Život a služba Ježíše

Cesta k životu

CESTA k životu je cesta zachovávání toho, co učil Ježíš. Není to však snadné. Například farizeové mají sklon přísně soudit jiné a mnozí je pravděpodobně napodobují. Ježíš tedy pokračuje ve svém Kázání na hoře výzvou: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“

Je nebezpečné dát se vést přehnaně kritickými farizey. Podle Lukáše znázorňuje Ježíš takové nebezpečí slovy: „Cožpak může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“

Být příliš kritický k jiným, zveličovat jejich chyby a vyhledávat je znamená vážné provinění. Proto se Ježíš ptá: „Jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo z oka‘, když pohleď, v tvém oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo z oka svého bratra.“

To neznamená, že Ježíšovi učedníci nemají užívat ve spojitosti s jinými lidmi rozlišovací schopnost, protože Ježíš říká: „Nedávejte to, co je svaté, psům, ani neházejte své perly před svině.“ Pravdy z Božího slova jsou svaté. Jsou jako obrazné perly. Ale jestliže nějací lidé, podobně jako psi nebo svině, neprojevují žádné ocenění pro tyto drahocenné pravdy, Ježíšovi učedníci by je měli opustit a hledat uši, které jsou vnímavější.

Přestože Ježíš již rozebíral ve svém kázání modlitbu, zdůrazňuje nyní, že je třeba být v ní vytrvalý. „Neustále proste,“ naléhá, „a bude vám dáno.“ Aby Ježíš znázornil Boží ochotu vyslýchat modlitby, klade otázku: „Kdo je vskutku mezi vámi takový člověk, kterého jeho syn prosí o chléb —přece mu nepodá kámen? . . . Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“

Nato Ježíš předkládá to, co se stalo proslulým pravidlem chování, obecně zvaným Zlaté pravidlo. Říká: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte také činit jim.“ Žít podle tohoto pravidla znamená pozitivně činit dobro druhým, zacházet s nimi tak, jak bys chtěl, aby se zacházelo s tebou.

Z Ježíšovy následující pobídky vyplývá, že cesta k životu není snadná: „Vcházejte těsnou branou, protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zničení, a mnoho je těch, kteří po ní vcházejí; ale těsná je brána a úzká cesta vedoucí do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“

Nebezpečí být sveden z cesty je veliké, a tak Ježíš varuje: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přijdou v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci.“ Jako se dají dobré stromy a špatné stromy poznat podle ovoce, upozorňuje Ježíš, falešní proroci se poznají podle svého chování a učení.

Dále vysvětluje Ježíš, že se nikdo nestane jeho učedníkem tím, co pouze říká, ale tím, co dělá. Někteří lidé tvrdí, že Ježíš je jejich Pánem, ale pokud nečiní vůli jeho Otce, o těch Ježíš říká: „Přece jim vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“

Nakonec připojuje Ježíš ke svému kázání pamětihodný závěr. Říká: „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. A přišel liják a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezřítil, protože byl založen na skále.“

Na druhé straně prohlašuje: „Každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude přirovnán k pošetilému muži, který postavil svůj dům na písku. A přišel liják a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům a ten se zřítil a jeho pád byl veliký.“

Když Ježíš skončí své kázání, žasnou davy nad jeho způsobem vyučování, protože je učí jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich náboženští vůdci. Matouš 7:1–29; Lukáš 6:27–49.

◆ Co říká Ježíš o souzení jiných, ale jak ukazuje, že jeho učedníci potřebují vůči lidem používat rozlišovací schopnost?

◆ Co dále říká Ježíš o modlitbě? Jaké pravidlo jednání poskytuje?

◆ Jak ukazuje Ježíš, že cesta k životu nebude snadná a že hrozí nebezpečí svedení z cesty?

◆ Jak uzavírá Ježíš své kázání a jak to působí na posluchače?