Druh přinášeného ovoce, který oslavuje Boha
1. Co naznačil Jehova slovy u Ezechiele 15:1–5 o pravém účelu vinné révy?
JAKÝ je ve skutečnosti účel vinné révy? Je tomu již dávno, co se Pěstitel první vinné révy na to ptal svého proroka Ezechiela: „Synu člověka, v jakém ohledu se liší keř révy od každého jiného stromu, letorost, který se objevil mezi lesními stromy? Bere se z něho tyč, s níž se koná nějaká práce? Nebo z něho dělají lidé věšák, aby na něj věšeli všelijaké náčiní? Hle, když je neporušený, neužívá se k žádné práci.“ (Ezech. 15:1–5) Ano, protože hlavním účelem vinné révy je přinášet ovoce, lahodná zrnka, z nichž se dělá víno. — Soud. 9:13.
2. S jakým úmyslem vybíral Ježíš v souladu s účelem révy apoštoly jako „ratolesti“? (Jan 15:16)
2 Víno hrálo svou úlohu i při oslavě posledního Ježíšova pasach s apoštoly. Po večeři vyřkl své podobenství o „pravé révě“ a „ratolestech“. S ohledem na to řekl svým jedenácti věrným apoštolům: „Nevyvolili jste mne, ale já jsem vás vyvolil a ustanovil, abyste dále šli a neustále přinášeli ovoce a aby vaše ovoce zůstalo; aby o cokoli požádáte Otce [Pěstitele révy] v mém jménu [vzhledem k tomu, že přinášíte ovoce], vám to dal.“ — Jan 15:16.
3. Proč se réva včas prořezává a jaké poučení to poskytuje každé vděčné „ratolesti“ „pravé révy“?
3 Vinná réva se každý rok prořezává, aby nesla co nejvíce ovoce. Podobně řekl Ježíš o duchovní „vinici“: „Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce. . . Nezůstane-li někdo ve spojení se mnou, je vyvržen jako ratolest a uschne; a lidé posbírají ty ratolesti a hodí je do ohně a jsou spáleny.“ (Jan 15:2, 6) Jaké poučení nám to dává? Jestliže někdo z nás je „ratolestí“ na duchovní „révě“ a cení si své přednosti, jistě si nepřeje, aby byl odřezán. Přiměje ho to, aby nesl ovoce — mnoho ovoce!
OVOCE
4. Co je „ovoce“, jak naznačuje Izaiáš 5:7?
4 Co však je tím ovocem? Ovoce, zrnka vína, neznázorňuje učedníky Kristovy. Ratolesti znázorňují duchem zplozené učedníky. Písmo však naznačuje, co znázorňuje ovoce přinášené ratolestmi. Když například Jehova srovnával starý Izrael s vinicí, uváděl ovoce, na které čekal. Řekl: „Vinice Jehovy vojsk je totiž izraelský dům a muži z Judeje jsou sadbou, kterou měl rád. A stále doufal v soud, ale hle, přestoupení zákona, a ve spravedlnost, ale hle, výkřik [jako ten ze starověké Sodomy].“ — Iz. 5:7; 1. Mojž. 18:21; 19:13.
5. Jaké závažnější věci Božího zákona zanedbávali náboženští vůdcové Ježíšových dnů a co učili jako nauky?
5 Jako část ovoce předobrazné izraelské „vinice“ očekával Jehova, Pěstitel, soud (včetně práva) a spravedlnost, opak porušování zákona a pohoršlivého chování. Soud a spravedlnost nebyly v Izraeli ani za Ježíšových dnů. Krátce před tím, než byl v Jeruzalémě umučen, řekl pokryteckým znalcům Písma a farizeům: „Dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale nedbáte na závažnější věci Zákona, totiž právo, milosrdenství a věrnost.“ (Mat. 23:23) O přestupování Božího zákona Ježíš řekl: „Tak jste [farizeové a znalci Písma] učinili Boží slovo neplatným pro své ústní podání.“ „Učí jako nauky lidské příkazy.“ — Mat. 15:6, 9.
6, 7. a) Jaké ovoce by se mělo očekávat na „ratolestech“ „pravé révy“ jako v případě přirozeného Izraele a jak by se mělo projevovat? b) Jakými dvěma způsoby cizoložil Izrael za Jeremiášových dnů?
