Podrobnosti dějin, které byly předem zapsány
DOVEDEŠ si představit, že by byl někdo schopen zapsat předem všechny podrobnosti dějin? Ten, kdo by to chtěl udělat, by stěží mohl počítat s tím, že se jeho zápisy budou shodovat se skutečností. Ale jak je tomu, jestliže nejvyšší Bůh inspiruje lidi, aby předpověděli události staletí předem? V tom případě můžeme očekávat, že se věci stanou přesně tak, jak bylo řečeno. Dá se to říci i o biblických proroctvích?
Prostě žasneme, když pozorujme, jak se podrobnosti těchto proroctví splnily. Poskytují přesvědčivý důkaz, že Bible je Boží slovo.
V jedenácté kapitole Danielovy knihy najdeme pozoruhodný příklad pro dějiny předem zapsané. Zpráva byla Danielovi zjevena „v prvním roce Dárea Médského“, tedy asi v roce 538 př. n. l. (Dan. 11:1) Ale splnění toho, co se Daniel dozvěděl, překrývá období mnoha staletí. Podívejme se na tu část proroctví, která se splnila během asi 300 let.
Danielovi bylo řečeno: „Hle, proti Persii povstanou ještě tři králové,a čtvrtý nahromadí ještě větší bohatství než všichni ostatní. A jakmile se stane silný, ve svém bohatství, všechno pozdvihne proti království řeckému.“ (Dan. 11:2) Povšimněme si, že se neříká nic o konci médo-perské říše. Proroctví pouze ukazuje, že čtvrtý král bude usilovat o boj proti Řecku. Kdo tedy byli tito čtyři perští králové?
První král byl Cýrus Veliký, druhý Kambýsés (II.) a třetí Dáreios I. (Hystaspés). V proroctví není vzata v úvahu zcela krátká vláda Gautamy,který se zmocnil trůnu, protože se vydával za Smerdise Bardiju,Kambýsova bratra. Čtvrtý král byl Xerxes I., Zřejmě Asverus z Ester 1.1.
Xerxes I. skutečně ‚všechno pozdvihl proti království řeckému‘, tj. proti společenství nezávislých řeckých států. Řecký historik Hérodotos,který žil v 5. století př. n.l., napsal, že žádná výprava se co do velikosti s ní nemohla srovnat.“ (Kniha VII., odst. 20) V dějinách Hérodotos pokračuje: „Celé asijské loďstvo čítalo 517 610 mužů. Pozemní vojsko mělo 1 700 000 mužů a k tomu 80 000 jezdců. Ještě musím připočítat arabské jezdce na velbloudech a lybijské na vozech; těch počítám asi 20 000. Celý počet námořního a pozemního vojska činil tedy 2 317 610 mužů.“ (Kniha VII. odst. 184) Přes podporu tohoto nesmírného válečného soustrojí utrpěl Xerxes I. porážku.
ALEXANDR VELIKÝ A ROZDĚLENÍ JEHO ŘÍŠE
Proroctví se pak soustřeďuje na Řecko. Zní: „A jistě povstane mocný král [Alexandr, první syn Filipa Makedonského] a bude vládnout s rozsáhlým panstvím a činit podle své vůle. A když povstane, jeho království bud rozbito a rozděleno ke čtyřem větrům nebes, ale ne jeho potomstvu, ani podle nadvlády, se kterou on panoval.“ — Dan. 11:3, 4.
Tato slova se splnila, když se Alexandr (III.), Veliký stal neomezeným vládcem ohromného území rozkládajícího se od Jaderského moře na západě až do Indie na východě. Po jeho smrti se nepodařilo jeho potomkům, aby se prosadili jako králové. Jak jeho legitimní syn Alexandr IV., tak i jeho nelegitimní syn Héraklés byli během čtrnácti let po smrti jeho otce zavražděni. Brzy přešla říše, kterou Alexandr III. vybudoval, na jeho čtyři generály: 1. Seleukos (I.) Nikátor, 2. Kassandros, 3. Ptolemaios Lágos (Ptolemaios I. Sóter), 4. Lýsimachos. Tak bylo království „rozděleno ke čtyřem větrům nebes“.
PTOLEMAIOS I. A SELEUKOS I.
Vládnoucí domy založené oběma generály Seleukem I. a Ptolemaiem I. měly větší vliv na zemi Danielova lidu než druhé. To je zřejmě důvod, proč proroctví obrací více pozornosti na vývoj v jejich oblastech. Čteme dále: „A král jihu se stane silným, dokonce jeden z jeho knížat; a on [Seleukos I.] nad ním [Ptolemaios I.] získá převahu a jistě bude vládnout s rozsáhlým panstvím, větším než vládní moc onoho.“ — Dan. 11:5.
