Výměna myšlenek v křesťanské službě

„Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ — MATOUŠ 28:19.

1. Jaké pověření udělené Kristem s sebou nese potřebu výměny myšlenek?

CITOVANÉ Ježíšovo pověření nám ukládá náročný úkol vyměňovat si myšlenky s lidmi ve službě, když chodíme dům od domu, konáme dodatečné návštěvy a podílíme se na všech ostatních odvětvích kázání Království. K tomu pověření patří odpovědnost oznamovat pravdu o Jehovovi Bohu, Ježíši Kristu a mesiášském království, v němž nyní Ježíš panuje. — Matouš 25:31–33.

2. Co potřebujeme, abychom si účinně vyměňovali myšlenky?

² Jak si můžeme účinně vyměňovat myšlenky? Za prvé musíme věřit informacím, které sdělujeme. Jinými slovy, musíme mít silnou víru, že Jehova je jediný pravý Bůh, že Bible je skutečně Boží slovo a že Boží království je jediná naděje pro lidstvo. Tak bude to, co vyučujeme, vycházet se srdce a my budeme dbát na Pavlovu radu Timoteovi: „Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ — 2. Timoteovi 2:15.

Sdělování beze slov

3–5. a) Jak můžeme něco sdělit, aniž bychom řekli slovo? b) Jaké zkušenosti to potvrzují?

³ K sdělování jsou často potřebná slova. Ale ve skutečnosti lidem něco sdělujeme ještě předtím, než s nimi promluvíme. Jak? Svým chováním a tím, jak se oblékáme a upravujeme svůj zevnějšek. Před léty cestoval jeden misionář, absolvent Biblické školy Strážné věže Gilead, na zaoceánském parníku za svým přidělením v cizině. Po několika dnech se ho jeden cizí člověk zeptal, proč se tak liší od všech jiných na palubě. Misionář sděloval něco pozoruhodného — že má odlišná měřítka a že je přístupný — pouhým svým vzhledem a chováním. To dalo misionáři znamenitou příležitost vydat svědectví.

⁴ Jindy zase sestra, která stála na ulici a nabízela kolemjdoucím biblickou literaturu, věnovala přátelský úsměv ženě, která procházela kolem ní. Žena začala sestupovat po schodech do stanice metra. Pak si to rozmyslela, vrátila se k sestře a požádala o domácí biblické studium. Co na ni zapůsobilo? Ačkoli jí nebyla nabídnuta biblická literatura, obdržela přátelský úsměv od svědkyně, která sloužila na ulici.

⁵ Třetí případ: skupina mladých svědků jedla v restauraci a podivila se, když k jejich stolu přistoupil neznámý člověk a zaplatil za ně. Proč to udělal? Zapůsobilo na něho jejich chování. Ti mladí křesťané bez jediného slova sdělili tomu neznámému člověku, že jsou bohabojnými osobami. Svým chováním, vzhledem a přátelským projevem zjevně předáváme sdělení dříve, než řekneme slovo. — Srovnej 1. Petra 3:1, 2.

Rozmlouvat je nezbytné pro výměnu myšlenek

6. Znázorni, jak je rozmlouvání neocenitelné pro výměnu myšlenek.

⁶ Když chceme lidem sdělit dobrou zprávu, musíme být připraveni nemluvit dogmaticky, ale rozmlouvat s nimi. Opakovaně čteme, že Pavel rozmlouval s těmi, jimž se snažil předat dobrou zprávu. (Skutky 17:2, 17; 18:19) Jak se můžeme řídit jeho příkladem? Zhoršující se poměry ve světě asi vzbudily v některých lidech pochybnosti o existenci všemohoucího a láskyplného Boha, kterému záleží na lidstvu. Mohli bychom však s nimi rozmlouvat o tom, že Bůh má na všechno svůj čas. (Kazatel 3:1–8) Tak říká text Galaťanům 4:4, že Bůh poslal svého Syna na zem, když přišel pravý čas. Stalo se to tisíciletí poté, co to poprvé slíbil. Podobně až přijde pravý čas, skoncuje s utrpením a ničemností. Boží slovo dále ukazuje, že Bůh má závažné důvody pro to, aby ničemnost připouštěl tak dlouho. (Srovnej 2. Mojžíšovu 9:16.) Budeme-li rozmlouvat v tomto smyslu a podpoříme to znázorněními a silnými biblickými důkazy, pomůžeme upřímným lidem, aby si uvědomili, že převládající ničemnost nelze použít jako argument pro to, že Jehova neexistuje nebo že je lhostejný. — Římanům 9:14–18.

