Překlad Bible, který změnil svět

Když Boží prorok Mojžíš začal před více než 3 500 lety psát Bibli, tuto knihu mohl číst jen jeden malý národ. (5. Mojžíšova 7:7) Svaté písmo totiž existovalo jen v původním jazyce tohoto národa, v hebrejštině. Tato situace se však měla během doby změnit.

K TOMU, že se biblické poselství v průběhu staletí šířilo a že působilo svým nesporným vlivem, nemalou měrou přispěl první překlad Bible — Septuaginta. Proč byl tento překlad pořízen? A můžeme oprávněně říci, že tato Bible změnila svět?

Inspirovaný překlad?

V sedmém a šestém století př. n. l. byli Židé ve vyhnanství v Babylóně, a potom se už mnozí z nich do země starověkého Izraele a starověké Judy nevrátili. Pro Židy, kteří se narodili ve vyhnanství, se hebrejština stala druhým jazykem. V Egyptě existovala ve třetím století př. n. l. židovská komunita v Alexandrii — ve významném kulturním středisku Řecké říše. Tamější Židé si uvědomili, že by se vyplatilo přeložit Svaté Písmo do řečtiny, která tehdy byla jejich mateřským jazykem.

Záznam inspirovaného poselství Bible existoval tehdy jen v hebrejštině, a krátké úseky byly zapsány v aramejštině, což byl blízce příbuzný jazyk. Mohlo by se snad stát, že by přetlumočení Božího slova do jiného jazyka oslabilo mocné účinky božské inspirace, nebo že by dokonce vedlo k nesprávným výkladům? Mohli si Židé, kterým bylo původně svěřeno inspirované Slovo, dovolit riziko, že by překladem bylo toto poselství nějak zkresleno? (Žalm 147:19, 20; Římanům 3:1, 2)

Tyto citlivé otázky vyvolávaly obavy. Skutečnost, že by Židé mohli přestat rozumět Božímu slovu, však vyvolávala znepokojení, a toto hledisko se nakonec při zvažování všech okolností stalo nejzávažnějším činitelem. Bylo rozhodnuto, že bude pořízen řecký překlad Tóry, prvních pěti biblických knih, které zapsal Mojžíš. Skutečný průběh překládání je opředen legendou. Podle Dopisu Aristeova si egyptský vladař Ptolemaios II. (285–246 př. n. l.) přál mít ve své královské knihovně exemplář Pentateuchu (neboli Tóry) přeloženého do řečtiny. Tímto úkolem pověřil 72 židovských učenců, kteří přišli do Egypta z Izraele a kteří celý překlad pořídili během 72 dnů. Tento překlad byl potom přečten židovské obci, a ta prohlásila, že je nejen krásný, ale i přesný. Toto vyprávění bylo později přikrášleno tvrzením, že každý překladatel byl umístěn do zvláštní místnosti, a že jejich překlady přesto byly totožné a nelišily se ani jedním písmenem. Protože tradice říká, že překladatelů bylo 72, tento řecký překlad Bible se stal známým pod jménem Septuaginta, podle latinského slova, které znamená „sedmdesát“.

Většina dnešních znalců se shoduje na tom, že Dopis Aristeův je apokryfní spis. Jsou také přesvědčeni o tom, že podnět k překladu nedal Ptolemaios II., ale že to učinili vůdcové židovské obce v Alexandrii. Ovšem ze spisů židovského filozofa Filóna z Alexandrie i židovského historika Josepha a také z Talmudu je patrný názor, který byl mezi Židy v prvním století všeobecně rozšířen, totiž že Septuaginta byla inspirována, stejně jako bylo inspirováno původní Písmo. Takové tradice vznikly bezpochyby na základě snah učinit Septuagintu přijatelnou pro židovskou obec po celém světě.

Původně sice bylo přeloženo pouze pět knih Mojžíšových, ale jménem Septuaginta byla později označena celá Hebrejská písma přeložená do řečtiny. Zbývající knihy byly přeloženy v průběhu následujících asi sto let. Překlad celé Septuaginty není výsledkem koordinované činnosti, ale je to dílo, které bylo vytvářeno postupně. Pokud jde o schopnosti a o znalost hebrejštiny, překladatelé se od sebe navzájem lišili. Většina knih byla přeložena doslovně, někdy až příliš, zatímco jiné překlady byly poměrně volné. Několik knih Hebrejských písem existuje ve verzi dlouhé i ve verzi krátké. Na konci druhého století př. n. l. bylo možno číst řecky všechny knihy Hebrejských písem. Výsledky této práce sice nebyly jednotné, ale účinek překladu Hebrejských písem do řečtiny daleko převýšil očekávání překladatelů.

