Co tím moudrý muž myslel?
Proč je moudré vyvarovat se extrémů
NEDOKONALÍ lidé mohou velmi snadno ztratit rovnováhu a začít zastávat extrémní názory. Proto dal král Šalomoun radu: „Nestaň se příliš spravedlivým ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení? Nebuď příliš zlý ani se nestaň pošetilým. Proč bys měl zemřít, když není tvůj čas? Je lepší aby ses chopil toho jednoho, ale neodtahuj ruku ani od druhého, neboť kdo se bojí Jehovy, vyjde s tím vším.“ — Kaz. 7:16–18.
Člověk, který je přespříliš spravedlivý, stará se většinou zbytečně o nezávažné věci. Dělá například velkou spornou otázku z věcí, které jsou čistě lidským postupem nebo způsobem jednání a o nichž není nic psáno v Bibli. Když vidí, že někdo projevuje nějakou laskavost nebo jedná milosrdným způsobem, může namítat, že nebyla zachována určitá „forma“. Velmi se podobá farizeům, kteří se neradovali nad úlevou, kterou Ježíš poskytl v sabatu utlačovaným lidem, ale hněvali se a vyvozovali z toho, že Boží Syn přestoupil celý Zákon tím, že v tom dni uzdravil. (Mar. 3:1–6; Luk.14:1–6) Lidé, kteří jsou přespříliš spravedliví, často neuvažují o tom, co by bylo milosrdné, laskavé, nebo co by někomu mohlo pomoci. Jdou až do krajnosti v uplatňování pravidel. Jestliže je podle jejich názoru porušeno nějaké pravidlo, neuvažují o žádných jiných okolnostech. — Srovnej Matouše 12:2–7; 23:23; Římanům 14:1–4, 10.
Ti, kteří jsou přespříliš spravedliví, mohou jít ve svém sebezapření tak daleko, že škodí svému zdraví. Jednají proti zdravé radě zapsané v Kolossenským 2:20–23: „Proč se tedy dále podřizujete nařízením, jako byste žili ve světe: ‚Neber ani neochutnávej ani se nedotýkej‘, pokud jde o věci které jsou všechny určeny ke zničení tím, že se spotřebují, podle lidských příkazů a učení? Právě tyto věci mají vskutku zdání moudrosti a v samolibém způsobu uctívání a zdánlivé pokoře, přísném zacházení s tělem, ale nemají cenu v boji proti uspokojování těla.“
Jak řekl Šalomoun, člověk, který je přespříliš spravedlivý, je rozhodně v nebezpečí, že si způsobí zpustošení‘. Může si přivodit fyzickou, myšlenkovou nebo citovou zkázu ukvapenou horlivostí nebo extrémním sebezapíráním. A co je ještě horší: Svým nelaskavým postojem může přijít o Boží přízeň a požehnání.
Potom podle Šalomounových slov existuje člověk, který se ukazuje jako „nadměrně moudrý“, neboť se snaží zapůsobit na druhé svou moudrostí. Stává se z něho kritik a vyvolává dojem, jako by měl lepší porozumění než kdokoli jiný. Má povýšený názor na svoje schopnosti, a to jej často vede k tomu, že se vměšuje do záležitostí jiných lidí a bez vyzvání jim nabízí řešení jejich problémů. Časem se druhým odcizuje a ostatní se ze všech sil snaží se mu vyhnout. Časem se také může ukázat, že jeho rada nebyla tak dobrá, a může být obviněn, že způsobuje zbytečné těžkosti.
Aby nikdo neztratil rovnováhu a neměl nesprávný názor na pravou spravedlnost a moudrost, Šalomoun dále varuje, abychom se nestali ‚příliš zlými‘. Všichni musíme samozřejmě připustit, že nedokonalost je něco skutečného. Apoštol Jan napsal: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích,‘ svádíme sami sebe a pravda není v nás.“ (1. Jana 1:8) Proto se musíme smířit s tím, že hřešíme v mnoha ohledech. Měli bychom však dávat pozor na to, abychom snadno nepřešli nějakou chybu a abychom se pak neomlouvali slovy: „Vždyť jsem přece hříšník.“ Můžeme se radovat ze života, ale měli bychom při tom dávat pozor, abychom neztratili všechny zábrany. Kdo si myslí, že zákon a kárání pro něj neplatí, jedná jako pošetilý člověk a připravuje si neštěstí. Kdo jedná bezuzdně, může se dostat do vážných problémů a může dokonce i předčasně zemřít.
Jak je možno vyhnout se takovým škodlivým extrémům? Důležité je mít bázeň před Jehovovu, zdravou úctu ke stvořiteli. Tato bázeň zdržuje člověka před nesprávným jednáním, a také podněcuje k vyrovnanému způsobu života, bez extrémů. Ten, kdo se bojí Boha, snaží se být spravedlivý a moudrý, ale dává pozor, aby nebyl přespříliš úzkostlivý a nedával moudrost na odiv. Protože se zdravým způsobem těší ze života, extrémisté jej snad odsuzují, jako by jednal nesprávně, stejně jako Ježíše Krista neprávem označovali jako pijana a poživačného člověka. — Mat. 11:19.
Takový svědomitý, vyrovnaný člověk však ve skutečnosti dává přísně pozor na své chování a nedopouští se špatnosti. Bohabojný člověk zůstane ušetřen problémů a těžkostí, jaké mají ti, kteří nedbají směrnice (1.) ‚nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý‘ a (2.) ‚nebuď příliš zlý‘. Takovým způsobem se podle Šalomounova doporučení ‚chopí toho jednoho, ale neodtáhne ruku ani od druhého‘. Chopí se spravedlnosti, ale nebude tak přemrštěný, že by určoval sobě i jiným neuskutečnitelná měřítka nebo že by se zříkal pravého potěšení ze života.