Po smrti Alexandra Velikého dostal Ptolemaios I. Egypt a sousední území. Protože Egypt ležel jižně od země Danielova lidu, hrál Ptolemaios úlohu „králem jihu“. Předtím byl jedním z „knížat“ Alexandra Velikého, jedním z nejschopnějších generálů. Ale „král severu“,Seleukos I., měl „vládnout s rozsáhlým panstvím, větším než vládní moc“Ptolemaios.
Hebrejskému původnímu textu může být rozuměno i tak, že Seleukos I.byl „Kníže“ „krále jihu“. To se shoduje s historickými skutečnosti. Po smrti Alexandra Velikého sloužil Seleukos jako nadporučík pod Perdikkem, který se později pokusil vpadnout do Egypta. Seleukos vedl vzpouru proti svému představenému a Perdi byl zavražděn.Jako odměnu za účast na pádu Perdikově dostal Seleukos babylónskou satrapii. Pak se spojil s Antigonem I. v jeho boji proti Eumenovi. Antigonos však nedůvěřoval Seleukovi, a proto na něj vyvíjel nátlak. Seleukos prchl do Egypta a sloužil v následující válce proti Antigonovi jako velitel egyptského loďstva. Porážka Antigonova syna u Gázy v roce 312 př. n. l.umožnila Seleukovi návrat do Babylóna. Nakonec se území Seleukova panství tak rozšířilo, že bylo větší než Ptolemaiovo. Tak se stal ten,který sloužil pod Ptolemaiem jako velitel, větší než jeho představený.
BERENÍKÉ A JEJÍ MSTITEL
„Na konci nějakých let,“ pokračuje proroctví, „se spolu spojí, a dcera krále jihu dokonce přijde ke králi severu, aby bylo učiněno spravedlivé uspořádání. Ona si však nezachová sílu své paže; a nebude trvat on ani jeho paže; a bude vydána, ona i ti, kteří ji přivedli,a ten, který způsobil její narození, a ten, který ji tehdy učinil silnou.“ — Dan. 11:6.
Tento díl proroctví se začal splňovat, když vládli Ptolemaios II. jako„král jihu“ a Antiochos II. jako „král severu“. To je vidět ve srovnání s dějinami. V díle Encyclopaedia Britannica (11. vyd., sv. XXIV, str.604) čteme: „Kolem [roku] [př. n. l.] byl uzavřen mír mezi Antiochem a Ptolemaiem II., Antiochos zapudil svou manželku Laodíké a oženil se s Bereníké, dcerou Ptolemaia, ale [r.] 246 [př. n. l.] opustil Antiochos Bereníké a nezletilého syna v Antiochii a žil opět společně s Laodíkév Malé Asii. Laodíké jej otrávila a vyhlásila za krále svého syna Seleuka II. Kalliníka (vládl [r.] 246–227 [př. n.l.]),zatímco její stoupenci odstranili v Antiochi Bereníké a jejího syna.
Jak naznačuje proroctví, byl uzavřen sňatek, kterým Bereníké, „dcera krále jihu“, se stala manželkou „krále severu“. Ale smrt jejího otce Ptolemaia II. ji oloupila o nutnou podporu, „sílu své paže“. Podlehla sokyni Laodíké. Ani její manžel Antiochos II. nevydržel, ale zemřel jedem. Proto „jeho paže“ neboli moc také nemohla „trvat“. Později byla Bereníké „vydána“, to jest usmrcena; stejně tak její nezletilý syna zdá se, že i její služebníci, kteří ji provázeli, když byla přiváděna z Egypta jako nevěsta „krále severu“.
Kdo pomstí smrt Bereníké a jejího syna? Proroctví odpovídá: „A jeden z výhonků jejích kořenů [jejích rodičů] jistě povstane ve svém postavení a přijde k vojenské moci a přijde proti pevnosti krále severua jistě proti nim bude jednat a získá převahu.“ (Dan. 11:7) Jako tento „výhonek“ se prokázal Ptolemaios III., bratr Bereníké, který provedlúspěšné polní tažení proti Seleukovi II., následníku Antiocha II.
Podivuhodné splnění těchto proroctví jistě dokazuje, že pocházejí od Boha. Tvoří část přesvědčujícího důkazu, že Bible je Boží slovo. Kromě toho je proroctví ujištěním pro nás, že žádná část inspirovaných písem nezůstane nenaplněna. To by nás mělo povzbudit, abychom přesně poznali biblická proroctví, a byli tak jisti, že žijeme v souladu s Boží vůlí,abychom mohli mít podíl na požehnáních, která jsou zaslíbena v jeho prorockém Slově.