Jehova — Zdroj skutečného práva a spravedlnosti

„Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví.“ (5. MOJŽÍŠOVA 32:4)

1. Proč máme vrozenou potřebu spravedlnosti?

VŠICHNI máme vrozenou potřebu lásky, a stejně tak všichni toužíme po tom, aby se s námi zacházelo spravedlivě. Americký státník Thomas Jefferson napsal, že „[spravedlnost] je vrozená a dědičná, . . . je součástí nás samotných stejně jako schopnost projevovat city, schopnost vidět nebo slyšet“. To není nijak překvapivé, protože Jehova nás stvořil ke svému obrazu. (1. Mojžíšova 1:26) Ano, obdařil nás vlastnostmi, v nichž se odráží jeho vlastní osobnost. Jednou z jeho vlastností je i smysl pro spravedlnost. To je důvod, proč máme vrozenou potřebu spravedlnosti a proč toužíme po tom, abychom žili ve světě, kde bude panovat skutečné právo a skutečná spravedlnost.

2. Jak důležitá je spravedlnost pro Jehovu a proč potřebujeme porozumět tomu, co znamená Boží spravedlnost?

² Bible nám o Jehovovi říká: „Všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Ve světě, který je postižen bezprávím a nespravedlností, však není snadné pochopit, co znamená Boží právo a Boží spravedlnost. Prostřednictvím Božího slova však můžeme zjistit, jak Bůh právo prosazuje, a můžeme si pak ještě více vážit toho, jakým úžasným způsobem Bůh jedná. (Římanům 11:33) Porozumět tomu, co v biblickém smyslu znamená právo a spravedlnost, je důležité, protože naše představa o těchto pojmech může být ovlivněna lidskými názory. Z lidského hlediska může být spravedlnost považována za pouhé nestranné uplatnění litery zákona. Nebo, jak to vyjádřil filozof Francis Bacon, „spravedlnost spočívá v tom, že každý člověk dostane, co si zaslouží“. Jehovova spravedlnost však zahrnuje mnohem více.

Jehovova spravedlnost je příjemná

3. Co se můžeme dozvědět z rozboru původních slov, jež jsou v Bibli přeložena jako „právo“ a „spravedlnost“?

³ Rozsahu Boží spravedlnosti můžeme lépe porozumět, když se podíváme, jak jsou v Bibli použita původní hebrejská a řecká slova, jež překládáme výrazy „právo“ a „spravedlnost“.a Je zajímavé, že mezi těmito slovy Písmo nedělá žádný podstatný rozdíl. Příslušná hebrejská slova jsou totiž někdy použita paralelně, jako například u Amose 5:24, kde Jehova vybízí svůj lid: „Ať se právo valí právě jako vody, a spravedlnost jako neustále tekoucí bystřina.“ Výrazy „právo a spravedlnost“ se navíc několikrát objevují společně, a to kvůli zdůraznění. (Žalm 33:5; Izajáš 33:5; Jeremjáš 33:15; Ezekiel 18:21; 45:9)

4. Co to znamená projevovat spravedlnost a co je absolutním měřítkem spravedlnosti?

⁴ Jakou myšlenku v sobě nesou tato slova v hebrejštině a řečtině? Projevovat spravedlnost v biblickém smyslu znamená dělat to, co je správné a nestranné. Jehova je ten, kdo stanovuje morální zákony a zásady — neboli to, co je správné a nestranné —, a proto způsob, jakým Jehova jedná, je absolutním měřítkem spravedlnosti. Jeden slovník vysvětluje, že hebrejské slovo překládané jako „spravedlnost“ (ceʹdheq) „poukazuje na etické a morální měřítko a ve S[tarém] Z[ákoně] je tímto měřítkem samozřejmě povaha a vůle Boží“. (Theological Wordbook of the Old Testament) Způsob, jakým Bůh uplatňuje své zásady, a zvláště způsob, jak jedná s nedokonalými lidmi, tedy odhaluje pravou podstatu skutečného práva a spravedlnosti.

