Odpovídající výkupné za všechny

„Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — MATOUŠ 20:28.

1, 2. a) Proč je možné říci, že je výkupné největší Boží dar lidstvu? b) Jaký užitek přinese zkoumání o výkupném?

VÝKUPNÉ je největší dar, jaký dal Bůh lidstvu. Na základě „vysvobození výkupným“ můžeme dosáhnout „odpuštění svých přečinů“. (Efezanům 1:7) To je základ naděje na věčný život, ať již v nebi nebo na rajské zemi. (Lukáš 23:43; Jan 3:16) A křesťané se proto mohou již nyní těšit z čistého postavení před Bohem. — Zjevení 7:14, 15.

² Výkupné tedy není nic mlhavého nebo abstraktního. Po právní stránce je výkupné založeno na božských zásadách a může tedy přinést skutečný, hmatatelný užitek v různých ohledech. Některá hlediska této nauky mohou být ‚těžko srozumitelná‘. (2. Petra 3:16) Zjistíš však, že úsilí věnované bližšímu zkoumání výkupného se vyplatí, protože se ve výkupném projevuje Boží nepřekonatelná láska k lidstvu. Pochopit význam výkupného znamená porozumět základnímu charakteristickému rysu Božího bezmezného „bohatství a moudrosti a poznání“. —Římanům 5:8; 11:33.

Sporné otázky, které mají být vyřešeny

3. Jak vznikla potřeba výkupného, a proč Bůh nemohl lidstvu hříšnost prostě prominout?

³ Výkupné se stalo nezbytným v důsledku hříchu, jehož se dopustil první člověk Adam, který zanechal svým potomkům bezvýhledné dědictví v podobě nezdravého stavu, chorob, zármutku a bolesti. (Římanům 8:20) Na základě své zděděné nedokonalosti jsou všichni Adamovi potomci „dětmi zloby“ a zasluhují si smrt. (Efezanům 2:3; 5. Mojžíšova 32:5) Bůh nemohl podlehnout bezzásadovému citu a prostě lidstvu okamžitě odpustit. Jeho slovo ukazuje, že „mzda, kterou platí hřích, je. . . smrt“. (Římanům 6:23) Prominout lidstvu jeho hříšnost by znamenalo, že by Bůh musel přehlížet svá vlastní spravedlivá měřítka, že by musel zrušit platnost svého vlastního zákonného práva! (Job 40:8) Ale „spravedlnost a soud jsou stanoveným místem [Božího] trůnu“. (Žalm 89:14; 89:15, KB) Kdyby se jakkoli odklonil od spravedlnosti, jedině by tím podpořil bezzákonnost a podkopal by své postavení univerzálního svrchovaného panovníka. —Srovnej Kazatele 8:11.

4. Které sporné otázky vyvolala satanova vzpoura?

⁴ Bůh musel také vyřešit další sporné otázky vyvolané satanovou vzpourou, otázky daleko důležitější než je kritická situace lidí. Satan vrhl temný stín na Boží dobré jméno, když obvinil Jehovu, že je lhář a krutý diktátor, který připravil své tvory o poznání a svobodu. (1. Mojžíšova 3:1–5) A navíc satan zdánlivě zmařil Boží předsevzetí, podle něhož měla být země naplněna spravedlivými lidmi, a tak způsobil, že se Bůh jeví jako neúspěšný. (1. Mojžíšova 1:28; Izajáš 55:10, 11) Satan se také odvážil pomluvit Boží věrně oddané služebníky, když je obvinil, že slouží Bohu jen ze sobeckých pohnutek. Satan vychloubačně tvrdil, že kdyby byli tito Boží služebníci vystaveni tlaku, žádný z nich by nezůstal věrný Bohu. — Job 1:9–11.

