Vždy projevujte lásku a víru
„Kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem.“ „A to je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 4:16; 5:4.
1, 2. Které vlastnosti jsou obzvlášť zdůrazněny v 1. Jana 4:7–5:21?
„JEHOVA je zosobněním lásky a ti, kteří se mu chtějí líbit, musí projevovat tuto zbožnou vlastnost. Apoštol Jan to objasňuje v poslední části svého inspirovaného dopisu.
2 Praví křesťané musí také projevovat víru. Jedině tak mohou překonat svět a mohou zůstat v bezpečí v Jehovově přízni. Při studiu Janova dopisu tedy s modlitbou uvažujme o tom, proč je důležité projevovat lásku a víru.
‚Navzájem se milujme‘
3, 4. Jaký vztah je mezi projevováním lásky a naším poznáním Boha?
3 Jan zdůrazňuje důležitost lásky. (Čti 1. Jana 4:7, 8.) Křesťanští „milovaní“ jsou nabádáni, aby se ‚navzájem milovali, protože láska je od Boha‘, přičemž Jehova je jejím zdrojem. „Každý, kdo miluje, se narodil z Boha [jako duchem zplozený jednotlivec] a poznává Boha“, protože mu jsou známy Jehovovy vlastnosti i způsob, jak projevuje lásku. Dnes „poznává Boha“ i „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“.
4 Znát Boha znamená opravdu oceňovat jeho vlastnosti, milovat ho úplně a lnout k němu jako ke svému svrchovanému panovníkovi. Ale „kdo nemiluje, Boha nepoznal“. Ti, kteří neprojevují křesťanskou lásku, ‚Boha nepoznali, protože Bůh je láska‘. Ano, láska je Jehovova vrcholná vlastnost, patrná v jeho duchovních i hmotných opatřeních pro lidstvo.
5. Co je největším důkazem, že „Bůh je láska“?
5 Dále je uveden největší důkaz, že „Bůh je láska“. (Čti 1. Jana 4:9, 10.) Jan říká: „Tím byla v našem případě [jako hříšníků, kteří jsou hodni smrti] zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něho získali život.“ Ježíš je Jehovův ‚jednozplozený Syn‘, protože byl jediným Božím přímým stvořením. (Jan 1:1–3, 14; Kol. 1:13–16) A Ježíš byl ‚vyslán do světa‘ tím, že se stal člověkem, veřejně vykonával svou službu a pak zemřel obětní smrtí. (Jan 11:27; 12:46) K tomu, abychom „skrze něho získali život“, ať v nebi nebo na zemi, je zapotřebí projevovat víru v zásluhu jeho výkupní oběti.
6. Co učinil Bůh, dokud jsme ještě byli hříšníky, kteří Boha nemilovali?
6 Byli jsme ještě hříšníky, když nás Bůh „miloval . . . a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy“. Kristova oběť nám umožnila získat zpět správný vztah k Bohu. (Řím. 3:24, 25; Hebr. 2:17) Vážíš si tohoto největšího projevu nezasloužené lásky ze strany našeho nebeského Otce?
7. a) Jak můžeme dokázat, že Jehovu opravdu milujeme, jestliže nemůžeme říci, že ho milujeme proto, že jsme jej viděli? b) Co dokazujeme tím, že projevujeme bratrskou lásku?
7 Boží láska k nám by měla ovlivňovat náš postoj k druhým. (Čti 1. Jana 4:11–13.) Protože nás miloval, když jsme ještě byli hříšníci, „jsme my sami povinni navzájem se milovat“. Z lidí „Boha nikdy nikdo nespatřil“. A tak nemůžeme říci, že milujeme Boha proto, že jsme ho viděli. (2. Mojž. 33:20; Jan 1:18; 4:24) Projevováním lásky však ukazujeme, že milujeme Zdroj této vlastnosti. Svou bratrskou láskou dokazujeme, že „Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás zdokonalena“ neboli dosahuje v nás plného projevu. A víme, že „zůstáváme ve spojení s“ Jehovou, „protože nám udělil svého ducha“. Projevováním bratrské lásky dokazujeme, že v nás působí Jehovův duch, neboť láska patří k jeho ovoci. (Gal. 5:22, 23) To ukazuje, že známe Boha a máme jeho schválení.
