„Služebníci našeho Boha“ průkopnicky razí cestu životně důležitému dílu obnovy
„A skutečně se postaví cizinci a budou pást vaše stáda drobného dobytka, a cizinci budou vašimi zemědělci a vinaři. A vy, vy budete nazýváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha.“ — Izaiáš 61:5, 6.
1. Oč se dnes usilovně snaží státní úředníci a s jakým rozpoložením?
STÁTNÍ úředníci se podíleli na velké přestavbě, kterou bylo nutné vykonat po 1. světové válce. Mnohé z toho, co společně obnovili, bylo opět zničeno daleko ničivější válkou v letech 1939–1945. Opět byla nutná přestavba, ještě v daleko větším měřítku. Dnes se tito veřejní služebníci usilovně snaží zachránit věci před pádem do stavu, který by nebylo možné napravit. Vládní úřady stojí před neřešitelnými problémy.
2, 3. a) Jaké daleko důležitější dílo obnovy jiného druhu pokračovalo přesto, že vypukla 2. světová válka? b) Jak to bylo názorně předpověděno u Izaiáše 61:4–6?
2 V poválečném roce 1919 však začalo daleko důležitější dílo obnovy jiného druhu. Ačkoli přišla ničivá 2. světová válka, toto dílo pokračovalo odhodlaně a nezadržitelně. Bylo to duchovní dílo obnovy, které mělo takovou podporu, jakou nikdy neměly úřady lidských vlád. Je pravda, že podle slov v Římanům 13:4 vyšší moci tohoto světa slouží jako Boží veřejní služebníci, dokonce i k dobru křesťanů. Ale ti, kteří razí cestu dílu duchovní obnovy, jsou Božími veřejnými služebníky vyššího řádu. Dílo, jemuž měli razit cestu tito služebníci, předpověděl Boží inspirovaný prorok Izaiáš:
3 „A znovu vystaví místa, která byla dlouho zpustošena; pozvednou i zpustošená místa z dřívějších dob a jistě obnoví vypleněná města, místa zpustošená z generace na generaci. A skutečně se postaví cizinci a budou pást vaše stáda drobného dobytka, a cizinci budou vašimi zemědělci a vinaři. A vy, vy budete nazýváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha. Budete, lidé, jíst bohatství národů.“ — Iz. 61:4–6.
4. V které době změny se mělo uskutečnit Izaiášovo proroctví a jak a kde to naznačil Ježíš Kristus?
4 Obnovovatel z prvního století, Ježíš Kristus, ukázal, kdy se mělo začít splňovat toto Izaiášovo proroctví. Čas měl nadejít tehdy, až se zhroutí staletí starý národ a začne být vytvářen lepší národ. Nový národ měl být vytvářen z učedníků Ježíše Krista, kteří byli zplozeni Božím duchem. Měl to být duchovní izrael. Ale jak Ježíš Kristus naznačil dobu, kdy se má splnit výše citované Izaiášovo proroctví? Učinil to tehdy, když citoval ze slov, která vedou k tomuto proroctví, a použil těchto slov sám na sebe. Ježíš tehdy navštívil synagógu ve svém domovském městě Nazaretě, někdy po pasach roku 30 n. l. Povstal, aby četl. Rozvinul svitek Izaiášova proroctví k místu, které je nyní označeno jako kapitola 61, a četl část prvních dvou veršů. Potom řekl svým posluchačům: „Tento text Písma, který jste právě slyšeli, se dnes naplnil.“ — Luk. 4:16–21.
5, 6. a) Podle kterého překladu citoval řecky píšící dějepisec Lukáš Ježíšův výrok z Izaiáše? b) Jak zní Izaiáš 61:1–3 v původním hebrejském textu?
5 Lukáš, dějepisec, který zaznamenal tuto událost, uvedl Ježíšův citát z Izaiášova proroctví tak, jak se čte podle řeckého překladu Septuaginta. Ale jak zní toto proroctví v původním hebrejském textu, který jistě četl Ježíš jako palestinský Žid? Hebrejský text zní:
6 „Duch svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych oznámil dobré poselství mírným. Poslal mne, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, abych provolal svobodu těm, kteří jsou v zajetí, a široce otevřel oči i vězňům; abych provolal Jehovův rok dobré vůle a den pomsty našeho Boha; abych těšil všechny truchlící; abych pověřil ty, kteří truchlí nad Siónem, abych jim dal pokrývku hlavy místo popela, olej jásání místo zármutku, plášť chvály místo sklíčeného ducha; a budou nazýváni velké stromy spravedlnosti, pěstování Jehovovo, aby byl okrášlen.“ — Iz. 61:1–3.