5. S jakými vlastnostmi se pojí Boží spravedlnost?

⁵ Písmo jasně ukazuje, že Boží spravedlnost je příjemná, a nikoli tvrdá nebo neústupná. David zpíval: „Jehova totiž miluje právo a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28) Smysl pro právo podněcuje Jehovu k tomu, aby svým služebníkům projevoval věrnost a soucit. Boží spravedlnost citlivě reaguje na naše potřeby a bere ohled na naši nedokonalost. (Žalm 103:14) To neznamená, že Bůh přehlíží ničemnost. V takovém případě by totiž podporoval nespravedlnost. (1. Samuelova 3:12, 13; Kazatel 8:11) Jehova vysvětlil Mojžíšovi, že je Bohem ‚milosrdným a milostivým, pomalým k hněvu a hojným v milující laskavosti a pravdě‘. Přestože Bůh je ochoten prominout provinění a přestupek, nezprostí trestu ty, kdo si trest zasluhují. (2. Mojžíšova 34:6, 7)

6. Jak Jehova jedná se svými pozemskými dětmi?

⁶ Když rozjímáme o tom, jak Jehova projevuje spravedlnost, neměli bychom si myslet, že je jako přísný soudce, jemuž jde jen o to, aby nad provinilci vynesl rozsudek. Měli bychom se na Boha naopak dívat jako na milujícího, ale přitom důsledného otce, který se svými dětmi jedná tím nejlepším možným způsobem. „Jsi náš Otec, Jehovo,“ řekl prorok Izajáš. (Izajáš 64:8) Jehova jakožto spravedlivý Otec udržuje rovnováhu mezi důsledností v tom, co je správné, a něžným soucitem ke svým pozemským dětem, které kvůli obtížným podmínkám nebo tělesným slabostem potřebují pomoc a odpuštění. (Žalm 103:6, 10, 13)

Objasňuje se, co je spravedlnost

7. (a) Co se o Boží spravedlnosti dovídáme z Izajášova proroctví? (b) Jak Ježíš poučoval národy o právu a spravedlnosti?

⁷ Soucitná povaha Jehovovy spravedlnosti byla zdůrazněna při příchodu Mesiáše. Ježíš vyučoval Boží spravedlnosti a žil v souladu s ní, jak to předpověděl prorok Izajáš. Je zřejmé, že k Boží spravedlnosti patří něžné zacházení s lidmi, kteří jsou zkroušení. Takoví lidé proto nejsou zlomeni natolik, aby se nemohli vzchopit. Ježíš, Jehovův „sluha“, přišel na zemi s úkolem ‚objasnit národům‘ tento rys Boží spravedlnosti. Splnil tento úkol především tím, že nám dal živoucí příklad toho, co znamená Boží spravedlnost. Jako „spravedlivý výhonek“ krále Davida Ježíš dychtivě ‚hledal právo a byl pohotový ve spravedlnosti‘. (Izajáš 16:5; 42:1–4; Matouš 12:18–21; Jeremjáš 33:14, 15)

8. Proč bylo v prvním století zahaleno skutečné právo a pravá spravedlnost?

⁸ Objasnit povahu Jehovovy spravedlnosti bylo zvlášť potřebné v prvním století n. l. Židovští starší muži a náboženští vůdci — znalci Zákona, farizeové a další — hlásali převrácený názor na právo a spravedlnost a podle toho také žili. Pro prosté lidi bylo samozřejmě nemožné, aby dokázali žít podle požadavků, které znalci Zákona a farizeové stanovili. Výsledkem bylo, že na Boží spravedlnost se pravděpodobně dívali jako na něco nedosažitelného. (Matouš 23:4; Lukáš 11:46) Ježíš však ukázal, že tak to být nemá. Své následovníky si vybral právě z těch prostých lidí a vyučoval je Božím spravedlivým měřítkům. (Matouš 9:36; 11:28–30)

9, 10. (a) Jak se znalci Zákona a farizeové snažili dávat najevo svou spravedlnost? (b) Jak a proč Ježíš ukázal, že zvyky znalců Zákona a farizeů jsou bezcenné?

⁹ Farizeové se naproti tomu snažili dávat svou „spravedlnost“ najevo tím, že se modlili na veřejnosti a okázale dávali příspěvky. (Matouš 6:1–6) Svou spravedlnost se snažili projevovat také tím, že lpěli na nespočetných zákonech a předpisech — z nichž mnohé si sami vymysleli. Takové úsilí je dovedlo k tomu, že ‚přecházeli právo a Boží lásku‘. (Lukáš 11:42) Navenek se možná jevili jako spravedliví, ale uvnitř byli ‚plní nezákonnosti‘ a nespravedlnosti. (Matouš 23:28) Jednoduše řečeno, ve skutečnosti věděli o Boží spravedlnosti jen málo.

