Buďte ke všem shovívaví

„Bratři,. . . vybízíme [vás] : Napomínejte nepořádné, mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ — 1. TESALONIČANŮM 5:14.

1. Kdy a za jakých okolností projevovali svědkové Jehovovi shovívavost?

DNEŠNÍ svědkové Jehovovi skutečně poskytují příklad shovívavosti! V bývalých nacistických a fašistických zemích a v dnešní době v zemích, jako je například Malawi, vytrpěli mnoho těžkostí a pronásledování. Shovívaví jsou také ti, kteří žijí v nábožensky rozdělených domácnostech.

2. Které dvě okolnosti působí, že se Jehovův lid těší z duchovního ráje?

² Ačkoli Jehovův oddaný lid zakouší pronásledování a těžkosti, prožívá přesto mnohá požehnání duchovního ráje. Ano, skutečnosti ukazují, že se z něj pomazaní křesťané začali těšit v roce 1919. Jak se dá vysvětlit tento duchovní ráj? Tyto rajské poměry existují mezi Jehovovým lidem především proto, že Bůh uvedl své pomazané služebníky zpět do jejich „země“ neboli stavu čistého uctívání. (Izajáš 66:7, 8) Duchovní ráj vzkvétá také proto, že v něm každý projevuje ovoce Božího ducha. A k němu patří shovívavost. (Galaťanům 5:22, 23) Tato vlastnost je pro náš duchovní ráj důležitá, jak je vidět z výroku učence Williama Barclaye: „Něco takového, jako je křesťanské společenství, nemůže existovat bez makrothumia [shovívavosti] . . . A důvod k tomu je prostý — makrothumia je totiž významná charakteristická vlastnost Boží (Řím. 2.4; 9.22).“ (A New Testament Wordbook, Novozákonní slovník, strana 84) Tak důležitá je shovívavost!

Buďme shovívaví ke svým bratrům

3. Jaké poučení o shovívavosti dal Ježíš Petrovi?

³ Apoštol Petr měl zjevně s projevováním shovívavosti nějaké těžkosti, protože se jednou zeptal Ježíše: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratrovi, který proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu poradil: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:21, 22) Jinými slovy, neexistuje žádná hranice, kolikrát máme jeden od druhého něco snést a odpustit někomu, kdo se proti nám prohřešil. Vždyť si ani neumíme představit, že by někdo stále počítal až do sedmdesáti sedmi. Ale máme-li tolik odpouštět, je rozhodně nutná shovívavost.

4. Proč je nutné, aby byli shovívaví především starší?

⁴ Pokud jde o to, že mají duchovní bratři projevovat shovívavost, je nesporné, že mají být příkladem sboroví starší. Jejich trpělivost by mohla být vystavena zkoušce, protože někteří spoluvěřící jsou možná nedbalí nebo lhostejní. Jiní by snad měli napravit nějaké špatné zvyky, ale otálejí s tím. Starší musí dávat pozor, aby snadno neztratili trpělivost nebo aby se necítili dotčeni slabostmi svých křesťanských bratrů a sester. Tito duchovní pastýři musí pamatovat na radu: „My. . . kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne líbit se sami sobě.“ — Římanům 15:1.

5. Co jsme schopni snášet, jestliže jsme shovívaví?

⁵ Lidské slabosti a nedostatky mohou rovněž vést k osobním rozporům. Naše chyby a osobní zvláštnosti mohou být našim bratrům tak říkajíc proti srsti, a oni možná působí právě tak na nás. Proto je skutečně výstižná rada: „Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) ‚Snášet se navzájem‘ znamená být shovívavý, i když snad máme opodstatněné důvody, abychom si na někoho stěžovali. Nesmíme svému bratrovi oplácet ani ho trestat a nesmíme ani proti němu vzdychat. — Jakub 5:9.

6. Proč je moudré být shovívaví?

⁶ Stejný smysl má rada obsažená v Římanům 12:19: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě, neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já odplatím, říká Jehova.‘ “ ‚Dát místo zlobě‘ znamená být pomalý k hněvu neboli být shovívavý. Projevovat tuto vlastnost je moudré, protože to přináší užitek nám i druhým. Jestliže vznikl nějaký problém, je nám samotným lépe, protože shovívavostí situaci nezhoršíme. A ten, jemuž projevujeme shovívavost, se také cítí lépe, protože ho netrestáme ani mu nijak neoplácíme. Není divu, že Pavel nabádal spolukřesťany, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírali slabé, byli ke všem shovívaví‘. — 1. Tesaloničanům 5:14.

V rodinném kruhu

7. Proč je nutné, aby byli shovívaví ti, kteří jsou v manželství?

⁷ Výstižně se říká, že šťastné manželství je svazek dvou lidí, kteří si umějí odpouštět. Co to znamená? Že lidé, kteří žijí ve šťastném manželství, jsou k sobě navzájem shovívaví. Lidé často cítí vzájemnou přitažlivost právě proto, že mají zcela odlišné povahy. Tyto rozdíly mohou být zajímavé, ale mohou být také příčinou neshod. To ještě přispívá k napětí a stresovým situacím, které již jsou křesťanům v manželství stejně příčinou ‚soužení v jejich těle‘. (1. Korinťanům 7:28) Představme si například, že manželovi nezáleží na maličkostech nebo má tak trochu sklon k nepečlivosti nebo nedbalosti. To může jeho manželku značně rozčilovat. Pokud však laskavě vyjádřené návrhy nepomohou, bude se možná muset s jeho slabostmi smířit a projevovat shovívavost.

