Boží milosrdenství působí smíření před Armageddonem
1. S čím mohou být srovnány výsledky Jehovova smíření s ostatkem duchovních izraelitů po roce 1919 n. l.?
JAKÝ postoj by měla mít manželka ke svému zákonnému manželu, který ji opět milosrdně přijal, ačkoli jej předtím nevěrně opustila? A jak by se na něj měla dívat a co by vůči němu měla pociťovat, když ji potom zahrne všemi projevy lásky? Měla by si jej velice vážit pro jeho nezaslouženou laskavost. Má všechny důvody, aby k němu cítila větší náklonnost než kdy dříve. Její úcta k němu má vzrůst a má se snažit, aby obnovený manželský svazek již nikdy neporušila. Podobnou reakci vyvolalo Jehovovo smíření s jeho pozemským smluvním lidem, který se podobal manželce. A nyní, od roku 1919 n. l. , je možno pozorovat stejné výsledky u ostatku duchovních izraelitů, kteří byli smířeni s Bohem.
2. Co to znamenalo pro manželku, jestliže již svého muže nenazývala „baali“, ale „iši“, a jak se to splnilo na izraelském ostatku po roce 537 př. n. l.?
2 Když ve starověkých biblických dobách manželka nazývala svého manželského druha „můj manžel,“ a ne již „můj majitel“, jistě k tomu bylo zapotřebí, aby změnila svůj postoj a projevila k němu hlubší náklonnost. Hebrejsky jej potom nazývala „iši“ místo „baali“. (Oz. 2:18, Leeser; Oz. 2:16, KB) V dřívějších dobách Sára prokazovala úctu patriarchovi Abrahámovi, když jej nazývala „můj pán“ neboli hebrejsky ‚adoni‘. Byla jeho zákonnou manželkou a měla Abraháma v úctě jako svého manžela. Nepovažovala se za jeho otrokyni, jako byla její koupená egyptská služebnice Agar, která musela být propuštěna z Abrahámovy domácnosti. (1. Mojž. 18:12; 1. Petra 3:6) Sára oddaně spolupracovala se svým bohabojným manželem a Jehova ji za to zázračně odměnil jejím jediným synem, když jí bylo devadesát let. (1. Mojž. 21:1–7) Stejnou úctu, jakou projevovala Sára Abrahámovi, prokazoval Jehovovi také ostatek Izraelitů, kteří byli smířeni s Bohem, když je Jehova vysvobodil z Babylónu v roce 537 př. n. l. Měli pocit, že jsou opět Jehovovou organizací, jeho „manželkou“. Jeho milosrdenství je přimělo, že jej nazývali iši, „Můj manžel“.
3, 4. a) Pro který vztah začal mít ostatek duchovních izraelitů větší ocenění od roku 1919 n. l. a které smlouvě dlouho správně nerozuměli? b) Který článek byl uveřejněn ve Strážné věži v roce 1934?
3 Ve dvacátém století došlo k něčemu obdobnému: ostatek duchovních izraelitů, který činil pokání, byl v roce 1919 n. l. osvobozen z Velkého Babylónu. Až do té doby tito duchovní izraelité věnovali pozornost převážně Ježíši, Mesiáši, a jeho nevěstě, křesťanskému sboru. Nyní však začali projevovat větší ocenění pro Mesiášova nebeského Otce, Jehovu Boha. Vztahu mezi ním jako nebeským manželem a mezi duchovním izraelem nebyla zvláště od roku 1892 n. l. věnována pozornost. Jeho nová smlouva nebyla správně pochopena.
4 „Kdo bude ctít Jehovu?“ Tak zněl nadpis hlavního článku ve vydání Strážné věže z 1. ledna 1926 (angl.). Od té doby byla věnována větší pozornost Bohu duchovního izraele. V roce 1934 vyšel pak ve vydáních Strážné věže z 1. dubna až 15. července osmidílný článek nazvaný „Jeho smlouvy“. Tato řada článků výstižně připomněla ostatku duchovního izraele, že Jehovova nová smlouva zprostředkovaná Mesiášem Ježíšem se vztahuje na ně.
5. a) Která kniha byla uveřejněna později v roce 1934, jež obsahovala látku ze článku „Jeho smlouvy“? b) Jak byl Jehova nazýván svou organizací, když jim prokázal milosrdenství?
