Uplatňovat Boží slovo ve vlastní rodině
„Způsob, abych poznal tvé vlastní cesty, Jehovo, uč mne svým stezkám.“ — Žalm 25:4.
1, 2. (a) Jaký postoj mají mnozí lidé k problémům, jimž musí čelit? (b) Jak můžeme osobně uplatnit biblické zásady při řešení našich problémů?
MNOZÍ lidé dnes mluví o světových problémech, o zločinnosti, stoupajících životních nákladech a o znečišťování životního prostředí. Potom však někteří lidé docházejí k závěru: „Nemůžeme na tom přece nic změnit.“ Někteří mají tentýž pocit vzhledem ke svým rodinným problémům. Říkají: „Prostě nemůžeme přimět děti, aby naslouchaly. Zdá se, že si prostě nerozumíme. Stále chtějí prosazovat svou vlastní vůli. Co tedy můžeme dělat?“
2 Bible ukazuje, že Boží království vyřeší problémy, které dnes postihují celé lidstvo. Neměli bychom proto očekávat, že v Bibli také najdeme řešení rodinných problémů a nějaké směrnice, jak upevnit rodinná pouta? Uznáváme-li Boží vůli, neznamená to, abychom pouze vzhlíželi ke království, které vyřeší velké problémy na zemi, ale abychom také uplatňovali biblické zásady ve svých domácnostech a uprostřed svých rodin. Máme-li se upřímně modlit, aby přišlo Boží království a aby se na zemi děla Boží vůle, pak bychom si měli položit otázku: Co dělám já, aby se jeho vůle děla na zemi nyní, v mé vlastní domácnosti? K tomu může přispět každý: otec, matka i děti, protože každý z nich má své místo v Božím uspořádání.
VÝCHOVA V RODINĚ
3. Kdo má základní odpovědnost za poučování v rodině a jak by měl tuto povinnost plnit?
3 Mnozí rodiče přenechávají poučování a výchovu svých dětí škole nebo církvi, ale základní, Bohem určená odpovědnost spočívá na rodičích. Rodiče jsou jistě nejspíše schopni ovlivňovat situaci, postoj a chování dětí. Bible doporučuje, aby se otec ujal vedení rodiny tím, že bude plnit svou odpovědnost jako hlava a bude dávat ve všech ohledech dobrý příklad. Je tomu tak v tvé rodině? Jste vy, otcové, skutečně hlavami svých rodin a vedete všechno, co rodina společně podniká? Takové vedení prostřednictvím hlavy by ovšem nemělo být svévolné ani despotické, ale mělo by být vykonáváno s láskou, podle slov v 1. Korintským 11:3, kde je nám ukázáno, že „hlavou každého muže je Kristus“. Otec, který se správně drží Božího slova, tedy ví, že musí uplatňovat autoritu jako hlava způsobem, který se líbí Kristu a odpovídá jeho učení. To by znamenalo, že podle rady Ježíše Krista staví na první místo zájmy království neboli duchovní věci.
4. (a) Jak Písmo zdůrazňuje, že by otec měl mít vedení v duchovních věcech? (b) Co všechno zahrnují jeho odpovědnosti?
4 V dnešním světě se může stát, že muž v rodině je velmi zaměstnán tím, že pro svou rodinu opatřuje nutné hmotné věci. Dopouští se však chyby, jestliže jako mnozí lidé říká: „Náboženské věci přenechávám své manželce.“ Bůh určil, aby se muž staral o duchovní potřeby své rodiny a aby v tom měl vedení jako v ostatních věcech. Proto Žalm 78:5, 6 říká: „A zřídil v Jákobovi připomínku a ustanovil v Izraeli zákon, věci, které přikázal našim předkům, aby je oznámili svým synům; a aby je znala budoucí generace, synové, kteří se měli narodit, aby povstali a vyprávěli je svým synům.“ Zde je zdůrazněno, že muži jako hlavy rodin mají odpovědnost, aby poskytovali svým synům duchovní poučení. Muž by měl mít vedení v duchovním poučování manželky i dětí a v zájmu svého vlastního duchovního zdraví by se také měl věnovat osobnímu studiu. K jeho odpovědnosti vůči rodině patří, aby učil rodinu znát Bibli, aby cvičil děti ve způsobech, jak se vykonávají určité práce, aby je podle potřeby ukázňoval, aby se staral o materiální potřeby rodiny a o potřebný odpočinek. — Fil. 4:8, 9.