5. Proč Bůh nemohl přehlížet satanovy výzvy?

⁵ Tyto výzvy nemohly zůstat bez povšimnutí. Kdyby na ně nebyla dána odpověď, byla by nakonec rozleptána důvěra v Boží panství i jemu projevovaná podpora. (Přísloví 14:28) Nezavládl by v celém vesmíru katastrofální zmatek, kdyby došlo k úpadku zákona a pořádku? Bůh byl tedy povinen sám před sebou a v zájmu svých spravedlivých cest ospravedlnit svou svrchovanost. Byl povinen umožnit svým věrným služebníkům, aby mu projevili nezlomnou věrnou oddanost. Znamenalo to jednat s hříšným lidstvem v jeho nepříznivé situaci tak, aby se na přední místo dostaly ty nejdůležitější sporné otázky. Později řekl Bůh Izraeli: „Já — já jsem ten, kdo vymazává tvé přestupky kvůli sobě samému.“ — Izajáš 43:25.

Výkupné: Přikrytí

6. Například které výrazy jsou použity v Bibli, když se popisuje způsob, jak Bůh zachrání lidstvo?

⁶ V Žalmu 92:5 (92:6, KB) čteme: „Jak veliká jsou tvá díla, Jehovo! Velmi hluboké jsou tvé myšlenky.“ Musíme tedy vynaložit úsilí, abychom pochopili, co Bůh učinil pro lidstvo. (Srovnej Žalm 36:5, 6; 36:6, 7, KB.) Je radostné, že nám Bible pomáhá porozumět věcem, když používá řadu výrazů, které popisují nebo objasňují Boží velkolepá díla z nejrůznějších hledisek. Bible pojednává o výkupném, když mluví o vyplacení, smíření, usmíření a vykoupení. (Žalm 49:8; 49:9, KB; Daniel 9:24; Galaťanům 3:13; Kolosanům 1:20; Hebrejcům 2:17) Snad nejlépe však vystihuje tuto věc výraz, kterého použil sám Ježíš u Matouše 20:28: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné [řecky lytron] výměnou za mnohé.“

7, 8. a) Co poznáváme z řeckého a hebrejského slova pro výkupné? b) Znázorni, jak výkupné vyžaduje odpovídající hodnotu.

⁷ Co je výkupné? Řecké slovo lytron pochází ze slovesa, které znamená „uvolnit“. Používalo se k označení peněz, které bylo nutné zaplatit výměnou za propuštění válečných zajatců. V Hebrejských písmech však slovo pro výkupné, kofer, pochází ze slovesa, jež znamená „pokrýt“, nebo „potáhnout“. Bůh například řekl Noemovi, aby pokryl (kafar) archu dehtem. (1. Mojžíšova 6:14) Vykoupit nebo usmířit hříchy tedy z tohoto hlediska znamená hříchy přikrýt. — Žalm 65:3; 65:4, KB.

⁸ Theological Dictionary of the New Testament (Teologický slovník Nového zákona) poukazuje na to, že kofer „vždy označuje nějaký ekvivalent“ neboli něco odpovídajícího. Například víko (kapporeth) truhly smlouvy odpovídalo svým tvarem samotné truhle. Podobně i při smíření hříchu neboli vykoupení vyžaduje božská spravedlnost ‚duši za duši, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu‘. (5. Mojžíšova 19:21) Někdy však může být učiněno zadost spravedlnosti i ekvivalentem, který je nabídnut místo přísného trestu. Například ve 2. Mojžíšově 21:28–32 se mluví o býku, který někoho utrká k smrti. Jestliže majitel věděl o sklonech svého býka, ale nepodnikl potřebná opatření, mohl být přinucen, aby pokryl život zabitého, neboli za něj zaplatil svým vlastním životem. Ale co kdyby nesl majitel jen částečnou odpovědnost? Potřeboval by kofer, něco, čím by pokryl své provinění. Jmenovaní soudcové mu mohli uložit výkupné neboli pokutu jako výkupní cenu.

