Působení ducha vylitého z výše
1. V jakém stavu byl ostatek duchovních izraelitů, než skončila první světová válka v roce 1918?
DŘÍVE než skončila první světová válka 11. listopadu 1918, byla duchovní země pronásledovaného ostatku duchovních izraelitů zpustošena. Byla v duchovním ohledu jako pustina, protože se nesklízelo žádné „ovoce království“, neboť pomazaný ostatek zanedbal nebojácné kázání dobrého poselství o království. (Mat. 21:43; 24:14) Nejistota a nedostatek odvahy zasáhl mezinárodně nenáviděný a utiskovaný ostatek vyslanců království.
2. Co naznačovalo, že ostatek nezůstane navždy v tomto politováníhodném stavu, a co bylo nutné, aby se situace mohla obrátit?
2 Připustil Jehova Bůh, aby jeho oddaný lid zůstal navždy v tomto politováníhodném stavu? Ne! V předkřesťanské době přikázal, že Jeruzalém a judská země mají ležet zpustošeny pouze po omezený čas, ne více než sedmdesát let. Babylónská světová velmoc neměla navždy jásat nad svou obětí, Jeruzalémem a Judou. Právě tak málo zamýšlel Bůh připustit, aby oběť Velkého Babylónu, ostatek duchovních izraelitů, zůstal navždy ve stavu, který se podobal zpustlé zemi. Co tedy bylo nutné, aby se situace mohla obrátit ke slávě Jehovy, jejich Boha? Svatý duch musel na ně obzvlášť působit.
3. Jak dlouho měl podle Izaiáše 32:15, 16 trvat politováníhodný stav Jehovova lidu? Co se mělo stát?
3 Slovy u Izaiáše 32:15 zajistil Jehova svému lidu, že jeho politováníhodný stav má trvat jen tak dlouho, než bude „vylit z výše duch“. A co se pak mělo stát? V proroctví čteme dále: „[Dokud] pustina se nestane sadem a sad nebude považován za skutečný les. A v pustině jistě bude bydlet právo a v sadu bude sídlit spravedlnost.“ — Iz. 32:15, 16.
4, 5. a) Co se pak mělo stát s ostatkem duchovních izraelitů? b) Jak to bylo ostatku potvrzeno viděním, které měl Ezechiel, v němž viděl údolí mrtvých kostí?
4 Ve spojení s osvobozením z Velkého Babylónu měl tedy být vylit Boží duch na ostatek duchovních izraelitů. Tato podivuhodná vyhlídka jim byla potvrzena viděním, které dal Jehova svému proroku Ezechielovi, ještě když byl jako zajatec v Babylónu. Ezechiel viděl ve vidění nížinnou rovinu, kde ležely kosti množství mrtvých Izraelitů.
5 Pro mrtvé Izraelity to vypadalo beznadějně. Stejně beznadějně vypadalo postavení živých Izraelitů, kteří žili v zajetí ve starém Babylónu několik set kilometrů vzdáleni od zpustošeného domova. Z hlediska všemohoucího Boha však nebylo jejich postavení beznadějné. Je Bohem, který může dokonce křísit mrtvé. Před staletími s pomocí svatého ducha vzkřísil mrtvé prostřednictvím svých proroků Eliáše a Elizea. Proto Ezechiel viděl ve vidění, jak Bůh všechny mrtvé Izraelity opět stvořil a znovu oživil. O významu vidění řekl Jehova: „A budete muset poznat, že já jsem Jehova, až otevřu vaše pohřebiště a vyvedu vás z vašich pohřebišť [v Babylónu], můj lide. Vložím do vás svého ducha a ožijete a usídlím vás na vaší půdě, a budete muset poznat, že já sám, Jehova jsem mluvil a učinil jsem to.“ — Ez. 37:13,14.