8. Jaký je další důkaz, že jsme „ve spojení s Bohem“?
8 Existuje další důkaz, že jsme „ve spojení s Bohem“. (Čti 1. Jana 4:14–16a.) Jan ‚spatřil‘, co vykonal Ježíš na zemi a jak trpěl za lidstvo, a proto mohl ‚svědčit, že Otec vyslal svého Syna jako zachránce světa‘ hříšného lidstva. (Jan 4:42; 12:47) Bůh také ‚zůstává ve spojení s námi a my s ním‘, jestliže z celého srdce vyznáváme, že Ježíš Kristus je jeho Syn. To vyžaduje, abychom projevovali víru a veřejně dosvědčovali, že Ježíš je Boží Syn. (Jan 3:36; Řím. 10:10) Naše důvěra v „lásku, kterou má Bůh v našem případě“, poskytuje další důkaz, že jsme ve spojení s Jehovou, ať již patříme k pomazanému ostatku nebo k „jiným ovcím“.
9. a) V jakém smyslu může být láska k Bohu „zdokonalena“? b) Jak to zapůsobí na náš vztah k druhým?
9 Jan dále ukazuje, že láska může být „zdokonalena“. (Čti 1. Jana 4:16b, 17.) Je nám připomenuto, že „Bůh je láska“. Protože ‚zůstáváme v lásce‘, když projevujeme toto ovoce Jehovova ducha, ‚zůstáváme ve spojení s Bohem‘. Jestliže „v nás byla zdokonalena láska“ k Jehovovi a dosáhla vůči němu plného projevu, budeme milovat spoluvěřící. (Srovnej s veršem 12.) „Dokonalá“ láska také podporuje „volnost řeči“ k Bohu v modlitbě, nyní i „v den soudu“, který souvisí s Kristovou přítomností. Ti, kteří projevují takovou lásku, se pak nebudou muset obávat, že bude Boží soud nepříznivý. Projevujeme-li lásku, pak v tom smyslu „stejně jako je on [Ježíš], tak jsme i my v tomto světě“. Ano, podobáme se mu tím, že se v tomto světě lidstva odcizeného Bohu těšíme jako Boží děti z Boží přízně.
10. Co nepociťují ti, v nichž byla „zdokonalena“ láska?
10 Ti, mezi nimiž byla „zdokonalena“ láska, nepociťují strach, který brání modlitbě. (Čti 1. Jana 4:18, 19.) „Strach působí zábranu“, takže bychom nemohli volně přistupovat k Jehovovi. Jestliže tedy pociťujeme takový strach, ‚nebyli jsme zdokonaleni v lásce‘. Jestliže jsme však byli ‚zdokonaleni v lásce‘, tato vlastnost naplňuje naše srdce, podněcuje nás k činění Boží vůle a vede nás k tomu, abychom v modlitbě zůstávali blízcí svému nebeskému Otci. Rozhodně máme důvod milovat Jehovu a modlit se k němu. Jan totiž říká: „Milujeme, protože on nejprve miloval nás.“
11. Proč je rozumné poslouchat příkaz: „Ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra“?
11 Nestačí ovšem jen říkat, že milujeme Boha. (Čti 1. Jana 4:20, 21.) Každý, kdo říká: „Miluji Boha“, ale nenávidí svého duchovního bratra, „je lhář“. Svého bratra můžeme vidět a pozorovat jeho zbožné rysy, a proto milovat jej by mělo být snadnější než milovat neviditelného Boha. Opravdu, kdo „nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl“. Je proto rozumné, abychom poslouchali toto „přikázání“. „Ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“
Kdo vítězí nad světem?
12. Jaká jiná láska se ještě od nás očekává, protože milujeme Boha?
12 Jan dále ukazuje, co opravdu znamená milovat Boha. (Čti 1. Jana 5:1–5.) Nejprve apoštol poukazuje na to, že „každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus (Mesiáš, neboli Jehovou Pomazaný), se narodil z Boha“ neboli byl zplozen Jehovovým duchem. Navíc každý, kdo miluje toho, kdo zplodil, Jehovu, miluje každého, „který se z něho narodil“. Ano, všechny Boží pomazané děti jej milují a očekává se od nich, že se budou milovat navzájem. Taková bratrská láska je také charakteristickým rysem „velkého zástupu“ „jiných ovcí“, jež mají pozemskou naději. — Jan 10:16; Zjev. 7:9.
13. a) Proč nejsou pro nás Boží přikázání „obtížná“? b) Jak ‚vítězíme‘ nad světem?