5 Krátce potom, 15. listopadu 1934, vydala Biblická a traktátní společnost Strážná věž v Brooklynu (New York) knihu „Jehova“ v angličtině. V kapitolách 4 až 11 byl obsažen článek na téma „Jeho smlouvy“, který již předtím vyšel ve Strážné věži. Ano, ostatek duchovního izraele byl v nové smlouvě s Jehovou. Postupně si manželský vztah mezi Jehovou a duchovním izraelem vyžadoval více pozornosti. Milosrdenství, které prokázal osvobozenému a s ním smířenému ostatku duchovního izraele, přimělo tuto organizaci podobnou manželce, aby jej nazývala iši, „Můj manžel“. Jediná organizace, ke které měli patřit, byla jeho organizace, nikoli organizace satanova. Jehovovi, svrchovanému vládci celého vesmíru, patřila výlučná oddanost. To nyní ostatek poznal.
DUCHOVNÍ BLAHOBYT A BEZPEČÍ
6. Když ostatek oddaně přilnul k Jehovovi jako ke svému nebeskému manželu, jaká požehnání to přineslo podle Ozeáše 2:17–20?
6 Ostatku, který byl smířen s Bohem, přinesla jeho oddaná láska k Jehovovi, nebeskému manželu, nesmírné požehnání. Jehova to předpověděl prostřednictvím svého proroka Ozeáše: „A vzdálím jména Bálových obrazů od jejích úst a [Izraelité, kteří se navrátí] nebudou si je již připomínat jejich jménem. A v ten den pro ně jistě uzavřu smlouvu ve spojitosti s divokými polními zvířaty a s létajícími tvory nebes a se vším, co se plazí po zemi, a luk a meč a válku odstraním ze země a způsobím, aby leželi v bezpečí. A zasnoubím si tě na neurčitý čas a zasnoubím si tě ve spravedlnosti a v právu a v milující laskavosti a v projevech milosrdenství. A zasnoubím si tě ve věrnosti, a jistě poznáš Jehovu.“ — Oz. 2:17–20.
7. Proč ostatek, který se vrátil, nenazýval již nebeského manžela Izraele „Baali“ a k jakému uctívání se již nikdy nevrátili?
7 Kdyby ostatek, který se vrátil z babylónského zajetí, dále nazýval Jehovu Baali, „Můj majitel“, připomínalo by jim to jejich vlastní hřích nebo hřích jejich předků, kteří uctívali obrazy Bála. Způsob, jak Jehova jednal s ostatkem, který činil pokání, vyvolal v nich odpor k Bálům, a tak Jehova odňal jména Bálových obrazů od jejich úst. Byli rozhodnuti, že si již nebudou připomínat Bálovy obrazy jejich odpornými jmény. Proto již také nechtěli nazývat nebeského manžela izraelského národa označením „Můj Baali“. (Oz. 2:18, Nový překlad Písma svatého; Oz. 2:16, KB) Měli odpor k Bálovi, a proto se již nikdy nevrátili k uctívání lidmi vytvořených hmotných obrazů.
8. Jak židovský ostatek, který přijal Mesiáše, ukázal, že je proti uctívání Bála, a proč dnes ostatek duchovního izraele nechce mít nic společného s křesťanstvem, s nímž bude Bůh účtovat?
8 Podobný odpor k modlářství všeho druhu projevoval židovský ostatek, který přijal Ježíše jako Mesiáše. Tento ostatek byl přijat do nové smlouvy, kterou zprostředkoval Ježíš Kristus. V dnešní době projevil odpor k jakémukoli modlářskému uctívání ostatek duchovních izraelitů, které Jehova prostřednictvím svého Mesiáše Ježíše osvobodil z Velkého Babylónu v roce 1919 n. l. Usilují o to, aby Jehovovi, svému Bohu, prokazovali výlučnou oddanost. Dokonce odmítají uctívat vlajky kteréhokoli národa. (2. Mojž. 20:1–6; 2. Kor. 6:15–7:1) Nechtějí se znečišťovat ničím, co by se v něčem podobalo uctívání Bála. Nesnášejí žádné falešné bohy jako soupeře vedle Jehovy. Proto se na ně nebude vztahovat účtování, které Jehova podnikne proti křesťanstvu. Říká: „A budu s ní účtovat za všechny dny Bálových obrazů, pro něž stále dělala posvátný dým, když se stále pokrývala svým prstenem a ozdobou a stále chodila za svými vášnivými milenci, a já jsem byl ten, na něhož zapomněla.“ — Oz. 2:13; viz též verš 8.