7, 8. Jak by nám mohla rozmluva pomoci k výměně myšlenek s ortodoxním židem?

⁷ Představme si, že jdeš dům od domu a majitel bytu řekne: „Já jsem žid. Tohle mě nezajímá.“ Jak bys mohl postupovat? Jeden bratr ůspěšně použil tento přístup: ‚Určitě se mnou budete souhlasit, že Mojžíš byl jeden z největších proroků, jaké kdy Bůh použil. A věděl jste, že řekl, jak je zaznamenáno v 5. Mojžíšově 31:29: „Dobře. . . vím, že po mé smrti. . . jistě odbočíte z cesty, o níž jsem vám přikazoval; a zcela jistě vás. . . postihne neštěstí“? Mojžíš byl pravý prorok, takže se jeho slova musela splnit. Co když se splnila tenkrát, když Bůh poslal Židům Mesiáše, a Židé ho proto nepřijali? Mohlo to tak být. A jestliže to tak je a oni udělali chybu, je to důvod, abychom my dva udělali stejnou chybu?‘

⁸ Také si připomeňme, že Židé od křesťanstva hodně vytrpěli, a to zejména v tomto století. Možná tedy majiteli bytu řekneš, že my jsme se na tom nepodíleli. Například mu můžeš říci: ‚Věděl jste, že když byl u moci Hitler, jediná skupina, která vzdorovala jeho bojkotu Židů, byli svědkové Jehovovi? Odmítali také zdravit „Heil Hitler“ a sloužit v jeho vojsku.‘a

9, 10. Jak se dá rozmlouváním pomoci tomu, kdo věří v pekelný oheň?

⁹ Ve snaze dorozumět se s někým, kdo věří v pekelný oheň, bys mohl uvažovat tak, že má-li někdo věčně trpět v pekle, musí mít nesmrtelnou duši. Ten, kdo věří v pekelný oheň, bude pohotově souhlasit. Potom se můžeš zmínit o zprávě o stvoření Adama a Evy a laskavě se zeptat, zda si někdy v té zprávě všiml jakékoli zmínky o takové nesmrtelné duši. V další rozmluvě pak můžeš upozornit na 1. Mojžíšovu 2:7, kde nám Bible říká, že se Adam stal duší. A povšimni si, co mělo být podle Boha důsledkem Adamova hříchu: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Duše Adam se tedy vrátila do prachu.

¹⁰ Mohl bys také upozornit na to, že Bůh se nikde ve zprávě v 1. Mojžíšově nezmiňuje o věčných mukách v pekelném ohni. Když Bůh varoval Adama, aby nejedl zakázané ovoce, řekl: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) Ani zmínka o pekelném ohni. Kdyby skutečným důsledkem hříchu nebyla pro Adama smrt, ‚návrat do prachu‘, ale věčná muka, neměl to Bůh podle práva jasně vyložit? Tak může pečlivé a laskavé rozmlouvání upřímnému člověku pomoci, aby si uvědomil nedůslednost své víry. Kéž nikdy nepřehlédneme, jak důležité je odvolávat se na rozum, když se s druhými dělíme o pravdu z Božího slova. — Srovnej 2. Timoteovi 2:24–26; 1. Jana 4:8, 16.

Vlastnosti potřebné pro účinnou výměnu myšlenek

11–13. Jaké křesťanské vlastnosti nám mohou pomoci k účinné výměně myšlenek?

