„Velký Král“ ukázňuje lidského krále

KDO je ten „velký král“? Nikdo jiný než Jehova, nebeský Bůh. (Mat. 5:35) A kdo je lidský král, jehož ukázňuje? Král David. O tom, jak velký Král ukázňuje krále Davida, je psáno v Druhé knize Samuelově. Tato kniha popisuje asi 40 let Davidova života, od doby, kdy se jeho vlastní kmen chystá učinit jej králem, až těsně před dobu, kdy dal prohlásit za krále nad celým Izraelem svého syna Šalomouna.a

Zpráva o Davidově kralování skutečně ukazuje, že Jehova Bůh stále vedl Davida ke kázni. David však na to vždy reagoval správně, ať již toto ukázňování bylo ve formě ústního poučení nebo přísného potrestání za chyby nebo hříchy, jichž se dopustil. — Srovnej Židům 12:5, 11.

Na začátku Druhé Samuelovy vidíme Davida, jak truchlí nad smrtí krále Saula a svého blízkého, věrně oddaného přítele Jonaty. Dále se David dotazuje, co má dělat a Jehova mu říká. aby šel do judského města Hebronu. David tam poslušně jde a je pomazán za krále nad kmenem Juda. Ale Abner, velitel izraelské armády, prohlásil za krále nad zbytkem Izraele Saulova syna Izbozeta. To vede k občanské válce, která trvá několik let, až se Abner staví na stranu Davidovu a zbytek Izraele s ním vyjadřuje Davidovi věrnost. Když David vládl sedm a půl roku nad Judou, je nyní pomazán za krále nad všemi 12 kmeny Izraele. David dobývá Jeruzalém, který byl v držení Jebuzitů, a činí jej hlavním městem. — 2. Sam. 1:1 až 5:10.

David se dále ptá Jehovy, jak by měl postupovat, a dosahuje nových úspěchů ve válkách s Filištíny. Touží po tom, aby svatá truhla smlouvy, symbol Boží přítomnosti, byla přenesena do Jeruzaléma. Je však veden ke kázni, protože nepostupoval způsobem, který přikázal Bůh; Bůh zabíjí jednoho z mužů, kteří se toho účastnili, protože se neoprávněně dotkl truhly. Za velkého jásání dává David nést truhlu smlouvy po zbytek cesty do Jeruzaléma správným způsobem, totiž na ramenou levitských kněží. David považuje za nevhodné, aby truhla byla nadále ve stanu, zatímco on sám žije v paláci, a proto touží vystavit pro ni chrám. Ale Jehova mu říká, že tento chrám vystaví jeho syn, protože on sám je mužem války a krveprolévání. Jehova sám však vystaví Davidovi dům, totiž dynastii, která bude trvat věčně. Tento svůj slib splnil Bůh ve svém Synu, Ježíši Kristu, Davidovu potomku. — 2. Sam. 5:11 až 7:29; Luk. 1:30–33.

David dále vítězně bojuje proti nepřátelům Izraele. Ale jednou na jaře, místo aby odešel do bitvy, zůstává David doma. Tehdy se dostává do styku s Betsabé, manželkou Uriáše, jednoho ze svých vynikajících bojovníků. Betsabé otěhotní, selhávají Davidovy snahy zakrýt nevěru, a proto se David zasazuje o to, aby její manžel padl v bitvě, a bere si Betsabé za manželku. — 2. Sam. 8:1 až 11:27.

Tento způsob jednání však vyvolá velkou nelibost Jehovovu. Posílá k Davidovi proroka Nátana, aby Davida přísně napomenul; David přiznává svou vinu a činí pokání. Velmi však za svůj hřích trpí. Prorocký rozsudek zní, že od jeho domu nikdy neodstoupí meč. Nejprve umírá jeho syn, který byl zplozen v cizoložství. Potom se jeden z Davidových synů Amnon, zamiluje do své nevlastní sestry Tamar, znásilňuje ji a pak ji zavrhuje. Její vlastní bratr Absolon vyčkává na příležitost a potom Amnona zabíjí. Sotva se smířil se svým otcem Davidem, začíná se spiknutím, aby získal přízeň lidu a odlákal jej od Davida. Absolon vyvolává vzpouru a jeho otec i s velkou domácností je nucen uprchnout z Jeruzaléma. David je skutečně za své hřích veden ke kázni a přísně napomínán. Jehova řídí věci tak, že Absolonova vojska jsou poražena. Potom následuje něco z Davidovy psané poezie, z čehož většina je také v Žalmu 18. — 2. Sam. 12:1 až 20:26; 22:1 až 23:7.

Ještě jednou se David dopouští vážné chyby a je za ni ukázňován. Přikazuje, aby bylo podniknuto sčítání, ačkoli jeho vojenský velitel Joab má proti tomu námitky. Sotva to učinil, má výčitky svědomí. Ale je již pozdě. David si má vybrat ze tří trestů a vybírá si mor. Když vidí jak jeho lid umírá jako mouchy, modlí se: „Jsem to já, kdo zhřešil, a jsem to já, kdo jednal nesprávně; ale tyto ovce — čeho ty se dopustily?“ Přináší Jehovovi oběť, a rána se zastavuje. Touto událostí kniha končí. — 2. Sam. 24:1–25.

Druhá Samuelova skutečně vypráví, jak velký Král, Jehova, vedl ke kázni svého služebníka, krále Davida. Je chvályhodné, že David se nikdy nedopouštěl vzpoury a nesvaloval vinu na někoho jiného, jako to činil Adam, Eva a král Saul. David měl správné srdce, přijímal kázeň. Nikdy nečteme, že by se dopustil dvakrát téže chyby. Jeho vláda byla úspěšná v tom, že až do konce měl Boží přízeň a že jej Bůh používal, aby se hranice Izraele rozšířily do té míry, jak to Bůh ustanovil. David rozhodně dal znamenitý příklad v tom, jak bychom měli reagovat na kázeň, bez ohledu na to, v jaké je formě. — Žid. 12:5–11.

[Poznámka pod čarou]