9. Jak ukazuje situace, v níž byli izraelští prvorození, že se v případě výkupní ceny vyžadovala přesnost?

⁹ Jiný hebrejský výraz vztahující se k „vykupování“ je padá, sloveso, které v podstatě znamená „vykoupit“. Ve 4. Mojžíšově 3:39–51 je ukázáno, jak přesná musela být výkupní cena. V den pasach roku 1513 př. n. l. zachránil Bůh izraelské prvorozené před popravou, a proto byl jejich vlastníkem. Mohl proto vyžadovat, aby mu každý izraelský prvorozený syn sloužil v chrámu. Bůh místo nich přijal ‚cenu vykoupení‘ (pidjóm, podstatné jméno odvozené od slovesa padá), a prohlásil: „Vezmeš pro mne Levity. . . místo všech prvorozených mezi izraelskými syny.“ Náhrada však musela být přesná. Při sčítání kmene Levi se zjistilo, že v něm je mužského rodu 22 000. Dále se při sčítání všech izraelských prvorozených zjistilo, že je mužského rodu 22 273. Jedině na základě zaplacení „výkupní ceny“ pěti šekelů za každého jednotlivce mohlo být 273 přebývajících prvorozených vykoupeno neboli omluveno z chrámové služby.

Odpovídající výkupné

10. Proč nemohly zvířecí oběti pokrýt hříchy lidstva?

¹⁰ Právě uvedený příklad znázorňuje, že výkupné musí mít stejnou hodnotu jako to, čeho je náhradou nebo co pokrývá. Zvířecí oběti, které přinášeli mužové víry počínaje Abelem, nemohly ve skutečnosti pokrývat lidské hříchy, protože lidé jsou nadřazení neuvažujícím zvířatům. (Žalm 8:4–8; 8:5–9, KB) Proto mohl Pavel napsat, že „není. . . možné, aby krev býků a kozlů sňala hříchy“. Takové oběti sloužily jen jako obrazné nebo symbolické přikrytí, přičemž bylo očekáváno výkupné, které mělo přijít. — Hebrejcům 10:1–4.

11, 12. a) Proč nebylo nutné, aby miliardy lidí zemřely obětní smrtí k pokrytí hříšnosti lidstva? b) Jedině kdo mohl sloužit jako „odpovídající výkupné“ a jakému účelu slouží jeho smrt?

¹¹ Toto předstíněné výkupné muselo být přesnou protihodnotou za Adama, protože trest smrti, který Bůh oprávněně uplatnil na Adamovi, vedl k odsouzení lidského rodu. „V Adamovi všichni umírají,“ říká 1. Korinťanům 15:22. Nebylo proto nutné, aby miliardy jednotlivých lidí zemřely obětní smrtí, aby byla poskytnuta protihodnota za každého jednotlivce z Adamova potomstva. „Skrze jednoho člověka [Adama] přišel na svět hřích a skrze hřích smrt.“ (Římanům 5:12) A protože „smrt [je] skrze člověka“, mohlo přijít vykoupení lidstva také „skrze člověka“. — 1. Korinťanům 15:21.

¹² Člověk, který mohl být výkupným, musel být dokonalým člověkem z masa a krve — přesným protějškem Adama. (Římanům 5:14) Žádný duchovní tvor ani žádný „bohočlověk“ by nemohl uvést váhy spravedlnosti do rovnováhy. Jedině dokonalý člověk, který nebyl pod rozsudkem adamovské smrti, mohl nabídnout „odpovídající výkupné“, dokonale odpovídající Adamovi. (1. Timoteovi 2:6)a Tento „poslední Adam“, který dobrovolně obětoval svůj život, mohl zaplatit mzdu za hřích ‚prvního člověka Adama‘. — 1. Korinťanům 15:45; Římanům 6:23.

13, 14. a) Mají Adam a Eva užitek z výkupného? Vysvětli to. b) Jaký užitek budou mít z výkupného Adamovi potomci? Znázorni to.

