boží zloba. Právě v těchto věcech jste i vy kdysi chodili, když jste v nich žili. Ale nyní je skutečně všechny od sebe odložte: hněv, zlost, utrhačnost, potupnou řeč a necudnou mluvu ze svých úst. Neobelhávejte se navzájem. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a odějte se novou osobností, která se přesným poznáním obnovuje podle obrazu toho, který ji stvořil. . . Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, se oblékněte něžnou náklonností soucitu, laskavostí, pokorou mysli, mírností a shovívavostí. Dále se navzájem snášejte, ochotně si vzájemně odpouštějte, má-li někdo vůči druhému důvodnou stížnost. Jako Jehova ochotně odpustil vám, tak čiňte i vy. Ale kromě všech těchto věcí, odějte se láskou, neboť ta je dokonalým poutem jednoty. Také ať Kristův pokoj vládne ve vašich srdcích, neboť jste vlastně byli k tomu povoláni v jednom těle. A ukažte, že jste vděční.“
22, 23. Jak je vidět z Petrova života, že duchovní člověk nemusí být dokonalý?
22 Stát se duchovním člověkem vyžaduje námahu. Nevzdávej se, když pracuješ na tom, abys získal „Kristovu mysl“. Mysli na to, že ten, kdo je duchovním člověkem, naprosto není v každém ohledu bez chyby a že nezmizí všechny jeho problémy a tělesné sklony. Dokazují to některé události ze života apoštola Petra. Při jedné příležitosti zodpověděl Petr správně Ježíšovu otázku: „Co říkáte vy, kdo jsem?“ Ježíš jej pochválil, protože jeho odpověď prozrazovala duchovní smýšlení, a řekl: „Nezjevilo ti to tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.“ Ale všimni si, že později, když se Petr snažil projevit Ježíši nevhodnou laskavost, Ježíš mu řekl: „Nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ Ještě zde stále bylo tělesné myšlení, proti kterému musel bojovat. — Mat. 16:15–23.
23 Ani ne za rok podlehl však Petr ke svému zármutku strachu z lidí a třikrát Ježíše zapřel. Činil pokání. Avšak ztratil tím snad sklon poddat se tlaku množství? Ne. O léta později musel být Petr pokárán opět pro tutéž slabost, tentokrát Pavlem. (Luk. 22:34, 54–62; Gal. 2:11–14) Zdá se, že Petr, apoštol a duchovní člověk, musel na této slabosti pracovat po celý svůj život. Také Pavel nám říká, že musel sám sebe držet v kázni, aby vždy správně jednal. (1. Kor. 9:24–27) Stejně může mít i dnes duchovní člověk své slabé stránky, ale když vážně studuje Boží slovo, uplatňuje je ve svém životě a spoléhá se na Božího posilujícího ducha, může obdržet pomoc, aby je přemohl.
24. O kterém dalším hledisku, které má význam pro duchovní lidi, musíme ještě pojednat?
24 Ještě si však musíme povšimnout něčeho důležitého, chceme-li se projevovat jako opravdu duchovní lidé. Co je to? Ochota přijmout všechen odpor, který má tělesně smýšlející svět k následovníkům šlépějí Ježíše Krista. Svět totiž nemiluje lidi, kteří dávají najevo „Kristovu mysl“. Ty však můžeš snést jeho nenávist s velkou radostí a uspokojením, pakliže chceš. Následující článek ukazuje, jak je to možné.