‚Přestal sis ukládat poklady na zemi‘?
„Přestaňte si ukládat poklady na zemi, kde žere mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou.“ — Matouš 6:19.
1. a) Jaký cíl dnes sleduje obchodní svět? b) Proč splnění vsugerovaných přání nepřináší uspokojení?
V DNEŠNÍM světě je dostatek zboží a hmotného majetku. Je nekonečné množství rozmanitých hmotných věcí, které je možno koupit za peníze. Představitelé obchodního světa jsou si toho vědomi a mají větší zájem o vlastní zisk než o to, aby byly uspokojovány základní potřeby lidí. Proto investují velké peníze do reklamy. Reklama — to je jejich heslo. Co tím sledují? Chtějí v tobě vzbudit přání, přání získat jejich výrobky, aby se na tobě mohli obohatit. Jakmile jsi jednou dospěl tak daleko, že ti nejde již jen o uspokojení tvých skutečných potřeb, ale že bys chtěl uspokojovat i tato vsugerovaná přání, ocitl ses na nekonečné cestě, která si vyžádá většinu tvého času, tvé síly, pozornosti a zájmu, ačkoli tvá přání nakonec nebudou uspokojena. Jak pravdivá jsou slova moudrého Šalomouna, který napsal: „Kdo miluje jen stříbro, nebude uspokojen stříbrem, ani nikdo, kdo miluje bohatství, přijímáním. To je rovněž marnost.“ — Kaz. 5:10.
2, 3. a) Jakou vynikající radu dal Ježíš vzhledem k pozemským pokladům? b) Proč mohou mít z této rady užitek jak členové „ostatku“, tak i „jiné ovce“?
2 Ježíš Kristus, větší Šalomoun, poukázal ve svém Kázání na hoře na to, že všichni, kteří usilují o požehnání Božího mesiášského království, budou si shromažďovat daleko důležitější poklady. Jak časová je proto rada, kterou dal svým učedníkům: „Přestaňte si ukládat poklady na zemi, kde žere mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si ukládejte poklady v nebi, kde nežere ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou.“ — Mat. 6:19, 20.
3 Jaká je to vynikající rada pro ostatek pomazaných učedníků Pána Ježíše Krista, kteří mají vyhlídku na „nevadnoucí dědictví“ v duchovních nebesích! (1. Petra 1:4; Ef. 1:18) Na konci své pozemské životní dráhy budou muset opustit VŠECHNY své hmotné věci. Nemohou si je přinést s sebou do nebe. Totéž platí pro „velký zástup“ „jiných ovcí“, jež mají naději, že přežijí nadcházející „velké soužení“ a budou věčně žít na rajské zemi. (Zjev. 7:9–14; Mat. 24:21, 22; Žalm 37:29) Jehova Bůh těmto „jiným ovcím“ neslíbil, že ve „velkém soužení“ zachrání všechny jejich hmotné věci zde na zemi, aby je pak mohli dále používat.
HISTORICKÉ PŘÍKLADY
4. Jak ukazuje Petr, že Jehova má moc vysvobodit, a čemu se učíme z příkladu Noemova?
4 Nikdo z nás jistě nebude pochybovat o tom, že Jehova má moc osvobodit a zachovat naživu. V minulosti to dokázal při mnoha příležitostech a různým způsobem. Apoštol Petr nám to připomíná a ujišťuje nás, že „Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožně oddané“. (2. Petra 2:9) V této souvislosti uvádí několik působivých případů, například dobu Noemovu, kdy Jehova „neupustil od potrestání starého světa, ale zachoval v bezpečí Noema, kazatele spravedlnosti, se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí“. (2. Petra 2:5) Boží slovo obsahuje přesnou a spolehlivou zprávu o tom, jak Jehova před více než čtyřmi tisíci lety při potopě zachoval Noema a jeho rodinu naživu v arše, kterou Noe postavil podle Božích pokynů. (1. Mojž. 6:14–16) Musíme si však uvědomit, že není žádná zpráva o tom, že by Bůh uchránil na zemi dům, který patřil Noemovi a jeho rodině. Tyto hmotné věci byly jistě odplaveny, když „byly otevřeny všechny průduchy velkého vodního příkrovu a otevřena stavidla nebes. A déšť se lil na zemi po čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“ — 1. Mojž. 7:11, 12.