13 „Poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jednáme podle jeho přikázání.“ Ano, „v tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“. Milujeme Boha a spravedlnost, a proto s radostí zachováváme jeho přikázání. Jan říká, že pro nás nejsou „obtížná“, „protože všechno, co se narodilo z Boha, vítězí nad světem“. „Všechno“ může označovat Bohem danou moc ‚zvítězit nad světem‘ neboli zvítězit nad nespravedlivou lidskou společností, která svádí k porušování Jehovových přikázání. (Jan 16:33) „To vítězství, které zvítězilo nad světem“, je „naše víra“ v Boha, v jeho Slovo a v jeho Syna. Máme-li víru, že „Ježíš je Boží Syn“, pak ‚vítězíme nad světem‘ tím, že zavrhujeme jeho nesprávné smýšlení a nemravné způsoby jednání, a tím, že zachováváme Boží přikázání.
14. a) Jak přišel Ježíš „prostřednictvím vody“? b) Jak se prokázal Kristus „s krví“ jako Boží Syn? c) Jak ‚svědčil‘ svatý duch o Ježíši Kristu?
14 Protože je víra v Ježíše tak důležitá, máme-li být ‚vítězi nad světem‘, cituje Jan důkazy, které o Kristu přinášejí „tři nositelé svědectví“. (Čti 1. Jana 5:6–8.) Nejprve Jan říká, že Ježíš „přišel prostřednictvím vody“. Když byl Ježíš pokřtěn ve vodě, aby symbolizoval, že se dává Bohu k dispozici, prohlásil Jehova: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17) Kristus se také prokázal jako Boží Syn „krví“, kterou vylil při své smrti jako výkupné. (1. Tim. 2:5, 6) Jan dále říká, že „je to [svatý] duch, který svědčí, protože duch je pravda“. Při křtu na Ježíše vstoupil duch, což bylo důkazem, že Ježíš je Boží Syn. (Mat. 3:16; Jan 1:29–34) Jehovův duch Ježíšovi umožnil vyplnit jeho poslání a vykonávat mocné činy. (Jan 10:37, 38; Sk. 10:38) Duchem způsobil Bůh neobvyklou tmu, zemětřesení a roztržení chrámové opony, když Ježíš zemřel, a potom jej Bůh týmž duchem vzkřísil. — Mat. 27:45–54.
15. Co jsou „tři nositelé svědectví“?
15 Jsou tedy „tři nositelé svědectví“ o skutečnosti, že Ježíš je Boží Syn. Je to 1. svatý duch, 2. voda Ježíšova křtu a to, co znázorňovala (že se dává Jehovovi k dispozici), a 3. krev, kterou vylil při své smrti jako výkupné. Ti tři „jsou zajedno“, neboť poskytují důkaz, že Ježíš je Boží Syn, v něhož musíme mít pravou víru, máme-li obdržet věčný život. — Srovnej 5. Mojžíšovu 19:15.
Svědectví, které dává Bůh
16. Jak dal Jehova svědectví o Ježíšovi?
16 Bůh sám dal svědectví o svém Synu. (Čti 1. Jana 5:9–12.) „Jestliže přijímáme [jako pravdivé] svědectví, které dávají nedokonalí lidé [což obvykle činíme v rozhovoru nebo u soudu], pak svědectví, kter0 dává Bůh, je větší.“ (Jan 8:17, 18) Protože ‚Bůh nemůže lhát‘, můžeme bezvýhradně důvěřovat ‚svědectví, které dal Bůh o svém Synu‘. A Jehova řekl, že Ježíš Kristus je jeho Syn. (Tit. 1:2; Mat. 3:17; 17:5) Bůh byl navíc za oněmi třemi „nositeli svědectví“, což je jeho svatý duch, voda Ježíšova křtu a Kristova prolitá krev.
17. Co je jedinou možnou cestou záchrany?
17 „Kdo věří v Božího Syna, má svědectví ve svém případě“ neboli „v sobě“, protože jej všechny důkazy přesvědčují, že Ježíš je Boží Syn. Ale „kdo nevěří v Boha“ jako ve spolehlivého svědka ohledně jeho Syna, vyvolává zdání, že Jehova je lhář. Souhrn vydaného svědectví ovšem je, „že nám Bůh dal věčný život, a ten život je v jeho Synovi“. Pouze vírou v Ježíše jako Božího Syna je možná záchrana k věčnému životu. (Jan 11:25, 26; 14:6; 17:1–3) Kdo tedy „má Syna“ tím, že v něj věří, má nezasloužený dar věčného života. (Jan 20:31) Ale z „toho života“ se nebude těšit nikdo z lidí, kteří nemají víru v Ježíše jakožto Božího Syna.