9. Proti kterému království ve starověku postupoval Bůh stejně, jako bude postupovat ve „velkém soužení“ proti křesťanstvu? Co však podle Ozeáše 2:18 slíbil vzhledem k ostatku, který opustí uctívání Bála?
9 Křesťanstvo, novodobý protiobraz desetikmenného království izraelského, postihne brzy „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22) Bůh s ním bude účtovat a bude s ním jednat tak, jak jednal s Izraelem: „Budu muset způsobit, aby přestala královská vláda izraelského domu. A v ten den se stane, že zlomím Izraelův [bitevní] luk v nížinné rovině Jezreel.“ (Oz. 1:4, 5) Nemá podíl na smíření s Bohem. Co se však stane s kajícným ostatkem, který opouští uctívání Bála? Jim platí slova u Ozeáše 2:18: „A v ten den pro ně jistě uzavřu smlouvu ve spojitosti s divokými polními zvířaty a s létajícími tvory nebes a se vším, co se plazí po zemi, a luk a meč a válku odstraním ze země a způsobím, aby leželi v bezpečí.“ Jaký je to podivuhodný slib o bezpečí!
BOŽÍ SMLOUVA VE SPOJITOSTI SE ZVÍŘATY
10. Co dokazuje, že Jehova od roku 1919 a také již v prvním století polámal bitevní luk, meč a válku ze „země“ duchovního izraele?
10 Asi osm set let po vydání tohoto slibu přijal ostatek přirozených Izraelitů Ježíše jako Mesiáše. Zažili splnění tohoto božského slibu. Pocházeli ze dvanácti kmenů Izraele, jako byl Juda, Benjamín, Lévi a Asser. A přece mezi těmito izraelskými učedníky Ježíše Krista nevypukly žádné kmenové boje. Totéž platí i o ostatku duchovních izraelitů, které Jehova v roce 1919 n. l. osvobodil z Velkého Babylónu. Ačkoli členové tohoto novodobého ostatku pocházejí z lidí všech národů a žijí ve světě, v němž vládne válečné šílenství, nikdy mezi nimi nepropukla žádná mezinárodní válka. (Mat. 28:19) Jehova skutečně z jejich „země“ neboli duchovního území na zemi odstranil „luk a meč a válku“. (Oz. 2:18) Jako členové duchovního izraele, jehož nebeským manželem je Jehova, stále mezi sebou zachovávají mír. — Mar. 9:50.
11. Jak se Bohu podařilo zlomit luk a meč a odstranit válku z duchovního území svého smluvního lidu na zemi?
11 Jak je to možné? Tím, že změnili svou osobnost, aby byli jako jejich mesiášský vůdce, Kníže pokoje. (Iz. 9:6, 7) Jehova změnil jejich osobnosti svým svatým duchem a svým psaným Slovem a zbavil je nebezpečných, škodlivých sklonů, jaké mají pozemské šelmy. (Řím. 12:1, 2) V obrazném smyslu Jehova splnil to, co řekl o ostatku, který s ním byl smířen: „Pro ně jistě uzavřu smlouvu ve spojitosti s divokými polními zvířaty a s létajícími tvory nebes a se vším, co se plazí po zemi, . . . a způsobím, aby leželi v bezpečí.“ (Oz. 2:18) Od první světové války v letech 1914–1918 n. l. je svět stále brutálnější a někteří lidé jsou dokonce horší než divoká zvířata. Ale ostatek, který byl smířen s Jehovou, uvedl Jehova do duchovního ráje, v němž se těší ze vztahu k němu a z jeho přízně. Kdo o tom pochybuje, ať jen jde do sálu království křesťanských svědků Jehovových a zjistí, že tam panuje Boží duch pokoje.
