Nepravé království odhaleno — není útočištěm

1. Co chtěl Ježíš říci podobenstvím o hořčičném zrnu a v souladu s jakým proroctvím?

CO chtěl Ježíš říci svým podobenstvím o hořčičném zrnu, o semínku, které je ve svém zárodečném stavu velmi maličké, ale vyroste ve velký strom? Jistě chtěl na něco poukázat v souladu s odvoláním na negativní proroctví, které je popsáno u Izaiáše 6:9, 10. (Mat. 13:13–15) Při vyprávění tohoto třetího ze sedmi podobenství Ježíš řekl: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasadil na svém poli; které je ve skutečnosti nejdrobnější ze všech semen, ale když vyroste, je největší ze všech bylin a stává se stromem, takže nebeští ptáci přicházejí a usazují se v jeho větvích.“ — Mat. 13:31, 32.

2. Jak Siónská Strážná věž z 15. května 1900 tím, že přirovnala strom z hořčičného zrna k údajné církvi, vysvětlila usazení nebeských ptáků ve větvích stromu?

² V anglickém vydání Sionské strážné věže z 15. května 1900 bylo na straně 153 řečeno: „Třetí obrazné znázornění o království v jeho zárodečném stavu chce ukázat, že údajná církev tohoto věku evangelia dosáhne z nepatrného počátku dosti značných rozměrů . . . Tento rozsáhlý vývoj ještě nutně neznamená výhodu nebo něco zvlášť žádoucího, ale naopak nevýhodu v tom, že přilétají nebeští ptáci, usazují se v jeho větvích a znečišťují jej. ‚Nebeští ptáci‘ v předchozím podobenství o rozsévači představovali satana a jeho nástroje. Domníváme se, že jsme zde oprávněni k podobnému závěru a k tomu, abychom vysvětlili, co to znamená. Církev pěstovaná Pánem Ježíšem vzkvétala rychle a zdárně a její úspěchy, síla atd. podnítily satana a jeho nástroje, aby přišli a usadili se v různých větvích církve. Již po mnoho století sídlí ve větvích této církve, církve evangelií, a působí v ní stále jako poskvrňující činitel.“

3. Co představoval „strom“ ve svém plném vzrůstu spolu s ptáky, jak to vyjádřila Strážná věž z 15. června 1910?

³ Strážná věž z 15. června 1910 na straně 204, angl. , předkládá názor podobný tomu, který již byl citován, a dále říká: „Pak nás učení tohoto podobenství dovede k závěru, že Kristova církev byla kdysi ve světě tak málo důležitá, že patřit k ní bylo hanebné a potupné. Stala se však nakonec vznešenou a velikou a služebníci protivníka našli potěšení v jejím stínu. Písmo představuje tento vývoj jako Babylón a prohlašuje, že jako celek s různými větvemi a denominacemi je údajná Kristova církev babylónská. Naslouchejme Pánovým slovům: ‚Stala se oporou každé nečisté duše a klecí každého nečistého a nenáviděného ptáka.‘ “ — Viz rovněž Strážnou věž z 15. června 1912, strana 198, angl. , pod nadpisem „Jako hořčičné semeno“.

4. a) Co neřekly oba tyto články ze Strážných věží o symbolickém „stromu“? b) Jaký obraz a scénu vzhledem k času a místu neznázorňuje podobenství o hořčičném zrnu?

⁴ Nyní žijeme v roce 1976 a závažná otázka zní: Co zobrazuje strom vyrostlý z hořčičného semene? Veliký Babylón, jak říkají obě výše citovaná vydání Strážné věže. Neříkají, že tato rostlina znázorňuje královskou třídu 144 001 křesťanů dosazených v nebeské moci. Avšak co řekneme my dnes? Nesmíme totiž zapomenout, že podobenství o hořčičném zrnu neuvádí obraz milénia s konečným počtem členů královské třídy, kteří vládnou v nebeské slávě a nad celým lidstvem, jež našlo útočiště pod tímto mesiášským královstvím. Nepředstavuje nebeský výjev vzhledem k dědicům „nebeského království“. Představuje pozemský stav věcí v přesném časovém období.

5. V jakém zvláštním časovém období dosahuje podobenství vrcholu svého splnění a kde se splnění odehrává?

⁵ Toto zvláštní časové období vyznačil Ježíš ve svých podobenstvích o pšenici a plevelu a o vlečné síti. V podobenství o pšeničném poli osetém plevelem Ježíš řekl: „Žeň je skonávání systému věcí a ženci jsou andělé.“ V podobenství o vlečné síti pak prohlásil: „Tak tomu bude při skonávání systému věcí: andělé vyjdou a oddělí zlé od spravedlivých; a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípění zubů.“ (Mat. 13:39, 49, 50) „Žně“ se konají zde na zemi, kde je i „plevel“, který potřebuje být oddělen. Stejně tak i na zemi, kde jsou „vody“ k rybaření, jsou oddělovány vhodné „ryby“ od nevhodných. Symbolický „plevel“ a nevhodné „ryby“ jsou domnělí křesťané, jejichž srdce nevnímá, uši neslyší a oči jsou zaslepené, takže jejich duchovní uzdravení je nemožné. — Iz. 6:9, 10; Mat. 13:14. Srovnej se Skutky 28:25–28. Viz též článek „Žádné uzdravení, dokud nebudou domy bez lidí“ ve Strážné věži číslo 14/1967.