5. Jakým způsobem může manželka přispívat ke štěstí v rodině?
5 Křesťanská manželka může být pro rodinu dobrou oporou a pro svého manžela cenou pomocí, jestliže manžel správně plní svou úlohu hlavy. Měla by manžela milovat a prokazovat mu úctu, bez ohledu na jeho náboženský postoj. Také má odpovědnost, aby se starala o domácnost a aby se řídila vynikajícím příkladem dobré manželky, jež je popsána v Přísloví 31:10–31. Měla by mít zájem o to, aby ve svém životě uplatňovala Boží slovo a aby v tom také pomáhala svým dětem. Křesťanská matka bude s obzvláštní radostí pomáhat při poučování malých dětí, aby měly ocenění pro stvořitele a pro mnoho věcí, které on opatřil.
6. Jak mohou děti ctít svého otce a svou matku?
6 Také děti mohou velmi přispět ke šťastnému rodinnému životu, jestliže uplatňují Boží slovo. Děti, přemýšlely jste o tom? Je to pravda, neboť v Přísloví 15:20 je řečeno: „Moudrý syn je ten, který rozradostní otce.“ A v Efezským 6:1–3 čteme radu: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože to je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku. . ., aby se ti dobře vedlo.‘“ K věcem, které má činit křesťanské dítě, patří i dobrá spolupráce s rodiči. Jestliže to dítě činní, projevuje tím úctu nejen ke svým rodičům, ale také k nebeskému Otci, Jehovovi.
7. Jak slova ze 2. Timoteovi 3:15 odporují tomu, co někteří náboženští učitelé doporučují ohledně výchovy dětí?
7 Děti se začínají učit od svého narození, a proto by mělo poučování začít již v útlém dětství, jak je to ukázáno ve 2. Timoteovi 3:15. Proto se zdá podivné, že někteří učitelé náboženství v křesťanstvu nepovzbuzují k náboženské výchově v raném dětství. Například v časopise Journal and Constitution, který vychází v Atlantě, byla zpráva o rozhovoru s jednou jeptiškou, která řekla: „Nesnažte se poučovat své dítě příliš mnoho o Bohu příliš brzo.“ Radila: „Má-li si člověk volit mezi dvěma extrémy — příliš mnoho náboženské výchovy nebo žádnou náboženskou výchovu —, pak by bylo lépe nevěnovat se žádné náboženské výchově.“ Podle jejího názoru je dobře, jestliže rodiče s náboženským poučováním počkají, až je dítěti asi devět let.
8. Povzbuzuje Bible k tomu, aby děti byly poučovány o duchovních věcech? Odůvodni svou odpověď.
8 Jak velice se názor této jeptišky liší od Ježíšova postoje k malým dětem! Když vykonával svou veřejnou službu, byly k němu přiváděny malé děti a jeho učedníci je chtěli poslat pryč zřejmě proto, že se jim zdálo, že děti jsou ještě příliš malé, než aby se jimi zabýval. Ale Ježíš je pokáral: „Nechte malé děti a přestaňte jim bránit, aby ke mně nepřicházely, protože takovým patří nebeské království.“ (Mat. 19:13,14) Snad si vzpomněl na svou vlastní zkušenost v chrámu, když mu bylo dvanáct let a mluvil s učiteli, naslouchal jim a vyptával se jich. Zřejmě ve svém mládí miloval duchovní věci. Jak moudré bylo Boží poučení Izraeli, že mají shromáždit „lid, muže a ženy a maličké . . ., aby naslouchali a aby se učili.“ (5. Mojž. 31:12) Později je v Písmu použito takových výroků jako „věřící děti“ a „poslušné děti“, z nichž je patrné, že křesťané v raných dobách také uznávali, že je nutné poučovat děti o Jehovově cestě. — Tit. 1:6; 1. Petra 1:14.
9. Co říkají světští vychovatelé o výchově dětí v raném věku?
9 Světští vychovatelé dnes zdůrazňují, jak je důležitá výchova v útlém věku. Jeden profesor na univerzitě v Chicagu v roce 1964 prosazoval myšlenku, že do věku čtyř let je rozvinuta nejméně polovina veškeré lidské inteligence. To podporuje také článek v časopise Newsweek, který byl nadepsán: „Člověk není nikdy příliš mladý, aby se učil.“ Bylo tam řečeno: „Široká veřejnost přijala poznatek, že lidská mysl je převážnou měrou formována ve věku, kdy dítě chodí do školky, a tento poznatek se rychle zavádí do výchovné praxe.“ Dítě se nejprve učí ochutnáváním, čicháním a dotykem, ale od dvou do sedmi let se může naučit složitý jazyk, a může se dokonce naučit i číst a počítat.
