Útěcha od ‚Boha veškeré útěchy‘

„Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ (2. KORINŤANŮM 1:3, 4)

1, 2. Jakou útěchu potřebují truchlící?

TRUCHLÍCÍ člověk potřebuje skutečnou útěchu, ne různé fráze a klišé. Všichni známe rčení ‚čas všechno zahojí‘, ale cožpak taková slova utěší člověka, kterému právě někdo zemřel? Křesťané vědí, že Bůh slíbil vzkříšení, ale to neznamená, že neprožívají palčivou bolest, když jim někdo nečekaně zemře. A jestliže ti zemřelo dítě, ostatní tvé děti nemohou nahradit to, které ti bylo tak drahé.

² Když někoho ztratíme, nejvíce nám pomůže opravdová útěcha — útěcha, která je pevně založená na Božích slibech. Také potřebujeme, aby s námi někdo soucítil. To se potvrdilo v případě obyvatel Rwandy, a zvláště stovek rwandských rodin svědků Jehovových, které v tom ďábelském etnickém masakru přišly o někoho, koho milovaly. U koho může najít útěchu každý truchlící?

Jehova — Bůh útěchy

3. Jaký příklad v poskytování útěchy dal Jehova?

³ Jehova každému z nás poskytl útěchu a tím nám dal vzor, jak máme poskytovat útěchu my sami. Poslal svého jediného zplozeného Syna, Krista Ježíše, na zemi, aby nám dal věčnou útěchu a naději. Ježíš učil: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Svým následovníkům Ježíš také řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:13) Při jiné příležitosti řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) A Pavel uvedl: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Díky takovým a mnoha jiným podobným textům si můžeme uvědomit, jak nás Bůh a Kristus Ježíš milují.

4. Proč byl apoštol Pavel Jehovovi zvláště zavázán?

⁴ Jehovovu nezaslouženou laskavost si zvláště uvědomoval apoštol Pavel. Byl vysvobozen ze stavu duchovní smrti, v němž se nacházel, když zuřivě pronásledoval Kristovy následovníky. Nakonec se sám stal pronásledovaným křesťanem. (Efezanům 2:1–5) Svůj příběh líčí slovy: „Jsem . . . nejmenší z apoštolů a nejsem hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží sbor. Ale to, co jsem, jsem z Boží nezasloužené laskavosti. A jeho nezasloužená laskavost ke mně se neprokázala jako marná, ale usilovně jsem pracoval víc než oni všichni, avšak ne já, ale Boží nezasloužená laskavost, která je se mnou.“ (1. Korinťanům 15:9, 10)

5. Co Pavel napsal o útěše od Boha?

⁵ Bylo tedy vhodné, že to byl on, kdo napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení, abychom byli schopni utěšovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem. Vždyť právě jako se v nás rozhojňují utrpení pro Krista, tak se také prostřednictvím Krista rozhojňuje útěcha, kterou dostáváme. Ať jsme tedy v soužení, je to pro vaši útěchu a záchranu; nebo ať jsme utěšováni, je to pro vaši útěchu, která působí, abyste vytrvali v týchž utrpeních, kterými i my trpíme. A tak naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ (2. Korinťanům 1:3–7)

6. Co je naznačeno řeckým slovem, které se překládá jako „útěcha“?

⁶ To jsou opravdu povznášející slova! Význam řeckého slova, které bylo v těchto verších přeloženo jako „útěcha“, souvisí s myšlenkou „přizvat si někoho ke svému boku“. Znamená to „stát někomu po boku s úmyslem povzbudit ho, když prožívá těžké zkoušky“. (A Linguistic Key to the Greek New Testament) Jeden biblický učenec napsal: „Toto slovo . . . vždy znamená daleko víc než pouhý konejšivý soucit . . . Křesťanská útěcha je taková útěcha, která je zdrojem povzbuzení, která člověku umožní vyrovnat se se vším, co mu život může způsobit.“ Utěšovat znamená také říkat utěšující věci, které se zakládají na zaručeném slibu a pevné naději — že nastane vzkříšení z mrtvých.