6. Co o sobě dnes tato „rostlina“ tvrdí a proč tedy nemůže být symbolický „strom“ Velkým Babylónem?

⁶ V této době „skonávání světa“ by měl být strom z hořčičného semene úplně vzrostlý. Stav vzrůstu má odpovídat době žní. Poněvadž žně duchovní „pšenice“ neboli „synů království“ postupují od roku 1919 n. l. , můžeme si nyní všimnout plně vzrostlého symbolického stromu zde na zemi. Tato rostlina o sobě tvrdí, že představuje „nebeské království“, neboť Ježíš řekl, že „nebeské království je jako“ ona. Proto nemůže strom z hořčičného semene představovat Velký Babylón, neboť tato organizace je světovou říší falešného náboženství, která začala existovat v dávném Babylónu. Velký Babylón jako celek o sobě netvrdí, že je nebo že představuje „nebeské království“ či mesiášské „Boží království“. Avšak velmi početná a význačná část Velkého Babylónu si dělá nárok na to, že představuje Boží nebeské mesiášské království. Tato nejmocnější část Velkého Babylónu je křesťanstvo s více než tisíci náboženskými větvemi a denominacemi.

7. Čemu vděčí křesťanstvo za svůj největší vzrůst ve své historii a kdy a jak vlastně vzniklo?

⁷ Křesťanstvo tvrdí, že povstalo během prvního století z původního malého křesťanského sboru v Jeruzalémě. Dnes se sbory křesťanstva počítají na miliony. Dosáhlo svého největšího vzrůstu! Ale jeho ostudná světskost a nedostatek duchovního smyšlení dnes dávají jistotu, že jeho ohromný vzrůst nebyl způsoben duchovní silou a tím, že by vlastnilo postupující světlo biblické pravdy. Dějiny náboženství dokazují, že nynější křesťanstvo bylo založeno ve čtvrtém století n. l. římským pohanským císařem Konstantinem Velikým, který tvrdil, že byl na křesťanství obrácen v roce 312 n. l. Byl však pokřtěn až krátce před svou smrtí 22. května roku 337 n. l. Udělal ze zvrhlého křesťanství své doby státní církev římské říše a použil k tomu kolem tří set odpadlických, kompromisy činících „biskupů“. Jako pontifex maximus římské říše svolal první koncil v Nicei v Malé Asii a stanovil nauky, které byly vyhlášeny za církevní dogmata.

8. Jak dnes prostupují křesťanstvo dogmata a zvyklosti a jaké podobenství se tím splňuje?

⁸ Co dnes prostupuje všemi církvemi křesťanstva? Je to pravé biblické učení, uspořádání, chování a zvyky? Ne! Je to smíšené náboženství, které podporoval pontifex maximus Konstantin, jehož základem jsou spíše babylónské nauky a zvyky, než učení Božího inspirovaného Svatého slova. Konstantin, který předsedal nicejskému koncilu, rozhodl ve sporu o osobnosti a vlastnostech Jehovy Boha ve prospěch babylónské nauky o trojici. Ježíš Kristus předpověděl průběh mravní zkaženosti v křesťanských naukách a zvyklostech tím, že vyprávěl podobenství o kvasu. Řekl: „Nebeské království se podobá kvasu, který žena vzala a ukryla ve třech velkých mírách mouky, až všechno zkvasilo.“ — Mat. 13:33.

9. Jak dlouho již působí tento zhoubný náboženský vliv v křesťanstvu a jakou příležitost vytváří pro nástroje ďábla?

⁹ Kvašení celé masy křesťanstva trvá již šestnáct století. Kdo dnes může popřít, že je křesťanstvo zcela zkvašeno zhoubným vlivem babylónských nauk, světskostí a jakoby Nimrodovým vzdorem proti univerzální svrchovanosti Jehovy Boha? Toto nakažení ohromného množství údajných „synů království“, křesťanstva, učinilo nepravé pozemské „Boží království“ výborným útočištěm pro nástroje satana ďábla, kteří se v něm usadili jako „nebeští ptáci“ mezi větvemi plně vzrostlého stromu z hořčičného semene. — Mat. 13:31, 32.