6. Jak došlo k jakémusi duchovnímu vzkříšení a co řekly udiveně národy, které to pozorovaly?
6 V souladu s tímto proroctvím přestal být Babylón pohřebištěm židovského národa. Došlo k určitému duchovnímu vzkříšení. Jako zázrakem vytáhl v roce 537 př. n. l. malý zástup zajatých Izraelitů se svými průvodci z Babylónu. Pak se usadili ve svém judském domově, aby stavěli Jeruzalém a jeho chrám a obnovili zpustošený domov, aby vypadal jako ráj. Již se nemuseli bít do prsou „v nářku nad žádoucími poli, nad plodnou vinnou révou“, které babylónští dobyvatelé v roce 607 př. n. l. zanechali zpustošené. Jaký to byl projev působení svatého ducha! Pohanské národy, které to pozorovaly, se divily. Řekly, jak je zaznamenáno v Žalmu: „Jehova učinil velkou věc tím, co s nimi učinil“. — Žalm 126:2.
7. Na koho mohla být ve 20. století použita slova Žalmu 126:2 a proč?
7 Totéž se může říci o našem 20. století. O kom? Ne o přirozených Židech, kteří se po první světové válce usadili v Palestině a nakonec s pomocí jedné z bojujících stran zřídili v roce 1948 republiku Izrael. Ne, ale prorocká slova ze Žalmu 126:2 mohou být řečena o badatelích Bible, nenáviděných a pronásledovaných na celé zemi, kteří byli v poválečném roce 1919 osvobozeni z otroctví Velkého Babylónu. Na osvobozené křesťany, kteří byli duchovními izraelity, byl vylit z výše duch. Vylití ducha jim připomnělo letnice roku 33 n. l. , ačkoli nebylo provázeno „ohnivými jazyky“, které se usadily nad jednotlivými učedníky a daly jim schopnost mluvit rozličnými cizími jazyky. — Sk. 2:1–4; Joel 2:28, 29; Iz. 32:15.
8. Pro jaké poválečné dílo byl uchován ostatek duchovních izraelitů a proč mohli právem přijmout jméno „svědkové Jehovovi“?
8 Proto byli tito duchem posilnění křesťané v Jehovově službě aktivnější než kdy jindy. Kažte, kažte, kažte Boží zřízené království, bylo jejich stále hlasitěji zaznívajícím voláním. Tato činnost se stala vlastním obsahem jejich života. To byl biblický důvod, proč je Bůh za první světové války zachoval naživu a osvobodil z Velkého Babylónu. (Mat. 24:9–14) Proto se opět shromáždili a reorganizovali, aby až do konce oznamovali po celém světě Boží království. Pak přišel rok 1931. Do té doby svědkové vydávali po celé zemi svědectví pro Boží jméno a jeho mesiášské království prostřednictvím stamilionů traktátů, mnoha milionů knih, celosvětového přednáškového tažení a stovek radiových stanic. Dělali to bez „ducha zbabělosti“. (2. Tim. 1:7) A nyní se zvukem Izaiášových slov 43:10 v uších přijali pomazaní bojovníci pro Jehovu a jeho království biblicky odůvodněné jméno „svědkové Jehovovi“.
9, 10. a) Komu se nepodařilo vymazat toto jméno? b) Kdo je kromě ostatku duchovních izraelitů také rozhodnut postarat se, aby toto jméno zůstalo zachováno, a co proto učinili?
9 Až dodnes se nepodařilo žádné síle z náboženského tábora Velkého Babylónu ani jeho pomocníkům z politických, právních a vojenských kruhů vymazat ze země toto jméno, které nosí zvěstovatelé Božího království. Existuje ještě dnes, a též i ti, kteří je nosí.