8. Proč bývá nutné, aby byli manželé shovívaví?

⁸ Naproti tomu si možná manželka dělá zbytečné starosti o maličkosti a má sklon stále manželovi něco vytýkat. To nám může připomínat biblický text: „Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.“ (Přísloví 25:24, Ekumenický překlad) V takovém případě je nutná shovívavost, jestliže se má uplatnit Pavlova rada: „Vy, manželé, neustále milujte své manželky a nebuďte vůči nim rozhořčení.“ (Kolosanům 3:19) Manželé také musí projevovovat shovívavost, jestliže se mají řídit radou apoštola Petra: „Vy, manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života, aby vašim modlitbám nic nebránilo.“ (1. Petra 3:7) Manželčiny slabosti snad někdy manžela trápí, ale shovívavost mu pomůže, aby se s nimi smířil.

9. Proč mají projevovat shovívavost rodiče?

⁹ Rodiče musí být shovívaví, mají-li úspěšně vychovávat své děti. Mladí možná dělají stále znovu tytéž chyby. Může se zdát, že jsou tvrdohlaví nebo že se pomalu učí, a stále možná své rodiče trápí. Za takových okolností je nutné, aby byli křesťanští rodiče pomalí k hněvu, aby neztráceli sebeovládání nebo vyrovnanost, ale aby zůstali klidní, a přitom aby se pevně zastávali spravedlivých zásad. Otcové by měli pamatovat na to, že také oni byli kdysi mladí a také dělali chyby. Musí uplatňovat Pavlovu radu: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ — Kolosanům 3:21.

K těm, kteří jsou vně

10. Jak bychom měli jednat na svém pracovišti, a která zkušenost to ukazuje?

¹⁰ Lidé jsou nedokonalí a sobečtí, a proto se křesťan může dostat do nepříjemných situací na svém pracovišti. Je moudré, jestliže bude jednat taktně a v zájmu pokoje se smíří s bezprávím. To může být velice moudré, jak ukazuje zkušenost jednoho křesťana, který byl obětí mnoha nepříjemností, jež mu působil jeden závistivý spoluzaměstnanec. Bratr z toho však nedělal spornou otázku, ale byl shovívavý. Časem proto mohl s tímto zaměstnancem, který mu kdysi působil nesnáze, zavést biblické studium.

11. Především kde potřebujeme shovívavost, a proč?

¹¹ Jehovův lid musí projevovat shovívavost především při vydávání svědectví těm, kteří jsou mimo křesťanský sbor. Křesťané se často setkávají s hrubou nebo drsnou odpovědí. Bylo by správné nebo moudré, kdyby odpovídali stejným způsobem? Ne, protože tak by neprojevili shovívavost. Je moudré, jestliže máme na mysli a uplatňujeme moudré přísloví: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ — Přísloví 15:1.

Víra a naděje pomáhají v projevování shovívavosti

12, 13. Které vlastnosti nám pomohou být shovívaví?

¹² Co nám může pomoci projevovat shovívavost a trpělivost a vyrovnávat se s tíživými podmínkami? Například víra v Boží sliby. Musíme vzít Boha za slovo. Písmo říká: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ (1. Korinťanům 10:13) Jeden starý pamětník to vyjádřil jinými slovy: „Jestliže to Bůh připouští, mohu to přijmout.“ Ano, můžeme to přijmout, budeme-li shovívaví a trpěliví.

¹³ S vírou je těsně spjatá naděje na Boží království. Až zavládne nad celou zemí, budou odstraněny špatné podmínky, které na nás těžce doléhají. Žalmista o tom řekl: „Zanech hněvu a opusť vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo. Vždyť zločinci budou odříznuti, ale ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ (Žalm 37:8, 9) Spolehlivá naděje, že Bůh brzy odstraní všechny tyto strastiplné okolnosti, nám pomáhá ke shovívavosti.

14. Která zkušenost ukazuje, proč bychom měli být shovívaví k nevěřícímu manželskému druhovi?

¹⁴ Jak bychom měli reagovat, když nám působí těžkosti nevěřící manželský druh? Neustále očekávejme pomoc od Boha a doufejme, že se z odpůrce stane ctitel Jehovův. Manželka jednoho křesťana někdy odmítala připravovat manželovi jídlo a udržovat v čistotě jeho oblečení. Užívala sprostých slov a někdy s ním celé dny nemluvila, a dokonce se snažila nechat ho zaklít zaříkáváním. „Ale vždycky jsem se obracel v modlitbě k Jehovovi,“ řekl, „a důvěřoval jsem, že mi pomůže vypěstovat si tu potřebnou shovívavost, abych neztratil křesťanskou vyrovnanost. Také jsem doufal, že se jednoho dne změní postoj jejího srdce.“ Po dvaceti letech takového jednání se začala jeho manželka měnit a on řekl: „Jsem skutečně vděčný Jehovovi, že mi pomohl pěstovat ovoce ducha, totiž shovívavost, protože nyní vidím, k čemu to vedlo: Má manželka se vydala na cestu života!“

Pomůže nám modlitba, pokora a láska

15. Proč nám může modlitba pomoci, abychom byli shovívaví?

¹⁵ Další pomocí při projevování shovívavosti je modlitba. Pavel zdůrazňoval: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Pamatuj také na to, abys dbal napomenutí: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ — Žalm 55:22; 55:23, KB.