10, 11. a) Proč v podobenství o hořčičném zrnu není zobrazeno nic užitečného pro lidstvo? b) Jaké „království“ dnes tedy zobrazuje „strom“ z hořčičného zrna?

¹⁰ Usazení všech těchto symbolických „nebeských ptáků“ v mnoha větvích křesťanstva nesloužilo k jeho duchovnímu užitku. Je to stejné jako se stromem, který vyrostl z hořčičného zrna, jež rolník zasel ve své zahradě nebo na poli. Nebeští ptáci, kteří se usadili v jeho větvích, mohli sníst hořčičná semena stejně jako ptáci z Ježíšova podobenství o čtyřech druzích půdy, kteří snědli semena, jež vypadla z rozsévačovy ruky na cestu. (Mat. 13:4) Z Ježíšova podobenství je patrné, že strom nesloužil lidem k žádnému užitku. Podobenství například nevypráví, jak sadař přišel a odehnal z vyrostlého stromu ptáky a sesbíral velké množství hořčičného semene, aby vyrobil dobrou šťávu k ochucování pokrmů. Avšak rolník jistě nezasel hořčičné zrno ve své zahradě jen proto, aby „nebeským ptákům“ opatřil místo.

¹¹ Vezmeme-li všechno v úvahu, je zřejmé, že dnešní „strom“ z hořčičného semene je zfalšované „nebeské království“, totiž křesťanstvo se svým duchovenstvem, které vládne nad laiky. Plně vzrostlý „strom“ by nemohl důsledně zobrazovat dnešní pozemský ostatek zapečetěných duchovních izraelitů. Ti jsou dnes pouhým zlomkem plného počtu 144 000 dědiců království. Ve skutečnosti se během více než dvaceti sedmi let počet duchovního ostatku zmenšil. Při památné slavnosti v roce 1975 se jejich počet snížil na 10 454.

HOŘČIČNÁ ROSTLINA ODLIŠNÁ OD TOHO, CO BYCHOM OČEKÁVALI

12. Jakou námitku by mohl někdo logicky vznést proti vysvětlení, že „strom“ z hořčičného semene zobrazuje křesťanstvo, když podle biblického pravidla musí semeno přinášet ovoce podle svého druhu?

¹² Zcela logicky by nyní mohl někdo vznést proti předcházejícímu podání tuto námitku: V Ježíšově podobenství zasel muž hořčičné zrno s dobrým úmyslem. Očekával, že ze zrna vyroste hořčičná rostlina „podle svého druhu“. (1. Mojž. 1:11, 12) Neočekával nic odlišného od toho, co zasel. Neměl na mysli žádnou zfalšovanou hořčičnou rostlinu. Je-li tomu tak, jak můžeme říci, že tento padělek je přesně to, co rozsévač získal? Jak můžeme tedy jako předtím říci, že „strom“, který vyrostl z hořčičného zrna, představoval křesťanstvo, napodobeninu „nebeského království“? Není to v protikladu k Božímu zákonu, že semeno musí nést svůj vlastní druh? Nevyloučil by tento božský zákon, kdyby byl uplatněn v duchovním smyslu, myšlenku, že křesťanstvo je protikladem „nebeského království“?

13, 14. a) Proč by neexistovalo žádné křesťanstvo, kdyby nežil Ježíš Kristus? b) Podle jakého měřítka považuje Bůh křesťanstvo za odpovědné Kristu a čeho je křesťanstvo protějškem?

¹³ Pokud jde o tuto věc, vše začalo Ježíšem Kristem. Kdyby neexistoval Kristus, neexistovalo by křesťanstvo. Jak jednoduše, ale pravdivě řečeno! Ve čtvrtém století našeho letopočtu se křesťanstvo, aby byl jeho podvod méně nápadný, připojilo k pravému Kristu, ne k falešnému Kristu, k falešnému Mesiáši. Vzalo si dokonce jeho jméno a nazvalo se křesťanstvem. Přisvojilo si různé věci, které mají spojitost s Ježíšem Kristem. Provádí křest ve vodě, některé církve dnes dokonce křtí úplným ponořením do vody. Slaví Pánovu večeři chlebem a výrobkem z vinné révy. Má své starší či biskupy a diákony. (Fil. 1:1; Žilka) A pokud jde o Bibli, používali i svědkové Jehovovi až do vydání Překladu nového světa Svatých písem v roce 1950 pouze Bible, které dostávali od biblických společností, jež řídí církve křesťanstva.

¹⁴ Ježíš Kristus je zcela očividně spojován se vznikem křesťanstva, které se vydává až do dneška za pravou církev. Navíc bere Jehova Bůh křesťanstvo za slovo. Proto vyzývá křesťanstvo, aby žilo podle svého tvrzení, a považuje je za odpovědné za to, že opominulo žít podle jeho požadavků. Proto také na ně přivede patřičný trest. Soudí je v době „skonávání světa“ jako nevěrné svému náboženskému vyznání. Křesťanstvo je novodobým protějškem nevěrného Izraele starých dob.