10 Nyní existuje na celé zemi „velký zástup“ bohabojných lidí, kteří jsou pevně rozhodnuti, že se postarají, aby toto významné jméno zůstalo zachováno, ačkoli sami nejsou duchovními izraelity. Viděli, co učinil Bůh, jehož jméno je Jehova, pro lid svého jména, ostatek duchovních izraelitů. Poznali, na jaké lidi byl vylit z výše Boží duch. Ti, kteří dnes tvoří „velký zástup“, říkají „mezi národy“: „Jehova učinil velkou věc tím, co s nimi učinil.“ (Žalm 126:2) Chtějí uctívat tohoto Boha, který s tak malým ostatkem duchovních izraelitů mohl učinit tak velké věci, a chtějí mu sloužit. Nebojí se nenávisti ani pronásledování světa, a proto se oddali tomuto Bohu skrze Krista a připojili se k pomazanému ostatku křesťanských svědků Jehovových. Vzali na sebe odpovědnost být jeho svědky a nestydí se za to. — Zjev. 7:9–17; Zach. 8:23.
OCHRANA PŘED „VÝROKY INSPIROVANÝMI DÉMONY“
11. Jaké výroky vycházejí z úst draka, šelmy a falešného proroka, ale čemu přesto dávají zaznívat ostatek a „velký zástup“?
11 Dnes stojí pomazaný ostatek a „velký zástup“ svorně proti ďábelskému „draku“, „šelmě“, vyzbrojené jadernými zbraněmi, a „falešnému proroku“. Ze Zjevení 12:17 vidíme, že „drak“, satan ďábel, vyšel, aby vedl válku s pomazaným ostatkem. Přitom používá své politické „šelmy“ a angloamerického „falešného proroka“. Jejich démony inspirované, žabám podobné výroky o uctívání státu, národní svrchovanosti, hmotařství a o světovém míru a mezinárodní bezpečnosti skrze Spojené národy dále pokračují. Nicméně svědkové Jehovovi hlasitě oznamují na celém světě dobré poselství o Božím mesiášském království. Poselství o království proniklo do více než 200 zemí a ostrovů. Drak, šelma a falešný prorok by zřejmě chtěli přehlušit poselství o království. Také Velký Babylón by to rád udělal, zvláště křesťanstvo, které tvrdí, že mluví v Božím jménu.
12. Jak se podobá dnešní situace té, v níž byl král Achab, jeho falešní proroci a Jehovův prorok Micheáš?
12 Přítomná situace je podobná té, v jaké byl Jehovův prorok Micheáš a falešní proroci izraelského krále Achaba okolo roku 920 př. n. l. Falešní proroci předpověděli králi Achabovi vojenské vítězství. Micheáš mu naopak ohlásil neštěstí. Prohlásil, že Jehova připustí, aby král Achab byl sveden ke svému zničení podvodnými inspirovanými výroky svých falešných proroků. Jeden z falešných proroků jménem Sedechiáš tomu nechtěl uvěřit. V 1. Královské 22:24 čteme: „Tu přistoupil Sedechiáš. . . , udeřil Micheáše do tváře a řekl: ‚Jak jen ode mne odešel Jehovův duch, aby mluvil s tebou?‘ “ Avšak Jehova opravdu mluvil skrze Micheáše, protože král Achab se již živý z bitvy nevrátil. — 1. Král. 22:20–38.
13. V čem jednal pomazaný ostatek duchovních izraelitů jako prorok Micheáš?
13 Něco podobného se stalo v naší době, zvláště po roce 1919, v němž vítězné moci první světové války přijaly plán Společnosti národů k zachování světového míru a mezinárodní bezpečnosti. Členové pomazaného ostatku duchovních izraelitů jednali podobně jako prorok Micheáš. Bůh na ně vylil z výše svatého ducha, a to mělo za následek — jak bylo předpověděno —, že prorokovali, to jest vysvětlovali proroctví z Jehovova inspirovaného slova, Bible. (Joel 2:28, 29) Beze strachu předpovídali na základě biblických proroctví, že Společnost národů zklame. Dále varovali krále neboli vládce křesťanstva, které předstínil Achab, král odpadlého izraelského lidu.
