Byli odměněni za to, že chodili bezúhonně

JEHOVA své věrné služebníky odměňuje a žehná jim. Možná, že tito služebníci však musí určitou dobu čekat, než uvidí, jak se splňuje Boží předsevzetí, ale když jim nakonec Bůh požehná, jsou velmi šťastní!

Tato skutečnost je dobře patrná z události, která se před dvěma tisíci lety stala dvěma příslušníkům Áronova rodu — židovskému knězi Zecharjášovi a jeho manželce Alžbětě. Bůh Izraelitům slíbil, že jim požehná potomstvem, pokud mu budou věrně sloužit. Řekl, že děti jsou odměnou. (3. Mojžíšova 26:9; Žalm 127:3) Zecharjáš a Alžběta však byli pokročilého věku a stále bezdětní. — Lukáš 1:1–7.

Písma říkají o Zecharjášovi a Alžbětě, že „oba byli před Bohem spravedliví, protože chodili bezúhonně ve shodě se všemi Jehovovými přikázáními a zákonnými požadavky“. (Lukáš 1:6) Boha velice milovali, a proto pro ně nebylo břemenem žít spravedlivým způsobem života a zachovávat Boží přikázání. — 1. Jana 5:3.

Nečekaná požehnání

Vraťme se nyní do pozdního jara nebo možná na začátek léta roku 3 př. n. l. V Judeji panuje král Herodes Veliký. Kněz Zecharjáš jednoho dne vstupuje do Svaté jeruzalémského chrámu. Zatímco se venku lidé shromáždili k modlitbě, Zecharjáš pálí kadidlo na zlatém oltáři. Tato služba byla pravděpodobně považována za nejčestnější každodenní službu a vykonávala se po předložení oběti. Kněz míval tuto výsadu zřejmě jen jednou za život.

Zecharjáš nevěří vlastním očím. Napravo od oltáře pro kadidlo stojí anděl! Letitý kněz se znepokojil a dostal strach. Anděl mu však řekl: „Neměj strach, Zecharjáši, protože tvá úpěnlivá prosba byla příznivě vyslyšena a tvá manželka Alžběta se stane matkou tvého syna a máš mu dát jméno Jan.“ Ano, Jehova vyslyšel úpěnlivé modlitby Alžběty a Zecharjáše. — Lukáš 1:8–13.

Anděl dodává: „Budeš mít radost a velké potěšení a mnozí se budou radovat z jeho narození, neboť bude velký před Jehovou. Nebude však vůbec pít víno a silný nápoj a bude naplněn svatým duchem hned od mateřského lůna.“ Jan tedy bude po celý život Nazarejcem a bude naplněn Božím svatým duchem. Anděl pokračuje: „Mnohé z izraelských synů obrátí zpět k Jehovovi, jejich Bohu. Také půjde před ním s Elijášovým duchem a silou, aby obrátil zpět srdce otců k dětem a neposlušné k praktické moudrosti spravedlivých, aby přichystal pro Jehovu připravený lid.“ — Lukáš 1:14–17.

Zecharjáš se ptá: „Jak si tím mám být jistý? Jsem totiž letitý a má manželka je již v pokročilém věku.“ Anděl Zecharjášovi odpovídá: „Jsem Gabriel, který stojí blízko před Bohem, a byl jsem vyslán, abych s tebou mluvil a oznámil ti o tom dobrou zprávu. Ale pohleď, budeš mlčet a nebudeš schopen promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi nevěřil mým slovům, která se splní ve svém ustanoveném čase.“ Když Zecharjáš vyjde ze svatyně, nemůže mluvit. Lidé poznávají, že viděl něco nadpřirozeného. Zecharjášovi nezbývá, než vyjadřovat své myšlenky posunky. Když skončí jeho veřejná služba, vrací se domů. — Lukáš 1:18–23.

Důvod k radosti

Slib se opravdu plní a Alžběta má brzy důvod k radosti, jelikož otěhotní. Nyní je Alžběta zbavena pohany, která na ní lpěla, když byla neplodná. Radost má také Marie, její příbuzná, protože tentýž anděl, Gabriel, jí řekl: „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“ Marie je ochotna být ‚Jehovovou otrokyní‘. — Lukáš 1:24–38.

Marie spěchá za Zecharjášem a Alžbětou, kteří bydlí v jednom městě v hornatém judském kraji. Když se ozve Mariin pozdrav, dítě v Alžbětině lůně poskočí. Pod vlivem Božího svatého ducha Alžběta hlasitě zvolá: „Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna! A jak to, že mám tu přednost, aby ke mně přišla matka mého Pána? Pohleď, jak totiž zvuk tvého pozdravu dolehl k mým uším, děťátko v mém lůně poskočilo velkou radostí. Šťastná je i ta, která věřila, protože se zcela uskuteční to, o čem s ní mluvil Jehova.“ Marie má velikou radost. Stráví s Alžbětou asi tři měsíce. — Lukáš 1:39–56.

Janovo narození

V patřičném čase se letitým manželům Alžbětě a Zecharjášovi narodil syn. Osmý den bylo novorozeně obřezáno. Příbuzní by chtěli, aby se chlapec jmenoval Zecharjáš, ale Alžběta namítá: „Opravdu ne, ale bude se nazývat Jan.“ Souhlasí s tím její manžel, který stále ještě nemůže mluvit? Zecharjáš píše na tabulku: „Jeho jméno je Jan.“ V tom okamžiku se mu uvolnil jazyk, začíná mluvit a žehná Jehovovi. — Lukáš 1:57–66.

Radostný kněz Zecharjáš je naplněn svatým duchem, a začíná prorokovat. Mluví, jako by již povstal zaslíbený Osvoboditel — ‚roh záchrany v Davidově domě‘ — v souladu se smlouvou, kterou Jehova uzavřel s Abrahamem — se smlouvou o Semeni, jež bude prostředkem k požehnání všech národů. (1. Mojžíšova 22:15–18) Zecharjášův vlastní syn narozený zázrakem bude předchůdcem Mesiáše a ‚půjde před Jehovou, aby dal jeho lidu poznání o záchraně‘. Léta plynula a Jan rostl a sílil na duchu. — Lukáš 1:67–80.

Bohatě odměněni

Zecharjáš a Alžběta byli vynikajícím příkladem víry a trpělivosti. Vytrvale a věrně sloužili Jehovovi, ačkoli museli na Boha čekat a ačkoli jejich největší požehnání přišlo teprve v době, kdy již oba byli v pokročilém věku.

Požehnání, které dostali Alžběta a Zecharjáš, bylo opravdu velké! Pod vlivem Božího ducha oba prorokovali. Měli tu výsadu, že se stali rodiči a učiteli Mesiášova předchůdce, Jana Křtitele. A Bůh je kromě toho považoval za spravedlivé. Lidé, kteří dnes žijí zbožným způsobem života, mohou mít u Boha spravedlivé postavení a dostanou mnoho požehnání za to, že chodí bezúhonně ve shodě s Jehovovými přikázáními.