15, 16. Jak Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu ukazuje až do dneška spojitost mezi Ježíšem a růstem křesťanstva?

¹⁵ Podobenství o pšenici a plevelu (koukolu) je dalším důkazem, že Ježíš Kristus má něco společného s růstem křesťanstva. Pravda, Ježíš Kristus, „Syn člověka“, nezasel plevel na svém poli. Udělal to jeho nepřítel satan ďábel. V podobenství přišli otroci rozsévače rychle na plevel v pšeničném poli. Chtěli výhonky plevele vytrhat. Ale rozsévač, vlastník pšeničného pole, jim to nedovolil. S trpělivostí a shovívavostí, která mu byla vlastní, nařídil otrokům, aby nechali společně růst jak plevel, tak pšenici až do žní kolem období letnic. Pak dá teprve oddělit plevel, plně vyrostlý, od pšenice.

¹⁶ Ve splnění tohoto význačného rysu Ježíšova podobenství nedal Ježíš zničit křesťanstvo, jakmile se projevilo. Dovolil mu, aby se rozšířilo. V tomto smyslu je spojitost mezi ním a růstem křesťanstva do jeho současných rozměrů, největších v jeho dějinách. Až do doby sepsání tohoto článku Ježíš Kristus křesťanstvo nezničil. To existuje stále s jeho svolením a zabírá prostor na rozsévačově poli, „jeho poli“, na náboženském „poli k obdělávání“. — Mat. 13:24–27; srovnej s 1. Kor. 3:9.

17. Kdo zachází se symbolickou „vlečnou sítí“ a co „vlečná síť“ představuje, jak to bylo řečeno v roce 1891 a 1912?

¹⁷ Dalším znázorněním Ježíšova svazku s křesťanstvem je podobenství o vlečné síti. (Mat. 13:47–50) Rybáři, kteří zacházejí s vlečnou sítí, zobrazují nebeské anděly pod vedením oslaveného Ježíše Krista. Co však představuje sama vlečná sít? Protože podobenství říká, že se „nebeské království podobá vlečné síti“, představuje snad vlečná síť 144 001 člena „královské nebeské třídy“? Ne, to nemůže, uvážíme-li všechny význačné rysy podobenství dohromady. Kniha „Přijď tvé království“ vydaná v angličtině v roce 1891 říká na straně 214, že vlečná síť zobrazila „údajnou křesťanskou církev“. Strážná věž z 15. června 1912 na straně 201 pod titulkem „podobenství o rybářské síti“ mluvila o ní jako o „evangelizační síti s výběrem církevnictví všeho druhu“.

18. Co představovala vlečná síť podle Strážné věže číslo 17/1968?

¹⁸ Před kratší dobou se ve Strážné věži číslo 17/1968 objevil studijní článek nadepsaný „Spusťte své sítě k lovu“. Na straně 319 v odstavci šestém říká, že „vlečná síť proto znázorňuje pozemskou organizaci, která se vydává za Boží sbor, stojící v nové smlouvě s Bohem skrze prostředníka Ježíše Krista. Tvrdí, že je duchovním Izraelem nebo svatým národem, který je pomazán Božím duchem, aby vládl s Ježíšem Kristem v nebeském království. Zahrnuje pravé i zdánlivé nebo nevěrné vyznavače. Zahrnuje tudíž také statisíce údajných křesťanů, kteří patří ke stovkám takzvaných křesťanských sekt.“

19, 20. a) Jaké Jehovově zkušenosti podle Jeremiáše 2:21–23 se podobala zkušenost Ježíše se symbolickým hořčičným zrnem? b) Jak v Ozeášovi 10:1–4 Jehova zobrazil zakrnění Izraele jako symbolické „révy“?

¹⁹ A tak Ježíš Kristus znázornil v podobenstvích o království spojitost mezi sebou a mezi utvářením a růstem údajné křesťanské organizace, křesťanstva. Jeho pojítko s křesťanstvem se podobá pojítku jeho nebeského Otce Jehovy s odpadlickým Izraelem starých dob. Jehovovo předsevzetí se založením izraelského národa v roce 1513 př. n. l. bylo dobré a spravedlivé. Co se však stalo národu, který Jehova vybral a pěstoval v Zaslíbené zemi v Palestině? Jehova sám odpovídá na tuto otázku u Jeremiáše 2:21–23. Říká zde: „ ‚Já však jsem tě před tím pěstoval jako ušlechtilou červenou révu, všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně změnil v zakrnělé výhonky cizokrajné révy? Ale i kdyby ses snad umyl žíravinou a vzal sis velké množství louhu, tvé provinění jistě bude skvrnou přede mnou,‘ je výrok Pána Jehovy. ‚Jak můžeš říkat: „Já jsem se neposkvrnil. Nechodil jsem za Bály“? Pohleď na svou cestu v údolí. Povšimni si toho, co jsi učinil. Hbitá, mladá velbloudice, která pobíhá bez cíle po svých cestách sem a tam.‘ “