12. Jaký je rozdíl mezi náboženskou „zemí“ křesťanstva a mezi duchovní „zemí“ ostatku, který byl smířen s Bohem?
12 Mezi tímto rájem duchovního blahobytu a bezpečí a mezi náboženskou „zemí“ křesťanstva, jež tvrdí, že je ve smluvním vztahu k Jehovovi Bohu, je příkrý rozdíl. Na křesťanstvu se plní zdrcující slova zapsaná u Ozeáše 2:12: „A učiním z nich les a jistě je pohltí polní šelma.“ Křesťanstvo, které se v duchovním smyslu dopouští cizoložství, se stalo podobným pralesu, v němž není v žádném smyslu bezpečí ani ochrana před duchovním nebezpečím nebo před národy, které tvrdí, že jsou křesťanské, ale podobají se šelmám. Členové církví křesťanstva se stali obětí světské moudrosti, která je „zemská, živočišná, démonská“. (Jak. 3:15) Byli v duchovním smyslu pohlceni. Křesťanstvu nedá Jehova žádný smluvní slib ve spojitosti se šelmami a ptáky. Nezpůsobí, „aby leželi v bezpečí“.
OBNOVENÍ MANŽELSKÉ SMLOUVY, KTERÁ MÁ PLATIT VĚČNĚ
13. Vzhledem ke kterým vznešeným vlastnostem Jehova říká, že si opět zasnoubí svou organizaci jako „manželku“?
13 Jehova, nebeský manžel duchovního izraele, projevil ostatku duchovních izraelitů mimořádné milosrdenství. Nadále projevuje tomuto ostatku loajální lásku a věrnost. Jeho ušlechtilé smýšlení se projevuje v prorockých slovech, která určil své organizaci, jež se podobá „manželce“ a kterou dnes zastupuje ostatek: „A zasnoubím si tě na neurčitý čas a zasnoubím si tě ve spravedlnosti a v právu a v milující laskavosti [loajální lásce, NS, 1971, poznámka pod čarou] a v projevech milosrdenství. A zasnoubím si tě ve věrnosti, a jistě poznáš Jehovu.“ — Oz. 2:19, 20.
14. a) Co je naznačeno tím, že Jehova třikrát říká „zasnoubím si tě“? b) Proč obnovení manželského vztahu s duchovním izraelem není jen projevem Jehovova milosrdenství, ale také spravedlnosti a práva a proč to nebude nadarmo?
14 Třikrát Jehova říká kajícímu ostatku: „Zasnoubím si tě.“ Tím je výrok velmi zdůrazněn. Ukazuje to, že jeho láska je tak silná, že jej podněcuje, aby vynikajícím způsobem projevoval božské milosrdenství. Obnovení manželské smlouvy je však nejen projevem milosrdenství, ale také spravedlnosti a práva. Proč? Protože obnovuje zasnoubení na základě smiřující oběti, kterou přinesl Mesiáš, Ježíš; tato oběť splňovala požadavky spravedlnosti. (1. Jana 1:7 až 2:1) Obnovení schváleného vztahu ostatku duchovních izraelitů Jehovou dokazuje, že Jehova je skutečně věrný a jeho láska že je loajální. Zasnoubil si ostatek ve spravedlnosti, v právu, milující laskavosti, v projevech milosrdenství a věrnosti a ukáže se také, že to nebylo nadarmo. Všichni, kteří jsou mu věrně oddáni, zůstanou tomuto milosrdnému a loajálnímu Bohu věrní a výlučně oddaní, a to na neurčitý čas, navždy. To znamená i přes nadcházející „velké soužení“, které vyvrcholí v Armageddonu. — Zjev. 16:14, 16.
15, 16. a) Vzhledem k čemu má smířený ostatek poznat Jehovu? b) Co Jehova říká u Ozeáše 2:21–23, aby ukázal, že nám opatřuje všechny věci potřebné k životu?