14. Kterého poselství vládcům křesťanstva si duchovenstvo nevšímalo a jak jednalo jako královna Jezábel?
14 Ostatek oznamoval, že tito zdánlivě křesťanští vládci budou v nastávající válce „velkého dne Boha, Všemohoucího“, v armageddonské válce poraženi a zničeni, až Bůh bude na nich vykonávat svůj rozsudek. To se ukáže jako pravda, i když duchovní (stejně jako tehdy Sedechiáš a ostatní falešní proroci) žehnají vládám a armádám „křesťanských“ vládců. Duchovenstvo tvrdí, že pouze ono je oprávněno mluvit v Božím jménu a mít Božího ducha. Proto si nevšímá varujícího poselství, které oznamuje pomazaný ostatek o politických vládcích a jejich armádách, pro něž si duchovenstvo vyprošuje Boží požehnání. Snaží se potlačit kazatelské dílo pomazaného ostatku, aby dokázalo, že není prováděno s Božím schválením a s podporou jeho ducha. Stará se, aby byl pomazaný ostatek mocně pronásledován, jako pronásledovala Achabova manželka, královna Jezábel, Eliáše a sto jiných Jehovových proroků. — 1. Král. 18:13.
15. Kdy se duchovenstvo křesťanstva dozví, mělo-li kdy Božího ducha, a proč nezažije, že by vládci křesťanstva dobyli vítězství?
15 Tím vlastně duchovenstvo křesťanstva uhodilo do tváře pomazaný ostatek a řeklo: „Jak jen ode mne odešel Jehovův duch, aby mluvil s tebou?“. (1. Král. 22:24) Duchovenstvo se nyní brzy dozví, mělo-li vůbec někdy Jehovova ducha. Nikdy nezažije, aby vládci a armády křesťanstva zvítězili. Také nezažije zničení svého politického a vojenského přítele ve válce „velkého dne Boha, Všemohoucího“. Proč ne? Protože dosud přátelsky mu nakloněné světské prvky, které jsou dnes aktivními členy Spojených národů, začnou je a ostatní duchovní vůdce Velkého Babylónu nenávidět již před vypuknutím armageddonského boje a zničí je. — Zjev. 16:14, 16; 17:3–18.
16. Co naopak uvidí ostatek podobný proroku Micheášovi?
16 Jak se však bude dařit pomazanému ostatku, na nějž Jehova vylil z výše svého ducha? Přežil úder do obličeje, který mu zasadilo duchovenstvo křesťanstva. Uvidí, jak se splní poselství, které mu předal Boží duch skrze Bibli. Ano, uvidí zničení světských vládců, kteří jsou vedeni k Armageddonu propagandou draka, šelmy a falešného proroka, která se podobá žabám.
„DUCH SLÁVY, ANO BOŽÍ DUCH“
17. Proč se nedá říci, že tupení a pronásledování ostatku a „velkého zástupu“ při „skonávání světa“ dokazuje, že nemají Božího ducha?
17 Pomazaný ostatek a jeho spolusvědkové, „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, jsou silně pronásledováni. (Jan 10:16) Znamená to, že tito křesťanští svědkové Jehovovi nemají Božího ducha? Ne! Dokazuje to opak, neboť Ježíš Kristus předpověděl, že jeho praví učedníci budou během „skonávání systému věcí“ nenáviděni všemi národy a pronásledováni, protože budou vydávat svědectví o jeho mesiášském království. (Mat. 24:3, 9–14) Jsme-li nenáviděni, posmíváni a pronásledováni, protože se držíme jména Krista, nyní vládnoucího krále, nemáme důvod, abychom se styděli, jako bychom dělali něco zlého.