5. Jak to potvrzuje také osvobození Lota?
5 Petr se dále zmiňuje o době Abrahámova synovce Lota. Když Bůh ohněm zničil zkažená, nemorální města Sodomu a Gomoru, „osvobodil spravedlivého Lota, který byl velmi sužován volným chováním lidí, kteří vzdorovali zákonu — neboť tento spravedlivý muž tím, co viděl a slyšel, když mezi nimi bydlel, den ode dne trápil svou spravedlivou duši pro jejich bezzákonné skutky“. (2. Petra 2:7, 8) Také v tomto případě není nic řečeno o tom, že by si Lot se svou manželkou a dvěma dcerami vzali s sebou při útěku svůj hmotný majetek. To by nebylo ani možné, neboť anděl řekl Lotovi: „Utečte, abyste zachovali své duše!“ Lotova manželka však zřejmě pocítila touhu po hmotných věcech, které musela zanechat, neposlechla andělův pokyn a ohlédla se zpět, což vedlo k tomu, že se z ní stal solný sloup. — 1. Mojž. 19:17, 23–26.
6. Jaké pokyny dostali židovští křesťané ohledně Jeruzaléma?
6 Stejně v prvním století našeho letopočtu po přechodném obležení svatého města Jeruzaléma římskými vojsky, která vedl římský vojevůdce Cestius Gallus, museli židovští křesťané uposlechnout radu Pána Ježíše Krista. Museli zanechat všechno, co měli v Jeruzalémě a v Judeji, a „utéci“ na hory mimo judskou provincii. Kdo tehdy nebyl v této provincii, neměl se již do ní vracet, aby si odtud vzal něco ze svých hmotných věcí, které tam měl. — Luk. 21:20–24.
7, 8. Kteří dva muži dostali v roce 607 př. n. l. zvláštní požehnání od Jehovy a jak?
7 Vrátíme-li se ještě o něco dále do dějin, najdeme podobnou situaci. V Božím slově jsou jmenováni dva muži, kteří žili v roce 607 př. n. l. a kteří dostali od Jehovy zvláštní požehnání, když babylónská vojska zničila svaté město Jeruzalém. Jeden z těchto mužů byl Etiop jménem Ebedmelech. Byl to on, kdo prosil jeruzalémského krále, aby byl zachráněn prorok Jeremiáš, který byl v nebezpečí, že zemře v jakési cisterně. (Jer. 38:6–13) Jehova chtěl odměnit Ebedmelecha za to, že měl starost o Jehovova služebníka. Proto mu řekl: „ ‚Zcela jistě ti opatřím únik, a nepadneš mečem, a zcela jistě obdržíš svou duši jako kořist, protože jsi ve mne důvěřoval,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 39:18.
8 Druhý muž, o němž se Jehova zmínil jménem, byl Báruch, věrný sekretář proroka Jeremiáše. Báruch měl podivuhodnou přednost, že směl napsat na diktát proroka Jeremiáše dva svitky, v nichž byl oznámen zánik Jeruzaléma. V době, kdy psal první svitek, který později Joakim celý spálil, Báruch si jednou naříkal, že je unaven. Jehova mu proto varovně řekl: „Ty stále hledáš pro sebe velké věci. Nehledej dále.“ Za svou věrnost měl však být podle Jehovova slibu ochráněn a zachován v bezpečí — nejen během hrozného obklíčení Jeruzaléma, ale i později, když vzpurní Židé utíkali do Egypta a nutili jej a Jeremiáše, aby šli s nimi. (Jer. 36:4–32; 43:4–7) Povšimněme si však, jaká to měla být záchrana: „ ‚Neboť hle, já přivádím neštěstí na všechno tělo,‘ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam snad půjdeš.‘ “ (Jer. 45:1–5) Báruchovi a Ebedmelechovi nebylo tedy slíbeno nic jiného, než že při obklíčení a zničení města Jeruzaléma bude zachráněna jejich „duše“, jejich holý život.
