Uvažujme o vzorech shovívavosti

„Bůh. . . snášel s mnohou shovívavostí nádoby zloby, hodící se ke zničení.“ — ŘÍMANŮM 9:22.

1. a) Jak Boží inspirované slovo slouží k našemu prospěchu? b) Proč se v této souvislosti uvažuje o Boží shovívavosti?

JEHOVA Bůh, náš stvořitel, nám dal své inspirované Slovo, svatou Bibli. Má nám sloužit jako ‚lampa naší noze a světlo naší vozové cestě‘. (Žalm 119:105) Boží slovo nám také pomáhá, abychom se stali ‚úplně vyzbrojenými pro každé dobré dílo‘. (2. Timoteovi 3:16, 17) Vyzbrojuje nás mimo jiné tím, že nám poskytuje znamenité vzory shovívavosti. Tato vlastnost patří k ovoci Božího ducha a je nepostradatelná, máme-li získat jeho schválení a dobře vycházet s lidmi ve svém okolí. — Galaťanům 5:22, 23.

2. Jaký je význam řeckého slova, které se překládá jako „shovívavost“, a kdo především projevuje tuto vlastnost?

² Řecké slovo přeložené výrazem „shovívavost“ doslova znamená „dlouhost ducha“. Definuje se jako „ten charakteristický rys sebekázně v provokující situaci, který brání ukvapené odvetě nebo okamžitému potrestání.“ (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words, Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov, od W. E. Vinea, svazek 3, strana 12) Být shovívavý znamená projevovat sebeovládání a být pomalý k hněvu. A kdo z těch, kteří jsou pomalí k hněvu, nejvíce vyniká projevováním shovívavosti? Sám Jehova Bůh. Proto čteme ve 2. Mojžíšově 34:6, že Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. A v Písmu se mluví ještě osmkrát o tom, že Jehova je „pomalý k hněvu“. — 4. Mojžíšova 14:18; Nehemjáš 9:17; Žalm 86:15; 103:8; 145:8; Joel 2:13; Jonáš 4:2; Nahum 1:3.

3. Které vlastnosti vysvětlují, proč je Jehova shovívavý?

³ Právě takovou vlastnost bychom očekávali od Jehovy Boha, že totiž bude shovívavý neboli pomalý k hněvu, protože má nekonečnou moc a moudrost, dokonalý smysl pro právo a je přímo zosobněním lásky. (5. Mojžíšova 32:4; Job 12:13; Izajáš 40:26; 1. Jana 4:8) Ovládá své vlastnosti a stále je zachovává v dokonalé rovnováze. Co zjevuje jeho Slovo o tom, proč a jak projevoval shovívavost vůči nedokonalým lidem?

Shovívavý pro své jméno

4. Ze kterých závažných důvodů projevoval Bůh shovívavost vůči hříšníkům?

⁴ Proč je Jehova shovívavý? Proč nepotrestá hříšníky okamžitě? Neznamená to, že je lhostejný nebo že není dost horlivý pro spravedlnost. Ne, ale Jehova má závažné důvody k tomu, že je pomalý k hněvu a netrestá lidi okamžitě. Jedním důvodem je, že se má jeho jméno stát známým. Dalším důvodem je to, že k vyřešení sporné otázky Boží svrchovanosti a sporné otázky ryzosti lidstva, které vznikly vzpourou v Edenu, bylo třeba času. Ještě dalším důvodem Boží shovívavosti je to, že dává chybujícím lidem příležitost, aby napravili své cesty.

5, 6. Proč projevil Jehova shovívavost v souvislosti se vzpourou člověka?

⁵ Jehova byl shovívavý, když jednal s první lidskou dvojicí v zahradě Eden. Když porušili jeho přikázání, kterým jim bylo zakázáno jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a špatného, mohl okamžitě vykonat rozsudek nad nimi i nad padlým andělem, který oklamal Evu. Jehovův smysl pro spravedlnost a právo byl zcela jistě dotčen a Jehova bezpochyby pociťoval hněv vůči těm třem vzbouřencům. Jednal by naprosto podle práva, kdyby nad nimi vykonal rozsudek okamžitě. Bůh kdysi varoval prvního člověka, Adama: „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) V týž den, kdy Adam zhřešil, povolal Bůh viníky k odpovědnosti a pronesl rozsudek smrti. Z hlediska soudu Adam s Evou toho dne zemřeli. Náš shovívavý stvořitel však dovolil, aby Adam žil 930 let. — 1. Mojžíšova 5:5.