¹¹ Jaké vlastnosti musíme pěstovat, abychom co nejúčinněji sdělovali pravdy o Království? Co nám říká Ježíšův příklad? V Matoušovi 11:28–30 čteme jeho slova: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ Tady vidíme jeden klíč k Ježíšově úspěšné výměně myšlenek. Byl mírné povahy a ponížený v srdci. Lidé se srdcem na pravém místě v něm nalézali občerstvení. Také apoštol Pavel dal znamenitý příklad, protože, jak řekl efezským starším, od prvního dne, kdy k nim přišel, pracoval pro Pána jako otrok „s největší ponížeností mysli“. — Skutky 20:19.

¹² Budeme-li vždy projevovat skromnost a poníženost mysli, zjistí druzí i o nás, že jsme občerstvením, a budeme si s nimi snáze vyměňovat myšlenky. Jakýkoli jiný postoj pravděpodobně vytvoří přehradu mezi námi a těmi, s nimiž se snažíme dorozumět. Je pravda, že „moudrost je u skromných“. — Přísloví 11:2.

¹³ K účinnému předávání informací potřebujeme také být trpěliví a taktní. Apoštol Pavel jistě byl taktní, když vydával svědectví filozofům, kteří se před ním shromáždili na Martově pahorku. Předložil dobrou zprávu tak, aby jí mohli porozumět. (Skutky 17:18, 22–31) Přejeme-li si úspěšně se dorozumět se svými posluchači, musíme dbát na radu, kterou dal apoštol Pavel Kolosanům, když řekl: „Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ (Kolosanům 4:6, Ekumenický překlad) Naše řeč by vždy měla jevit dobrý vkus. Taková řeč může otevřít mysl našich posluchačů, kdežto neuvážlivé výroky způsobí, že mysl uzavřou.

14. Jak nám při výměně myšlenek s jinými pomůže uvolněný konverzační postoj?

¹⁴ Chceme vždy působit uvolněně. To pomůže i našim posluchačům, aby se uvolnili. K uvolněnému vystupování patří, že se úzkostlivě nesnažíme obstarat celý hovor sami. Neuspěchaností a přátelskými otázkami dáváme svým posluchačům příležitost, aby se vyjádřili. Zejména při příležitostném svědectví je moudré povzbuzovat posluchače k hovoru. Tak se jednou jeden svědek v letadle ocitl vedle římskokatolického kněze. Přes hodinu mu kladl taktní otázky a kněz většinou mluvil sám, když na otázky odpovídal. Než se však rozloučili, dostal kněz několik biblických publikací. Takový trpělivý přístup nám pomůže cvičit se v jiné podobné vlastnosti, totiž vcítění.

15, 16. Jak nám k výměně myšlenek pomůže vcítění?

¹⁵ Vcítit se znamená vžít se do postavení druhých. Apoštol Pavel plně oceňoval potřebu vcítění, jak vysvítá z toho, co napsal Korinťanům: „Ačkoli jsem svobodný ode všech, učinil jsem se otrokem všech, abych získal co nejvíce lidí. A tak jsem se Židům stal jako Žid, abych získal Židy; těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ačkoli sám nejsem pod zákonem, abych získal ty pod zákonem. Těm bez zákona jsem se stal jako bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale pod zákonem vůči Kristu, abych získal ty bez zákona. Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ — 1. Korinťanům 9:19–22.

¹⁶ Abychom v těchto ohledech napodobovali apoštola Pavla, potřebujeme být taktní, umět rozlišovat a pozorovat. Vcítění nám pomůže, abychom svým posluchačům sdělili pravdu způsobem odpovídajícím jejich uvažování a cítění. Velkou pomocí v této oblasti je kniha Rozmlouvat z Písma (Reasoning From the Scriptures). Vždy ji měj ve službě s sebou.

Láska — pomoc při výměně myšlenek

17. Která ze všech křesťanských vlastností je nejhodnotnější pro účinné sdělování pravdy? Jak se projevuje?

¹⁷ Skromnost, poníženost mysli, trpělivost a vcítění jsou podstatné pro úspěšnou výměnu myšlenek při předávání informací. K úspěšnému dosažení srdce druhých nám však ze všeho nejvíc pomůže nesobecká láska. Ježíš cítil lítost nad lidmi, protože byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. Láska pohnula Ježíše, aby řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit.“ (Matouš 9:36; 11:28) Právě proto, že lidi milujeme, chceme je také osvěžit a pomoci jim na cestu k životu. Naše poselství je poselství lásky, proto je pronášejme láskyplně. Tato láska se projevuje přátelským úsměvem, laskavostí a mírností, dobrou náladou a vřelostí.