6 Soud a právo, milosrdenství, věrnost, spravedlnost, dodržování a ne překrucování Božího zákona, to vše bylo částí ovoce, které Jehova očekával od předobrazné izraelské „vinice“. Chtěl-li být důsledný, měl snad na „ratolestech“ „pravé révy“ očekávat jiné ovoce? Jistě ne! Ovoce, které vyžaduje jako ozdobu „ratolestí“, jsou osobní vlastnosti podobné Kristovým. Ale k ovoci patří víc než jen zahálející osobnost.
7 Vyžaduje se také aktivní vyjádření rysů osobnosti! Za doby proroka Jeremiáše například Jehova vyjádřil zklamání nad ovocem, které mu přinášela předobrazná izraelská „vinice“. Řekl: „Ležela jsi roztažená na každém vysokém pahorku a pod každým bujným stromem a oddávala ses prostituci. Já však jsem tě předtím pěstoval jako ušlechtilou červenou révu, všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně změnila v zakrnělé výhonky cizokrajné révy?. . . Jak můžeš říkat: ‚Já jsem se neposkvrnila. Nechodila jsem za Baaly‘?“ (Jer. 2:20–23) Jiná část ovoce, které Jehova očekával od předobrazné izraelské „révy“, byla mravní čistota a výlučná oddanost jemu. Ale místo aby našel na ratolestech takové ovoce, nalezl Jehova smilstvo a cizoložství u jednotlivých Izraelitů a také duchovní cizoložství u celého národa, který vytvářel přátelské svazky s okolními pohanskými národy. — Srovnej Jakuba 4:4.
8. Jak Izraelité neprokazovali Jehovovi výlučnou oddanost?
8 A navíc, místo aby výlučně uctívali Jehovu jako svého smluvního Boha, chodil národ modloslužebně za Baalovými obrazy a uctíval je. Skutečně, „zrna“ „révy“ předobrazného Izraele byla ‚zrna sodomská‘, takže jejich „hrozny“ byly hořké. Ovoce izraelské révy stejně jako ovoce staré Sodomy obsahovalo homosexualitu. (5. Mojž. 32:32) Nežádoucí ovoce bylo v opaku k tomu, co si Bůh přeje.
9. Jak se musí „ratolesti“ „pravé révy“ zdržovat duchovního cizoložství, i když to způsobí nenávist světa?
9 Bůh, který se nemění, si na „ratolestech“ své „pravé révy“, Ježíše Krista, nepřeje žádný druh takového ovoce. Proto se duchovní izraelité královské třídy musí zachovávat mravně čistí. Nesmí se dopouštět duchovního cizoložství tím, že by se činili přáteli světa. Je od nich vyžadována výlučná oddanost Jehovovi jako Bohu. Co na tom, jestliže je svět nenávidí, když přinášejí takové ovoce? „Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ To řekl Ježíš svým jedenácti věrným apoštolům v noci, v níž ho Jidáš Iškariotský zradil. — Jan 15:19.
10. a) Jaké ovoce oddělenosti a neposkvrněnosti musí přinášet „ratolesti“ „pravé révy“ a co se proto od nich očekává? b) Jakou škodu utrpěl izraelský národ, protože nepřinášel tento druh ovoce?
10 Tím, že nejsou částí tohoto světa a zdržují se jeho politiky a sporů, přinášejí ovoce čistoty a neposkvrněnosti od světa. Toto ovoce musí charakterizovat ty, kteří patří k Jehovově organizaci představované jeho Synem Ježíšem Kristem, „pravou vinnou révou“. Takoví lidé musí projevovat nepodmíněnou oddanost Božímu království v rukou Ježíše Krista. To vyžaduje jejich otevřené uznání a přijetí Božího Syna jako dlouho zaslibovaného Mesiáše neboli Krista. Ovoce tohoto druhu nepředložila Ježíši Mesiáši předobrazná „réva“ přirozeného Izraele. Nepřinášela „ovoce“ Božího království. To jí přineslo velkou škodu, protože Boží království jí bylo odňato a bylo dáno duchovnímu Izraeli, národu, který ponese požadované ovoce. (Mat. 21:43) Tento nový národ byl vytvořen z „ratolestí“, které dokázaly jednotu s „pravou révou“ tím, že nezavrhly Ježíše Mesiáše, jako to učinil židovský národ, ale otevřeně jej přijaly a kráčely v jeho šlépějích.