²⁰ U Ozeáše 10:1–4 Jehova rovněž říká: „Izrael je zakrňující réva. Stále nese ovoce pro sebe. Podle toho, jak je hojné jeho ovoce, rozmnožil své oltáře. Podle toho, jak je dobrá jeho země, postavili dobré sloupy. Jejich srdce se stalo pokryteckým; nyní budou shledáni vinnými... Mluví slova, když falešně přísahají a uzavírají nějakou smlouvu; a soud vypučel jako jedovatá rostlina v brázdách otevřeného pole.“

21. a) Jak projevila generace Židů v Ježíšových dnech své odpadnutí? b) Čí zkušenost odpovídá na otázku, zda Ježíš mohl pěstovat symbolické hořčičné zrno a nechat vyrůst jinou rostlinu?

²¹ Za dnů Ježíše Krista a jeho apoštolů byl izraelský národ odpadlický jako za dnů Jeremiáše a Ozeáše. Ve skutečnosti to byla tato generace Izraele, která způsobila smrt Ježíše Mesiáše a která pronásledovala jeho apoštoly a učedníky prvního století. Tito Izraelité patřili k těm, kterým Ježíš, stejně jako Izaiáš, poukázal na to, že mají zaslepené oči, neslyšící uši a nevnímavé srdce, takže pro ně neexistuje duchovní uzdravení. (Iz 6:9, 10; Mat. 13:13–15; Skutky 28:24–28) Proto byla tato odpadlická generace postižena v roce 70 n. l. národní pohromou. Zeptá se ještě někdo: Jak mohl Ježíš jako rozsévač v podobenství pěstovat symbolické hořčičné zrno, a přece je nechat vyrůst ve strom jiného druhu, ve zkažený padělek nazývaný křesťanstvo? Zkušenost Jehovy se starověkým izraelským národem dává takovému tazateli biblickou odpověď.

22. Proč mohl Ježíš vyprávět podobenství o hořčičném zrnu a myslet si, že plně vzrostlý „strom“ bude představovat zfalšovanou organizaci?

²² Ježíš Kristus se svou prorockou předvídavostí mohl předem vědět, jak to dopadne se symbolickým hořčičným zrnem, které pěstoval v prvním století. Byl obeznámen s dějinami Izraele a znal všechna proroctví. Proto mohl vyprávět podobenství o hořčičném zrnu a mít na mysli zdánlivé „nebeské království“, křesťanstvo, které je zobrazeno vzrostlou hořčičnou rostlinou, v jejíchž větvích se usadili „nebeští ptáci“. — Viz Matouše 13:25, 38, 39; 24:23–25.

23. a) Co bychom neměli usuzovat z toho, že podobenství opominulo ukázat zničení „stromu“ z hořčičného semene? b) Co podobenství o vlečné síti neukazuje o rybářské síti?

²³ Ježíšovo podobenství samo o sobě nešlo tak daleko, aby znázornilo, že to, co symbolizoval ptáky zamořený strom, bylo zničeno. To však není důkaz, že takové zničení na symbolický „strom“, totiž na křesťanstvo, nepřijde. (Srovnej Luk. 13:5–9.) Totéž může být řečeno o vlečné síti: Ježíšovo podobenství neukazuje, že vlečná síť přestane existovat. Neukazuje však ani, že vlečná síť byla někdy později opět použita. Kdyby měla být opět použita, vytáhla by z „moře“ zase jen stejnou směsici mořských živočichů, jak to bylo vylíčeno v podobenství. Třebaže podobenství nejde ve svém znázornění tak daleko, nenaznačuje to, že s tím, co je zobrazeno vlečnou sítí, nebude v Božím určeném čase skoncováno. Pod vedením andělů byla po devatenáct století prováděna činnost se symbolickou vlečnou sítí. Když však jednou skončí práce s oddělováním mořských živočichů, kteří byli vyloveni symbolickou vlečnou sítí, tak se taková rybářská akce již více nezopakuje.