⁶ Bůh měl v tomto případě závažné důvody, proč byl shovívavý neboli pomalý k hněvu. Kdyby vykonal rozsudek nad těmito buřiči ihned, nebyla by dána odpověď na ďáblův neodmyslitelný výsměch, že si Jehova Bůh nezaslouží uctívání a že nemůže mít lidské služebníky, kteří mu zachovají ryzost bez ohledu na okolnosti. Zůstaly by také nezodpověděny například otázky: Čí to byla vina, že Adam a Eva zhřešili? Stvořil je Jehova již od počátku morálně tak slabé, že nemohli odolat pokušení, a pak je potrestal za to, že neodolali? Odpověď na to všechno je vidět ze zprávy, kterou nacházíme v 1. a 2. kapitole knihy Joba. Když Jehova dovolil, aby se rozrostl lidský rod, poskytl lidem příležitosti, aby dokázali, že satanova obvinění jsou nepravdivá.

7. Proč Jehova nevykonal ihned rozsudek nad faraónem?

⁷ Když se Jehova chystal osvobodit svůj lid, Izraelity, z egyptského otroctví, opět ukázal, že je shovívavý. Jehova mohl zničit faraóna a jeho vojsko okamžitě. Bůh to však neučinil a nějaký čas je trpěl. Měl k tomu nějaké pádné důvody? Během doby faraón stále tvrdošíjněji odmítal dovolit Izraelitům, aby opustili Egypt jako Jehovův svobodný lid. Tak dal faraón najevo, že je ‚nádobou zloby‘ a že si zaslouží zničení za to, že vzdoroval Jehovovi. (Římanům 9:14–24) V tomto případě však měl Bůh ještě závažnější důvod ke shovívavosti. Prostřednictvím Mojžíšovým řekl faraónovi: „Už jsem mohl napřáhnout ruku, abych postihl tebe a tvůj lid morem, takže bys byl vyhlazen ze země. Ale zachoval jsem tě vskutku proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ — 2. Mojžíšova 9:15, 16.

8. Proč nevykonal Bůh rozsudek nad vzpurnými Izraelity v pustině?

⁸ Z logických důvodů projevil Jehova shovívavost i v době, kdy byli Izraelité v pustině. Skutečně zkoušeli Boží trpělivost. Vždyť uctívali zlaté tele a neprojevili víru, když se deset zvědů vrátilo se špatnou zprávou! Bůh je jako svůj lid nevyhladil, protože šlo o jeho jméno a pověst. Ano, Jehova projevoval shovívavost pro své jméno. — 2. Mojžíšova 32:10–14; 4. Mojžíšova 14:11–20.

Shovívavý v zájmu lidí

9. Proč projevil Jehova shovívavost za dnů Noemových?

⁹ Jehova je shovívavý v zájmu lidstva již od chvíle, kdy Adam ublížil celému svému tehdy ještě neexistujícímu potomstvu tím, že zhřešil a tak se vůči nim dopustil velkého bezpráví. Bůh svou shovívavostí umožnil, aby bylo toto bezpráví odčiněno, neboť poskytl čas, aby lidé mohli činit pokání a dosáhnout smíření s ním. (Římanům 5:8–10) Také v Noemově době projevil Jehova Bůh lidem shovívavost. Tehdy „Jehova. . . viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný“. (1. Mojžíšova 6:5) Bůh sice mohl vyhladit lidský rod, jakmile viděl tento stav, ale rozhodl, že s touto situací skoncuje za 120 let. (1. Mojžíšova 6:3) Tímto projevem shovívavosti poskytl Noemovi čas, aby měl tři syny, aby mohli dospět a oženit se a aby mohla tato rodina vybudovat archu pro záchranu svých duší a pro zachování světa zvířat. Tak bylo možné, aby se uskutečnilo Boží původní předsevzetí se zemí.

10, 11. Proč byl Jehova shovívavý k izraelskému národu?