¹⁰ Proto Ježíš varoval své následovníky: „Nerozhojní-li se vaše spravedlnost více než spravedlnost znalců Zákona a farizeů, rozhodně nevstoupíte do nebeského království.“ (Matouš 5:20) Ostrý kontrast mezi Boží spravedlností, kterou projevoval Ježíš, a úzkoprsou samospravedlností znalců Zákona a farizeů byl častou příčinou sporů mezi těmito muži a Ježíšem.

Boží spravedlnost proti převrácené spravedlnosti

11. (a) Proč se farizeové ptali Ježíše na to, zda je možné uzdravovat v Sabatu? (b) Co ukazuje Ježíšova odpověď?

¹¹ Během své služby v Galileji na jaře roku 31 n. l. Ježíš spatřil v synagóze muže s uschlou rukou. Protože byl Sabat, farizeové se Ježíše zeptali: „Je zákonné léčit v sabatu?“ Jak je patrné z jejich otázky, neměli žádný soucit s trpícím člověkem, ale naopak se snažili najít důvod, aby mohli Ježíše odsoudit. Není divu, že Ježíš byl zarmoucen jejich necitlivým srdcem. Pak jim odpověděl podobnou otázkou: ‚Je zákonné v sabatu udělat dobrý skutek?‘ Když mlčeli, Ježíš na svou otázku sám odpověděl tím, že se jich zeptal, zda by snad nezachránili ovci, která by o Sabatu spadla do jámy.b „Oč cennější je člověk než ovce!“ pokračoval Ježíš s nevyvratitelnou logikou. „Je tedy zákonné [neboli správné] udělat v sabatu něco znamenitého,“ uzavřel Ježíš. Boží spravedlnost by nikdy neměla být spoutána lidskými tradicemi. Ježíš tedy objasnil tuto skutečnost, a potom postiženého muže uzdravil. (Matouš 12:9–13; Marek 3:1–5)

12, 13. (a) Jak dal Ježíš najevo, že chce, narozdíl od znalců Zákona a farizeů, pomáhat hříšníkům? (b) Jaký je rozdíl mezi Boží spravedlností a samospravedlností?

¹² Farizeové se příliš nestarali o lidi, kteří byli postiženi tělesně, a ještě méně se zajímali o ty, kdo byli zuboženi duchovně. Jejich převrácený názor na spravedlnost je vedl k tomu, že přehlíželi výběrčí daní a hříšníky a pohrdali jimi. (Jan 7:49) Nicméně mnoho výběrčích daní a hříšníků příznivě reagovalo na Ježíšovo učení. Bezpochyby cítili, že Ježíš jim touží pomáhat, a ne je soudit. (Matouš 21:31; Lukáš 15:1) Farizeové však znevažovali Ježíšovu snahu uzdravovat duchovně nemocné. „Tento muž vítá hříšníky a jí s nimi,“ říkali pohrdavě. (Lukáš 15:2) Ježíš odpověděl na jejich obvinění tím, že opět použil podobenství o ovci. Tak jako se raduje pastýř, který najde ztracenou ovci, tak se radují andělé v nebi, když hříšník činí pokání. (Lukáš 15:3–7) I Ježíš se radoval, když mohl pomoci Zacheovi, aby činil pokání ze svého dřívějšího hříšného způsobu života. Řekl: „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.“ (Lukáš 19:8–10)

¹³ Tyto příklady jasně ukazují rozdíl mezi Boží spravedlností, která chce uzdravovat a zachraňovat, a samospravedlností, která chce vyvýšit některé a zavrhnout mnohé. Prázdné rituály a lidské tradice dovedly znalce Zákona a farizey k aroganci a pocitu vlastní důležitosti. Ježíš o nich vhodně řekl, že ‚znevážili závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost‘. (Matouš 23:23) Kéž napodobujeme Ježíšův příklad tím, že budeme projevovat pravou spravedlnost ve všem, co děláme, a že také budeme dávat pozor na to, abychom nepadli do léčky v podobě samospravedlnosti.