24. Proč bude symbolická vlečná síť odstraněna v Božím patřičném čase, i když to není v podobenství ukázáno?

²⁴ Poněvadž vlečná síť zobrazila „údajnou křesťanskou církev“ neboli organizaci, která v sobě zahrnuje jak pravé, tak údajné stoupence křesťanství, bude symbolická vlečná síť skutečně jednou odstraněna. Tento náboženský nástroj křesťanstva bude zavržen a nikdy již nebude používán. Do konce „skonávání světa“ bude již Jehova mít všechny své dobré „ryby“ pro pravé „nebeské království“. (Mat. 4:17; 13:47–50) I když tedy z podobenství nevyplývá, že symbolická vlečná síť splní svůj účel, a bude proto odstraněna, odložena a nebude již nikdy používána, nedokazuje to, že se to nestane. A přesto Ježíš řekl, že „nebeské království“ se podobá vlečné síti. Pak vlečná síť jistě sama nezobrazuje královskou třídu se svým 144 001 členem.

JAK JE TOMU S KVAŠENÝMI VĚCMI, KTERÉ BYLY OBĚTOVÁNY JEHOVOVI?

25. Ačkoli údajná křesťanská organizace je zkvašena babylónskými věcmi, jakou otázku by si přesto někdo mohl položit ohledně kvasu, který žena ukryla v těstě, a proč?

²⁵ Není pochyby o tom, že údajná křesťanská organizace — znázorněná „stromem“ z hořčičného zrna, který se hemžil ptáky — byla zkažena babylónskými naukami a zvyky. V předcházejícím pojednání bylo ukázáno, že toto porušení údajné křesťanské organizace bylo znázorněno v Ježíšově podobenství o ženě, která ukryla ve třech velkých mírách mouky trochu kvasu, aby celé to množství zkvasilo. (Mat. 13:33) Někomu by se však přece mohlo zdát obtížné porozumět tomuto vysvětlení podobenství. Takový člověk si možná položí otázky: „Představuje kvas, o němž se mluví v podobenství, skutečně něco špatného, co má zhoubný vliv na náboženství? Nemůže tím být znázorněna síla, která proniká pravým křesťanským sborem dědiců království a působí v něm spravedlnost a svatost? Což Jehova Bůh nepřijímal věci, které mu byly obětovány podle Mojžíšova zákona a které obsahovaly kvas? Nenaznačuje to, že Svatá písma užívají kvasu jako symbolu dobroty a spravedlnosti? Nemohlo by to platit i v Ježíšově podobenství o kvasu, který byl smísen s velkým množstvím těsta?“

26. Jaký argument by mohl uvést takový tazatel vzhledem ke kvasu v obou pšeničných chlebech, které přinášel velekněz v den letnic?

²⁶ Známým příkladem, který může být uveden na důkaz, že Jehova přijímal kvašené věci, jež mu byly přinášeny na jeho příkaz, jsou dva kvašené pšeničné chleby, které předkládal židovský velekněz v den slavnosti týdnů neboli letnic, šestý den jarního lunárního měsíce sivan. Byl to padesátý den po 16. nisanu, kdy velekněz obětoval první plody ze sklizně ječmene. (3. Mojž. 23:15–17; 5. Mojž. 16:9–12; Sk. 20:16; 1. Kor. 16:8) S těmito dvěma chleby bylo zacházeno s velkou úctou, a proto by někdo mohl uvažovat: Ve slavnostním dni Jehova přijímá dva bochníky pšeničného chleba, obsahující kvas. Jestliže tedy Jehova v tomto případě přijímá něco kvašeného, neznamená to, že kvas má zde kladný význam? Nedokazuje to, že někdy může mít kvas před Bohem symbolický význam něčeho dobrého? Kvašený chléb byl dokonce u Jehovova starověkého vyvoleného lidu oblíbený, zatímco nekvašený chléb byl označován jako „chléb sklíčenosti“. (5. Mojž. 16:1–3) Vzhledem k tomu bychom jistě měli připustit, že kvasu je v Bibli používáno jako symbolu také v příznivém smyslu.

27. Co by musel znamenat kvas v obou symbolických pšeničných chlebech přinášených o letnicích, kdybychom tuto myšlenku rozvíjeli dále?

²⁷ Uvažujeme-li tímto způsobem o dvou kvašených pšeničných chlebech, jež byly předkládány v den slavnosti týdnů, k jakému závěru dospějeme? Dospějeme k závěru, že oba chleby při slavnosti letnic byly symboly, předstiňující věci, které měly přijít podle Božího předsevzetí. Kvas v obou kvašených chlebech, které byly předkládány 6. sivana, musí tedy v protiobraze představovat něco dobrého, spravedlivého, vynikajícího. Proto se ptáme: Co znázorňují oba tyto kvašené pšeničné chleby? Znázorňují pravý křesťanský sbor, který byl založen v den letnic roku 33 n. l. a skládal se z nedokonalých věřících. (Sionská Strážná věž z 1. března 1898, strana 68, odstavec 4. angl.) Jestliže tedy v den letnic kvas znázorňoval něco dobrého, pak by nově založený křesťanský sbor byl znázorněn tak, jako by již od začátku měl sám v sobě nějaký protiobrazný kvas dobroty, nějaký zvláštní „dar svatého ducha“, a to ještě před vylitím svatého ducha.