16. Jak nám může ke shovívavosti pomoci pokora?

¹⁶ Pokora je další velkou pomocí při pěstování ovoce Božího ducha v podobě shovívavosti. Pyšný člověk je netrpělivý. Snadno se urazí, rychle se rozzlobí a nevydrží žádné nepříznivé zacházení. To vše je opakem shovívavosti. Pokorný člověk však nebude brát sám sebe příliš vážně. Bude čekat na Jehovu jako kdysi David, když ho pronásledoval král Saul a když ho urážel Benjaminec Šimei. (1. Samuelova 24:4–6; 2. Samuelova 16:5–13) Měli bychom tedy chtít chodit ‚se vší pokorou mysli a mírností, shovívavostí, abychom se navzájem snášeli v lásce‘. (Efezanům 4:2) Měli bychom se také ‚pokořit v Jehovových očích‘. — Jakub 4:10.

17. Proč nám láska pomůže, abychom byli shovívaví?

¹⁷ Ke shovívavosti nám pomáhá především nesobecká láska. Ano, „láska je shovívavá“, protože nás podněcuje, abychom se upřímně zajímali o to, co je prospěšné druhým. (1. Korinťanům 13:4) Láska nám umožňuje, abychom se uměli vcítit nebo vžít do situace druhých. Ke shovívavosti nám láska pomáhá také tím, že „všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:7, 8) Ano, píseň Království číslo 200 ve zpěvníku Chvalte Jehovu zpěvem o tom říká:

„Láska v dobré doufat smí,

láskou sílí přátelství,

láska chyby promíjí,

stránku lepší zdůrazní.“

Jak můžeme být shovívaví s radostí?

18. Jak je možné být shovívaví s radostí?

¹⁸ Pavel se modlil, aby byli jeho spoluvěřící v Kolosech naplněni přesným poznáním Boží vůle, aby chodili hodni Jehovy, aby se mu líbili a přinášeli ovoce v každém dobrém díle. Tak měli být ‚posíleni vší silou podle míry jeho slavné moci, aby plně vytrvali a s radostí byli shovívaví‘. (Kolosanům 1:9–11) Ale jak můžeme být ‚shovívaví s radostí‘? To si neodporuje, protože radost, o které se mluví v Písmech, neznamená jen veselost nebo dobrou náladu. Radost jako ovoce ducha zahrnuje pocit hlubokého uspokojení z toho, že děláme to, co je správné před Bohem. Je to také vyjádření naděje, že dostaneme slíbenou odměnu, protože jsme projevovali shovívavost. Proto Ježíš řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká, neboť tak pronásledovali proroky před vámi.“ — Matouš 5:11, 12.

19. Které příklady ukazují, že můžeme být shovívaví i radostní?

¹⁹ Ježíš měl takovou radost. Ano, „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou“. (Hebrejcům 12:2) Tato radost umožnila Ježíšovi, aby byl shovívavý. Zamysli se také nad tím, co se stalo, když byli apoštolové zbičováni a bylo jim nařízeno, aby „přestali mluvit na základě Ježíšova jména“. „Oni tedy odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíšovi.“ (Skutky 5:40–42) Je to skutečně znamenitý příklad, který dokazuje, že Kristovi následovníci mohou být shovívaví s radostí!

20. Jak může naše shovívavost zapůsobit na naše vztahy k druhým?

²⁰ Boží slovo nám jistě dává moudré rady, když nás vybízí, abychom neopláceli, byli pomalí k hněvu a doufali v to nejlepší — ano, abychom byli shovívaví. Musíme se pravidelně modlit a projevovat toto ovoce Božího ducha, abychom dobře vycházeli se svými bratry a sestrami ve sboru, s členy své rodiny, s lidmi na svém pracovišti a také s lidmi, s nimiž se setkáváme v křesťanské kazatelské službě. A co nám pomůže projevovat shovívavost? Víra, naděje, pokora, radost a láska. Ano, s takovými vlastnostmi můžeme být shovívaví ke všem.

Vzpomínáš si?

◻ Proč je shovívavost nezbytně nutná, jestliže se máme podílet na duchovním ráji?

◻ Proč potřebují shovívavost především starší?

◻ Proč by měli shovívavost pěstovat manželé a manželky?

◻ Které další vlastnosti nám pomohou ke shovívavosti?

[Obrázek na straně 17]

Která Ježíšova rada pomohla Petrovi, aby byl shovívavý?