Věrná oddanost manželské smlouvě vede Boha k milosrdenství
„A zasnoubím si tě ve spravedlnosti a v právu a v milující laskavosti a v projevech milosrdenství. A zasnoubím si tě ve věrnosti; a jistě poznáš Jehovu.“ — Ozeáš 2:19, 20.
1. Před jakými otázkami stojí v našem dvacátém století manžel, jehož manželka se dopouštěla cizoložství?
NEVĚRNÁ manželka, která se dopouštěla cizoložství, sotva může očekávat milosrdenství od svého zákonného manžela. Nemůže se také s jistotou spoléhat na to, že se o ni budou její milenci stále starat. I vášniví milenci se mohou za nějaký čas nasytit takové cizoložné ženy a hledat někoho jiného. Kam potom může jít? Oddanost manželské smlouvě měla by ji přivést zpět k jejímu zákonnému manželu. Prokáže však milosrdenství své cizoložné manželce? Jak často se to stává v nemilosrdném světě dvacátého století?
2. Čí způsob myšlení a jednání je vyšší než myšlení a jednání lidí a co proto učinil v roce 537 př. n. l. pro svůj smluvní lid?
2 Je zde však někdo, kdo lidem říká: „Vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami, ani mé cesty nejsou vašimi cestami. . . Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ Kdo to je, kdo má takové vznešené myšlenky a jednání? Je to osobnost, která je nad námi, lidmi, vysoko v nebesích. Ten, kdo pronesl tato slova, dává se poznat jako Jehova, a činí to prostřednictvím starověkého proroka Izaiáše, syna Amosova. (Iz. 55:8, 9; 1:1) Jehova řekl tato slova, když předem oznamoval, že jeho smluvní národ bude z vyhnanství v pohanské zemi babylónské přiveden zpět do země, kterou jim Bůh dal na Středním východě. Na rozdíl od všech lidských myšlenek a úvah tento milosrdný Bůh způsobil, že v roce 537 př. n. l. došlo k návratu.
3. Vyřešení kterého problému bylo spojeno s návratem tohoto lidu do jeho vlasti a v jaké spojitosti s tím byla hora Sinaj?
3 Návrat lidu z vyhnanství do vzdálené vlasti, která byla sedmdesát let neobydlena, byl ve spojení s řešením manželského problému, který měl Jehova ve svých rukou. Téměř o tisíc let dříve uzavřel manželskou smlouvu s tímto lidem, který byl nyní ve vyhnanství, se starověkým izraelským národem. Tato manželská smlouva byla uzavřena v blízkosti hory Sinaj na západním konci arabského poloostrova. Prorok Mojžíš při tom sloužil jako prostředník mezi Bohem a lidmi. Základním zákonem, kterým se měl řídit manželský vztah, prohlásil Bůh Deset přikázání, z nichž první příkaz zní: „Já jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. Nebudeš mít jiné bohy proti mé tváři.“ — 2. Mojž. 20:1–3.
4. Komu ve skutečnosti patřilo osvobozených dvanáct kmenů Izraele a do jakého vztahu byli ochotni vstoupit a jak se to stalo?
4 Když Bůh osvobodil dvanáct kmenů Izraele z nespravedlivého útlaku a nucené práce ve starověkém Egyptě, skutečně si tento národ koupil neboli vykoupil jako svou „manželku“. (Iz. 63:7–9) Tento národ podobný manželce mu teď právem patřil. Jehova jako jejich manželský vlastník se rozhodl, že s tímto národem, který se podobal manželce, uzavře manželskou smlouvu. Byla to slavnostní úmluva založená na Boží sbírce zákonů a všeobecně je označována jako mojžíšovský Zákon. Izraelitům záleželo na tom, aby měli požehnání od Boha, svého nebeského vlastníka, a aby je chránil, a proto vstoupili do tohoto manželského vztahu. Slíbili, že budou věrní své manželské smlouvě, mojžíšovskému Zákonu. Stali se jediným Božím smluvním lidem na zemi. Proto Jehova řekl: „Já sám jsem byl jejich manželským vlastníkem.“ — Jer. 31:31, 32.
5. Protože izraelský národ žil v mravně zkaženém světě, co pro ně bylo obtížné dodržovat a čí způsob jednání byl znázorněn na Ozeášově manželce Gomeře?
