V Božích očích jsi drahocenný!

„Zamiloval jsem si tě láskou na neurčitý čas. Proto jsem tě přitahoval milující laskavostí.“ (JEREMJÁŠ 31:3)

1. Jak se Ježíšův postoj k tehdejšímu prostému lidu lišil od postoje farizeů?

VYZAŘOVALO mu to z očí. Tento člověk, Ježíš, byl úplně jiný než tehdejší náboženští vůdci — měl láskyplný zájem o lidi. Bylo mu jich líto, protože „byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Náboženští vůdci měli být láskyplnými pastýři, měli být představiteli láskyplného a milosrdného Boha. Místo toho pohlíželi na prosté lidi svrchu — dívali se na ně jako na chátru, pokládali je za prokleté.a (Jan 7:47–49; srovnej Ezekiela 34:4.) Je zjevné, že takový pokřivený, nebiblický názor byl velmi vzdálen tomu, jak se na svůj lid díval Jehova. Jehova svému izraelskému národu řekl: „Zamiloval jsem si tě láskou na neurčitý čas.“ (Jeremjáš 31:3)

2. Jak se Jobovi tři společníci snažili Joba přesvědčit, že je v Božích očích bezcenný?

² Farizeové však zdaleka nebyli první, kdo se snažil Jehovovy milované ovce přesvědčit, že jsou bezcenné. Uvažujme o tom, co se stalo Jobovi. Jehova se na Joba díval jako na spravedlivého a bezelstného muže, avšak Jobovi tři „těšitelé“ naznačovali, že je to nemravný, ničemný odpadlík, který zemře, a nezůstane po něm ani památka. Tvrdili, že Bůh si Jobovy spravedlnosti cenit nebude, protože Bůh nedůvěřuje ani svým vlastním andělům a samotná nebesa jsou v jeho očích nečistá. (Job 1:8; 4:18; 15:15, 16; 18:17–19; 22:3)

3. Jaké prostředky dnes Satan používá, aby se pokusil přesvědčit lidi, že jsou bezcenní a nehodní lásky?

³ Satan dodnes tento ‚lstivý skutek‘ používá — snaží se přesvědčit lidi o tom, že je nikdo nemiluje a že jsou bezcenní. (Efezanům 6:11, Reference Bible, poznámka pod čarou) Jistě, Satan často svádí lidi tím, že působí na jejich domýšlivost a pýchu. (2. Korinťanům 11:3) Ale lidi s křehkou povahou rád zbavuje sebeúcty. Obzvlášť se to projevuje nyní, v těchto kritických „posledních dnech“. Mnozí dnes vyrůstají v rodinách, kde chybí ‚přirozená náklonnost‘, mnozí musí denně jednat s lidmi, kteří jsou suroví, sobečtí a svéhlaví. (2. Timoteovi 3:1–5) Když je člověk po dlouhá léta vystaven útlaku, rasismu, nenávisti nebo zneužívání, je možné, že nakonec dospěje k přesvědčení, že je bezcenný, že ho nikdo ani nemůže mít rád. Jeden muž napsal: „Necítím od nikoho lásku a sám nikoho nemiluji. Je pro mě velmi obtížné věřit, že by Bohu mohlo na mně záležet.“

4, 5. a) Proč je možné říci, že tvrzení o tom, že člověk je bezcenný, je v rozporu s Písmy? b) Jaký nebezpečný důsledek může mít názor, že naše snahy jsou marné?

⁴ Domnění, že člověk je bezcenný, je však v příkrém rozporu se základní pravdou Božího slova — s naukou o výkupní oběti. (Jan 3:16) Jestliže byl Bůh ochoten zaplatit tak vysokou cenu — drahocenný život svého Syna —, aby nám poskytl možnost žít věčně, pak nás jistě miluje a v jeho očích jistě máme nějakou hodnotu.

⁵ Jak by to bylo skličující, kdybychom měli pocit, že se Bohu nelíbíme, že veškeré naše snahy jsou marné. (Srovnej Přísloví 24:10.) Pokud máme takové negativní myšlenky, pak i dobře míněné povzbuzení, které nám má pomoci, abychom pokud možno zlepšili svou službu Bohu, by v našich uších mohlo naopak znít jako odsouzení. Mohlo by rozezvučet naše vnitřní přesvědčení, že ať děláme cokoli, je to stále nedostatečné.

6. Co je nejlepším lékem na krajně negativní náhled na sebe sama?

⁶ Jestliže máš takové negativní pocity, nezoufej. Mnozí jsme na sebe čas od času nerozumně přísní. Pamatuj, že Boží slovo je určené k „urovnávání věcí“ a k „vyvracení silně zakořeněných věcí“. (2. Timoteovi 3:16; 2. Korinťanům 10:4) Apoštol Jan napsal: „Podle toho budeme vědět, že pocházíme z pravdy, a ujistíme před ním své srdce vzhledem k čemukoli, za co nás snad naše srdce odsuzuje, protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.“ (1. Jana 3:19, 20) Uvažujme nyní ze tří hledisek o tom, jak nás Bible učí, že jsme v Jehovových očích drahocenní.