Modlitba působí
18. Proč napsal Jan tyto věci?
18 Dále Jan ukazuje na základní důvod svého dopisu a pojednává o modlitbě. (Čti 1. Jana 5:13–15.) Napsal tyto věci, aby bylo známo že ‚máme věčný život‘. To je naše přesvědčení jako lidí, kteří mají víru ve „jméno“ Božího Syna. (Srovnej 1. Jana 3:23.) A odpadlíci, kteří nejsou našeho druhu, nemohou tu víru zničit. — 1. Jana 2:18, 19.
19. a) Jakou „důvěru“ máme k Bohu podle 1. Jana 5:14, 15? b) Co patří k věcem, o něž se můžeme právem modlit?
19 Máme vůči Bohu „důvěru“ neboli ‚otevřenost‘, že „nás slyší“, bez ohledu na to, oč jej prosíme v modlitbě „podle jeho vůle“. Právem prosíme o takové věci, jako je posvěcení Jehovova jména, a jeho ducha, o božskou moudrost a o vysvobození od toho zlého. (Mat. 6:9, 13; Luk. 11:13; Jak. 1:5–8) A víme, že „budeme mít vyprošené věci, poněvadž jsme si je . . . vyprosili“ od něho, ‚který slyší modlitbu‘. — Žalm 65:2; 65:3, „KB“.
20, 21. a) Co je „hřích, který nepůsobí smrt“? b) Proč je nesprávné modlit se za „hřích, který působí smrt“?
20 Dále Jan mluví o modlitbě a o dvou druzích hříchu. (Čti 1. Jana 5:16, 17.) „Hřích, který nepůsobí smrt“, není svévolný a nebylo by nesprávné modlit se, aby bylo odpuštěno tomu, kdo se dopustil nesprávného skutku a činí pokání. (Sk. 2:36–38; Jak. 5:13–18) Ale bylo by nesprávné modlit se ohledně „hříchu, který působí smrt“, protože to je svévolný hřích proti svatému duchu, který nemůže být odpuštěn. (Mat. 12:22–32; Hebr. 6:4–6; 10:26–31) Takoví hříšníci jdou do geheny a dostane se jim věčného zničení v „druhé smrti“. (Zjev. 21:8; Mat. 23:15) Jehova je nejvyšší Soudce, a proto nechceme vyvolat jeho nelibost tím, že bychom se modlili za hříšníka, je-li z důkazů patrné, že se provinil svévolným „hříchem, který působí smrt“.
21 Jestliže tedy „někdo [zejména duchem zplozený starší] zahlédne svého bratra, jak hřeší hříchem, který nepůsobí smrt [‚druhou smrt‘], bude prosit a [Bůh] dá [hříšníkovi] život“, zachrání jej od věčné zkázy. Ovšem „každá nespravedlnost je hřích“, neboť to znamená minout cíl, pokud jde o Boží spravedlivá měřítka. „A přece je hřích, který nepůsobí smrt“, protože vyplývá z naší nedokonalosti; my činíme pokání a hřích je přikryt Kristovou obětí.
Vrcholné myšlenky Janova dopisu
22. Kdo „se . . . nezmocní“ věrně oddaného křesťana? Zač se může takový člověk s důvěrou modlit?
22 Nyní Jan shrnuje základní myšlenky svého dopisu. (Čti 1. Jana 5:18–21.) Žádný, kdo „se narodil z Boha“ jako duchem pomazaný křesťan, „nehřeší“. Ježíš Kristus, „ten, který se narodil z Boha“ svatým duchem, „na něj dává pozor, a ten ničemný [satan] se ho nezmocní“. Takový věrně oddaný pomazaný křesťan se může s důvěrou modlit o vysvobození od toho zlého a může s „velkým štítem víry“ uniknout duchovnímu poškození, které by způsobily satanovy „ohnivé střely“. — Mat. 6:13; Ef. 6:16.
23. Jak ‚leží celý svět v moci toho ničemného‘?
23 Pomazaní mají důkazy, že jsou Jehovovými duchovními syny, a proto mohou říci: „Víme, že pocházíme z Boha.“ Z toho, že mají víru v Krista a nehřeší, je patrné, že jsou Božími dětmi, jichž se satan nemůže ‚zmocnit‘. „Ale celý svět [nespravedlivá lidská společnost] leží v moci toho ničemného“, satana ďábla. (Ef. 2:1, 2; Zjev. 12:9) Svět se poddává satanovu zlému vlivu a jeho nadvládě a nijak se nesnaží vyprostit se a činit Boží vůli.