10. Proč je moudré, jestliže rodiče tráví čas s malými dětmi?
10 V článku je citován jeden vychovatel, který studoval vztah matky a dítěte. Říká: „Pro duchovní vývoj dítěte je rozhodující druhý rok života.“ Postoj a rozumový pokrok dítěte je velmi ovlivňován tím, zda je dítě milováno nebo zamítáno, zda je povzbuzováno nebo skličováno. Také bylo shledáno, že lidé, kteří jsou dítěti nejblíže, ať již rodiče, prarodiče nebo někdo jiný, mohou nejvíce ovlivnit způsob, jak se dítě učí, neboť dítě přirozeně lne k těm, kteří jsou mu nejblíže, a napodobuje je. Matky, věnujete tedy svým dětem od malička dosti času? Prosily jste Jehovu, aby vám pomáhal a vedl vás při vychovávání vašeho dítěte, jak to činil Manue? — Soud. 13:8.
11. Jak může dnešním ženám pomoci příklad Lazarovy sestry Marie?
11 Ženy mají v dnešní době nejen mnoho práce v domácnosti, ale často jsou také nuceny pomáhat při podporování rodiny. Tehdy je zvláště důležité, aby si našly čas pro duchovní zájmy rodiny; nesmějí připustit, aby tyto zájmy byly zanedbávány kvůli jiným věcem. Je důležité získat dobrou rovnováhu mezi opatřováním tělesných věcí potřebných v životě a mezi duchovními věcmi. To se ukázalo při jedné příležitosti, když Ježíš navštívil domácnost Lazarových sester. Marta byla rozptylována tím, že se věnovala domácím povinnostem a chtěla, aby jí její sestra Marie pomáhala, ale Ježíš řekl: „Marie si vyvolila dobrý úděl a ten jí nebude odňat.“ (Luk. 10:38–42) Co považuješ ve svém domově za nejdůležitější?
12. Jak se může vytvořit krásný vztah mezi rodiči a dětmi?
12 Ačkoli všechno má svůj čas a své místo, lidé mají všeobecně sklon zanedbávat duchovní věci. Jestliže však věnujeme třeba jen trochu času pravidelnému osobnímu studiu nebo poučování dětí, můžeme získat velký užitek. Rodiče také mohou dobře využít příležitostí, kdy mohou poučovat děti, jak se něco dělá, a pomohou jim získat zručnost, což jim později velmi pomůže. I nejjednodušší věc, kterou dítě dělá společně s někým z rodičů, pomůže dítěti budovat znamenitý vztah a úctu k rodinnému uspořádání. Jestliže se však rodiče především vážně snaží vštěpovat svým dětem lásku k Jehovovi a k jeho slovu, zapůsobí to na děti trvalým dojmem, který jim v pozdějším životě poslouží jako dobré vodítko. — 5. Mojž. 6:5–9.
HLAVNÍ CÍL VÝCHOVY DĚTÍ — PRAVÍ KŘESŤANÉ
13. Jaký program by měla mít křesťanská rodina? Proč?
13 Mají-li rodiče i děti uplatňovat Boží slovo ve svém životě, musí je nejprve znát. Jako je ve sboru program pro studium Bible, tak by rodina měla mít program, který by směřoval k tomu, aby pomohl každému stát se pravým křesťanem. Mnohé rodiny, v nichž je sice láska a vřelý vztah, neusilují o tento důležitý cíl. Praví křesťané by měli mít zájem o to, aby školili své rodiny vzhledem k věčnému životu. Jak vyplývá z 1. Timoteovi 4:8, je tato výchova skutečně užitečná, „protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. Jestliže mají být děti školeny k tomu, aby dosáhly křesťanské zralosti, musí se rodiče starat o to, aby byly děti plně přesvědčeny o moudrosti Bible, a ne aby naplňovaly svou mysl názory nynějšího světa. — 1. Jana 2:15–17.
14, 15. (a) Co ukazují slova u Matouše 4:4 o tom, jak je potřebná duchovní potrava? (b) Čeho je nutno dbát při vedení rodinného studia, aby se děti něčemu naučily? (c) Na co je nutno brát ohled ve spojení s rodinným studiem?
14 Při všem, co studujeme, je potřebná pravidelnost. Ježíš řekl: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ Proto bychom měli duchovní pokrm přijímat stejně pravidelně, jako přijímáme pokrm tělesný. (Mat. 4:4) Rodiče, kteří postupují při biblickém poučování dětí podle určitého programu, zjistili, že je dobré přizpůsobit rodinné studium okamžitým potřebám a zájmům rodiny, které jsou více nebo méně odlišné podle věku dětí. K rodinnému studiu patří v prvé řadě čtení Bible. Je možno zvolit látku, která děti obzvláště zajímá. Je však dobré látku s nimi nečíst, ale povzbudit je, aby se o námětu vyjádřily, abychom měli jistotu, že čtenému rozuměly a budou to umět uplatňovat.
