Papež ve Spojených národech — posel naděje?

NA POZVÁNÍ generálního tajemníka Kurta Waldheima navštívil papež Jan Pavel II. loňského 2. října Spojené národy. Celkem strávil ve Spojených státech 7 dní a zastavil se v Bostonu, New Yorku, Filadelfii, Des Moins, Chicagu a Washingtonu. Když jeho motorizovaný doprovod projížděl, katolíci i nekatolíci usilovali o to, aby alespoň zahlédli statného, devětapadesátiletého papeže.

I ve Spojených národech, kde jsou návštěvy slavných osob běžné, vzbudil papežův příjezd mimořádný zájem. Jeho proslov k všeobecnému shromáždění byl hlavním bodem jeho americké návštěvy. O této řeči napsal „New York Post“: „Přimlouval se za nový začátek, zdravé vyhlídky a oživení naděje.“

Vytvořilo jeho poselství základ pro obnovené naděje? K jakému zdroji pro řešení lidských problémů obrátil pozornost?

ZASTÁNCE SPOJENÝCH NÁRODŮ

O Spojených národech papež řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou vždy nejvyšší tribunou míru a spravedlnosti, pravým dílem svobody národů i jednotlivců v jejich touze po lepší budoucnosti.“

Ve svém 62 minutovém proslovu se papež ani jednou nezmínil o Ježíši Kristu nebo o Království. Není to překvapující, když přijal titul „náměstek Kristův“? Tato okolnost je zvláště podivná vzhledem k tomu, že Bible označuje království Ježíše Krista — ne Spojené národy — za Boží prostředek, který má přinést zemi mír. Domníváš se, že snaha papeže, aby se vyhnul urážce nekřesťanů a ateistů ve Spojených národech, ospravedlňuje takové opomenutí?

OZNAČENÍ LIDSKÝCH POTŘEB

Papež však poukázal na skutečné potřeby lidské rodiny, které se ještě neřeší. Například mluvil o „strašné nerovnoměrnosti mezi vysoce bohatými jednotlivci . . . a většinou, skládající se z chudých nebo opuštěných, kteří nemají potravu a možnost práce a vzdělání a jsou ve velkém množství odsouzeni k hladu a nemocem“.

Papež zdůraznil, že tato situace potřebuje nápravu. „Není tajemstvím,“ řekl, „že propast, která dělí menšinu neobyčejně bohatých od většiny nemajetných, je vážným příznakem v životě každé společnosti.“ Ukázala však papežova vlastní církev svým příkladem, jak může být dosaženo spravedlivého rozdělení nebo vyrovnání zdrojů?

Papež Jan Pavel II. poukázal také na potřebu ochrany „náboženské svobody a svobody svědomí“. Všichni milovníci spravedlnosti jistě mohou souhlasit s papežem, když řekl: „Je to otázka nejvyšší důležitosti, aby se . . . všechny lidské bytosti v každém národě a zemi skutečně radovaly ze svých plných práv pod jakýmkoli politickým režimem nebo systémem.“ Ale dává církev sama příklad, že se zastává náboženské svobody pro všechny?

Když vyzdvihoval jinou nutnou lidskou potřebu, opakoval Jan Pavel II. slova papeže Pavla VI. pronesená na zasedání Spojených národů před 14 lety: „Žádná válka. Již nikdy válku.“ Je jistě zapotřebí skončit s válkami a s přípravami na válku! A opět, jaký příklad dala katolická církev v tomto ohledu?

Právě několik dní předtím, než mluvil ve Spojených národech, byl papež na návštěvě v Irsku, kde katolíkům řekl: „Prosím vás na kolenou, abyste se odvrátili od cesty násilí a vrátili se k cestám míru . . . Další násilí v Irsku pouze strhne do zkázy zemi, o níž tvrdíte, že ji milujete, a zničí hodnoty, o nichž tvrdíte, že si jich vážíte.“

Můžeme očekávat, že návštěvy Jana Pavla II. v Irsku a Spojených státech pomohou vyřešit vážné problémy, kterým čelí lidstvo? Dala církev, kterou sám reprezentuje, příklad, jak se vypořádat s lidskými potřebami, které on označil? Soudíme-li podle způsobu, jak milióny lidí vyšly, aby jej viděly a slyšely, jistě jej mnozí považují za posla naděje. Ale je jím opravdu? Ať odpoví skutečnosti.