15 Kajícímu ostatku, který si Jehova nyní zasnubuje, říká: „A jistě poznáš Jehovu.“ (Oz. 2:20) To znamená, že jej budou znát nejen pro smíření, které milosrdně přivodil, ale také pro jeho další předsevzetí. Ostatek jej poznal více než kdy dříve, a to zvýšilo jejich rozlišovací schopnost, takže poznávají, že on je zdrojem všeho požehnání, které na ně neustále sestupuje. Proto si povšimněme, jak Jehova, který nám opatřuje všechno, co potřebujeme k životu, připojuje v lásce radostná, poetická slova:
16 „ ‚A v ten den se stane, že já odpovím,‘ je Jehovův výrok, ‚odpovím nebesům a ta zase odpoví zemi, a země, ta odpoví obilí a sladkému vínu a oleji, a ty odpovědí Jezreeli [= Bůh bude sít]. A jistě si ji zasiji do země jako semeno, a jí, které nebylo prokázáno milosrdenství [hebrejsky: Loruchámě], prokáži milosrdenství, a těm, kteří nebyli mým lidem [hebrejsky: Loammi], řeknu: „Ty jsi můj lid“, a oni zase řeknou: „Ty jsi můj Bůh.“ ‘ “ — Oz. 2:21–23 a poznámka pod čarou.
17. Jak působí tento řetěz otázek a odpovědí a jak nakonec končí u Jehovy, stvořitele?
17 Povšimněme si, jak působí tento spojený řetěz otázek a odpovědí: Ve starých dobách ostatek, který byl smířen a který Jehova zasel jako semeno v jejich vlasti, v judské zemi, potřeboval obilí a sladké víno a olej. Tyto chutné věci pocházejí ze země. Aby byly uspokojeny potřeby těchto Izraelitů, obilí a sladké víno a olej žádají zemi, aby uvolnila své minerální látky a odevzdala je stéblu obilí a vinné révě, která přináší hrozny, a olivovníkům, které poskytují olej. Země je v tom směru závislá na nebesích, zda poskytnou déšť, aby rostliny neuvadly suchem. A proto země prosí nebesa o déšť v potřebné době. Nebesa se neuzavírají, ale odpovědí na prosbu země. Co však mohou učinit nebesa sama o sobě? Jsou závislá na stvořiteli, zda vytvoří dešťová oblaka, aby země mohla být zavlažena. On je velký původce deště. — Jer. 10:12, 13.
18. Která základní odpověď tedy uvádí v chod celý koloběh dějů, jež nakonec odpovídají Jezreeli?
18 A tak nakonec nebesa žádají Jehovu, aby vytvořil dešťová oblaka a aby jejich vodu vyprázdnil. Ve prospěch svého smířeného lidu, který se podobá manželce a je nyní na půdě své vlasti, Jehova vyslýchá nebesa. Náhle se uvádí v chod celý cyklus, který působí, že Boží lid má obilí, sladké víno a olej. Tak tyto zemské plodiny dávají odpověď Jezreeli, ostatku, který Jehova zasévá do jejich vlasti.
19. V jakém ohledu tedy ostatek, který se vrátil, poznává Jehovu, takže nevzdává čest Bálovi?
19 Tímto způsobem ostatek Jehovova lidu po svém návratu poznává, že všechny užitečné pochody v jejich přírodním životním prostředí jsou Jehovovým uspořádáním. Nepocházejí od nějakého vymyšleného Bála nebo Bálů, které jejich modlářští ctitelé každoročně uctívají hanebnými, odpornými rituály k oslavě plodnosti. Ostatek, osvícený přesným poznáním, projevil nyní výlučnou oddanost pravému Bohu.
20. a) Koho uznali členové ostatku duchovního izraele jako původce svého duchovního ráje? b) Jak se do duchovního ráje dostali ještě další lidé, „velký zástup“, kteří se z něj těší spolu s ostatkem?
20 A jak je to s dnešním obnoveným ostatkem duchovních izraelitů? Také oni poznali, že Bůh, který je osvobodil z Velkého Babylónu, je původcem duchovního ráje, do něhož je uvedl od roku 1919 n. l. a v němž je hojnost, pokoj a bezpečí. Statisíce bohabojných lidí si povšimlo tohoto duchovního ráje, v němž je ostatek duchovních izraelitů. Bylo to předpověděno slovy u Ezechiela 36:35, 36: „Lid jistě řekne: ‚Tahle země, která byla opuštěná, stala se podobnou zahradě Eden, . . .‘ a národy, které budou zanechány kolem tebe, budou muset poznat, že já sám, Jehova, jsem postavil věci, které byly zbořené, pěstoval jsem to, co bylo opuštěné.“ Tak se „velký zástup“ upřímných lidí, kteří si povšimli tohoto duchovního ráje, rozhodl, že do něj také vstoupí, a nyní tam spolu s ostatkem smířeným s Bohem užívají duchovního blahobytu a pokoje i duchovního bezpečí.