¹³ Adam ani Eva však nemají z výkupného užitek. Mojžíšský zákon obsahoval zásadu: „Nevezmete výkupné za duši vraha, který si zaslouží zemřít.“ (4. Mojžíšova 35:31) Adam nebyl oklamán, a jeho hřích tedy byl svévolný, záměrný. (1. Timoteovi 2:14) Rovnal se zavraždění potomků, kteří nyní zdědili jeho nedokonalost a ocitli se pod rozsudkem smrti. Je jasné, že si Adam zasloužil smrt, protože se jako dokonalý člověk svévolně rozhodl, že nebude poslouchat Boží zákon. Odporovalo by Jehovovým spravedlivým zásadám, kdyby Jehova uplatnil výkupné ve prospěch Adama. Zaplacení mzdy za Adamův hřích však opravdu umožňuje zrušení rozsudku smrti nad Adamovým potomstvem. (Římanům 5:16) V právním smyslu je zhoubná moc hříchu zrušena již u svého zdroje. Vykupitel ‚okouší smrt za každého člověka‘, protože snáší následky hříchu za všechny Adamovy děti. — Hebrejcům 2:9; 2. Korinťanům 5:21; 1. Petra 2:24.

¹⁴ Uveďme si znázornění: Představme si velkou továrnu, v níž jsou stovky zaměstnanců. Nepoctivý ředitel továrny přivede podnik k úpadku; továrna se zavírá. Stovky lidí jsou teď bez práce a nemohou zaplatit své účty. Jejich manželští druhové, děti, ano i věřitelé trpí kvůli zkaženosti toho jediného člověka. Náhle se potom objevuje bohatý dobrodinec, který zaplatí podnikový dluh a továrnu opět otevře. Zrušení tohoto dluhu pak přináší pomoc všem těm mnoha zaměstnancům, jejich rodinám a věřitelům. Bude se však původní ředitel podílet na novém úspěšném podnikání? Nebude, protože je ve vězení a nikdy již svou práci nedostane. Podobně zrušení Adamova dluhu přináší užitek miliónům jeho potomků, ale ne Adamovi.

Kdo opatřuje výkupné?

15. Kdo mohl opatřit lidstvu výkupné a proč?

¹⁵ Žalmista naříkal: „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné (a výkupní cena jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času).“ The New English Bible (Nová anglická Bible) říká, že bylo „navždy nad jeho sílu zaplatit“ výkupní cenu. (Žalm 49:7, 8; 49:8, 9, KB) Kdo tedy opatří výkupné? Jedině Jehova mohl opatřit dokonalého ‚Božího Beránka, který snímá hřích světa‘. (Jan 1:29) Bůh neposlal nějakého anděla, aby zachránil lidstvo. Přinesl tu nejvyšší oběť, když poslal svého jednozplozeného Syna, kterého „měl. . . zvláště rád“. — Přísloví 8:30; Jan 3:16.

16. a) Jak se Boží Syn narodil jako dokonalý člověk? b) Jak mohl být Ježíš nazván z právního hlediska?

¹⁶ Svou ochotnou účastí na božském uspořádání se Boží Syn „vzdal“ své nebeské přirozenosti. (Filipanům 2:7) Jehova přenesl životní sílu a charakteristické rysy osobnosti svého prvorozeného nebeského Syna do lůna židovské panny jménem Marie. Svatý duch ji pak ‚zastínil‘, což bylo zárukou, že dítě, které poroste v jejím lůně, bude svaté a absolutně bezhříšné. (Lukáš 1:35; 1. Petra 2:22) Jako člověk měl být nazván Ježíš. Ale z právního hlediska mohl být nazván ‚druhým Adamem‘, protože dokonale odpovídal Adamovi. (1. Korinťanům 15:45, 47) Ježíš tedy mohl jako ‚bezvadný a neposkvrněný beránek‘ položit sám sebe za oběť, jako výkupné za hříšné lidstvo. — 1. Petra 1:18, 19.

17. a) Komu je zaplaceno výkupné a proč? b) Proč je vůbec provedena výměna, jestliže Bůh výkupné opatřuje i přijímá?