7. Jaká slova o obnově pak následovala?
7 Potom následují slova o dílu obnovy: „A znovu vystaví místa, která byla dlouho zpustošena; pozvednou i zpustošená místa z dřívějších dob a jistě obnoví vypleněná místa, místa zpustošení z generace na generaci.“ — Iz. 61:4.
8. Jaké osoby zde měly být v době, kdy se mělo plnit proroctví, jak se měly cítit a proč bylo naléhavé věnovat jim pozornost?
8 Povšimněme si, že v době, kdy se má splnit Izaiášovo proroctví, mají zde být „mírní“, lidé „se zlomeným srdcem“, lidé, „kteří jsou v zajetí“, a také „vězňové“ a ti, „kteří truchlí nad Siónem“. Těm měla být nutně věnována potřebná pozornost. Čas k tomu dozrál, protože ta doba byla nazývána „Jehovův rok dobré vůle“. Příchodem toho, který byl pomazán „duchem svrchovaného Pána Jehovy“, měl být zahájen tento rok Jehovovy dobré vůle. Po tomto symbolickém „roce“ měl následovat „den pomsty našeho Boha“. Tak se dílo duchem pomazaných zvěstovatelů osvobození a svobody stalo skutečně velmi naléhavým.
9. Jakou změnu oznámil Ježíš svému posluchačstvu v Nazaretě a jak dali najevo, že nejsou natolik „mírní“, aby přijali „dobré poselství“?
9 Ježíš změnil své pozemské zaměstnání. Do svých 30 let byl tesařem v galilejském Nazaretu. Tam byla synagóga, v níž Ježíš četl tato významná slova Izaiášova proroctví. Změnu svého zaměstnání oznámil svému nazaretskému posluchačstvu, když skončil čtení Izaiáše 61:1, 2 a řekl: „Tento text Písma, který jste právě slyšeli, se dnes naplnil.“ Pak to ukázal tím, že pronesl biblický proslov, o němž si jeho krajané pomysleli, že by jej bývalý tesař nikdy nemohl pronést. Slyšeli, že se Ježíš stal lékařem. Proto chtěli, aby ‚uzdravil sám sebe‘ tím, že by uzdravoval ve svém vlastním „domovském území“ lidi ze svého vlastního města. Ježíš pomocí biblických příkladů ukázal, proč to neudělá. To je velmi popudilo a chtěli jej zabít. Působivě dokázali, že nejsou natolik „mírní“, aby přijali „dobré poselství“. — Luk. 4:21–30.
10. Při které příležitosti byl Ježíš pomazán svatým duchem?
10 Přestože se Ježíš ve svém domovském městě setkal s takovým zacházením, šel dále přímo vpřed, aby splnil účel svého pomazání „duchem svrchovaného Pána Jehovy“. Předtím, na podzim roku 29 n. l. , opustil Nazaret a šel k řece Jordánu, aby jej tam pokřtil Jan, syn kněze Zachariáše. Jakmile Ježíš vystoupil z vody, v níž byl pokřtěn, viděl Jan Křtitel svatého ducha sestupujícího na Ježíše v podobě holubice. Současně slyšel z nebe Jehovův hlas, který řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:13–17; Luk. 3:21, 22; Jan 1:29–34) Týž duch přiměl Ježíše, aby se uchýlil na čtyřicet dnů do judské pustiny.
11. Proč měl Ježíš stále tohoto ducha pomazání, když mluvil v nazaretské synagóze?
11 Po těchto čtyřiceti dnech, kdy se Ježíš postil a rozmlouval se svým Otcem Jehovou, mu satan ďábel předložil tři pokušení. Kdyby byl Ježíš těmto pokušením podlehl, byl by ztratil ducha, jímž byl pomazán. Odolal však pokušiteli a zachoval si tak duchovní pomazání. Stále je tedy měl, když pronášel svou řeč v nazaretské synagóze. — Mat. 4:1–13; Luk. 4:1–21.
12. Vzhledem k tomu, co se stalo v zemi Židů od roku 537 př. n. l. , jaké otázky vznikají ohledně Židů v době, kdy byl pomazán Ježíš?