11. a) Proč je podle proroctví u Matouše 24:14 zapotřebí víc než jen ‚přijmout Ježíše do srdce‘? b) Který rys „pravé révy“ je závazný pro révové „ratolesti“?
11 To tedy zahrnuje víc než jenom uznat a přijmout Mesiáše do srdce, ‚přijmout Ježíše do srdce‘, jak říkají evangelisté křesťanstva. Je nutné to potvrdit a vyjádřit veřejnými skutky. (Řím. 10:10) Je zapotřebí osobní účast na splňování Ježíšova proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:14) Jestliže oddaná, pokřtěná, duchem pomazaná „ratolest“ na Kristově „révě“ se činně neúčastní na předpověděném díle, jak potom může přinášet „ovoce“ Božího království? Závazným rysem v tomto ohledu je, že jsou „ratolestmi“ na tom, kdo byl první pomazán duchem svrchovaného Pána Jehovy, aby kázal dobré poselství o království. (Iz. 61:1–3; Luk. 4:16–21) Jaký je kmen „révy“, takové by měly být i jeho „ratolesti“, které sají mízu.
12. V jakém rozsahu musí být splňován Matouš 24:14 od roku 1914 a na kom spočívá odpovědnost za kázání „dobrého poselství“ v takové míře?
12 Proroctví u Matouše 24:14 mělo částečné splnění v prvním století n. l. , od Ježíšova vstoupení na nebe a objevení se v Boží přítomnosti až do roku 70 n. l. , kdy Římané zničili Jeruzalém. Ale toto splnění předstínilo úplné splnění proroctví od roku 1914. Na konci časů pohanů, na podzim toho roku, se zrodilo v nebesích Boží mesiášské království. Vzhledem k tomu, že má být celkem 144 000 „ratolestí“ v úloze spoludědiců s Ježíšem Kristem, dnes, více než 19 století po tom, kdy na Kristově „révě“ začaly růst první „ratolesti“, je pouze malý ostatek „ratolestí“ naživu a přináší „ovoce“ Božího království. (Zjev. 7:4–8; 14:1–3) Na tomto ostatku tedy spočívá odpovědnost, aby dal kázat „toto dobré poselství“ po celé zemi, aby je slyšely všechny národy.
13. Přinášením jakého ovoce ze strany ostatku byl oslavován Ježíšův Otec po celé zemi?
13 Přinášení ovoce poslušnosti vzhledem k příkazu kázat mělo za následek oslavení Jehovy Boha. Právě tak to Ježíš řekl pro povzbuzení svých „ratolestí“: „Můj Otec je oslaven tím, že neustále přinášíte mnoho ovoce a osvědčujete se jako moji učedníci.“ (Jan 15:8) Přinášel ostatek „ratolestí“ „mnoho ovoce“ v době konečného splňování Matouše 24:14? Podíváme-li se do zpráv, které jsou po ruce od poválečného roku 1919, musíme říci, že ano! Přinášením „ovoce“ byl Jehova Bůh oslavován po celé zemi.
VE SPOJENÍ S „RÉVOU“
14. Jak ukázal Ježíš u Jana 15:4–6, že nezrušitelné spojení s ním je pro ostatek „ratolestí“ nutné, aby přinášel mnoho ovoce?
14 Nezrušitelné spojení „ratolestí“ s Kristovou „révou“ bylo nutné, aby mohlo být za bouřlivých dob od vypuknutí světové války v roce 1914 přinášeno tolik ovoce. Na ostatek plodných „ratolestí“ se jistě hodila Ježíšova slova: „Zůstaňte ve spojení se mnou [pravou vinnou révou] a já ve spojení s vámi. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama o sobě, nezůstává-li na vinné révě, tak nemůžete ani vy, jestliže nezůstanete ve spojení se mnou. Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve spojení se mnou, a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce; protože nemůžete činit vůbec nic odděleni ode mne. Nezůstane-li někdo ve spojení se mnou, je vyvržen jako ratolest a uschne; a lidé posbírají ty ratolesti a hodí je do ohně a jsou spáleny.“ — Jan 15:4–6.