5 Uprostřed nemravného světa, který lnul k Bálovi a jiným falešným bohům, bylo pro izraelský národ velmi obtížné, aby zachovali věrnost své manželské smlouvě, smlouvě s Jehovou jako se svým Bohem a manželským vlastníkem. Časem se téměř celý národ stal Jehovovi nevěrným a dopouštěl se duchovního cizoložství. (Jak. 4:4) V roce 997 př. n. l. bylo dvanáctikmenné království izraelské rozděleno. Cizoložný způsob jednání té části národa, které se říkalo desetikmenné království izraelské, byl znázorněn manželkou proroka Ozeáše, která se jmenovala Gomer.
6, 7. a) Jak se stalo, že Jehova musel vést právní při proti desetikmennému království izraelskému? b) Za kým se toto izraelské království neúspěšně honilo a ke komu se chtělo vrátit?
6 Gomer se stala „manželkou smilstva“. Měla „děti smilstva“. (Oz. 1:1–3) To znázorňovalo, jak desetikmenné království izraelské uzavíralo politické smlouvy s modlářskými národy. Izraelský národ, který se podobal manželce, začal spoléhat na takové pohanské národy, místo aby se spoléhal na svého manželského vlastníka, Jehovu. Hospodářský blahobyt, který nyní měli, přisuzovali těmto světským národům, a ne Jehovovi. Začali uctívat bohy těchto národů a hrubě porušovali svou manželskou smlouvu se svým vykupitelem a manželským vlastníkem, Jehovou. Proto Jehova vedl právní při proti tomuto izraelskému království, které bylo v duchovním smyslu cizoložné. Podle podmínek manželské smlouvy měl Bůh zákonné právo a povinnost podniknout kroky proti odpadlému Izraeli. Nakonec to učinil. Řekl jim:
7 „Hle, proto oplocuji tvou cestu trním, a navrším proti ní kamennou zeď, takže nenajde své vlastní vozové cesty. A skutečně se bude honit za svými vášnivými milenci, ale nedohoní je, a jistě je bude hledat, ale nenajde je. A bude muset říci: ‚Chci jít a vrátit se ke svému manželu, ke svému prvnímu, protože mi tehdy bylo lépe než nyní.‘ Ale ona sama nerozeznala, že jsem to byl já, kdo jí dříve dával obilí a sladké víno a olej, a že já jsem způsobil, aby měla hojnost samotného stříbra a zlata, jehož užívali pro Bála [nebo z něhož udělali obrazy Bála].“ — Oz. 2:6–8, poznámka pod čarou.
8. Koho měl tedy Jehova v úmyslu kárat, ale jaké jeho rozhodnutí nemělo být zrušeno?
8 Podle těchto slov měl Jehova v úmyslu vést ke kázni lid desetikmenného izraelského království. Tím však nemělo být zachráněno královské panství tohoto národa, protože Jehova nehodlal změnit slova, která řekl prostřednictvím proroka Ozeáše dříve: „Budu muset způsobit, aby přestala královská vláda izraelského domu. A v ten den se stane, že zlomím Izraelův luk v nížinné rovině Jezreel.“ — Oz. 1:4, 5.
9. a) Kdo mohl mít užitek z kárného opatření proti izraelskému království? b) Kterou událostí skončila manželská smlouva mezi Izraelem a Jehovou?
9 Jednotliví Izraelité však mohli mít užitek z kárání, které bylo určeno odpadlému národu. Povšimněme si například oněch sedmi tisíc Izraelitů, kteří neskláněli svá kolena před Bálem. (1. Král. 19:18; Řím. 11:1–5) Nepřehlédněme jednu skutečnost: Když Jehova přivodil konec izraelského království a způsobil, aby přežijící Izraelité byli v roce 740 př. n. l. odvedeni do Asýrie, nezrušil svou manželskou smlouvu s celým izraelským národem. Ani v roce 607 př. n. l. , když Jehova dal zničit Jeruzalém a Židy, kteří přežili, dal odvést jako zajatce do Babylona, nezrušil mojžíšovskou smlouvu Zákona, prostřednictvím které dvanáctikmenný Izrael vstoupil do manželského svazku s ním jako s nebeským manželem. Tento zákonný manželský vztah mezi Jehovou a celým Izraelem byl zrušen teprve v roce 33 n. l. , když židovští vůdci dali popravit Ježíše Krista. — Kol. 2:14.