12 K Ježíšovu pomazání svatým duchem v roce 29 n. l. došlo 565 let po vysvobození Ježíšova lidu z babylónského zajetí v roce 537 př. n. l. a po jeho návratu do zpustošené vlasti, do judské provincie. ‚Obnovili vypleněná města‘ v zemi, včetně Jeruzaléma, jehož chrám byl obnoven. ‚Pozvedli i zpustošená místa‘, která byla sedmdesát let pustá, a změnili zem v něco, co se podobalo ráji. Při třech slavnostech Židů se Sión neboli Jeruzalém hemžil milióny ctitelů. Proč tedy v době, kdy byl pomazán Ježíš, měli zde být nějací Židé neboli Izraelité se zlomeným srdcem? Proč tu měli být ti, „kteří jsou v zajetí“? Proč „vězňové“? Proč měl někdo ‚truchlit nad Siónem‘? Proč tu měli být nějací chudí, ponížení, „mírní“, kteří by potřebovali „dobré poselství“? Proč mělo být něco takového v roce 29 n. l.?
TI, KTEŘÍ POTŘEBOVALI „DOBRÉ POSELSTVÍ“, OSVOBOZENÍ A ÚTĚCHU
13. Do jakého zajetí se dostali židovští „vězni“, když byli propuštěni z Babylóna a vrátili se domů?
13 Bylo to následkem duchovního stavu, do něhož se dostal izraelský národ. Je pravda, že Jehova vykonal „den pomsty“ na babylónské říši, jejíž vládcové odmítli ‚otevřít cestu domů. . . zajatcům‘. (Iz. 14:17; Jer. 50:15, 28; 51:6, 11, 36) Když se tito židovští „zajatci“ potom vrátili zpět do své vlasti, nedostali se do pout modlářství s doslovnými rytými obrazy. Dostali se však do většího zajetí, totiž do náboženského systému judaismu. Byl to systém ovládaný předpisy a tradicemi lidí, věcmi, které učinily neplatným Zákon a přikázání Jehovy Boha. Oficiální znalci Písma a farizeové získali v tomto náboženském systému vynikající postavení. Zaslepovali lid vzhledem k pravdě, když jim brali „klíč poznání“, bránili jim vstoupit do Božího království a na prostý lid nakládali těžká břemena, jichž by se sami nedotkli. — Luk. 11:52.
14. Proč v Ježíšově době měl ostatek Židů ‚truchlit nad Siónem‘?
14 Tito vůdci judaismu vedli také jako slepí vůdcové zaslepené Židy cestou, která měla končit v propasti zničení národa. Řídili věci tak, aby Sión neboli Jeruzalém odmítl skutečného Mesiáše, Ježíše, a aby byl Ježíš usmrcen na kůlu, jako by byl nějakým falešným Kristem. Tito náboženští vůdci udržovali Jeruzalém v takovém stavu, že byl stále vrahem proroků a kamenoval ty, které mu poslal Bůh. (Mat. 23:1–37) Potřebovali tedy „mírní“ z takového národa, aby jim bylo řečeno „dobré poselství“? Potřebovali ti, kteří byli „v zajetí“, aby jim byla ohlášena svoboda? Byli tu nějací „zajatci“, kteří potřebovali, aby jim byly ‚široce otevřeny oči‘ tím, že by byli vyvedeni z vězení náboženské temnoty? Byl Sión neboli Jeruzalém jako středisko uctívání Jehovy v takovém nábožensky zpustošeném stavu, že by byl skutečně důvod truchlit nad ním? Ano, bylo tomu tak! A pomazaný Ježíš viděl, že mezi Židy existoval ostatek takových „truchlících“.
15. Jakým způsobem sloužil Jan Křtitel jako průkopník a jak se Ježíš stal průkopníkem života a záchrany?
15 Ježíš učinil to, co potřebovali tito truchlící, tito „zajatci“, tito „vězňové“, tito chudí „mírní“. Potěšil tyto truchlící tím, že jim kázal dobré poselství o „nebeském království“, a kromě toho léčil nemocné, a dokonce křísil mrtvé. (Mat. 4:17; 11:4–6) Ale ti, kteří truchlili nad Siónem, měli dostat ještě větší útěchu a svobodu. K tomu došlo Ježíšovou smrtí, vzkříšením a tím, že vstoupil do nebe, aby Bohu předložil hodnotu své oběti, která smiřuje hřích. Ježíš tím splnil biblická proroctví, jež se vztahovala na něj, a stal se průkopníkem života a záchrany pro ty, kteří přijali jeho životodárnou službu. Jan Křtitel předcházel Jehovova Mesiáše a připravoval cestu, a proto také Jan může být označen jako průkopník. (Luk. 1:76, Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem, 1950) Ježíš však učinil více než Jan, aby razil cestu životu a záchraně.