21. a) Koho tak Jehova prohlašuje za svůj lid a kdo dnes také veřejně prohlašuje, že Jehova je jeho Bohem? b) Jak Jehova v tomto případě splňuje význam jména Jezreel?
21 Tímto způsobem, který přináší duchovní užitek, poskytuje Jehova milosrdenství ostatku, který jeho milosrdenství neměl, dokud byli jeho členové během první světové války jako zajatci Velkého Babylónu. Těm, kteří nebyli jeho lidem, Jehova nyní říká: „Ty jsi můj lid.“ Ostatek z nejhlubšího přesvědčení odpovídá: „Ty jsi můj Bůh.“ (Oz. 2:23) „Velký zástup“ druhů, kteří se podobají ovcím a také nyní přebývají v duchovním ráji, připojuje se k ostatku a spolu s ním veřejně prohlašuje, že Jehova je jejich Bůh. (Zjev. 7:9–17; Jan 10:16) To vše se děje v obnovené duchovní „zemi“, kam Jehova zasel ostatek duchovních izraelitů jako semeno, aby splnil význam jména Jezreel, „Bůh bude sít“.
VĚRNÉ ZNÁZORNĚNÍ BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ
22, 23. Co měl učinit Ozeáš podle třetí kapitoly své knihy a proč?
22 Jehova projevil nesmírné milosrdenství, a tak se mu podařilo vyřešit manželský problém se svým smluvním lidem. Jehova to chtěl živě znázornit, a proto přikázal svému proroku Ozeášovi, aby sehrál drama, které odpovídá životu. Čteme o tom ve třetí kapitole jeho proroctví:
23 „A Jehova mi dále řekl: ‚Jdi ještě jednou, miluj ženu, kterou miloval nějaký druh a která se dopouštěla cizoložství, jako v případě Jehovovy lásky k synům Izraele, zatímco se obracejí k jiným bohům a milují [s jejich kultem spojené] rozinkové koláče.‘ A já jsem si ji koupil za patnáct kousků stříbra a za míru chomeru ječmene a půl chomeru ječmene. Potom jsem jí řekl: ‚Po mnoho dnů budeš bydlet jako má. Nedopustíš se smilstva a nebudeš patřit jinému muži, a já také budu pro tebe.‘ To proto, že synové Izraele budou mnoho dnů bydlet bez krále a bez knížete a bez oběti a bez sloupu a bez efodu a terafim. Potom se synové Izraele vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále, a jistě přijdou rozechvění k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“ — Oz. 3:1–5.
24. a) Koho si potom Ozeáš koupil, od koho a za jakou cenu? b) Jak Jehova splnil toto prorocké drama v roce 537 př. n. l. a v roce 1919 n. l.?
24 V prorockém dramatu, které poslušně sehrál Ozeáš, znázorňoval on sám Jehovu. Ozeáš si přivedl zpět svou zákonnou manželku Gomeru od nejmenovaného muže, s nímž žila v cizoložství a jehož se stala otrokyní. Aby ji vykoupil, Ozeáš zaplatil hodnotu třiceti šekelů stříbra, což byla cena za otroka. (2. Mojž. 21:32) Podle tohoto obrazu Jehova v roce 537 př. n. l. koupil zpět izraelské zajatce, kteří byli v otroctví v babylónské zemi. Kupní cenu dal dobyvateli Babylónu, Peršanu Cýru Velikému, jak je ukázáno u Izaiáše 43:1–4. (Iz. 44:26 až 45:4) Podobně Jehova jako nebeský manžel vykoupil v roce 1919 n. l. ostatek duchovních izraelitů z otroctví Velkého Babylona a jeho politických spojenců. Jehova milosrdně osvobodil ostatek prostřednictvím svého většího Cýra, totiž Ježíše Krista, jemuž dal ‚národy jako jeho dědictví a končiny země jako jeho vlastnictví‘. — Žalm 2:8, 9.