JAKÉ OTÁZKY BYCHOM SI MĚLI KLÁST
9. O jakých otázkách bychom měli vážně přemýšlet vzhledem k době, ve které žijeme?
9 Uvažujeme-li o těchto vynikajících příkladech a uvědomíme-li si, že se dnes ‚přiblížil konec všech věcí‘ (1. Petra 4:7), že tedy žijeme v daleko vážnější době, před daleko větším zničením, měli bychom se vážně ptát: „Mělo by smysl věnovat v tomto systému věcí ještě mnoho času na nějaké zvláštní vzdělání v určitém povolání, jen abychom vydělali více peněz? Bylo by rozumné chtít zvětšovat svůj pozemský majetek nad svou skutečnou potřebu, abychom si pro budoucnost zajistili pohodlnější život? Měli bychom kupovat věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme, ale které by nám umožnily v té krátké době, jež ještě zbývá před „velkým soužením“, žít poněkud pohodlněji a ve větším přepychu? Nevidíme zcela jasně, že bychom se dnes měli zabývat něčím daleko důležitějším a cennějším? Pochybujeme o tom, že se o nás náš velký ochránce v nadcházejících dnech postará, jestliže mu ve svém životě vyhradíme první místo?“ Těmito otázkami by se měl zabývat každý z nás, protože přitom jde o náš život.
10. Proč bychom měli dbát Ježíšových slov u Lukáše 17:26–30?
10 Žijeme v generaci, v níž je mnoho věcí, jimž bychom mohli věnovat svůj čas, zájem a pozornost. Proto bychom měli mít jasně na mysli Ježíšova prorocká slova: „Dále, jako se dělo za dnů Noemových, tak bude i ve dnech Syna člověka: jedli, pili, muži se ženili, ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a všechny je zničila. Podobně, jako se dělo za dnů Lotových: jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel oheň a síra z nebe a všechny je zničil. Stejně tomu bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ (Luk. 17:26–30) Víš to předem; a jak je to s tebou? Jsi zcela zaměstnán záležitostmi každodenního života? Je mezi nimi tvůj poklad a je tam tvé srdce? (2. Petra 3:17; Mat. 6:21) Jak je proto dobré, že Ježíš Kristus poradil všem svým učedníkům, i nám, kteří dnes žijeme na konci nynějšího systému věcí, abychom si ukládali poklady v nebi! Jestliže uposlechneme tuto radu, přinese nám to požehnání.
11, 12. a) Co to znamená ‚ukládat si poklady v nebi‘? b) Jak je to možné?
11 Snad se však zeptáš: „Co to znamená ukládat si poklady v nebi a jak to můžeme dělat?“ Znamená to získat dobrý vztah k Jehovovi Bohu, Stvořiteli, a tento vztah zachovávat. Znamená to žít tak, abychom byli ‚bohatí vůči Bohu‘. (Luk. 12:21) Pověst, kterou získáme svými „znamenitými skutky“, můžeme srovnat s poklady, které si ukládáme u stvořitele v nebi a které nám poskytují záruku věčných požehnání, o která nemůžeme přijít ani smrtí. (Žid. 10:24; Jak. 3:13; Jan 11:25) Tento vztah zachováme tím, že se budeme pevně držet své víry v Jehovu Boha, zůstaneme vůči němu loajální a budeme konat jeho vůli. — Řím. 11:20; 2. Kor. 1:24.
12 Ježíš stále zdůrazňoval tyto nebeské poklady a sám nám také dal nejlepší příklad. (1. Petra 2:21; Žid. 10:5–10) Když ukázal svým učedníkům, jaký by měli mít postoj k pozemským pokladům, řekl: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Mat. 6:33) Jestliže bychom si tedy chtěli ukládat poklady v nebi, musíme nutně nyní žít a jednat tak, abychom si u Jehovy, svého nebeského Otce, získali takovou pověst, která by nám přinesla jeho schválení. — Žalm 5:13; Přísl. 12:2; Jan 6:27.
13, 14. Kdo byl Zacheus a jaká dramatická změna se stala v jeho životě?
13 V prvním století n. l. žil muž, který tak jednal, neboť se vzdal svých pozemských pokladů, aby se mohl věnovat zájmům mesiášského království. Kdo to byl? Zacheus, bohatý muž, který byl vrchním výběrčím daní a žil v městě Jerichu. Krajina kolem Jericha, západně od Jordánu, je až dodnes velmi plodná a výnosná. Daně, které tam tehdy byly vybírány, byly bezpochyby vysoké. Jako mnozí výběrčí daní té doby, i Zacheus získal část svého značného bohatství pochybnými metodami, jež používal ve spojení se svým postavením. — Luk. 19:2, 8.