16. Jak nazval Petr v jeruzalémském chrámě Ježíše podle Moffattova překladu Skutků 3:15?
16 Bylo tomu tak, jak to apoštol Petr odvážně řekl Židům v jeruzalémském chrámu několik týdnů po Ježíšově vystoupení do nebe: „Zabili jste průkopníka života. Ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých, jak o tom my [Petr a Jan] můžeme vydat svědectví.“ — Sk. 3:15, Moffatt.
17. Jak podle Skutků 5:31 nazvalo dvanáct apoštolů Ježíše před jeruzalémským sanhedrinem?
17 Později dvanáct apoštolů Ježíše Krista vydalo svědectví před jeruzalémským sanhedrinem, který se tehdy skládal ze saduceů, farizeů a znalců Písma a nesl vinu krve: „Bůh jej pozvedl na svou pravici jako našeho průkopníka [řecky: archegós] a zachránce, aby Izraeli udělil pokání a prominutí hříchů.“ — Sk. 5:31, Moffatt.
18, 19. Jak nazval Ježíše apoštol Pavel v Židům 2:10 a 12:2?
18 Když hebrejský apoštol Pavel psal ostatku Hebrejců (Židů), kteří přijali Ježíše jako Mesiáše neboli Krista a stali se Božími duchovními syny, řekl: „Bylo totiž vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož existuje všechno, tím, že přivádí mnoho synů ke slávě, učinil průkopníka [archegós] jejich záchrany dokonalým skrze utrpení.“ — Žid. 2:10, Revidovaný standardní překlad; také Moffatt.
19 Také čteme: „Hledíme na Ježíše, průkopníka [archegós] a zdokonalovatele naší víry, který pro radost, jež mu byla předložena, snesl kříž, pohrdl pohanou a byl posazen na pravici Božího trůnu.“ — Žid. 12:2, RS; Mo.
20. Jak se Ježíš stal „průkopníkem. . . naší víry“ a také jejím zdokonalovatelem?
20 Podle toho se Ježíš pro své učedníky stal „průkopníkem“, průkopníkem života, průkopníkem záchrany, průkopníkem naší víry. Uskutečnil stovky biblických proroctví, jež se vztahovala na Mesiáše neboli Krista. Tak uvedl do naší víry v Jehovu Boha nový a velmi důležitý prvek. Stal se průkopníkem ucelené víry, kterou nyní mají křesťané. Proto je právem označován jako „průkopník. . . naší víry“. (Žid. 12:2, RS; Gal. 3:24, 25) Současně v Ježíši Kristu dosahuje svého zdokonalení a vyvrcholení naše víra ohledně Jehovova Mesiáše. Víra Židů, kteří zavrhli Ježíše Krista a drželi se pouze mojžíšovského Zákona, zůstala neúplná.
„VELKÉ STROMY SPRAVEDLNOSTI“
21. Když se Ježíš po svém vzkříšení objevoval svým učedníkům a potěšoval je, jak velký duchovní růst měli potom zažít?
21 Ježíš Kristus se během čtyřiceti dnů po svém vzkříšení mnohokrát objevil svým učedníkům, aby podpořil jejich víru. Potěšoval ty, kteří truchlili nad Mesiášem, v něhož doufali. Co se stalo s těmi, které vzkříšený Ježíš Kristus potěšil? Podle proroctví u Izaiáše 61:1–3 pomazaný Ježíš jim měl dát „pokrývku hlavy místo popela, olej jásání místo zármutku, plášť chvály místo sklíčeného ducha“. Proto měli zažít duchovní růst, takže měli být nazýváni „velké stromy spravedlnosti, pěstování Jehovovo, aby byl okrášlen“.
22. Jak máme rozumět v Izaiášově proroctví slovům „pokrývka hlavy“, „popel“, „olej“ a „plášť “ a jak se tyto výrazy hodily na učedníky po letnicích?