18. Jak můžeme napodobovat Pavla, stejně jako on napodoboval Pána?

¹⁸ V tomto ohledu byl apoštol Pavel znamenitým napodobitelem svého Pána, Ježíše Krista. Proč se mu tak dařilo budovat jeden sbor za druhým? Dík jeho horlivosti? Ano. Ale rovněž díky lásce, kterou projevoval. Všimni si jeho projevů náklonnosti vůči novému sboru v Tesalonice: „Stali jsme se. . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ Napodobování Pavla nám pomůže v našem úsilí dorozumět se. — 1. Tesaloničanům 2:7, 8.

19. Proč bychom neměli klesat na mysli v obvodu, kde lidé nereagují?

¹⁹ Jestliže jsme pro dorozumění udělali, co jsme mohli, a nedosáhli jsme žádoucích výsledků, měli bychom klesat na mysli? Vůbec ne. Badatelé Bible (jak se dříve říkalo svědkům Jehovovým) říkávali, že na to, aby lidé přijali pravdu, potřebují tři vlastnosti: poctivost, pokoru a [duchovní] hlad. Nemůžeme očekávat, že lidé neupřímní, nepoctiví, příznivě zareagují na pravdu; nemůžeme také očekávat, že dobré zprávě budou naslouchat lidé vyzývaví nebo pyšní. A dále, i když má někdo jistou míru poctivosti a pokory, pravděpodobně se pravdy nechopí, jestliže není duchovně hladový.

20. Proč se dá vždy říci, že naše úsilí nebylo marné?

²⁰ Mnohým lidem, s nimiž se ve svém obvodě setkáš, bude bezpochyby některá ze tří vlastností scházet. Stejnou zkušenost zažil prorok Jeremjáš. (Jeremjáš 1:17–19; srovnej Matouše 5:3.) Přesto není naše úsilí nikdy marné. Proč? Protože zvěstujeme Jehovovo jméno a království. Tím, že kážeme, a vlastně už svou přítomností varujeme ničemné. (Ezekiel 33:33) A nikdy nezapomeň, že svým úsilím sdělit pravdu jiným prospíváme sami sobě. (1. Timoteovi 4:16) Udržujeme si silnou víru a jasnou naději na Království. Navíc zachováváme ryzost, a tak se podílíme na posvěcování jména Jehovy Boha a rozradostňujeme jeho srdce. — Přísloví 27:11.

21. Co se dá říci souhrnem?

²¹ Shrňme si to: dorozumívání je účinné předávání informací. Umění dozorumět se, vyměňovat si myšlenky, je životně důležité, a když se výměna myšlenek zhroutí, způsobí to velké škody. Viděli jsme, že Jehova Bůh a Ježíš Kristus jsou nanejvýš sdílní a že Ježíš Kristus ustanovil pro naši dobu jistý sdělovací prostředek. Všimli jsme si také, že něco sdělujeme úpravou svého zevnějšku a chováním, že tím předáváme jiným poselství. Dověděli jsme se, že rozmlouvání hraje důležitou úlohu v našem úsilí vyměňovat si myšlenky s lidmi a že k účinné výměně myšlenek potřebujeme být skromní a pokorní, umět se vcítit, projevovat trpělivost, a především být poháněni srdcem plným lásky. Jestliže pěstujeme tyto vlastnosti a řídíme se biblickými, příklady, budeme úspěšně sdělovat křesťanské poselství. — Římanům 12:8–11.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ V jakém smyslu začíná sdělování předtím, než vůbec řekneme slovo?

◻ Uveď příklady výměny myšlenek pomocí účinné rozmluvy.

◻ Jaké vlastnosti pomohly Ježíši Kristu a Pavlovi k účinné výměně myšlenek?

◻ Proč nemusíme klesat na mysli, když se nedostavují výsledky?