28. Co však v souladu se Strážnou věží znázorňuje kvas v symbolických letnicových bochnících pšeničného chleba?

²⁸ Měli však členové křesťanského sboru sami v sobě nějakou vlastní zásluhu od samého počátku, když na ně byl v den letnic vylit Boží svatý duch? Nikoli, neměli žádnou vlastní spravedlnost. Proto se již dlouho vysvětluje, že kvas v obětech prvních plodů pšeničné sklizně znamená hřích, který členové křesťanského sboru spoludědiců království zdědili po neposlušném Adamovi. (Řím. 5:12; viz Strážná věž z 15. června 1912, strana 198, druhý odstavec pod nadpisem „Podobenství o kvasu“, angl.) Ale tehdy v den letnic roku 33 n. l. se na nedokonalých členech křesťanského sboru splnil výrok: „Krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od všeho hříchu.“ — 1. Jana 1:7; viz knihu Chrám (vydání z r. 1881) od Alfréda Edersheima, strana 229, odst. 1 až strana 231, angl.a

29. a) Se kterým dnem, při němž byly obětovány určité první plody, je spojen den letnic a jak? b) Co lze říci o kvasu ve spojení s dřívějším dnem, kdy byly obětovány první plody sklizně?

²⁹ Toto vysvětlení o kvasu ve dvou pšeničných chlebech, jež byly obětovány o letnicích, je podpořeno ještě další skutečností: Letnice, slavnost týdnů (šabuot), časově souvisí se dnem, kdy byly přinášeny prvotiny sklizně ječmene. Tato oběť byla přinášena 16. nisana, třetího dne po pasach. (3. Mojž. 23:9–17) Ve spojení se „snopy prvních plodů [izraelské] sklizně“ ječmene, jimiž 16. nisana izraelský velekněz pohyboval sem a tam, nebyl obětován žádný kvas. Spolu s tím byly přinášeny dvě desetiny efi jemné mouky zadělané olejem, a čtvrt hin vína, ale žádný kvas. (3. Mojž. 23:13) Tento obřad byl vykonáván v průběhu sedmidenní slavnosti nekvašených chlebů, kdy nikde kolem neměl být žádný kvas a neměl být požíván. Proč tedy při tomto obřadu 16. nisana neměl být nikde žádný kvas, zatímco při slavnosti letnic, která s tím souvisela, měl být kvas použit?

30. a) Kdyby kvas znázorňoval něco spravedlivého, co by to znamenalo, jestliže chyběl v den obětování prvních plodů ječmene? b) Co znázorňoval snop z prvních plodů sklizně ječmene?

³⁰ Má-li být kvas považován za kladný symbol, protože jej Bůh přijímal v den letnic, proč nebyl dovolen v obětech, které byly přinášeny, když bylo sem a tam pohybováno snopem první úrody ze sklizně ječmene? Kdyby kvas byl symbolem v dobrém smyslu, a v tomto případě chyběl, nenaznačovalo by to, že v obětech, které přinášel velekněz ve spojení se snopem ječmene, chybělo něco dobrého? To by přece naznačovalo, že by ve splnění tohoto prorockého obrazu chyběla nějaká ctnost nebo nějaký „dar svatého ducha“. Ale je tomu skutečně tak? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme vzít v úvahu, co bylo symbolizováno snopem prvních plodů ze sklizně ječmene. Nepředstavoval nikoho jiného než vzkříšeného Pána Ježíše Krista. — 1. Kor. 15:20.

31. a) Kterého dne byl Ježíš vzkříšen a proč právě toho dne? b) Co ohledně Kristova vzkříšení bylo znázorněno tím, že Izraelité v ten den nesměli mít mezi sebou žádný kvas?

³¹ V souladu s touto skutečností byl Ježíš Kristus vzkříšen z mrtvých v neděli 16. nisana roku 33 n. l. , uprostřed týdenní slavnosti nekvašených chlebů nebo koláčů. Při jeho slavném vzkříšení mu jistě nechybělo nic dobrého, žádná ctnost ani žádný „dar svatého ducha“, což by však muselo být, kdyby chybějící kvas měl být považován za kladný symbol, takzvaný „kvas spravedlnosti“. Naopak, skutečnost, že 16. nisana neměl být přinášen žádný kvas, když bylo sem a tam pohybováno snopem z první úrody sklizně ječmene, znázorňovala, že Ježíš Kristus byl vzkříšen jako dokonalá, spravedlivá, bezhříšná duchovní osoba. Jak čteme v 1. Timoteovi 3:16, byl Ježíš Kristus „prohlášen za spravedlivého v duchu“. Nebylo na něm nic, co by mohlo být srovnáno s kvasem.