Ježíš a Pavel — Soucitní těšitelé

7. Jak Pavel utěšoval své křesťanské bratry?

⁷ Pavel dal vynikající příklad toho, jak poskytovat útěchu. Svým bratrům v Tesalonice mohl napsat: „Stali jsme se . . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými. V souladu s tím dobře víte, že jako otec své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli a utěšovali a vydávali vám svědectví.“ Každý z nás může v čase potřeby někomu projevit vřelý cit a porozumění, jak by to udělali jeho milující a starostliví rodiče. (1. Tesaloničanům 2:7, 8, 11)

8. Jak Ježíšovo učení utěšuje truchlící?

⁸ Těmito projevy zájmu a laskavosti Pavel pouze napodoboval Ježíše, který mu byl velkým Vzorem. Vzpomeňme si jen, jak u Matouše 11:28–30 Ježíš soucitně zval všechny lidi: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ Ježíšovo učení nás může občerstvit, protože obsahuje naději a slib, že nastane vzkříšení. Právě s tím seznamujeme i ostatní lidi. Děláme to například tak, že jim necháváme brožuru Když zemře někdo z vašich milovaných. Ta naděje může pomoci každému z nás, i když snad truchlíme již velmi dlouho.

Jak utěšit truchlícího člověka

9. Proč bychom neměli být netrpěliví, když jednáme s truchlícími?

⁹ Zármutek není něco, co prožíváme jen po určitou omezenou dobu bezprostředně po smrti milované osoby. Někteří lidé si nesou břemeno zármutku celým životem — zvláště rodiče, kterým zemřely děti. Ve Španělsku žije jedna věrná manželská dvojice křesťanů, kterým v roce 1963 zemřel jedenáctiletý syn na zápal mozkových blan. Dodnes se jim oči vždy zalijí slzami, když mluví o svém Paquitovi. Určitá výročí, fotografie a jiné věci, které připomínají zemřelého, vyvolávají smutné vzpomínky. Nikdy bychom tedy neměli být netrpěliví a říkat si, že pozůstalý by se s tím už měl vyrovnat. Jeden lékařský věstník uvádí: „Deprese a náhlé změny nálady mohou přetrvávat i řadu let.“ Pamatujme tedy, že mnoho citových šrámů, podobně jako doslovné jizvy na těle, může zůstat po celý život.

10. Co musíme udělat, abychom truchlícím pomohli?

¹⁰ Co praktického bychom mohli udělat pro truchlícího člena křesťanského sboru? V upřímné touze pomoci by se nám mohlo stát, že bratrovi nebo sestře, kteří potřebují útěchu, řekneme: „Jen mi dej vědět, kdyby bylo něco, co mohu udělat.“ Ale jak často se nám stane, že nás pozůstalý vyhledá a řekne: „Napadlo mě, co pro mne můžeš udělat“? Je zřejmé, že pokud chceme zarmouceného člověka utěšit, musíme se iniciativy chopit sami. Co užitečného bychom tedy mohli udělat? Zde je několik praktických podnětů.

11. Jak můžeme druhé utěšit tím, že jim nasloucháme?

¹¹ Naslouchej: Jednou z nejlepších věcí, jaké můžeš udělat, je sdílet s pozůstalým bolest tím, že nasloucháš. Mohl by ses ho zeptat: „Chtěl by sis o tom popovídat?“ Ať se rozhodne sám. Jeden křesťan vzpomíná, jaké to bylo, když mu zemřel otec: „Pomáhalo mi, když se druzí lidé ptali, co se stalo, a pak skutečně naslouchali.“ Jakub nám radil, abychom byli ‚rychlí k slyšení‘. (Jakub 1:19) Naslouchej trpělivě a soucitně. „Plačte s těmi, kteří pláčou,“ radí Bible v Římanům 12:15. Vzpomeň si, že Ježíš plakal s Martou a Marií. (Jan 11:35)

12. Jak můžeme truchlícího opakovaně ujišťovat?

¹² Opakovaně ho ujišťuj: Měj na paměti, že zarmoucený člověk může zpočátku trpět výčitkami svědomí, protože si možná myslí, že neudělal vše, co mohl. Ujišťuj ho, že pravděpodobně udělal všechno, co se udělat dalo (nebo s ním mluv o čemkoli, o čem víš, že to je pravdivé a kladné). Ujišťuj ho o tom, že jeho pocity nejsou nijak neobvyklé. Vyprávěj mu o jiných lidech, o nichž víš, že se po podobné ztrátě úspěšně vzchopili. Jinými slovy, buď k němu ohleduplný a projev mu soucit. Tvá laskavá pomoc pro něj může znamenat mnoho. Šalomoun napsal: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 16:24; 25:11; 1. Tesaloničanům 5:11, 14)

13. Jak můžeme někomu pomoci, když se mu dáme k dispozici?

¹³ Buď mu k dispozici: Dej se mu k dispozici, nejen pro několik prvních dní, kdy je s ním mnoho přátel a příbuzných, ale bude-li to zapotřebí, i v pozdějších měsících. Zármutek může trvat nepředvídatelně dlouhou dobu, u každého člověka je to jiné. Náš křesťanský zájem a soucit mohou v čase nouze znamenat mnoho. Bible říká, že „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr“. Říká se: „V nouzi poznáš přítele.“ To je pravda, kterou bychom měli podpořit svými skutky. (Přísloví 18:24; srovnej Skutky 28:15.)

