Mohou být ženy „Božími služebníky“?

DNES stojí stále více žen na kazatelnách protestantských církví. V některých kostelech káží ženy ze stejné kazatelny jako jejich manželé. Mnohé jeptišky vyžadují, aby katolická církev dala povolení k ordinaci žen za duchovní nebo za kněze. Papež však zatím jejich přání nevyhověl.

Bez ohledu na to, co tomu říká lidská moudrost nebo jaký je náš vlastní sklon nebo čemu my dáváme přednost, bude pro všechny upřímné následovníky Ježíše Krista rozhodujícím činitelem „moudrost, která přichází shora,“ a je vyjádřena v Božím slovu. — Jak. 3:15–17.

Boží slovo ukazuje, že Ježíš Kristus vytvořil precedenční případ, když vybral za dvanáct apoštolů a sedmdesát zvěstovatelů evangelia jen muže. (Mat. 10:1–4; Luk. 10:1) Apoštol Pavel se přidržel tohoto precedenčního případu a omezil jmenování starších (a služebních pomocníků) ve sborech na muže. (1. Tim. 3:1–13; Tit. 1:5–9) Timoteovi připomněl: „Nedovoluj ženě, aby vyučovala, ani aby měla moc nad mužem, ale aby byla v tichosti.“ — 1. Tim. 2:12.

Z jiných biblických textů je však zřejmé, že toto omezení platí pouze uvnitř sboru. Že mimo sborové shromáždění ženy mohou být kazatelkami, zvěstovatelkami, služebnicemi „dobrého poselství“, to vyplývá z proroctví u Joela 2:28, 29. Apoštol Petr ukázal, že toto proroctví se splnilo v den letnic, když řekl: „,A v posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat. . .; a dokonce na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha, a budou prorokovat.‘“ Ano, o letnicích padl svatý duch jak na muže, tak i na ženy. — Sk. 1:14, 15; 2:1–4, 17, 18.

S tím souvisí i slova u Izaiáše 61:6, kde je ve výňatku řečeno: „A vy, vy budete nazýváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníci našeho Boha.“ Toto proroctví se poprvé splnilo, když se ve starověku židovští vyhnanci vrátili jako národnostní skupina neboli lid z Babylóna. Na základě skutečností je však možné v souladu se slovy v Římanům 15:4 rozeznat, že tato slova se v dnešní době splňují na duchovních izraelitech. (Gal. 6:16) a Během první světové války byli v duchovním zajetí „Velikého Babylóna“ a krátce poté byli vysvobozeni, při symbolickém pádu této světové říše falešného náboženství.

Jestliže se toto proroctví o obnově splňuje v nové době, koho pak zahrnuje pojem „Boží služebníci“ ve vznešeném nebo svatém smyslu? Omezuje se jen na starší a služební pomocníky neboli „diákony“ ve sboru? Zřejmě nikoli. Ve staré době toto proroctví platilo na všechny Židy, kteří se jako národnostní skupina neboli lid vrátili z Babylóna. Také dnes je možné toto proroctví použít na všechny duchovní izraelity, kteří vyšli z novodobého Babylóna, na muže i ženy, staré i mladé — ano, bez ohledu na věk a pohlaví, přirozeně za předpokladu, že „slouží Bohu“.

Znamená to, že se označení „Boží služebníci“ dnes vztahuje jen na pomazaný duchovní ostatek? Ne, protože tento výraz se může použít i na „velký zástup“ „jiných ovcí“, který dnes pomáhá ostatku. To vyplývá z mnoha biblických textů, jež se vztahují na tyto „jiné ovce“. — Jan 10:16; Zjev. 7:9.

Například Izaiáš 43:10–12 nejprve platil na přirozené Izraelity, které Jehova Bůh vysvobodil z Egypta a učinil svými svědky. Dnes se tento biblický text vztahuje na duchovní izraelity, které Jehova vysvobodil ze satanovy organizace a učinil je Jehovovými svědky. Důkaz, že tento výraz nelze omezovat jen na pomazaný ostatek duchovního izraele, je možné vidět v tom, že dnes je více než 2 milióny Jehovových ctitelů, kteří mají pozemskou naději a skutečně vydávají svědectví o svém Bohu, Jehovovi.