14. Jak jeden z Ježíšových zázraků ukazuje, že Boží spravedlnost bere v úvahu to, v jaké je člověk situaci?

¹⁴ Ježíš sice ignoroval svévolná pravidla farizeů, ale dodržoval mojžíšský Zákon. (Matouš 5:17, 18) Přesto nedovolil, aby litera tohoto spravedlivého Zákona vytlačila zásady, na nichž Zákon stál. Když se jedna žena, která dvanáct let trpěla krvotokem, dotkla jeho oděvu a byla uzdravena, Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji.“ (Lukáš 8:43–48) Ježíšova soucitná slova potvrdila, že Boží spravedlnost vzala v úvahu situaci této ženy. Ačkoli byla z obřadního hlediska nečistá a po formální stránce tedy porušila Zákon tím, že šla mezi lidi, pro svou víru si zasloužila odměnu. (3. Mojžíšova 15:25–27; srovnej Římanům 9:30–33.)

Spravedlnost je pro každého

15, 16. (a) Co nás o spravedlnosti učí Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi? (b) Proč bychom neměli být ‚příliš spravedliví‘?

¹⁵ Ježíš zdůrazňoval soucitnou povahu Boží spravedlnosti, ale také vyučoval své následovníky, že Boží spravedlnost by se měla vztahovat na všechny lidi. Boží vůlí bylo, aby Ježíš ‚vynesl právo národům‘. (Izajáš 42:1) To byla hlavní myšlenka jednoho z Ježíšových nejznámějších podobenství, podobenství o milosrdném Samaritánovi. Toto podobenství bylo odpovědí na otázku jednoho muže, který byl zběhlý v Zákoně a který se chtěl „prokázat jako spravedlivý“. „Kdo je skutečně můj bližní?“ zeptal se ten muž. Bezpochyby chtěl své povinnosti k bližním omezit na příslušníky židovského národa. Samaritán z Ježíšova podobenství projevil zbožnou spravedlnost, protože byl ochoten věnovat svůj čas a své peníze na to, aby pomohl neznámému člověku z jiného národa. Na závěr svého podobenství dal Ježíš tazateli radu: „Sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:25–37) Jestliže i my činíme dobro všem lidem bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, pak napodobujeme Boží spravedlnost. (Skutky 10:34, 35)

¹⁶ Příklad znalců Zákona a farizeů nám také připomíná, že když projevujeme Boží spravedlnost, neměli bychom být ‚příliš spravedliví‘. (Kazatel 7:16) Kdybychom se snažili zapůsobit na druhé okázalými projevy své spravedlnosti nebo kdybychom připisovali přehnanou důležitost pravidlům, která vytvořili lidé, Boží schválení bychom tím nezískali. (Matouš 6:1)

17. Proč je tak důležité, abychom projevovali zbožnou spravedlnost?

¹⁷ Jedním z důvodů, proč Ježíš objasňoval národům povahu Boží spravedlnosti, bylo to, aby se všichni jeho následovníci mohli učit, jak tuto vlastnost projevovat. Proč je to tak důležité? Písmo nás totiž vybízí, abychom ‚se stali napodobiteli Boha‘ — a všechny Boží cesty jsou právo a spravedlnost. (Efezanům 5:1) Podobně Micheáš 6:8 vysvětluje, že jedním z Jehovových požadavků je, abychom ‚uplatňovali právo‘, když chodíme se svým Bohem. Také Sefanjáš 2:2, 3 nám připomíná, že pokud chceme být ukryti v den Jehovova hněvu, musíme ‚hledat spravedlnost‘, dříve než ten den přijde.

18. Které otázky budou zodpovězeny v následujícím článku?

¹⁸ Tyto kritické poslední dny jsou ‚zvlášť přijatelným časem‘, abychom projevovali spravedlnost. (2. Korinťanům 6:2) Můžeme si být jisti, že pokud učiníme ‚spravedlnost svým oděvem‘ a ‚smysl pro právo svým pláštěm bez rukávů‘, jako to udělal Job, pak nám Jehova bude žehnat. (Job 29:14) Jak nám víra v Jehovovu spravedlnost pomůže, abychom se dívali do budoucnosti s důvěrou? A jak nás zbožná spravedlnost duchovně chrání, když očekáváme spravedlivou ‚novou zemi‘? (2. Petra 3:13) Na tyto otázky odpoví následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Umíš to vysvětlit?

◻ Co znamená Boží spravedlnost?

◻ Jak Ježíš vyučoval národy právu a spravedlnosti?

◻ Proč byla spravedlnost farizeů převrácená?

◻ Proč je potřeba, abychom projevovali spravedlnost?

[Obrázek na straně 8]

Ježíš objasnil rozsah Boží spravedlnosti