14. O čem můžeme s truchlícím člověkem mluvit, abychom jej utěšili?

¹⁴ Mluv o dobrých vlastnostech zemřelého: To je další velká pomoc, kterou můžeme pozůstalým v pravou chvíli nabídnout. Vzpomeň si na nějaké veselé příhody, které se zemřelému udály, když ještě žil, a vyprávěj je pozůstalým. Neboj se vyslovit jméno zemřelého. Nechovej se, jako by ten milovaný člověk, který zemřel, byl bezejmenný, nebo jako by nikdy neexistoval. Je příjemné vědět to, co bylo uvedeno v jedné publikaci harvardské lékařské fakulty: „O určitém zotavení můžeme mluvit, když pozůstalý může konečně myslet na mrtvého člověka, aniž přitom propadá neovladatelnému smutku . . . Když si uvědomí nově vzniklou skutečnost a sžije se s ní, žal se přemění na drahocenné vzpomínky.“ „Drahocenné vzpomínky“ — je opravdu velmi příjemné připomínat si ty vzácné chvíle, které jsme s milovaným člověkem strávili. Jeden svědek, kterému před několika lety zemřel tatínek, řekl: „Velmi rád vzpomínám na to, jak jsme s tátou četli Bibli krátce poté, co začal studovat pravdu, a jak jsme spolu leželi na břehu řeky a povídali si o mých problémech. Viděl jsem ho jednou za tři nebo čtyři roky, takže to pro mne byly velmi vzácné chvíle.“

15. Jak se můžeme ujmout iniciativy?

¹⁵ Vhodně se chop iniciativy: Někteří pozůstalí se s úmrtím vyrovnávají lépe než jiní. Podle situace tedy nabídni praktickou pomoc. Jedna truchlící křesťanka vzpomíná: „Mnozí lidé říkali: ‚Dej mi vědět, kdyby bylo něco, co mohu udělat.‘ Ale jedna křesťanská sestra se neptala. Šla rovnou do ložnice, převlékla postel a vyprala špinavé povlečení. Druhá vzala kbelík s vodou a čisticí prostředky a vydrhla koberec, na který můj manžel zvracel. Jsou to opravdové přítelkyně, nikdy na ně nezapomenu.“ Jestliže poznáš, co je skutečně zapotřebí, chop se iniciativy — připrav něco k jídlu, pomoz s úklidem domácnosti nebo s různými pochůzkami. Měli bychom samozřejmě dbát na to, abychom respektovali soukromí pozůstalého. Měli bychom si vzít k srdci Pavlova slova: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost.“ Laskavost, trpělivost a láska nikdy neselhávají. (Kolosanům 3:12; 1. Korinťanům 13:4–8)

16. Proč může být zdrojem útěchy dopis nebo pohled?

¹⁶ Napiš dopis nebo pošli lístek vyjadřující soustrast: Často se podceňuje hodnota kondolenčního dopisu nebo pěkného pohledu vyjadřujícího soustrast. Jaké jsou jejich výhody? Je možné je číst znovu a znovu. Nemusí být dlouhé, ale měly by vyjádřit soustrast. Také by měly být laděny duchovně, ale nemělo by to být žádné kázání. Velkým zdrojem útěchy může být prosté poselství: ‚Jsme tu pro tebe.‘

17. Jak může být zdrojem útěchy modlitba?

¹⁷ Modli se s nimi: Nepodceňuj hodnotu toho, když se s pozůstalými křesťany modlíš nebo když se modlíš za ně. Bible u Jakuba 5:16 říká: „Úpěnlivá prosba spravedlivého . . . má mnoho síly.“ Například když truchlící člověk slyší, že se za něho modlíme, pomůže mu to utlumit takové negativní pocity, jako jsou pocity viny. Někdy na nás přijde chvilková slabost, ztráta odvahy, a tehdy se Satan snaží podkopat naše smýšlení svými „pletichami“ či „lstivými skutky“. Tehdy potřebujeme najít útěchu a oporu v modlitbě. Pavel řekl: „Při každé příležitosti [se] v duchu budete stále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby. A proto zůstaňte bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou ve prospěch všech svatých.“ (Efezanům 6:11, 18, Kingdom Interlinear; srovnej Jakuba 5:13–15.)