14 Ježíš přišel do Jericha na jaře roku 33 n. l. , krátce předtím, než odešel do Jeruzaléma, to znamená krátce před svou smrtí. Zacheus chtěl Ježíše vidět. Byl však malý a v zástupu lidí by se mu to nepodařilo, a proto běžel napřed a vyšplhal se na strom, odkud mohl všechno dobře vidět. Tak si Ježíš zřejmě Zachea povšiml. Vyzval jej, aby sestoupil, a potom mu řekl, že by u něho zůstal, pokud bude v Jerichu. Obyvatelé města se proto rozhněvali a namítali: „Přišel, aby se ubytoval u muže, který je hříšník.“ (Luk. 19:3–7) Ježíšova společnost však na Zachea pozoruhodně zapůsobila. Když poslouchal Ježíše, zřejmě poznal, které poklady mají skutečnou cenu, neboť potom zvolal: „Hle, Pane, polovinu svého majetku dávám chudým a cokoli jsem na někom vynutil falešnou obžalobou, čtyřnásobně navrátím.“ Ano, vyjádřil, že si přeje obejít se bez svého bohatství a stát se věrným následovníkem Pána Ježíše Krista. Jak se jistě Zacheus zaradoval, když mu Ježíš řekl: „Dnes přišla záchrana na tento dům, neboť on je též synem Abrahámovým.“ — Luk. 19:8, 9.
NOVODOBÉ PŘÍKLADY
15. Který novodobý příklad ukazuje, jak je možno věnovat nebeským pokladům první místo v životě?
15 Ke své radosti zjišťujeme, že i dnes jsou lidé, kteří považují za správné věnovat svou pozornost zájmům království, a přestávají si ukládat další poklady na zemi. Můžeme se například zmínit o bratru, jehož životní příběh byl popsán ve Strážné věži z 15. května 1968 (angl.). Tento bratr byl úspěšným obchodníkem. Měl přirozené schopnosti, které mu pomáhaly k úspěchu při kupování, prodeji a správě budov. Někteří z jeho obchodních společníků, kteří znali jeho obchodní schopnosti, přišli k němu se zdánlivě lákavou nabídkou. Co to bylo? Projekt, při kterém by si mohl během jediného roku vydělat 1 000 000 dolarů. Odmítl tuto nabídku. Proč? Protože by se musel tak dlouho téměř výlučně zabývat obchodními záležitostmi. Řekl: „Nemohu se vzdát svých podivuhodných výsad ve službě Jehovovi ani na jeden rok, ne, ani za VŠECHNY peníze na světě. Pro mne má daleko větší cenu, že mohu sloužit svým bratrům zde ve Washingtonu, a vím, že přitom mám Jehovovo požehnání. Jistě bych si vydělal milion dolarů, ale co by ze mne bylo duchovně a snad i tělesně po roce takového života?“ Rozhodl by ses také tak, kdyby ti byla předložena tak lákavá nabídka?
16. Ze kterého dalšího příkladu se můžeme poučit? Proč?
16 Nebo si povšimněme příkladu z poněkud dřívější doby. Byl to muž z Allagheny v Pensylvánii, kterému bylo začátkem sedmdesátých let minulého století dvacet let. Se svým otcem vedl obchod s pánskými obleky, měli mnoho odboček a byl na nejlepší cestě stát se milionářem. Bylo to dříve, než se John D. Rockefeller začal věnovat obchodu s naftou, čímž se stal mnohonásobným milionářem. Co však učinil mladý muž z Allagheny? Dal přednost studiu Bible, aby poznal její učení a její poselství pro přítomnost. V roce 1879 považoval za nutné začít vydávat nový náboženský časopis nazvaný Sionská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti (nynější Strážná věž). Později se stal prvním prezidentem Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Jmenoval se Charles T. Russell. Celý svůj majetek věnoval oznamování dobrého poselství o království. Ano, jak v minulosti, tak i v přítomnosti nacházíme vynikající příklady, jež ukazují, jak lidé věnovali zájmům království první místo ve svém životě. Také se tak moudře rozhoduješ, aby sis ukládal poklady v nebi?