ŽENY JAKO BOŽÍ SLUŽEBNÍCI

Ano, všichni Bohu oddaní pokřtění křesťané, bez ohledu na pohlaví nebo věk, mohou být zvěstovateli, kazateli, služebníky Božími, „služebníky“ ve vznešeném neboli svatém smyslu — pokud to dokazují svým způsobem života a vydáváním svědectví. Apoštol Pavel napsal v Římanům 16:1, 2: „Doporučuji vám Fébé, naši sestru, jež je služebnicí sboru, který je v Kenchrejích, abyste ji přivítali v Pánu způsobem, který je hodný svatých, a abyste jí byli nápomocni v jakékoli věci, v níž by vás snad potřebovala, protože ona sama se také prokázala jako obhájkyně mnohých, ano mne samotného.“ Pavel zřejmě mluvil o něčem, co bylo více než jen službou v hmotném ohledu. Mluví o něčem, co souvisí s mluveným slovem, o křesťanské službě. Fébé však nebyla jmenována jako služební pomocnice, protože Jehova Bůh neučinil skrze Pavla žádné opatření k tomu, aby ženy zastávaly takový úřad.

Ve svém dopise křesťanskému sboru ve Filippech se Pavel zmiňuje o Evodě a Syntychéně jako o ženách, „které se mnou zápasily bok po boku za dobré poselství [zřejmě kázaly a učily dobrému poselství o Božím království] společně s Klimentem, jako i s mými ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života“. — Fil. 1:2, 3.

Nesmíme také přehlédnout Priscillu, manželku Akvily. Je o ní často zmínka, většinou dokonce před jejím manželem. (Sk. 18:2, 18, 26; Řím. 1:3; 1. Kor. 16:19; 2. Tim. 4:19) Když výmluvný Apollo přišel do Efezu a bylo zřejmé, že potřeboval další poučení, ‚Priscilla a Akvila ho vzali k sobě a oni oba mu přesněji objasnili Boží cestu‘. — Sk. 18:26, „Meziřádkový překlad království“.

Několik soudů ve Spojených státech uznalo ženy, které se jako svědkové Jehovovi účastnily veřejného evangelizačního díla, jako „náboženské služebníky“. Například ve sporu Vermont proti Greavesové (1941) Nejvyšší soud státu Vermont prohlásil, že Elva Greavesová je „ordinovanou náboženskou služebnicí sekty nebo skupiny, která je známa pod jménem ‚svědkové Jehovovi‘“.

MLADÍ BOŽÍ SLUŽEBNÍCI

Podobná zásada může být uplatněna na mladé křesťany. I když rozhodně nemohou sloužit ve sboru jako jmenovaní služebníci, jejich věk jim nebrání v tom, aby byli kazateli neboli zvěstovateli „dobrého poselství“, Božími služebníky. Ježíš ve dvanácti letech dokázal, že je schopen ‚sloužit‘ Božím slovem. (Luk. 2:46–50) Samuel se stal „Božím služebníkem“, když byl ještě „chlapec“. (1. Sam. 2:11, viz též „Ekumenický překlad“; „KB“.) A tak i dnes se někteří oddali Bohu a dali se pokřtít v době dospívání nebo i dříve, a tím, že horlivě při každé příležitosti káží dobré poselství, a také svým chováním dokazují, že jsou skutečně Boží služebníci. — 2. Tim. 2:22; Kaz. 12:1.

„SVATÁ SLUŽBA“

Ježíš určil pravidlo, že tvrzení člověka musí být posuzováno podle jeho skutků. Prohlásil: „Díla sama, která konám, svědčí o mně, že mne poslal Otec.“ (Jan 5:36) Podle stejného pravidla je možné služebníky Boží (neboli „služebníky“ ve vznešeném smyslu), které vysílá Bůh, ať jsou to muži nebo ženy, mladí nebo staří, poznat podle jejich služby pro zájmy království, podle jejich svaté služby pro Jehovu, jejich Boha. — Mat. 4:10; Řím. 12:1, 2.

Každý dnešní svědek Jehovův, který byl poučován na základě Božího slova a pokřtěn na znamení toho, že se oddal Bohu, a který pak vážně vykonává službu pro Jehovu Boha tím, že vydává svědectví o jeho jménu a království, je tedy v Božích očích skutečně jeho „služebníkem“. (Jan 12:26) Zda se však budou chtít při své službě vždy představit jako „Boží služebníci“, to bude záležet na okolnostech a také na místním stanovisku k tomuto výrazu. V každém případě se ve Zjevení 7:9–17 o dnešním „velkém zástupu ze všech národů“ říká, že ‚prokazují Bohu dnem a nocí svatou službu v jeho chrámu‘. Všichni jsou Boží služebníci ve svatém, vznešeném smyslu.

[Poznámka pod čarou]