Co nedělat

18, 19. Jak můžeme projevit takt v našich rozhovorech?

¹⁸ Určité věci bychom zarmoucenému člověku neměli říkat nebo dělat. Přísloví 12:18 nás varují: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ Někdy se nám stane, že se nevědomky chováme netaktně. Například bys mohl říci: „Já vím, jak ti je.“ Ale víš to skutečně? Prožil jsi sám naprosto stejnou situaci? A pak, lidé přece reagují různě. Možná jsi tu ztrátu prožíval jinak, než jak ji prožívá tento zarmoucený člověk. Snad by bylo ohleduplnější říci: „Cítím s tebou. Prožíval jsem něco podobného, když mi před časem zemřel . . .“

¹⁹ Bylo by také ohleduplné nerozebírat, zda zemřelý bude, či nebude vzkříšen. Některé bratry a sestry hluboce ranilo, když slyšeli, jak někdo posuzuje, zda má jejich zemřelý nevěřící manželský druh naději na vzkříšení. Nemůžeme posoudit, kdo vzkříšen bude a kdo ne. Může se nám ulevit, když si uvědomíme, že Jehova, který vidí do lidského srdce, projeví takové milosrdenství, jakého většina z nás není schopna. (Žalm 86:15; Lukáš 6:35–37)

Biblické verše pro útěchu

20, 21. Které verše by například mohly utěšit truchlícího člověka?

²⁰ Úvaha o tom, co Jehova slíbil v souvislosti s mrtvými, může být velkou útěchou, pokud je poskytnuta v pravý čas. Tyto biblické myšlenky budou užitečné, když utěšujeme truchlícího svědka Jehovova, ale prospějí i lidem, které potkáme ve službě. Které biblické texty mluví o těchto Jehovových slibech? Víme, že Jehova je Bohem veškeré útěchy, protože řekl: „Já — já jsem Ten, kdo vás utěšuje.“ A na jiném místě je napsáno: „Jako muže, kterého stále utěšuje jeho vlastní matka, tak vás sám budu stále utěšovat.“ (Izajáš 51:12; 66:13)

²¹ Žalmista napsal: „To je má útěcha v mém trápení, neboť tvůj vlastní výrok mě zachoval naživu. Vzpomínám na tvá soudcovská rozhodnutí od neurčitého času, Jehovo, a nalézám pro sebe útěchu. Kéž, prosím, slouží tvá milující laskavost, aby mě utěšila, podle tvého výroku k tvému sluhovi.“ Všimněme si, že v těchto verších je opakovaně používáno slovo „útěcha“. Ano, útěchu pro sebe i pro druhé, kteří jsou sklíčeni, můžeme najít, když svou pozornost zaměříme na Jehovovo slovo. A když se k tomu připojí ještě láska a soucit bratrů, pomůže nám to vyrovnat se s úmrtím a opět naplnit svůj život radostnou činností v křesťanské službě. (Žalm 119:50, 52, 76)

22. Jaká budoucnost je před námi?

²² Svůj zármutek můžeme také do jisté míry překonat, když budeme pomáhat jiným sklíčeným lidem. Když se zaměříme na jiné lidi, kteří potřebují útěchu, prožijeme opravdové štěstí, které pramení z dávání. (Skutky 20:35) Popovídejme si s nimi o tom, jaké to bude při vzkříšení, až všechny dřívější generace lidí ze všech národů budou vítat své milované ze smrti do života v novém světě. Jaká nádherná vyhlídka! Tehdy budeme plakat radostí a budeme si uvědomovat, že Jehova je skutečně „Bůh, který utěšuje zkroušené“! (2. Korinťanům 7:6)

Vzpomínáš si?

◻ Jak je Jehova ‚Bohem veškeré útěchy‘?

◻ Jak Ježíš a Pavel utěšovali truchlící?

◻ Co bychom mohli udělat pro to, abychom utěšili truchlícího?

◻ Čemu bychom se měli vyhnout, když jednáme s truchlícím člověkem?

◻ Které verše bys nejraději použil, kdybys měl utěšit zarmouceného člověka?

[Obrázek na straně 15]

Taktně se ujmi iniciativy a pomoz truchlícímu