17, 18. a) Jak bychom mohli být připraveni o své duchovní smýšlení dříve, než bychom si to uvědomili? b) Které jednání Ježíšovo nám pomáhá uznat, jakou má skutečně cenu bohatství tohoto světa?
17 Co bys dělal, kdyby ti někdo nabídl 10 000 dolarů s podmínkou, že se vzdáš víry v Jehovu a přednosti služby Jehovovi? Přijal bys tuto nabídku? Nebo bys ji přijal, kdyby ti bylo nabídnuto 100 000 dolarů nebo 1 000 000 dolarů? „Rozhodně ne!“ řekneš snad. „To bych neudělal ani za všechny peníze na světě!“ Nebyl by to správný postoj? Ale mnozí přijali odpovědnější postavení nebo druhé zaměstnání nebo po večerech a na konci týdne dělají „nějaké“ přesčasy, aby měli „malý vedlejší příjem“ nebo aby si opatřili něco, co by bezpodmínečně chtěli mít. To jim přirozeně brání v pravidelné návštěvě shromáždění a nemohou mít také užitek ze společenství s bratry. Také je to zdržuje od kazatelské práce a je tím ovlivňováno působení Božího ducha v jejich životě. Ještě dříve, než si to uvědomí, jsou oloupeni o své duchovní smýšlení, jejich láska k Jehovovi a k jeho organizaci pohasla a ztratili pro ně ocenění. Je pravda, že v hmotném ohledu zbohatli, ale v duchovním ohledu jsou daleko chudší. Jakou velkou cenu museli zaplatit za „malý vedlejší příjem“ nebo za to, co si nově opatřili, a na co museli ještě tvrdě pracovat!
18 Když ďábel vyvedl Ježíše na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl mu, že by mu to všechno bylo dáno, kdyby jen před ním padl a prokázal mu akt uctívání, Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ (Mat. 4:8–10) Oceňujme stejným způsobem hodnotu nebeského pokladu a stále se rozhodujme tak, abychom tím ctili Boha a získali jeho schválení.
HODNOTA NEBESKÉHO POKLADU
19. Proč jednáme moudře, řídíme-li se Ježíšovou radou ohledně hmotného majetku?
19 Stále pamatujme na Ježíšova moudrá slova o vlastnictví hmotných věcí. Řekl, že tyto věci zrezivějí a je stále nebezpečí, že mohou být ztraceny, ukradeny nebo zničeny. Čím více člověk má, tím více má starostí. Velmi často tak bere na sebe zbytečné břemeno. Věnujeme-li pozemskému majetku příliš mnoho pozornosti, může to také vést ke ztrátě „skutečného života“. (1. Tim. 6:19) Máme pro to příklad z prvního století.
20–22. a) Jakou radu dal Ježíš bohatému mladému předáku a co onen mladý muž zřejmě postavil na první místo ve svém životě? b) Jestliže se tento mladý předák dožil roku 70 n. l., co se s ním pravděpodobně stalo?
20 Když Ježíš asi v roce 33 n. l. procházel provincií Pereou na východním břehu řeky Jordánu, přiběhl k němu jakýsi mladý předák a zeptal se: „Učiteli, co dobrého musím činit, abych získal věčný život?“ (Mat. 19:16) Ježíš mu řekl, co má dělat. Poradil mu, že nemá dovolit, aby mu pozemský hmotný majetek zabránil získat věčný poklad v nebi. Řekl: „Jdi a prodej, co máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď a buď mým následovníkem.“ (Mat. 19:21) Podle zákona byl mladý muž povinen pomáhat Izraelitům, kteří byli v nouzi. (3. Mojž. 25:35; 5. Mojž. 15:7–11; Iz. 58:6, 7; Ezech. 18:5, 7–9) Uposlechl však Ježíšovu radu? Nikoli. (Mat. 19:22) Jak se později dařilo tomuto mladému muži? Podařilo se mu dále zvětšovat majetek? Pokud žil ještě třicet sedm let — tedy do roku 70 n. l. —, čekaly jej drastické změny.