Jehova si tě váží

7. Jak Ježíš všechny křesťany učil, že mají v Božích očích cenu?

⁷ Bible nás především výslovně učí, že každý z nás je v Božích očích cenný. Ježíš řekl: „Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty? Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ale i vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočteny. Nemějte strach; jste cennější než mnoho vrabců.“ (Lukáš 12:6, 7) V těch dobách byli vrabci nejlevnějšími ptáky, kteří se prodávali jako potravina, a přesto se nestalo, že by Stvořitel o některém vrabci nevěděl. Ježíš těmito slovy položil základ pro překvapující porovnání: Bůh zná o lidech každou podrobnost, protože lidé jsou daleko, daleko cennější než vrabci. Je to stejné, jako by Bůh spočítal i všechny vlasy na naší hlavě.

8. Proč je realistické myslet si, že Jehova je schopen spočítat vlasy na naší hlavě?

⁸ Spočítal vlasy? Pokud ti tato část Ježíšova podobenství připadá nerealistická, uvažuj: Bůh si své věrné služebníky pamatuje tak dobře, že je schopen je vzkřísit — dokáže znovu stvořit každý detail jejich osobnosti, jejich složitý genetický kód i veškeré vzpomínky a zkušenosti, které si za léta života nastřádali. Spočítat vlasy na naší hlavě (a člověk má v průměru 100 000 vlasů) je v porovnání s tím maličkost. (Lukáš 20:37, 38)

Jak na nás Jehova pohlíží?

9. a) Uveď některé vlastnosti, kterých si Jehova váží. b) Proč myslíš, že jsou tyto vlastnosti v Božích očích drahocenné?

⁹ Za druhé, Bible nás učí, čeho si Jehova na nás váží. Jednoduše řečeno, Jehova nalézá potěšení v našich kladných vlastnostech a v našem úsilí. Král David řekl svému synu Šalomounovi: „Jehova . . . zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek.“ (1. Paralipomenon 28:9) V tomto násilném, nenávistném světě Bůh prozkoumává miliardy lidských srdcí. A jaké potěšení mu nepochybně způsobí, když objeví srdce, které miluje pokoj, pravdu a spravedlnost! (Srovnej Jana 1:47; 1. Petra 3:4.) Co se stane, když Bůh nalezne srdce překypující láskou k němu, toužící poznat jej a dělit se o toto poznání s druhými lidmi? U Malachiáše 3:16 nám Jehova říká, že naslouchá těm, kdo o něm mluví, a že má dokonce ‚pamětní knihu‘ pro všechny, kdo „mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno“. To jsou věci, které Bůh považuje za drahocenné.

10, 11. a) Jak by mohli někteří lidé znevažovat doklady o tom, že Jehova si dobrých vlastností cení? b) Jak nám Abijášův příklad ukazuje, že Jehova si dobrých vlastností cení, ať se projevují v jakékoli míře?

¹⁰ Avšak srdce, které má sklon se obviňovat, se bude možná bránit takovým dokladům, že jsme v Božích očích cenní. Možná nám úporně našeptává: ‚Je přece tolik lidí, kteří jsou daleko příkladnější v těchto věcech než já. Jehova musí být velmi zklamaný, když mě s nimi porovná.‘ Ale Jehova nikoho neporovnává, ani není takový, že by nelítostně vyžadoval buď všechno, anebo nic. (Galaťanům 6:4) Čte v lidském srdci s hlubokým porozuměním a oceňuje každou míru dobré vlastnosti.

¹¹ Například, když Jehova prohlásil, že celý odpadlický rod krále Jeroboama má být popraven, odstraněn jako když se „vyklízí hnůj“, přikázal, aby jeden královský syn, Abijáš, byl pohřben důstojným způsobem. Proč? „Protože v něm se . . . našlo něco dobrého vůči Jehovovi, Bohu Izraele.“ (1. Královská 14:10, 13) Znamená to snad, že Abijáš byl věrným ctitelem Jehovy? To nemusela být nutně pravda, jelikož zemřel s ostatními členy své ničemné domácnosti. (5. Mojžíšova 24:16) Jehova si nicméně cenil toho, že v Abijášově srdci zpozoroval „něco dobrého“, a podle toho také jednal. Dílo Matthew Henry’s Commentary on the Whole Bible (Komentář Matthew Henryho k celé Bibli) uvádí: „Kde je pouze něco dobrého, bude to nalezeno, i kdyby toho bylo pramálo, Bůh to hledá a nalézá a je tím potěšen.“ A nezapomeň, najde-li v tobě Jehova nějakou dobrou vlastnost, i kdyby se projevovala jen nepatrně, může ji podpořit, aby se rozvinula, pokud se budeš snažit věrně mu sloužit.