22 Není nám řečeno, zda někdo z Ježíšových apoštolů nebo učedníků si sypal popel na hlavu nebo chodil v pytlovině. Je zřejmé, že prorocké výrazy „pokrývka hlavy“, „popel“, „olej“ a „plášť “ byly míněny obrazně. Když se Ježíš objevoval po svém vzkříšení, rozhodně se změnily pocity učedníků ohledně této věci. A potom v den letnic svrchovaný Pán Jehova použil svého Syna Ježíše Krista, aby vylil na očekávající učedníky v Jeruzalémě svatého ducha. Jako projev vylitého ducha se nad jejich hlavami vznášely zázračné ohnivé plameny. Byl to pouze dočasný projev, a nebyla to trvalá „pokrývka hlavy“, jaká byla předpověděna v Izaiášově proroctví. Spíše byly jejich hlavy korunovány radostí z božského schválení, jako je radost kněžského ženicha v den svatby. (Iz. 61:10) Bylo to, jako by jim byl na hlavy vylit utišující olej, který je osvěžoval tak, že jásali. Zmizel sklíčený duch a podle chvalořečení Jehovovi Bohu mohli být poznáni jako podle „pláště chvály“. Pozorovatel toho, co bylo vidět o letnicích, řekl: „Slyšíme je, jak mluví našimi jazyky o nádherných Božích věcech.“ — Sk. 2:1–11.
23. a) Cestu jakému dílu průkopnicky razil Ježíš pro své učedníky? b) K jaké činnosti byli učedníci pověřeni tím, že byli Ježíšovým prostřednictvím pomazáni?
23 Co z toho všeho pozorujeme dnes? Skutečnost, že v souladu s vlastním pomazáním Ježíš Kristus razil cestu dílu obnovy pro ty, kteří se stali jeho učedníky. Jehova jej použil, aby vylil svatého ducha na své pokřtěné učedníky a aby tak tito příjemci svatého ducha se sami stali osobami, které svrchovaný Pán Jehova pomazal duchem. (2. Kor. 1:21; 1. Jana 2:20, 27) Nyní byli také pověřeni, aby hlásali „dobré poselství“ „mírným“ v izraelském národě, aby oznamovali svobodu zajatcům a vysvobození vězňům a aby potěšovali všechny, kteří truchlili nad Siónem. Tak mohli pomáhat jiným, které potěšovali a osvobozovali, aby jásali nad „Jehovovým rokem dobré vůle“ a aby Boha chválili za to, že je znovu přivedl do své přízně a služby prostřednictvím svých pomazaných.
24. Jak bylo po letnicích ozdobeno duchovní území Ježíšových učedníků podobně, jako byl ozdoben ráj, a kdo tím měl být okrášlen?
24 Po vylití ducha se těmto pomazaným dařilo ve světě jinak. Nebyli již jako křehké rostliny, které by byly zvadlé nedostatkem výživy, ale začali se podobat „velkým stromům spravedlnosti“, které mohl vypěstovat pouze Jehova skrze Krista a jimž mohl dát vzrůst. Původní „ráj radosti“ člověka byl okrášlen stromy různého druhu. (1. Mojž. 2:7–9) Ale od letnic Jehova pěstoval „velké stromy“ na duchovním území svého oddaného lidu, který předtím jejich nepřátelé ničili a pustošili. Takovými obraznými „velkými stromy“ byli oddaní, pevní, nepohnutelní křesťané, kteří se přímo stavěli za Jehovovu spravedlnost. On, jejich pěstitel, byl „okrášlen“ jejich přítomností v nově založeném křesťanském sboru.
25. Jakou povinnost dostali ti, kteří byli o letnicích pokřtěni, a v jakém díle měli sloužit jako průkopníci?
25 V den letnic se kromě původního sboru asi 120 učedníků stali pomazanými ještě tisíce jiných, když činili pokání, přijali Mesiáše a dali se pokřtít ve vodě z rukou dvanácti apoštolů. (Sk. 2:37–42) Také ti dostali povinnosti, spojené s tím, že byli skrze Krista pomazáni Jehovovým duchem. Jejich vůdce, Ježíš, razil pro ně průkopnicky cestu, aby získali zdokonalenou víru a život a záchranu. Stali se „služebníky našeho Boha“. (Iz. 61:6) V tomto postavení nyní museli průkopnicky razit cestu ještě dalším, kteří chtěli získat vztah k Bohu a být s ním smířeni skrze Krista. (2. Kor. 5:20) Tak mohli mít radostný podíl na Božím díle obnovy.