15. a) Kdyby mu apoštolové nebyli věrni, k čemu by je nikdy nebyl ustanovil? b) Proč nemohl ostatek vystoupit na podporu Společnosti národů a zároveň zůstat ve spojení s „pravou révou“?
15 Ježíš Kristus by neustanovil tyto „ratolesti“ pro nebeské království, kdyby nezůstaly věrné i v těžkostech. (Luk. 22:28–30) Aby si uchovali pomazání duchem svrchovaného Pána Jehovy, museli zůstat ve spojení s ním, kmenem „révy“. Jinak by jim jejich budoucí místo v Božím království bylo odňato. (Zjev. 3:5, 11) Když v roce 1914 skončily časy pohanů a bylo zjeveno, že se v nebi zrodilo Boží království, co byl tedy povinen dělat ostatek pomazaných „ratolestí“? Věrně pozdravovat oslaveného Ježíše Krista jako Božího dosazeného mesiášského krále! Jestliže měli zůstat ve spojení s ním, nikdy se jej nemohli zříci ve prospěch lidmi vytvořené náhražky právoplatného království nad celou zemí, jakou byla Společnost národů. Pokud zůstali ve spojení s ním, nepřerušil on spojení s nimi.
„VELKÝ ZÁSTUP“ ZE ZJEVENÍ 7:9–17
16. a) Jak ovlivnila druhá světová válka vztah „velkého zástupu“ k ostatku révových „ratolestí“? b) Ke komu se připojil „velký zástup“, pokud šlo o Spojené národy, a proč?
16 Během posledních čtyř let života Společnosti národů jako mírové organizace se začal tvořit předpověděný „velký zástup“ mužů a žen, kteří se radovali z ovoce království, jež bylo předkládáno ratolestmi „pravé révy“. Kruté utiskování a zkoušky, kterými trpěli za druhé světové války pro společenství s pomazaným ostatkem, je nepřinutily, aby se rozešli s nositeli „ovoce“ království. Věděli, že mají-li být věrni Králi dosazenému na trůn, který je „pravou révou“, znamená to též věrnost k jeho „ratolestem“, jeho duchovním bratrům. (Mat. 25:31–40) Společně s Kristovými „bratry“ odmítli přijmout obnovenou organizaci pro světový mír a bezpečí v podobě Spojených národů. Místo aby se zastávali obnovené náhražky Jehovova mesiášského království, dále kázali jako Jehovovi svědkové spolu s ostatkem dědiců království.
17. a) Až dojde v obrazném smyslu k bydlení pod „révou“, pod kterou „révou“ si přeje bydlet „velký zástup“ na zemi? b) Pod jakou „révou“ bydleli předtím?
17 Pokud jde, obrazně řečeno, o bezpečné bydlení pod vlastní révou a fíkovníkem, čemu dává „velký zástup“ přednost? Přeje si bydlet pod „pravou vinnou révou“ a jejími „ratolestmi“, protože ty zastupují Jehovovo království pod Kristem. (Mich. 4:1–4) Než poznali dobré poselství o Jehovově zřízeném království pod Ježíšem Kristem, „pravou révou“, bydleli pod jinou révou — pod „révou země“. (Zjev. 14:19) Jaká je to réva? Je to celosvětová politická organizace, jejímž prostřednictvím se lidští vládci snaží udržet světové panství, a tak soutěží s Jehovovým mesiášským královstvím.
18. Proč naléhaly „ratolesti“ „pravé révy“ na „velký zástup“, aby vyšel zpod „révy země“?
18 Plodné „ratolesti“ „révy“, kterou zasadil Jehova, naléhaly na „velký zástup“, aby vyšel zpod „révy země“. Již nemají mít účast na jejích jedovatých, smrtonosných hroznech a vínu. Proč? Protože tato réva je odsouzena k zániku jak je předpověděno ve Zjevení 14:18–20:
„A ještě jiný anděl se vynořil od oltáře a měl moc nad ohněm. A zavolal silným hlasem na toho, který měl ostrý srp, a řekl: ‚Přilož svůj ostrý srp a shromáždi hrozny révy země, protože jeho zrna uzrála.‘ A anděl vrhl svůj srp na zem a shromáždil révu země a uvrhl ji do velkého vinného lisu Boží zuřivosti. A vinný lis byl šlapán za městem a z vinného lisu vyšla krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stádií.“
Jde tu o spor jedné symbolické révy s druhou, protože oslavený Ježíš Kristus, který je „pravá vinná réva“, drtí nepřátelskou révu, „révu země“. „Koně“, použití ke šlapání v hlubokém vinném lisu 200 mil dlouhém, jsou váleční koně Ježíše Krista a jeho andělských vojsk. — Zjev. 19:11–15.