18. Proč je možno nazvat šťastnými ty, kteří jsou tupeni pro Kristovo jméno? (1. Petra 4:14)
18 Křesťanský mučedník 1. století, apoštol Petr, řekl: „Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Nebo jak říká katolický překlad dr. Petrů: „Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť Duch slávy, to je Duch Boží, spočívá na vás.“
19. Co sledují ti, kteří nás tupí pro Kristovo jméno, ale co působí duch, kterého nám Bůh dává?
19 Lidé, kteří nás tupí — protože posloucháme příkazy, které nám dal Kristus —, by chtěli, abychom se styděli do té míry, že bychom se vzdali služby pro Boha a přestali kázat po celém světě „toto dobré poselství o království“ na svědectví. Ale duch, kterého Bůh vložil na zvěstovatele království, nevzbuzuje v nás pocit studu nebo viny, jako bychom jednali nesprávně. Působí, že se cítíme poctěni a vyznamenáni, a je spojen s Boží slávou. „Jásejme, když jsme v souženi, neboť víme, že soužení vyvolává vytrvalost, a vytrvalost pak stav schválení, stav schválení pak naději a naděje nevede ke zklamání, protože Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze svatého ducha, který nám byl dán.“ — Řím. 5:3–5.
20. Budeme podle Žalmu 69:9 (69:10, KB) tupeni jen pro Kristovo jméno?
20 Jako křesťanští svědkové Jehovovi nejsme tupeni pouze pro Kristovo jméno, ale též pro jméno toho, pro něhož Ježíš Kristus trpěl potupu. „Ani Kristus se nelíbil sám sobě, nýbrž jako je psáno: ‚Potupy těch, kteří tebe tupily, padly na mne.‘ “ (Řím. 15:3) Tato slova citovaná v Žalmu 69:9 (69:10, KB) ukazují, že tupen byl Jehova, pro jehož dům uctívání Ježíš Kristus tak horlil. — Jan 2:17.
21. Co je možno říci o duchu, který na nás spočívá, když jsme tupeni pro Jehovovo jméno?
21 Je velká čest být tupen pro Ježíše Krista, Božího Syna. Ale ještě větší čest je být tupen pro Jehovu, Otce Ježíše Krista, protože Otec je větší než Syn. (Jan 14:28) Protože na nás spočívá „Boží duch“, když jsme tupeni pro Kristovo jméno, musí na nás spočívat ještě ve větší míře, když jsme tupeni jako nositelé jména Jehovy, Kristova Boha. Jestliže si zachováme ryzost k Bohu až do doby, kdy bude tupitel zničen ve „velkém soužení“, Boží „duch slávy“ nikdy od nás neodejde. — Zjev. 7:14–17; 1. Petra 4:14.
„DUCH A NEVĚSTA“
22. Proč nás nepřiměje propaganda „draka“, „šelmy“ a „falešného proroka“ podobná žabím zvukům, abychom se připojili k vládcům světa, a před jakým duchem jsme chráněni?
22 Můžeme očekávat ještě větší potupy od ďábelského „draka“, politické „šelmy“ a angloamerického „falešného proroka“, protože nekráčíme s politickými vládci a jejich vojsky na bitevní pole armageddonské. Ani jejich propaganda podobná žabím zvukům, ani boj proti nám nás nepřimějí, abychom uctívali někoho nebo něco jiného než Boha, nebo abychom se dali pohnout, abychom jej již neuznávali za svrchovaného Pána vesmíru nebo přestali nejprve hledat drahocenné věci jeho mesiášského království. Máme „ducha slávy“, ano Božího ducha, který nám pomáhá vzdorovat démonským „inspirovaným výrokům“, jimiž jsou všechny národy vedeny k „válce velikého dne Boha, všemohoucího“, k Armageddonu. (Zjev. 16:13–16; 19:19–21) Držíme se pouze „inspirovaných výroků“ Božího slova, Bible. Dáváme se jimi vést. Proto působí na náš život Jehovův duch, který inspiroval proroky ke psaní Bible. Chrání nás, abychom nebyli ovlivněni „duchem světa“. — 1. Kor. 2:12.