12, 13. a) Jak nám Žalm 139:3 ukazuje, že Jehova si váží našich snah? b) V jakém smyslu lze říci, že Jehova prosívá naši činnost?

¹² A podobně si Jehova váží i našich snah. V Žalmu 139:1–3 čteme: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě. Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání. Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence. Mé cestování a mé uléhání jsi odměřil a důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.“ Jehova si je tedy vědom všeho, co děláme. Ale nejen to. Hebrejské sousloví „důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami“ může také znamenat „všechny mé cesty chováš jako poklad“ nebo „všechny mé cesty jsou pro tebe drahocenné“. (Srovnej Matouše 6:19, 20.) Jak ale mohou být naše cesty pro Jehovu drahocenné, když jsme tak nedokonalí a tak hříšní?

¹³ Je zajímavé, že hebrejský výraz, který David použil, když napsal, že Jehova „odměřil“ jeho cestování a čas pro odpočinutí, podle některých učenců doslova znamená „prosíval“ či „províval“. V jednom díle bylo uvedeno: „Znamená to . . . províváním odstranit plevy a ponechat pouze zrno — aby bylo zachováno, co je hodnotné. Zde to tedy znamená, že Bůh Davida jakoby prosíval . . . Veškeré plevy neboli všechno nehodnotné rozptýlil, a viděl to skutečné a hodnotné, co zbylo.“ Srdce, které má sklon se obviňovat, možná také prosívá, ale opačně — nemilosrdně nám vyčítá chyby a to, čeho jsme dosáhli, považuje za nic. Jehova nám však naše hříchy odpouští, pokud upřímně činíme pokání a pokud se usilovně snažíme své chyby neopakovat. (Žalm 103:10–14; Skutky 3:19) Bůh prosívá naše skutky a na ty dobré pamatuje. On si je dokonce bude pamatovat věčně, pokud mu zůstaneme věrní. Považoval by to za nespravedlivé, kdyby na ně zapomněl. A Jehova není nikdy nespravedlivý. (Hebrejcům 6:10)

14. Z čeho je vidět, že Jehova si cení naší činnosti v křesťanské službě?

¹⁴ Co je to za dobré skutky, kterých si Bůh váží? Je to vlastně cokoli, čím napodobujeme jeho Syna, Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Jednou z těchto velmi důležitých činností je nepochybně kázání dobré zprávy o Božím Království. V Římanům 10:15 čteme: „Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“ Možná bychom o svých docela obyčejných nohách neřekli, že jsou „půvabné“, ale slovo, které zde Pavel použil, je v řecké Septuagintě použito k popisu Rebeky, Ráchel a Josefa — ti všichni se vyznačovali svým půvabem. (1. Mojžíšova 26:7; 29:17; 39:6) Když se tedy podílíme na službě pro našeho Boha Jehovu, je to v jeho očích velmi krásné a drahocenné. (Matouš 24:14; 28:19, 20)

15, 16. Proč si Jehova cení naší vytrvalosti a jak tuto skutečnost dotvrzují slova krále Davida v Žalmu 56:8?

¹⁵ Další vlastností, které si Bůh váží, je vytrvalost. (Matouš 24:13) Pamatuj, že Satan chce, aby ses k Jehovovi obrátil zády. Každý den, kdy Jehovovi zůstáváš věrný, je dalším dnem, kdy jsi přispěl k tomu, aby Bůh mohl odpovědět na Satanovo popichování. (Přísloví 27:11) Někdy však není vůbec snadné vytrvávat. Zdravotní a finanční problémy, rozjitřené city a další překážky mohou z každého dne udělat zkoušku. Když vytrváváme tváří v tvář takovým těžkostem, je to v Jehovových očích o to drahocennější. Proto král David žádal Jehovu, aby jeho slzy střádal do obrazného „koženého měchu“, a důvěrně se Boha ptal: „Což nejsou v tvé knize?“ (Žalm 56:8) Ano, Jehova uchovává v paměti všechny slzy, které jsme uronili, veškeré strádání, kterým jsme prošli, když jsme vytrvale zůstávali ryzí. I to je v jeho očích drahocenné.