¹⁷ Komu však mělo být zaplaceno toto výkupné? Po staletí tvrdili teologové křesťanstva, že bylo zaplaceno satanu ďáblovi. Lidstvo bylo skutečně ‚zaprodáno‘ hříchu, a tak se dostalo pod satanovu nadvládu. (Římanům 7:14; 1. Jana 5:19) Ale za nesprávné jednání „trestá“ Jehova, nikoli satan. (1. Tesaloničanům 4:6) Proto, jak výslovně říká Žalm 49:7 (49:8, KB), výkupné má být zaplaceno „Bohu“. Jehova dává výkupné k dispozici, ale jakmile byl „Boží Beránek“ obětován, hodnota jeho výkupného musí být zaplacena Bohu. (Srovnej 1. Mojžíšovu 22:7, 8, 11–13; Hebrejcům 11:17.) To nesnižuje výkupné na bezvýznamnou, mechanickou výměnu, jako by byly peníze vzaty z jedné kapsy a vloženy do druhé. Při výkupném nejde ani tak o hmotnou výměnu, jako o právní úkon. Ačkoli musel Jehova sám zaplatit velkou cenu, trval na tom, že výkupné musí být zaplaceno, a tím dokázal, že neochvějně trvá na spravedlivých zásadách. — Jakub 1:17.

„Je dovršeno!“

18, 19. Proč bylo nutné, aby Ježíš trpěl?

¹⁸ Na jaře roku 33 n. l. přišel čas, aby bylo zaplaceno výkupné. Ježíš Kristus byl na základě falešné obžaloby zatčen, byl uznán vinným a přibit na popravčí kůl. Předkládal Bohu prosebné žádosti „se silnými výkřiky a slzami“, protože to bylo spojeno s velkými bolestmi a ponížením. (Hebrejcům 5:7) Musel Ježíš tak trpět? Ano, protože když Ježíš zůstal „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“ až do konce, dramaticky tím s konečnou platností vyřešil spornou otázku ryzosti Božích služebníků. — Hebrejcům 7:26.

¹⁹ Kristovy útrapy také sloužily k tomu, že ho zdokonalily k jeho úloze velekněze pro lidstvo. V tomto postavení neměl být nějakým chladným, netečným byrokratem. „V tom, v čem sám trpěl, když byl zkoušen, je totiž schopen přijít na pomoc těm, kteří jsou zkoušeni.“ (Hebrejcům 2:10, 18; 4:15) Svým posledním dechem mohl Ježíš vítězně vykřiknout: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Nejen dokázal svou vlastní ryzost, ale podařilo se mu také položit základ pro záchranu lidstva — a co je ještě důležitější, pro ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti!

20, 21. a) Proč byl Kristus vzkříšen z mrtvých? b) Proč byl Ježíš Kristus „oživen v duchu“?

²⁰ Ale jakým způsobem bude ve skutečnosti výkupné uplatněno na hříšné lidstvo? Kdy? Jak? Tyto věci nebyly ponechány náhodě. Třetího dne po Kristově smrti Jehova vzkřísil Krista z mrtvých. (Skutky 3:15; 10:40) Tímto významným činem, který byl ověřen stovkami očitých svědků, Jehova nejen odměnil věrnou službu svého Syna, ale dal mu také příležitost dokončit vykupující dílo. — Římanům 1:4; 1. Korinťanům 15:3–8.

²¹ Ježíš byl „oživen v duchu“, a jeho pozemské ostatky byly odstraněny nějakým způsobem, který nebyl zjeven. (1. Petra 3:18; Žalm 16:10; Skutky 2:27) Jako duchovní tvor se nyní mohl vzkříšený Ježíš vítězně vrátit do nebe. Jistě v té době panovalo v nebi nespoutané jásání. (Srovnej Joba 38:7.) Ježíš se nevrátil pouze proto, aby se radoval z toho, jak je vítán. Přišel konat další práci. Měl mimo jiné umožnit celému lidskému rodu získat užitek z jeho výkupného. (Srovnej Jana 5:17, 20, 21.) Jak toho dosáhl a co to znamená pro lidstvo bude rozebírat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Které sporné otázky byly ještě důležitější než záchrana lidstva?

◻ Co znamená „vykoupit“ hříšníky?

◻ S kým musel být Ježíš srovnatelný, a proč?

◻ Kdo opatřuje výkupné, a komu je výkupné placeno? Proč?

◻ Proč bylo nutné, aby byl Kristus vzkříšen z mrtvých jako duch?

[Obrázek na straně 13]

Zvířecí oběti nestačily k pokrytí lidských hříchů; znázorňovaly budoucí větší oběť