23. Jaký hlas necháme nyní všude zaznívat a pro koho se ostatek zachovává čistý jako panna?
23 S úctou necháváme zaznívat hlas „ducha a nevěsty“ po celé zemi. Poznali jsme, kdo je „nevěsta“. Je to sbor duchem zplozených učedníků, kteří byli zasnoubeni pro manželství nebeskému ženichovi Ježíši Kristu. Dnes je na zemi zastoupen pomazaným ostatkem, který nyní již brzy bude spojen s Kristem v nebi. Proto ostatek třídy „nevěsty“ se nedopouští náboženského smilstva s vládci země jako Velký Babylón. Členové této třídy se nemíchají do politiky a neuzavírají přátelství se světem, chtějí svou panenskou čistotu zachovat pro nebeského ženicha, Ježíše Krista, kterého všude oznamují jako nebeského krále, vládnoucího po Boží pravici. — Zjev. 17:5, 18; 21:2–14, 21–24; Jak. 4:4.
24. Co rozumíme „duchem“ ve Zjevení 22:17?
24 O naší době čteme ve Zjevení 22:17: „A duch a nevěsta dále říkají: ‚Přijď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ „Duch“, o němž se zde mluví, je Jehovova účinná síla, která je slyšet v inspirovaných výrocích obsažených v biblických proroctvích. Tento duch působí v ostatku třídy „nevěsty“.
25. Kdo uposlechl pozvání „ducha“ a „nevěsty“ a ke komu přišli, aby si vzali „vodu“, která utišuje žízeň?
25 Jsou dnes lidé, kteří naslouchají pozvání „ducha“ a „nevěsty“? Ano, a to zvláště od roku 1935, kdy ostatek třídy „nevěsty“ poznal, kdo je „velký zástup“ ve Zjevení 7:9–17. Na základě božského poznání opustilo již tisíce lidí, žíznících po „vodě života“, Velký Babylón, který se podobá suché pustině. Odvrátili se od „rozbitých světských cisteren“, které nemohou udržet opravdu životodárnou vodu. Přišli prostřednictvím Ježíše Krista, nebeského ženicha, „k Jehovovi Bohu, k prameni živé vody“, k „prameni života“. — Jer. 2:13; Žalm 36:9; 36:10, KB.
26. V jakém díle se připojil „velký zástup“ k ostatku třídy „nevěsty“ a k čemu to vedlo?
26 Členové „velkého zástupu“, kteří byli duchovně občerstveni „vodou života“, připojili se k ostatku třídy „nevěsty“ a dále zvou druhé. Tím stále vzrůstá tento „velký zástup“. Jehova vložil svého ducha na členy „velkého zástupu“ a ti se nestydí, jsou-li tupeni pro jeho jméno nebo pro jméno Kristovo. Dobré poselství je kázáno ve stále větším rozsahu ostatkem a „velkým zástupem“. Tak se oznamuje božské opatření, jímž poslušní lidé dostávají příležitost žít věčně pod Božím královstvím na zemi proměněné v ráj. „Dobré poselství“ bude na celém světě dále kázáno až do konce přítomného systému věcí, který je ještě stále ovládán „drakem“, „šelmou“ a „falešným prorokem“.
27. a) Jak jen se dá vysvětlit, že oznamování království mohlo být prováděno na celém světě? b) Vzhledem k čemu tedy máme zasívat, chceme-li získat věčný život?
27 Celosvětové oznamování „dobrého poselství o království“ je skutečně zázrakem. Jak se dá vysvětlit tento zázrak? Je pouze jedno vysvětlení: svatý duch působil a stále ještě působí. Bůh nechává působit svého ducha proto, aby — jak bylo předpověděno — dobré poselství o království bylo kázáno na celé obydlené zemi všem národům na svědectví, dříve než přijde konec. Ani lidé ani démoni nejsou s to působit proti Božímu duchu. Protože je nezvratné božské pravidlo, že ‚co člověk zasije, také sklízí‘, nechceme již zasívat vzhledem ke svému zkaženému tělu, ale k Božímu svatému duchu. Když vzhledem k duchu zasíváme, budeme od tohoto ducha nakonec sklízet věčný život v Božím novém pořádku. (Gal. 6:7, 8) Díky Jehovovi Bohu skrze Krista za to, že jeho duch obzvláště působí v naší době, kdy jej tak nutně potřebují všichni lidé milující spravedlnost a pokoj!