15 Většina rodičů shledává, že je dobré délku studia přizpůsobit věku dětí. Je obtížné udržet delší dobu pozornost malých dětí, neumožníme-li jim nějakou změnu. Čas, který je určen rodinnému studiu, závisí na tom, kdy je to pro rodinu nejpříznivější a nejlepší. Někteří konají studium nejraději ráno, když jsou ještě čilí. Jiní dávají přednost večeru, kdy jsou všichni pohromadě. Mnozí rodiče zjistili, že je důležité již velmi záhy vysvětlit dětem biblické stanovisko a stále znovu jim na ně poukazovat, aby si je nesmazatelně vštípily. Je dobré vést studijní program rozmanitě. Je možno dětem pomáhat, aby se připravovaly na proslovy a na kazatelskou službu, je možno s nimi mluvit o otázkách, které vznikají, a připravovat je na problémy, s nimiž se setkají.
16. (a) Proč by rodiče měli při výběru studijní látky vědět, jakými myšlenkami se zabývají jejich děti? (b) O jakých námětech by bylo dobře hovořit s dětmi?
16 Rodiče mají stále vědět, jakými myšlenkami se zabývají jejich děti. Není příliš užitečné studovat s dětmi o vzkříšení nebo o „trojici“, jestliže jejich myšlenky se obracejí k nejnovější módě, k tanci nebo k příští schůzce. Bylo shledáno, že je velmi užitečné promluvit si s většími dětmi v rodině o zneužívání drog a vysvětlit jim, co patří ke křesťanskému chování, jak si můžeme zachovat dobré svědomí nebo jak mohou působit určité módní pošetilosti. Tím se nejen poučí o biblickém stanovisku, ale také poznají stanovisko rodičů.
17. Jak mohou rodiče pomoci dětem aby poznaly, co je v životě skutečně důležité?
17 Rodiče mají také velkou odpovědnost v tom, aby dětem stavěli před oči správné cíle. Dnešní společnost je zaměřena hmotařsky a děti se mohou snadno nakazit láskou k penězům a k hmotným věcem, pokud jim rodiče neposkytnou vyvážený názor na to, co je skutečně důležité. Jestliže však rodiče stále obracejí svou pozornost k hmotnému majetku a sami snad vyjadřují touhu po automobilu nebo po stereogramofonu, jako by to byly důležité věci v životě, pak budou děti jednat podobně. Jestliže však znají Bibli a řídí se jí a věnují království první místo v životě, může jim to přinést větší štěstí než jakýkoli hmotný majetek.
PROBLÉMY V RODINÁCH, KTERÉ JSOU V NÁBOŽENSKÉM OHLEDU ROZDĚLENÉ
18. (a) Které zásady musí být uplatňovány v rodině, kde je nevěřící muž? (b) Které různé povinnosti musí současně plnit manželka?
18 V rodině, která je v náboženském ohledu rozdělená, je sice obzvláště obtížné s úspěchem uplatňovat Boží slovo, ale často je to přece možné. Musíme si vzpomenout na to, že Jehova se nemění a nemění se ani jeho Slovo, bez ohledu na to, jaká je naše osobní situace. (Jak. 1:17) Muž tedy zůstává hlavou rodiny bez ohledu na to, zda osobně uznává Krista jako hlavu, nebo ne. Děti snad sice přicházejí o bohatý duchovní užitek, který by jim jinak poskytoval otec, pokud by je vychovával ‚v kázni a usměrňoval by jejich mysl k Jehovovi‘, ale mohla by jim v tom pomáhat matka. (Ef. 6:4) Co však může dělat věřící manželka, jestliže jí manžel zakazuje, aby nebrala děti na křesťanská shromáždění? Žena má za těchto okolností mnoho povinností — povinnosti k Jehovovi Bohu, ke svému manželu jako k hlavě a ke svým milovaným dětem. Jak může zároveň uplatňovat slova ze Skutků apoštolů 5:29 (poslouchat Boha více než lidi) a zároveň slova z 1. Korintským 11:3 (že muž je hlava ženy)? Konečné rozhodnutí musí učinit ona sama. Jestliže mu taktně po určitou dobu ukazuje, že je důležité pomáhat dětem, aby se řídily znamenitým biblickým vodítkem spíše než příkladem mnoha dnešních mladých lidí, může to velmi pomoci.