10. Jak izraelské království opustili jeho „vášniví milenci“, ale kdo mohl mít užitek z Jehovova kárného opatření?
10 Ačkoli desetikmenné izraelské království hledalo pomoc u světských národů, které kdysi byly jeho vášnivými milenci, nemilosrdně pro ně nadešel Jehovův čas, kdy mělo být s Izraelem zúčtováno. Ačkoli horlivě hledali své „milence“, žádný z nich jim nebyl schopen pomoci. Nebylo možno jim účinně pomoci, jako by byli oploceni neproniknutelným trnitým křovím. Bývalí „milenci“ nemohli Izraeli poskytnout potřebnou podporu, ačkoli to chtěli učinit. Asyřané dobyli Samaří, hlavní město Izraele, v roce 740 př. n. l. po tříletém obléhání. Izraelité, kteří to přežili, byli odvedeni do země svých dobyvatelů. Království deseti izraelských kmenů již nikdy nebylo obnoveno v zemi, kterou dostali od Boha. Kdo tedy mohl mít užitek z trestání od Jehovy? Pouze jednotlivci ze zajatců, kteří byli odvedeni do Asýrie. Uvažovali o své situaci. Vzpomínali si, jak dobře se dařilo jejich předkům, když sloužili Jehovovi jako nebeskému manželu a Bohu. Uvědomovali si nyní, co bylo lepší, a odvraceli se od uctívání Bála a snažili se obnovit svůj smluvní vztah k Jehovovi.
11, 12. Kdy měli izraelští vyhnanci v Asýrii příležitost vrátit se, aby uctívali Jehovu v Jeruzalémě, a jak k tomu došlo?
11 Kdy dostali izraelští zajatci v Asýrii příležitost vrátit se sjednoceně k uctívání Jehovy na místě, které on určil? Teprve v roce 537 př. n. l. , pod novou světovou velmocí. Jak se to stalo? Asi v roce 632 př. n. l. dobyli Babylóňané asyrské hlavní město Ninive a babylónská světová velmoc nabyla převahy. Tak se asyrské provincie i s izraelskými zajatci staly provinciemi babylónské říše. Asi o dvacet pět let později byl vykonán Jehovův trestní rozsudek na království judském, které bylo v té době také odpadlé. V roce 607 př. n. l. dal Jehova zničit Jeruzalém i jeho chrám, kde se konalo uctívání. Tisíce Židů, kteří přežili, bylo odvedeno do Babylóna, aby se tam připojili k zajatým Izraelitům v bývalých asyrských provinciích.
12 Když uplynulo téměř sedmdesát let, byla Jehovova pozemská organizace, podobná manželce, v jeho očích již dostatečně potrestána. Ve svém milosrdenství vzbudil předpověděného Cýra Perského, aby v roce 539 př. n. l. porazil Babylón. Krátce potom, v roce 537 př. n. l. , Jehova přiměl tohoto Cýra Velikého, aby vydal výnos, jímž byli Židé, kteří činili pokání, propuštěni, aby se vrátili do své milované vlasti.
13. Proč to bylo mimořádné milosrdenství, které Bůh projevil svému smluvnímu lidu, své manželce, vezmeme-li v úvahu slova z 5. Mojžíšovy 24:1–4?
13 Nebyl to mimořádný projev milosrdenství, který Bůh, nebeský manžel, prokázal svému smluvnímu lidu, dvanácti kmenům Izraele? Zcela jistě, neboť podle mojžíšovské smlouvy Zákona to nebylo možno očekávat. V Zákoně čteme: „Jestliže si muž vezme ženu a skutečně ji učiní svým vlastnictvím jako manželku, má se též stát, kdyby snad nenalezla přízeň v jeho očích, protože na ní našel něco neslušného, že má také pro ni napsat osvědčení o rozvodu, vložit jí je do ruky a propustit ji ze svého domu. A ona má vyjít z jeho domu a stát se ženou jiného muže. Jestliže k ní tento muž pocítí nenávist a vypíše pro ni osvědčení o rozvodu, vloží jí je do ruky a propustí ji ze svého domu, nebo kdyby snad tento muž, který si ji vzal za manželku, zemřel, pak nebude dovoleno, aby si ji její první vlastník, který ji propustil, vzal znovu zpět, aby se stala jeho manželkou, potom co byla poskvrněna; to je totiž před Jehovou něco odporného, a zemi, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví, neuvedeš do hříchu.“ — 5. Mojž. 24:1–4.