¹⁶ Jelikož máme snahu i znamenité vlastnosti, je naprosto jasné, že Jehova v každém z nás nalézá mnoho cenného. Ať s námi Satanův svět zacházel jakkoli, Jehova nás považuje za drahocenné a za „žádoucí věci všech národů“. (Ageus 2:7)

Co Jehova udělal, aby projevil svou lásku

17. Proč by nás Kristova výkupní oběť měla přesvědčit o tom, že Jehova i Ježíš nás osobně milují?

¹⁷ Za třetí, Jehova nám mnoha způsoby projevuje svou lásku. Kristova výkupní oběť je jistě tou nejpřesvědčivější odpovědí na satanskou lež, že jsme bezcenní a nehodni lásky. Nikdy bychom neměli zapomínat, že Ježíš za nás zemřel nesmírně bolestivou smrtí na mučednickém kůlu a že Jehova prožíval ještě větší bolest, když se díval, jak umírá jeho milovaný Syn. Byl to důkaz toho, že nás milují. Tato láska byla projevena nám osobně. Tak to chápal apoštol Pavel, protože napsal: „[Boží syn] mě miloval a vydal se za mne.“ (Galaťanům 2:20)

18. V jakém smyslu nás Jehova přitahuje ke Kristu?

¹⁸ Jehova dokázal, že nás miluje, protože nám osobně pomohl, abychom využili účinků Kristovy oběti. U Jana 6:44 Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ Prostřednictvím kazatelského díla, které se dostalo ke každému z nás, a prostřednictvím Božího svatého ducha, kterého Jehova používá, aby nám pomohl pochopit a uplatnit duchovní pravdy navzdory našim omezením a nedokonalostem, nás Jehova osobně přitahuje ke svému Synovi a k naději na věčný život. Jehova o nás proto může říci to, co řekl o Izraeli: „Zamiloval jsem si tě láskou na neurčitý čas. Proto jsem tě přitahoval milující laskavostí.“ (Jeremjáš 31:3)

19. Proč by nás výsada modlitby měla přesvědčit o tom, že Jehova nás osobně miluje?

¹⁹ Nejdůvěrněji však Jehovovu lásku pocítíme zřejmě v tom, že máme výsadu modlit se k němu. Jehova každého z nás vybízí, abychom se k němu ‚ustavičně modlili‘. (1. Tesaloničanům 5:17) Jehova nám naslouchá. Je dokonce nazván ‚Tím, který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Jehova se o toto postavení s nikým nerozdělil, dokonce ani se svým Synem. Sám Stvořitel celého vesmíru nás nabádá, abychom k němu přistupovali v modlitbě s volností řeči. A tvé úpěnlivé prosby mohou Jehovu dokonce podnítit k tomu, aby udělal něco, co by jinak možná neudělal. (Hebrejcům 4:16; Jakub 5:16; viz Izajáše 38:1–16.)

20. Proč nás Boží láska neopravňuje k tomu, abychom byli domýšliví nebo samolibí?

²⁰ Žádný vyrovnaný křesťan by takové doklady o Boží lásce a o tom, že si nás Bůh váží, neměl chápat jako důvod pro to, aby se mohl pokládat za důležitějšího, než ve skutečnosti je. Pavel napsal: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý, jak mu Bůh udělil míru víry.“ (Římanům 12:3) Když se tedy těšíme z vřelé lásky našeho nebeského Otce, buďme zdravé mysli a pamatujme, že Boží milující laskavost je nezasloužená. (Srovnej Lukáše 17:10.)

21. Jaké satanské lži se musíme neustále bránit a o jaké Boží pravdě musíme stále uvažovat?

²¹ Ať tedy každý z nás dělá, co je v jeho silách, aby se bránil všem myšlenkám, které Satan podporuje v tomto umírajícím starém světě. To znamená mimo jiné bránit se myšlence, že jsme bezcenní nebo nehodni lásky. Jestliže tě život v tomto systému věcí naučil dívat se na sebe jako na překážku, kterou ani nesmírná Jehovova láska nepřekoná; považovat své dobré skutky za příliš nevýznamné, než aby si jich povšimly vševidoucí Boží oči; či domnívat se, že tvé hříchy jsou příliš velké na to, aby je přikryla smrt Božího drahocenného Syna — pak tě naučil lži. Měj k takovým lžím odpor, nic jiného si totiž nezaslouží, a odvrhni je. Stále pamatujme na inspirovaná slova apoštola Pavla zapsaná v Římanům 8:38, 39: „Jsem . . . přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci nynější ani věci budoucí ani moci ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

[Poznámka pod čarou]

Co myslíš?

◻ Proč se Satan snaží přesvědčit nás, že jsme bezcenní a že nás nikdo nemiluje?

◻ Jak Ježíš učil, že Jehova si každého z nás cení?

◻ Jak víme, že Jehova si cení našich dobrých vlastností?

◻ Jak si můžeme být jisti, že Jehova si velice váží našich snah?

◻ Jak Jehova prokázal svou lásku nám osobně?

[Obrázek na straně 13]

Jehova si všímá lidí, kteří myslí na jeho jméno, a pamatuje na ně