25. a) Jak Jehova vedl ke kázni svůj starověký smluvní lid, jak to znázornil Ozeáš? b) Jak členové tohoto lidu hledali „Davida, svého krále,“ a kterým hledajícím Jehova projevil své milosrdenství?
25 Když Ozeáš milujícím způsobem opět přijal svou zákonnou manželku Gomeru, vedl ji ke kázni, neboť od ní vyžadoval sexuální zdrženlivost a pravděpodobně se sám zdržel manželského společenství s ní. Také Izraelité, kteří žili v zajetí, byli vedeni ke kázni, neboť jim nebylo dovoleno, aby měli izraelské krále nebo knížata a nesměli mít ani modlářské kněze ani žádné předměty, které by sloužily k uctívání model. (Oz. 13:11) Jehova v roce 537 př. n. l. přivedl v lásce zpět svůj kajícný ostatek, který byl potrestán, vzdal se falešného náboženství a vrátil se k Jehovovi. Tito Izraelité hledali svého mesiášského osvoboditele, který by je vysvobodil od nadvlády pohanských národů, a očekávali jej. Tímto Mesiášem byl král, který měl přijít z královského rodu Davidova. (Dan. 9:24–27) A v Božím ustanoveném čase skutečně přišel. V roce 33 n. l. Jehova oslavil Ježíše, Mesiáše, jako krále v nebi. Ostatek věřících Izraelitů jej následoval jako svého nebeského mesiášského krále. (Kol. 1:13) Těmto Izraelitům Jehova poskytl milosrdenství. — Řím. 9:24–26; 1. Petra 2:9, 10.
26. Kdo se tehdy projevil jako Lorucháma (nelitovaná)?
26 Nevěřící izraelský národ se stal Loruchámou (nelitovanou). Jeruzalém, který nečinil pokání, byl zničen Římany v roce 70 n. l. a Židé, kteří to přežili, byli rozptýleni po celém světě. — Mat. 24:15–22; Luk. 21:20–24.
27. a) Proč členové ostatku přišli rozechvělí k Jehovovi v tomto „čase konce“ a co učinili, když nalezli „Davida, svého krále“? b) Komu tak bylo rovněž prokázáno Jehovovo milosrdenství?
27 Od té doby uplynulo devatenáct století. Od roku 1914 n. l. je tento nemilosrdný svět včetně křesťanstva ve svém „čase konce“. (Dan. 12:4) Po první světové válce kajícný ostatek pravých duchovních izraelitů, kteří byli v nové smlouvě, začal hledat Jehovu, svého Boha. Třesoucí se a rozechvělí přišli k němu, aby jako jeho smluvní lid opět získali jeho přízeň. (Žalm 50:5) Našli „Davida, svého krále“, totiž Ježíše Krista, který od roku 1914, kdy skončily časy národů, je dosazen na trůn a vládne jako král v nebesích. Se zanícením a nadšením začali plnit jeho časové proroctví zapsané u Matouše 24:14. Co tedy od té doby dělají? Káží „toto dobré poselství o království“ po celé zemi, „všem národům na svědectví“, než začne „velké soužení“, které vyvrcholí mocným způsobem v Armageddonu. Tato kazatelská činnost vedla k tomu, že Boží milosrdenství bylo rozšířeno i na „velký zástup“ lidí, kteří se podobají ovcím a také hledají jediného pravého Boha, Jehovu, a jeho mesiášského krále, většího Davida, a to obzvláště od roku 1935.
28. Kdy se nejkrásnějším způsobem projeví Jehovovo milosrdenství, které již bylo prokázáno ostatku i „velkému zástupu“, a jak se to stane?
28 Až do dnešní doby již Jehova projevil své nesmírné a podivuhodné milosrdenství jak ostatku, který s ním byl smířen, tak i „velkému zástupu“ Mesiášových poddaných, kteří se podobají ovcím. Ale nejnádherněji se projeví jeho milosrdenství tehdy, až uchová naživu ostatek i „velký zástup“ přes celosvětové „velké soužení“, které skončí Armageddonem. Tyto lidi, kterým prokáže své nesrovnatelné milosrdenství, jež projeví před celým vesmírem, uvede do svého nového pořádku, který bude po Armageddonu. „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána, Ježíše Krista, Otec něžného milosrdenství a Bůh vší útěchy.“ — 2. Kor. 1:3.