¹⁰ Další definice shovívavosti se vztahuje především na Boží jednání s lidmi. Je to „trpělivé snášení bezpráví nebo vyzývavého jednání, aniž se ztrácí naděje, že se rozrušený stav zlepší“. (Hlubší pohled na Písma, svazek 2, strana 262, angl., vydala Newyorská biblická a traktátní společnost Strážná věž.) Z toho je vidět další důvod, proč byl Bůh shovívavý k Izraelitům. Znovu a znovu se odvraceli od Jehovy a upadali do otroctví pohanských národů. Bůh však projevoval shovívavost, když Izraelity vysvobozoval a dával jim příležitost k pokání. — Soudci 2:16–20.

¹¹ Většina izraelských králů vedla své poddané k falešnému uctívání. Zavrhl Bůh tento národ okamžitě? Ne, nevzdal se rychle naděje, že by se narušený vztah mohl zlepšit. Jehova byl naopak pomalý k hněvu. Projevoval shovívavost a opětovně jim dával příležitost k pokání. Ve 2. Paralipomenon 36:15, 16 čteme: „Jehova, Bůh jejich předků, jim stále posílal výstrahy prostřednictvím svých poslů, znovu a znovu posílal, protože pociťoval soucit se svým lidem a se svým obydlím. Ale ustavičně si tropili žerty z poslů pravého Boha a opovrhovali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům, dokud Jehovův vztek nevystoupil proti jeho lidu, až nebylo uzdravení.“

12. Jak dosvědčují Křesťanská řecká písma, proč je Jehova shovívavý?

¹² Křesťanská řecká Písma také poskytují důkazy, že Jehova projevuje shovívavost, aby pomohl svému chybujícímu lidu. Apoštol Pavel se například ptá křesťanů, kteří se dopouštěli přestupků: „Pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a shovívavosti a trpělivosti, protože nevíš, že Boží laskavost se snaží vést tě k pokání?“ (Římanům 2:4) Stejnou myšlenku sledují Petrova slova: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Velmi vhodně je nám řečeno, že máme ‚považovat trpělivost našeho Pána za záchranu‘. (2. Petra 3:15) Vidíme tedy, že Jehova není shovívavý proto, že by byl sentimentální nebo lhostejný, ale protože jde o jeho jméno a předsevzetí, a protože je milosrdný a milující.

Ježíšův příklad shovívavosti

13. Jaké máme biblické důkazy, že byl Ježíš Kristus shovívavý?

¹³ Ihned za příkladem, který dává Bůh, je příklad jeho Syna, Mesiáše, Ježíše Krista. Dal nádherný příklad sebekázně, když čelil vyzývavému jednání, aniž ukvapeně oplácel.a Prorok Izajáš předpověděl, že Mesiáš bude mnoho snášet. Řekl: „Byl pod těžkým tlakem a nechával se trápit; přesto neotvíral svá ústa. Býval veden jako ovce na porážku; a jako dospělá ovce, která oněměla před svými střihači, také neotvíral svá ústa.“ (Izajáš 53:7) Tutéž pravdu dosvědčuje výrok Petrův: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se svěřoval tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Když se Ježíšovi učedníci stále dohadovali, kdo z nich je největší, jistě to bylo pro Ježíše velkou zkouškou. Byl však vůči nim opravdu shovívavý a trpělivý. — Marek 9:34; Lukáš 9:46; 22:24.

14. K jakému jednání by nás měl podnítit Ježíšův příklad shovívavosti?

¹⁴ Měli bychom se řídit příkladem, který dal Ježíš svou shovívavostí. Pavel napsal: „S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, upřeně přitom hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu. Uvažujte vskutku bedlivě o tom, který snesl tolik odporujících řečí od hříšníků proti jejich vlastním zájmům, abyste se neunavili a nevyčerpali ve svých duších.“ — Hebrejcům 12:1–3.

15. Jak víme, že byl Ježíš shovívavý a že ochotně snášel zkoušky?

¹⁵ Z postoje, který Ježíš projevil v době, kdy byl zatčen, vidíme, že byl shovívavý a že ochotně snášel zkoušky. Když Petr vztáhl meč, aby chránil svého Pána, Ježíš ho pokáral a pak řekl: „Myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů? Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to tak musí stát?“ — Matouš 26:51–54; Jan 18:10, 11.