24. Proč nám dal Ježíš rozumovou „schopnost“?
24 Někteří falešní učitelé tvrdili, že Kristus nepřišel v těle. (2. Jana 7) Ale na základě důkazů uvedených v tomto dopise může Jan říci: „Víme, . . . že Boží Syn přišel.“ (1. Jana 1:1–4; 5:5–8) Ježíš nám kromě toho dal rozumovou „schopnost“ neboli „myšlenkovou vnímavost“, „abychom poznali toho pravého“, což znamená postupně poznávat Boha. (Mat. 11:27) A tak „jsme ve spojení s tím pravým [s Jehovou Bohem] prostřednictvím jeho Syna Ježíše Krista“. — Srovnej Jana 17:20, 21.
25. Jak můžeme jako křesťané uplatňovat radu v 1. Jana 5:21?
25 Ti, kteří jsou ve spojení s pravým Bohem, Jehovou, ať již jsou z pomazaného ostatku nebo z „jiných ovcí“, se mu chtějí ve všech směrech líbit. Ale pokušení k modlářství existovalo v prvním století, stejně jako i dnes. Proto Jan výstižně končí svůj dopis radou, kterou dává jako otec: „Děťátka, střezte se model.“ Jako křesťané se neskláníme před obrazy. (2. Mojž. 20:4–6) Víme také, že by bylo nesprávné, kdybychom na Boží místo stavěli sami sebe, potěšení nebo cokoli jiného. (2. Tim. 3:1, 2, 4) A naše oddanost Bohu vylučuje uctívání politického „divokého zvířete“ a jeho „obrazu“. (Zjev. 13:14–18; 14:9–12) Abychom se tedy líbili svému nebeskému Otci a obdrželi dar věčného života, buďme odhodláni a rozhodnuti vyvarovat se jakéhokoli modlářství a nikdy nepřipusťme, aby zničilo náš drahocenný vztah k Jehovovi prostřednictvím Ježíše Krista.
Stálá pomoc pro nás
26. Co patří k pozoruhodným hlavním myšlenkám Prvního Janova dopisu?
26 Janův první inspirovaný dopis pomáhal raným křesťanům, aby se vystříhali modlářství. Umožňoval jim odporovat lžím odpadlíků, a podobnému účelu slouží i dnes. Dokazuje například, že Ježíš Kristus žil jako člověk a zemřel jako „usmiřující oběť“ za hříchy. Dopis ukazuje, kdo je „antikrist“, a rozlišuje mezi dětmi Božími a dětmi ďáblovými. Ukazuje, jak můžeme zkoušet „inspirované výroky“, abychom viděli, zda pocházejí od Jehovy. Janova slova nás kromě toho přesvědčují, že „Bůh je láska“, že pravá víra vítězí nad světem a že Jehova vyslýchá modlitby svých věrně oddaných svědků.
27. V jakých směrech nám může pomoci první Janův božsky inspirovaný dopis?
27 Je opravdu moudré, jestliže tváří v tvář světským pokušením pamatujeme na Janovu výstrahu, abychom nemilovali svět. Kdyby na základě osobních rozporů došlo k nějakému napětí v našem vztahu k určitým spoluvěřícím, mohou nám apoštolova slova připomenout, že projevováním bratrské lásky můžeme dokázat svou lásku k Bohu. S božskou pomocí a uplatňováním Janových rad se můžeme vyhnout hřešení a můžeme si zachovat víru, která vítězí nad světem. Projevujme proto vděčnost za tento inspirovaný dopis a stále choďme v božském světle, žijme dále jako Boží děti a neustále projevujme lásku a víru ke slávě našeho nebeského Otce, Jehovy.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak by mělo ovlivnit náš vztah ke spoluvěřícím to, že milujeme Jehovu?
◻ Jak můžeme ‚zvítězit nad světem‘?
◻ Co jsou tři „nositelé svědectví“ ohledně Božího Syna?
◻ Jakou „důvěru“ ohledně modlitby můžeme mít?
◻ V jakých směrech nám může 1. Jana pomáhat?
[Praporek na straně 28]
Jehova nás miloval, když jsme ještě byli hříšníci, a proto ‚jsme povinni se navzájem milovat‘