Naučme se dobře komunikovat!
1 K tomu, abychom mohli splnit svůj úkol kázat a činit učedníky, musíme druhým lidem předávat informace. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Komunikace však někdy bývá obtížná i mezi přáteli. Co nám tedy pomůže, abychom dokázali předat dobrou zprávu neznámým lidem?
2 Jak dát najevo, že jsme přátelé, a ne vetřelci: Snažte se vžít do situace lidí, které ve službě oslovíte. Je pochopitelné, že v dnešním světě jsou někteří lidé podezíraví ke každému, koho neznají, nebo se neznámých lidí dokonce bojí. To může být překážkou v komunikaci. Jak je možné překonat počáteční obavy lidí, s nimiž se setkáváme? Dříve než něco řekneme, můžeme toho o sobě hodně sdělit svým vzhledem. Když jsme pěkně, slušně oblečeni a máme důstojné vystupování, přispěje to k rozptýlení obav osloveného člověka. (1.Tim. 2:9, 10)
3 K lepší komunikaci dále přispívá nenucené přátelské chování. Lidé se tím uklidní a ochotněji naslouchají. Chceme-li, aby náš projev byl přirozený, potřebujeme se dobře připravit. Když jasně víme, co chceme říkat, býváme klidnější. Nezapomeňme, že dříve než použijeme doporučený úvod, je potřebné říci něco k „prolomení ledů“. Naše klidné vystupování může lidi přitahovat, takže si možná vyslechnou i naše poselství. Jedna žena řekla o naší sestře, která ji navštívila: „Pamatuji si, že z její usměvavé tváře vyzařoval pokoj. To mě upoutalo.“ Díky tomu si ta žena vyslechla dobrou zprávu.
4 Vlastnosti, které přitahují jiné lidi: Musíme o ostatní projevovat upřímný osobní zájem. (Fil. 2:4) To můžeme dělat například tak, že v rozhovoru nebudeme mít za každou cenu hlavní slovo. Ke komunikaci totiž patří také naslouchání. Když posluchače vyzveme, aby vyjádřil svůj názor, a se zájmem mu nasloucháme, uvědomí si, že o něj máme zájem. Když tedy vaši posluchači mluví, nepřerušujte je a nesnažte se rychle vrátit ke svému připravenému úvodu. Upřímně je pochvalte a přizpůsobte rozhovor tomu, co vám říkají. Buďte rovněž opatrní v tom, na co se lidí ptáte. Otázky by neměly být příliš osobní. Ze slov posluchačů se možná dozvíte, co je zajímá, a pak dokážete mluvit tak, aby je to zaujalo.
5 Komunikaci může zkvalitnit také skromnost a poníženost mysli. (Přísl. 11:2; Sk. 20:19) K Ježíšovi byli lidé přitahováni proto, že byl „mírné povahy a ponížený v srdci“. (Mat. 11:29) Naproti tomu nadřazený postoj lidi odrazuje. I když jsme tedy pevně přesvědčeni, že máme pravdu, jednejme moudře a neprosazujme dogmaticky svůj názor.
6 Co když z výroků osloveného člověka poznáme, že jeho názory nejsou v souladu s tím, co učí Bible? Je naší povinností jeho názor opravit? Ano, ale až po určité době. Nemusíme se o to snažit hned při prvním rozhovoru. Mnohdy je výhodné vycházet z myšlenek, na kterých se s osloveným shodneme, a ne mu předkládat biblické nauky, které by pro něj možná byly obtížněji přijatelné. To vyžaduje trpělivost a takt. V tomto ohledu byl znamenitým příkladem Pavel, když vydával svědectví soudcům, kteří se sešli na Areopagu. (Sk. 17:18, 22–31)
7 K tomu, abychom dokázali působivě komunikovat, nám pomůže především nesobecká láska. Stejně jako Ježíšovi, i nám musí být líto lidí, kteří jsou „zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Soucit s lidmi nás podnítí, abychom jim předkládali dobrou zprávu a pomáhali jim dostat se na cestu k životu. Naše poselství je poselství lásky, oznamujme ho tedy láskyplným způsobem. Tím napodobujeme Jehovu Boha a Ježíše Krista — nejsdílnější osobnosti ve vesmíru.