Další příklady shovívavosti

16. Jak ukazují Písma, že byl Jákobův syn Josef shovívavý?

¹⁶ I nedokonalí, hříšní lidé mohou projevovat shovívavost. Hebrejská písma obsahují příklady toho, jak nedokonalí lidé mohou trpělivě snášet bezpráví. Je to například Josef, syn hebrejského patriarchy Jákoba. Jak trpělivě snášel bezpráví, která mu působili jeho nevlastní bratři a Potifarova manželka! (1. Mojžíšova 37:18–28; 39:1–20) Josef nepřipustil, aby v něm tyto zkoušky vyvolaly zatrpklost. Bylo to vidět, když řekl svým bratrům: „Ať vás to . . . nebolí a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života.“ (1. Mojžíšova 45:4, 5) Josef dal skutečně znamenitý příklad shovívavosti.

17, 18. Jaké důkazy shovívavosti máme v případě Davidově?

¹⁷ Dalším příkladem Jehovova věrného služebníka, který trpělivě snášel bezpráví a projevoval shovívavost, je David. Žárlivý král Saul ho pronásledoval jako psa, a David měl dvakrát příležitost k odvetě a mohl Saula zabít. (1. Samuelova 24:1–22; 26:1–25) David však čekal na Boha. Vidíme to ze slov, která řekl Abišajovi: „Jehova sám [Saulovi] uštědří ránu; nebo přijde jeho den a bude muset zemřít, nebo půjde do bitvy a jistě bude smeten. Z Jehovova stanoviska je nemyslitelné, abych já, já napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému!“ (1. Samuelova 26:10, 11) Ano, bylo v Davidově moci skoncovat toto pronásledování od Saula. David se však rozhodl, že bude shovívavý.

¹⁸ Povšimněme si také, co se stalo, když král David prchal před svým zrádným synem Absalomem. Šimei, Benjaminec ze Saulova domu, házel po Davidovi kamením a svolával na něho zlo. Volal: „Táhni, táhni ty muži s vinou krve a neužitečný muži!“ Abišaj chtěl, aby byl Šimei zabit, ale David nechtěl sáhnout k odvetě. Místo toho opět ukázal, co je shovívavost. — 2. Samuelova 16:5–13.

Uvažujme o Pavlovu příkladu

19, 20. Jak dal apoštol Pavel najevo, že je shovívavý?

¹⁹ V Křesťanských řeckých písmech máme další znamenitý příklad shovívavosti, kterou se vyznačoval nedokonalý člověk — je jím apoštol Pavel. Projevoval trpělivou vytrvalost, shovívavost, jak vůči svým náboženským nepřátelům, tak i vůči jednotlivcům, kteří prohlašovali, že jsou křesťané. Ano, Pavel dával najevo shovívavost, i když někteří jednotlivci v korintském sboru říkali: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ — 2. Korinťanům 10:10; 11:5, 6, 22–33.

²⁰ Pavel měl proto závažný důvod, aby řekl Korinťanům: „Ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém, souženími, případy nouze, těžkostmi, bitím, vězněním, nepokoji, namáhavou prací, bezesnými nocemi, někdy nedostatkem jídla, mravní čistotou, poznáním, shovívavostí, laskavostí, svatým duchem, láskou bez pokrytectví.“ (2. Korinťanům 6:4–6) V podobném duchu mohl apoštol napsat svému spolupracovníkovi Timoteovi: „Ty jsi. . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu, mé předsevzetí, mou víru, mou shovívavost, mou lásku, mou vytrvalost, má pronásledování, má utrpení,. . . a přece mne Pán ze všech vysvobodil.“ (2. Timoteovi 3:10, 11) Apoštol Pavel nám dal svou shovívavostí opravdu znamenitý příklad.

21. Jak nám může pomáhat následující článek?

²¹ Ano, Písma obsahují velmi mnoho znamenitých příkladů shovívavosti. Nejlepšími příklady jsou Jehova a jeho milovaný Syn. Je však skutečně povzbuzující, když si uvědomíme, že tuto vlastnost projevovali nedokonalí lidé, jako Josef, David a apoštol Pavel. Další článek nám má pomoci napodobovat takové znamenité příklady.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co znamená být shovívavý?

◻ Především z jakých důvodů je Jehova shovívavý?

◻ Jak dal Ježíš najevo, že je shovívavý?

◻ Jaké máme biblické důkazy, že mohou nedokonalí lidé projevovat shovívavost?

[Obrázek na straně 10]

Josef, Ježíš, David, Pavel a Job byli vzory shovívavosti

[Obrázek na straně 13]

Ježíš projevoval shovívavost ke svým učedníkům