14. Jak Jehova u Jeremiáše 3:1 ukázal, že měl důvody, aby navždy propustil Izrael rozvodem?
14 Ve dnech proroka Jeremiáše Jehova důrazně poukázal Židům v království judském, kteří porušovali smlouvu, na tento zákon. Jehova zdůraznil, že má důvody, aby trvalým rozvodem propustil Izrael. Inspiroval Jeremiáše, aby řekl: „Je jeden výrok: ‚Kdyby snad nějaký muž poslal svou manželku pryč a ona by od něho skutečně odešla a stala by se manželkou jiného muže, měl by se k ní ještě někdy vrátit?‘ Nebyla ta země rozhodně znečištěna? ‚A ty sama ses dopouštěla prostituce s mnoha druhy, mělo by dojít k navrácení ke mně?‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 3:1.
15. Kdy a jak došlo k zrušení tohoto manželského vztahu a jak Jehova projevil milosrdenství jednotlivým Židům?
15 Vzhledem k tomu mohla Jehovova manželská smlouva s celým Izraelem jenom na základě jeho neporovnatelného milosrdenství trvat ještě celá staletí po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l . K přelomu však došlo v roce 33 n. l., kdy izraelský národ zavrhl Ježíše, Mesiáše, a dal jej zabít za jeruzalémskými hradbami. Tehdy bylo zrušeno manželství tohoto národa s Jehovou Bohem. Projevilo se to od té doby v židovských dějinách? Ano, ale jednotlivým Židům, kteří uvěřili v Ježíše, Mesiáše, Jehova přece ve svém milosrdenství umožnil, aby obnovili svůj vztah k němu na základě nové smlouvy, jejímž prostředníkem byl Ježíš, Mesiáš.
16. Proč ostatek duchovních izraelitů uniká zničení, které postihne křesťanstvo, a kdo má ještě užitek z Jehovova milosrdenství?
16 Dnešní křesťanstvo tvrdí, že je v této nové smlouvě. Ale ačkoli to tvrdí a ačkoli katolická církev slavila v roce 1975 svatý rok a ačkoli se projevují různé jiné snahy o oživení náboženství, křesťanstvo je odsouzeno ke zničení v nadcházejícím „velkém soužení“, jež přijde na dnešní bezbožný svět. Ve své lásce a milosrdenství však Jehova povolal z babylónského křesťanstva ostatek duchovních izraelitů, kteří činili pokání. Tak uniknou zničení, které postihne křesťanstvo. (Zjev. 18:4) Z křesťanstva však nevyšel pouze ostatek duchovních izraelitů. Od roku 1935 využívá Jehovova rozšířeného milosrdenství také „velký zástup“ lidí podobných ovcím. Tito lidé vyšli ze všech částí Velkého Babylóna. Připojili se k ostatku a jsou nyní výlučně oddáni Jehovovi. — Zjev. 7:9–17; Jan 10:16.
TRESTY ZA DUCHOVNÍ CIZOLOŽSTVÍ
17, 18. a) Proč křesťanstvo neunikne Božímu zlořečení? b) Jak Jehova varoval před tímto trestem podle slov Ozeáše 2:9–13?
17 Náboženské společnosti křesťanstva tvrdí, že jsou ve smluvním poměru k Bohu Bible, ale svým přátelstvím s politiky a představiteli vojenského světa se v duchovním smyslu dopouštějí prostituce, a proto neuniknou trestu. Měly by pamatovat na to, že starověký Izrael muselo postihnout prokletí od Boha jako trest za to, že porušovali mojžíšovskou smlouvu Zákona, která byla mezi národem a mezi Jehovou jako nebeským manželem jeho organizace, která byla připodobněna k manželce. Jehova varoval před tímto trestem, když dále řekl prostřednictvím Ozeáše:
18 „ ‚Proto se obrátím a jistě odejmu své obilí v jeho čase a své sladké víno v jeho období, a odtrhnu svou vlnu a své plátno [nebo len] přikrývající její nahotu. A nyní odkryji její pohlaví před očima jejích vášnivých milenců a žádný muž ji nebude moci vytrhnout z mé ruky. A jistě způsobím, že přestane všechno její jásání, její svátek, její novměsíc i její sabat a každé její sváteční období. A zpustoším její vinnou révu a její fíkovník, o nichž říkala: „Jsou pro mne darem, který mi dali moji vášniví milenci“; a učiním z nich les a jistě je pohltí polní šelma. A budu s ní účtovat za všechny dny Bálových obrazů, pro něž stále dělala posvátný dým, když se stále pokrývala svým prstenem a ozdobou a stále chodila za svými vášnivými milenci, a já jsem byl ten, na něhož zapomněla,‘ je Jehovův výrok.“ — Oz. 2:9–13.