21 Jak již bylo uvedeno, žil v provincii, do které v roce 66 n. l. uprchla většina židovských křesťanů, aby nepřišli o život při nadcházejícím zničení Jeruzaléma. Nebylo povinností římských vojáků, aby vnikli do provincie Pereje a tam aby bojovali proti židovskému povstání. Ale jak se dařilo tomu bohatému mladému předáku, který žil se vším svým pozemským majetkem v oné provincii? Svědomitě dodržoval Mojžíšův zákon. (Mat. 19:20) Jestliže tento svědomitý, zákon dodržující Žid žil až do roku 70 n. l. , pravděpodobně tehdy přešel Jordán, vešel do provincie Judeje a šel k městu Jeruzalému, aby tam Bohu slavil výroční svátek pasach. — 5. Mojž. 16:1, 2.
22 Jestliže potom byl v městě, nemohl uniknout, protože římské legie město obklíčily. Ano, při zničení Jeruzaléma buď přišel o život, nebo přežil a římští vojáci jej vzali do zajetí a odvedli do otroctví na některé místo v římské říši. V každém případě musel zanechat všechen svůj pozemský majetek, ale ne pro Ježíše Krista, ne proto, že by se stal jedním z jeho následovníků. Jak pošetile jednal ten mladý muž! Poznáváme z toho, jak je důležité, aby každý z nás získal Boží schválení a měl k Bohu dobrý vztah. Jeho uznání a dobrý vztah k němu má nejvyšší hodnotu, která nám zůstane po celou věčnost.
23. Proč slova z Přísloví 23:4, 5 obsahují moudrou radu?
23 Vlády tohoto světa nemohou zaručit, že náš hmotný majetek během času neztratí svou cenu při hospodářské krizi, při inflaci, měnové reformě nebo při poklesu cen na burze. V Příslovích 23:4, 5 nám Boží slovo říká: „Nenamáhej se dosáhnout bohatství. Upusť od své vlastní rozumnosti. Přiměl jsi své oči, aby na to pohlédly, když to nic není? Neboť zcela jistě si udělá křídla jako orlí a odletí k nebesům.“
24. Který příklad ukazuje, jak je pošetilé důvěřovat v pozemské poklady?
24 Jak pravdivá jsou tato slova, uvědomíme-li si hospodářské krize v naší generaci. „Na konci roku 1923 bylo v Německu zapotřebí 1 200 400 000 000 papírových marek na zakoupení toho, co o dva roky dříve stálo pouze 35 marek, a to, co se v roce 1938 dostalo v Maďarsku za jeden pengö, stálo v roce 1946 1,4 kvintilionů pengö (1 400 000 000 000 000 000 000 000 000 000).“ (Peníze a hospodářská činnost, angl. , od Houghtona Mifflina [čti: Hautna Miflina].) V Uruguayi v Jižní Americe vzrostly v jednom z posledních let životní náklady asi o 500 procent a v sousedním Chile o 375 procent. Cena pokladů, které si ukládáme v nebi, nepodléhá takovým změnám. Neztrácejí hodnotu a nestanou se nakonec bezcennými. — Luk. 12:33.
25, 26. a) Jak bychom měli jednat vzhledem k době, ve které žijeme? b) Na jakou budoucnost mají naději ti, kteří si ukládají „poklady v nebi“?
25 Učiníme tedy dobře, budeme-li dnes dbát rady Pána Ježíše Krista a místo abychom se pustili do boje o peníze a bohatství, věnujme se nejnaléhavější práci všech dob: kázání dobrého poselství o Božím království a činění učedníků z lidí všech národů. (Mat. 28:19, 20; Skut. 1:8) Pamatujme na to, že žádné hmotné bohatství nás nepřevede přes nadcházející „velké soužení“. Jak je psáno vPříslovích 11:4: „Cenné věci nebudou k ničemu v den zuřivosti, ale spravedlnost osvobodí od smrti.“
26 Proto buďme rozhodnuti vzhlížet k nebesům a Božímu království a jeho zájmům věnujme první místo ve svém životě. Učiníme-li to, zajistíme si již v dnešní době nespočetná a nepopsatelná požehnání, jak v hmotném, tak i v duchovním ohledu, a po Armageddonu budeme moci věčně žít v Božím novém systému věcí. To je něco, co nelze koupit za všechny peníze na světě. Toužíš po tom? Pak pamatuj na to, že věčný život, mír a štěstí v Božím spravedlivém novém pořádku pod Kristovým královstvím bude odměnou pouze pro ty, kteří si nyní přestávají ukládat poklady na zemi. — Iz. 9:7; 1. Tim. 6:17–19.