32. a) Co řekl Ježíš o bochníku, který rozlomil při ustanovení Pánovy večeře? b) Co tedy bylo symbolizováno tím, že bochník byl nekvašený?

³² S tím je spojena ještě další okolnost: 16. nisan, den, kdy byly Jehovovi Bohu přinášeny první plody ze sklizně ječmene, byl třetí den po pasach. Když Ježíš Kristus 14. nisana roku 33 n. l. slavil večeři pasach, vzal bochník nekvašeného chleba, rozlomil jej a řekl svým věrným apoštolům: „Vezměte, jezte, to znamená mé tělo.“ (Mat. 26:26) Tento chléb byl připraven bez kvasu. Kdyby byl správný názor, že kvas znázorňuje něco dobrého, pak by Ježíšovu tělu chybělo něco důležitého, spravedlnost nebo nějaký „dar svatého ducha“. Bylo tomu tak? Rozhodně ne! Chléb, o němž Ježíš řekl, že znázorňuje jeho tělo, byl nekvašený, a to ukazuje, že Ježíšovo masité tělo bylo bez hříchu a nebyla v něm žádná nedokonalost. — Žid. 7:26.

33. Jak tedy Svatá písma symbolicky užívají kvasu a která svědectví podporují?

³³ Z toho všeho je patrné, že ve vydání časopisu Strážná věž z 15. května 1900 a 15. června 1910 bylo správně řečeno, že kvasu je v celé Bibli používáno jako symbolu něčeho nepříznivého nebo negativního. Počínaje slovy ve 2. Mojžíšově 12:15–20 a 13:7 — kde se mluví o kvasu poprvé — až po Galatským 5:9 — kde je o něm poslední zmínka — je symbolem něčeho špatného. Kdybychom k potvrzení této skutečnosti potřebovali svědky, mohli bychom uvést nejméně DVA, kteří prohlašují, že kvasu je v Bibli bez rozdílu používáno jako symbolu něčeho špatného, jako symbolu nespravedlnosti, omylů a hříchu. Ježíš mluvil o kvasu farizeů a o kvasu Herodově. (Mat. 16:6–12; Mar. 8:15; Luk. 12:1) Apoštol Pavel varuje před kvasem, který zkvasí celé množství těsta. Zmiňuje se o symbolické slavnosti nekvašených chlebů a jasně ukazuje, co symbolizuje kvas, neboť říká: „Kristus, náš pasach, byl obětován. Slavme proto svátek, ne se starým kvasem, také ne s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“ — 1. Kor. 5:6–8; viz 5. Mojž. 17:6, 7; 19:15; 1. Tim. 5:19; Žid. 10:28.b

34. Co tedy bylo znázorněno podobenstvím o kvasu?

³⁴ Ježíš tedy ve významu kvasu neučinil žádnou výjimku, když vyprávěl podobenství o ženě, která ukryla trochu kvasu ve třech mírách mouky. Byl ve svém učení důsledný a užil zde kvasu jako symbolu něčeho nepříznivého. Podobenství tedy musí znázorňovat něco nepříznivého v souvislosti s věcmi, které se týkají „nebeského království“. Zkvašení velkého množství těsta prorocky znázorňuje, že sbor, který se bude vydávat za křesťanský, bude zkažen babylónskými nesprávnými naukami a zvyky. Je tím zobrazeno symbolické zkvašení toho, co bylo znázorněno plně vzrostlou hořčičnou bylinou. Matouš i Lukáš tedy vhodně uvedli podobenství o kvasu spolu s podobenstvím o hořčičném zrnu. Lukáš je uvádí dokonce bezprostředně po ostrém pokárání náboženských pokrytců. — Luk. 13:10–21.

[Poznámky pod čarou]

V knize Biblický komentář ke Starému zákonu od Keila a Delitzsche (Knihy Mojžíšovy, druhý svazek, kap. XXIII, něm.) pod nadpisem: „Posvěcení sabatu a Jehovových slavností“ (strana 151) v souladu s tím čteme: „verš 20. ‚kněz jimi má pohybovat sem a tam (dvěma beránky oběti pokojné), spolu s chleby prvotin, jako oběť sem i tam obracení (KB) před Jehovou; spolu se dvěma beránky (o nichž bylo pojednáno výše) mají (chleby) být svaté Jehovovi pro kněze.‘. . . oběť za hřích měla u izraelského sboru vyvolat pocit a vědomí hříchu, aby při požívání kvašeného každodenního chleba nesloužili kvasu staré přirozené osobnosti, ale aby u Pána hledali odpuštění a vyhlazení hříchu a aby o to úpěnlivě prosili.“

Bylo používáno obzvláště na přijetí nečistokrevných jedinců do rodiny. ‚Kvas‘ byl v této spojitosti uváděn jako opak ‚čisté, prosáté mouky‘ . ..“.