19. Co může činit věřící manželka, aby duchovně posílila své děti?
19 Jistě by se měla vzhledem k této věci modlit a skutečně se snažit pomáhat svým dětem, aby poznaly Jehovu. Mnoho může dokázat slovy i příkladem, a tak jim poskytovat doma znamenité školení. I kdyby nebylo možné v pravém slova smyslu vést s dětmi biblické studium, přece jim může vštěpovat každodenními rozpravami hlubokou lásku k Jehovovi a pěstovat v nich silnou víru. U mladého Timotea způsobila výchova, kterou mu poskytovala jeho matka Eunika a jeho babička Loida, že Timoteus nastoupil cestu života. (2. Tim. 1:5) Také starověký král Lemuel svými slovy svědčí o tom, že za svou víru a poznání vděčí z velké části své matce. V Přísloví 31:1 se mluví o ‚závažném poselství, které mu dala jeho matka k nápravě‘. Rozumná matka v rozdělené domácnosti může své děti duchovně velmi povzbuzovat tím, že pozve úmyslně ‹pg262.›na návštěvu některé svědky Jehovovy, s nimiž se rodina přátelsky stýká, aby se dostalo pomoci těm členům rodiny, kteří nevěří.
20. Jak může uplatňování Božího slova pomoci v rozdělené rodině?
20 Bez ohledu na to, jaké jsou v rodině poměry, uplatňování Božího slova by mělo mít pozitivní účinek a mělo by posilovat víru — a to i v rodině, která je v náboženském ohledu rozdělená. Jak vyplývá ze 2. Timoteovi 2:24–26, měli bychom s nevěřícím jednat vždy laskavě a trpělivě. Neměli bychom jej považovat za nepřítele, neboť „otrok Páně nemusí bojovat, ale je třeba, aby byl ke všem mírný. . . . Aby s mírností poučoval ty, kteří nejsou příznivě nakloněni“, aby snad získali přesné poznání pravdy. Taktní rozhovory o pravdě, vyprávění zkušeností a poučení ze shromáždění a z publikací — to vše může pomoci, aby se z rozdělené domácnosti stala domácnost sjednocená. (1. Kor. 7:12,16; 1. Petra 3:1–4) Ačkoli Ježíš předvídal, že dobré poselství v mnoha rodinách způsobí rozdělení, nikdy by k tomu nemělo dojít následkem postoje nebo chování věrného věřícího. — Mat. 10:35,36.
21. Jak obzvláště mohou rodiče pomoci svým dětem, aby pochopily význam biblické rady?
21 I když Boží slovo uplatňuje ve svém životě pouze jeden z rodičů, může to rozhodujícím způsobem pomoci dětem, aby šly Jehovovou cestou. A tam, kde oba rodiče dávají pozor, aby se řídili biblickým učením, je to pro děti nejpřesvědčivější důkaz o důležitosti biblických zásad. Všichni jsme vyzýváni, abychom ve svém životě uplatňovali Boží slovo, až jsme mladí nebo staří, a je to tím důležitější, že musíme čelit rostoucímu tlaku a odporu nynějšího světa. (Zjev. 12:17; Mat. 24:9) Jestliže Boží slovo ve svých rodinách nejen studujeme, ale skutečně je uplatňujeme, dáváme tím najevo, že se chceme řídit moudrou radou z Přísloví 4:10–13, kde je řečeno: „Slyš, můj synu, a přijmi mé výroky. Léta tvého života potom budou mnohá. Budu tě poučovat i o cestě moudrosti; způsobím že budeš kráčet ve stopách přímosti; když půjdeš, tvůj krok nebude křečovitý; a poběžíš-li, neklopýtneš. Chop se kázně; nepolevuj. Chraň ji, protože ona sama je tvůj život.“
22. Jaká požehnání přináší uplatňování Božího slova?
22 Rodiny, které se pilně a upřímně snaží uplatňovat ve svém životě Boží slovo, zjistí, že za to získávají bohaté požehnání. Studium Božího slova posílí jejich víru, a z účasti na službě a z práce ve spojení se sborem Jehovova lidu budou mít více radosti a uspokojení, protože jsou pro tyto přednosti lépe připraveni. (Gal. 6:7) Budou také šťastnější a budou spolupracovat ve větším souladu, protože každý se snaží přinášet ovoce Božího ducha a protože rodiče a starší členové rodiny poskytují dobrý příklad. Děti pak budou lépe spolupracovat. Rozvine se v nich takový duchovní postoj, který je bude chránit před nebezpečími starého světa, a až budou starší, budou mít na zřeteli teokratické cíle. Rodiče, kteří si přejí, aby jejich děti šly touto cestou, měli by při každé příležitosti uplatňovat Boží slovo.