19. Co byl Jehova povinen učinit cizoložnému národu podle smlouvy Zákona?
19 Povšimněme si, že Izrael zapomněl na Jehovu. Jaké jednání si za to zasloužil? Dopustili se nevěry vůči Jehovovi, svému nebeskému manželu, a proto podle jednoznačného varování obsaženého v manželské smlouvě s Izraelem musel jim Jehova odejmout své hmotné požehnání. Nebylo jeho povinností starat se o cizoložnici, o národ, který porušil svou smlouvu a odvrátil se k uctívání Bálových obrazů a měl cizoložné styky se světskými milenci. Jehova mohl právem odhalit zraku veřejnosti morální nespolehlivost a bezuzdnost národa, aby se dokonce jejich světští spojenci od nich odvrátili s pohrdáním.
20. Jak chtěl Jehova způsobit, aby se cizoložný národ podobal lesu, a v jakém smyslu jej nikdo nemohl vytrhnout z Jehovovy ruky, která měla vykonat rozsudek?
20 Jehova chtěl způsobit, aby se podobali pralesu, v němž nikdo není chráněn před šelmami a který neposkytuje žádné bezpečí. Národ nemohl žádat osvobození od trestu jenom proto, že pocházel od věrných praotců Abraháma, Izáka a Jákoba (Izraele) a od synů Jákobových, kteří byli otci dvanácti kmenů. Příbuzenské vztahy k těmto mužům neznamenají žádnou zásluhu a nemají moc, aby mohl být národ vytržen z Jehovovy ruky, až na nich bude vykonávat trestní rozsudek.
21. Splnění které dřívější Jehovovy smlouvy nebyl Izrael hoden přes svůj původ?
21 To neznamenalo, že Jehova již nepamatoval na smlouvu, kterou kdysi uzavřel se svým přítelem Abrahámem v roce 1943 př. n. l. , a že ji nedodrží. Když Jehova uzavíral tuto smlouvu, přísahal sám při sobě a nikdy ji neporuší, ale cizoložný Izrael dokázal, že není hoden účastnit se splnění této smlouvy, i když jeho členové byli Abrahámovými přirozenými potomky. Abrahámovi, jejich předku, Jehova řekl: „Prokážeš se jako požehnání. A požehnám těm, kteří ti žehnají, a prokleji toho, kdo na tebe svolává zlé, a všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojž. 12:2, 3) „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebes a jako zrnka písku, jež jsou na mořském břehu, a tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ — 1. Mojž. 22:17, 18.
22. Proč Jehova zachoval Abrahámovo semeno, ačkoli připustil rozvrácení izraelského i judského království, a co učinil pro ostatek tohoto semene?
22 Hlavní člen Abrahámova semene, totiž Mesiáš, ještě nepřišel, když bylo v roce 740 př. n. l. zničeno Samaří, nepřišel ani do roku 607 př. n. l. , kdy byl zničen Jeruzalém. A přece mesiášský potomek Abrahámův měl přijít z Abrahámova přirozeného tělesného rodu. Jehova připustil, aby nepřátelé rozvrátili izraelské i judské království, ale přece musel zachovat Abrahámovo přirozené semeno. Proč? Protože z tohoto rodu měl přijít Mesiáš, který měl přinést požehnání všem národům země. (Mat. 1:1–3; Gal. 3:8–29) Proto po celých sedmdesát let zajetí, které následovalo po rozvrácení Jeruzaléma a judského království, Jehova milosrdně zachoval ostatek Izraelitů, kteří činili pokání. Loajálně dodržoval svou manželskou smlouvu s věrným ostatkem. Potom vzbudil muže, který předstiňoval Mesiáše, totiž Cýra, dobyvatele Babylóna. Prostřednictvím tohoto osvoboditele Jehova znovu uvedl ostatek Abrahámova semene do judské země.
23. Kterými slovy z Ozeáše 2:14–16 Jehova předpověděl, že dojde ke smíření mezi ním a jeho smluvním lidem, který se podobá „manželce“?
23 Aby předpověděl, že se tímto způsobem smíří se svým smluvním lidem, podobajícím se manželce, Jehova inspiroval proroka Ozeáše, aby řekl: „ ‚Proto hle, já ji nutím a způsobím, aby šla do pustiny, a budu mluvit k jejímu srdci. A od té chvíle jí dám její vinice a nížinnou rovinu Achor jako vstup do naděje, a jistě tam odpoví jako ve dnech svého mládí a jako v den, kdy vycházela z egyptské země. A stane se v ten den,‘ je Jehovův výrok, ‚že mne nazveš Můj manžel [hebrejsky: iši], a nebudeš mne již nazývat Můj majitel [baali].‘ “ — Oz. 2:14–16.