19. a) Proč není ‚vinný lis Boží zuřivosti‘ připraven pro duchovní „vinici“? b) Proč by bylo pro „velký zástup“ škodlivé, kdyby zanášel do vinice věci jako „trní a plevel“?
19 ‚Vinný lis Božího hněvu‘ je připraven na protikřesťanskou „révu země“. A naopak, od té doby, co Bůh obnovil ostatek duchovních izraelitů ve své přízni v poválečném roce 1919, nepociťuje „zuřivost“ proti této symbolické nebo duchovní „vinici“. Dohlížel na „vinici“ duchovního Izraele, aby ji učinil plodnou ke své slávě. Není v ní místo pro věci podobné trní a plevelu, které by bránily a ubíraly na její plodnosti. (Luk. 6:44) Proto i „velký zástup“, který se nyní připojil k Jehovově „vinici“, nesmí chtít do této úrodné „vinice“ zanášet nevhodné věci, jako je trní a plevel. To by uškodilo „velkému zástupu“, protože Jehova ve svém nezměnitelném předsevzetí učinit duchovní „vinici“ dokonale úrodnou by bojoval proti „trní a plevelu“. Rozdupal by je a pak by je spálil jakoby ohněm. — Iz. 27:4.
20. Jaký vztah k Jehovovi by měl hledat „velký zástup“ a k jaké písni opěvující „vinici“ by se měl připojit?
20 Nyní je čas, aby „velký zástup“ uzavřel mír s Jehovou a zmocnil se jeho „pevnosti“ neboli zásobárny jeho síly, aby se tak posilnil k činění toho, co se Bohu líbí. Je časové, aby měl na mysli slova písně, kterou je nyní opěvována „vinice“ duchovního Izraele: „V ten den zpívejte: ‚Vinice šumivého vína! Já, Jehova, ji ochraňuji. Každý okamžik ji budu zavlažovat. Aby k ní nikdo neobracel pozornost, budu ji ochraňovat dokonce ve dne v noci. Nemám vztek. Kdo mi dá v bitvě trní a plevel? Budu na něco takového stoupat. Současně něco takového zapálím. Jinak ať se on zmocní mé pevnosti, ať se mnou uzavře mír; mír ať se mnou uzavře!‘ V přicházejících dnech Jákob zakoření, Izrael ponese květy a skutečně vzejde; a naplní prostě povrch úrodné země výtěžkem.“ — Iz. 27:2–6.
21. a) V jakém rozsahu musí projevit plodnost ostatek duchovního Jákoba neboli Izraele? b) Co ukazuje, že Jehova pro něj učinil půdu úrodnou?
21 Nyní je ten „den“ pro ostatek duchovního Jákoba neboli Izraele, aby ukázal plodnost tím, že naplní povrch země životodárným výtěžkem. Jehova učinil půdu úrodnou po celé zeměkouli. Statisíce odpověděly na svědectví o království vydávané ostatkem a ve více než 200 zemích vytvořily „velký zástup“, který zdraví Jehovu jako svrchovaného Pána a Ježíše Krista jako toho, kdo byl ustanoven jako král nad celou zemí. — Zjev. 7:9–17.
22. K čemu vedla s ohledem na Boha plodnost ostatku „ratolestí“ „pravé révy“ a k čemu vedla také plodnost „velkého zástupu“?
22 Ovoce přinášené „ratolestmi“ „pravé révy“ opravdu oslavuje Jehovu Boha, Pěstitele. Výsledek jejich křesťanské práce, „velký zástup“, přináší slávu Bohu, který zasadil a vypěstoval tak velkolepou královskou „révu“ a její ratolesti. „Velký zástup“ se učí ze skutků plodné „révy“ a jejích „ratolestí“ a vyhýbá se vší neplodnosti. Jeho členové se snaží být plodní v pěstování všech vlastností božské osobnosti i v tom, že je k Jehovově slávě činně vyjadřují a projevují.