24. Jak Jehova mluvil ke své organizaci podobné manželce, když byla v „pustině“, a co znamenalo, že jí chtěl dát její „vinice“?
24 Když byli Izraelité v babylónské zemi v zajetí, byli jakoby v „pustině“. Tam Jehova ve svém milosrdenství ‚nutil‘ ostatek, který činil pokání, a ‚mluvil k jejich srdci‘. Činil to milujícím trestáním a prostřednictvím proroků Ezechiela a Daniela. Jehova slíbil, že své organizaci, která se podobala manželce a byla pokárána, ‚od té chvíle dá její vinice‘. To znamenalo, že ji vyvede z babylónské „pustiny“ a znovu ji uvede do judské země, jež byla dlouho pustá, a do Jeruzaléma.
25. Co znamenalo, že Jehova chtěl dát své organizaci podobné manželce „nížinnou rovinu Achor jako vstup do naděje“?
25 Když Jehova mluvil o ‚nížinné rovině Achor‘, poukazoval přitom na určitou událost: Když Izraelité vstupovali do dobytého kananejského města Jericha, byl ziskuchtivý Achan ukamenován k smrti spolu se svou rodinou, protože porušil Jehovův příkaz. Sobecky neposlechl a vzal si něco z kořisti, a tak způsobil Izraelitům těžkosti. Údolí, kde byl Achan ukamenován, bylo proto vhodně nazváno „nížinná rovina Achor“, protože jméno Achor znamená „strast“. (Jozue 7:10–26) Jehovův příslib, že své organizaci podobné manželce dá „nížinnou rovinu Achor jako vstup do naděje“, tedy znamenal, že bude znovu uvedena do své vlasti, kde byla tato nížinná rovina.
26. Jak organizace podobná manželce odpověděla v „pustině“ Jehovovi, a jaký on dal důkaz, že obnovuje manželský vztah?
26 Jak se nyní choval ostatek Jehovovy organizace podobající se manželce, který činil pokání? „Odpověděli“ neboli reagovali s oceněním na jeho snahy ‚mluvit k jejich srdci‘? Biblické dějiny ukazují, že ano. Izraelský národ ve dnech svého „mládí“ ‚odpověděl‘ z celého srdce. Přijal Jehovovo pozvání, aby se stal jeho organizací podobnou manželce tím, že s ním uzavřeli mojžíšovskou smlouvu Zákona. Podobně i ve starověkém Babylónu ostatek, který činil pokání, reagoval příznivě na obnovení manželských pout mezi Izraelem a jejich nebeským manželem, Jehovou. Na důkaz obnovení tohoto manželského svazku Jehova použil symbolického mesiáše, Cýra Velikého, a znovu uvedl věrný izraelský ostatek do judské země a do Jeruzaléma.
27. Jak se nyní ostatek choval k uctívání Bála a jak organizace podobná manželce dokázala, že nazývá Jehovu „Můj manžel“?
27 Jehovův obnovený smluvní lid se již nikdy nevrátil zpět k uctívání Bála nebo k jiným formám modlářství. Ostatek se po svém návratu horlivě snažil obnovit uctívání nebeského manžela Izraele jako svého Boha v zemi, kterou jim dal. Pociťovali hlubokou vděčnost a ocenění, stejně jako jejich předkové, když byli osvobozeni z Egypta a od jeho vojsk. Nebeský manžel Izraele jim byl jakoby blíže, jako by byli v důvěrnějším vztahu k němu. Jehovova organizace podobná manželce z vlastního podnětu oslovovala Jehovu důvěrnějším označením, které vyjadřovalo větší lásku. Nazývala jej proto v duchovním smyslu „Můj manžel“, a již ne „Můj majitel“, jako by patřila nějakému majiteli otroků. Chtěla mít pocit, že mu je pomocnicí, jako měla být první žena Eva pomocnicí pro svého manžela Adama. (1. Mojž. 2:19–24) Jak to všechno bylo podivuhodné!
28. Co je dnes stejně podivuhodné jako Boží milosrdenství ve starověku?
28 Stejně podivuhodná je dnešní obdoba v našem dvacátém století. K jakým úžasným výsledkům vede i v dnešní době Jehovovo milosrdenství, které vyplývá z jeho věrnosti vůči jeho duchovní manželské smlouvě! Šťastní jsou ti, kteří nyní pociťují jeho milosrdenství!