Jafet ve stanech Semových?

V pojednání o Septuagintě, jež je obsaženo v Talmudu, je uveden text z 1. Mojžíšovy 9:27: „Ať [Jafet] přebývá v Semových stanech.“ (Megila 9b, Babylónský talmud) Z toho, co Talmud uvádí, lze vyvodit závěr, že díky kráse řečtiny, která je použita v Septuagintě, se Jafet (otec Javana, předka Řeků) obrazně usadil ve stanech Sema (předka izraelského národa). Dalo by se však také říci, že prostřednictvím Septuaginty Sem přebýval ve stanech Jafeta. Jak to?

Ve druhé polovině čtvrtého století př. n. l., po dobyvatelských taženích Alexandra Velikého, se projevovaly intenzivní snahy rozšířit řečtinu a řeckou kulturu ve všech dobytých zemích. Tato taktika je označována jako helenizace. Židé pociťovali, že na ně tato kultura neustále útočí. Kdyby řecká kultura a filozofie nabyly převahu, bylo by těžce ohroženo dokonce i náboženství Židů. Co tedy mohlo tuto neblahou tendenci zastavit?

Židovský překladatel Bible Max Margolis vysvětluje, co mohlo být jedním z důvodů, proč Židé přeložili Septuagintu: „Pokud bychom předpokládali, že plán na vytvoření tohoto překladu vznikl v židovské obci, mohl zde hrát roli ještě další důvod, totiž dát pohanskému obyvatelstvu možnost nahlédnout do židovského Zákona a přesvědčit svět, že židovská kultura může konkurovat moudrosti Helady [Řecka].“ To, že byla Hebrejská písma zprostředkována řecky mluvícímu světu, mohlo být jak projevem sebeobrany, tak i protiútokem.

Díky Alexandrově snaze o helenizaci se řečtina stala mezinárodním jazykem tehdejšího světa. I když Alexandrovu říši obsadili Římané, řečtina označovaná jako obecná (neboli koiné) zůstala jazykem obchodníků a jazykem umožňujícím dorozumívání mezi různými národy. Ať již k tomu došlo na základě cílevědomého úsilí, nebo přirozeným vývojem, Septuaginta, překlad Hebrejských písem, si rychle našla cestu do domácností a k srdci mnoha lidí, kteří byli nežidovského původu a kteří Boha ani Zákon Židů předtím neznali. Výsledky byly překvapující.

Proselyté a bohabojní

V prvním století n. l. mohl Filón napsat, že „krásy a důstojnosti Mojžíšova zákonodárství si váží nejen Židé, ale také všechny ostatní národy“. O Židech, kteří v prvním století žili mimo Palestinu, židovský historik Joseph Klausner říká: „Sotva je možné uvěřit, že by se všechny tyto miliony Židů shromáždily jedině v důsledku emigrace z maličké Palestiny. Nelze popřít, že tento velký vzrůst v počtu Židů je také důsledkem toho, že mezi ně bylo přijato mnoho proselytů a proselytek.“

Tyto skutečnosti jsou sice velmi zajímavé, ale úplné vysvětlení celé situace neposkytují. Spisovatel Shaye J. D. Cohen, profesor židovských dějin, k této věci říká: „V posledních stoletích př. n. l. a v prvních dvou stoletích n. l. přijalo judaismus mnoho pohanů, mužů i žen. Ještě více však bylo těch pohanů, kteří sice určité prvky judaismu přijali, ale konvertity se nestali.“ Tyto lidi, kteří k judaismu nekonvertovali, označuje jak Klausner, tak i Cohen jako bohabojné, což je výraz, který se často vyskytuje v tehdejší řecké literatuře.

Jaký rozdíl je mezi proselytou a „bohabojným“? Proselyté byli úplnými konvertity, byli považováni za Židy v pravém smyslu toho slova, protože přijali Boha Izraelitů (a zavrhli všechny ostatní bohy), podstoupili obřízku a připojili se k izraelskému národu. Naproti tomu o bohabojných Cohen říká: „Tito pohané sice zachovávali mnoho židovských zvyků a svým způsobem uctívali Boha Židů, ale sami sebe za Židy nepovažovali a ani za ně považováni nebyli.“ Klausner o nich píše, že „stáli někde uprostřed“, protože sice přijali judaismus a „do jisté míry zachovávali jeho zvyky, ale . . . úplnými Židy se nestali“.

Je možné, že někteří z nich se začali zajímat o Boha, protože rozmlouvali se Židy, kteří se věnovali misionářské činnosti, anebo protože pozorovali, že Židé jednají odlišně a mají jiné zvyky a jiné chování. Ovšem hlavním nástrojem, který těmto bohabojným pomohl poznat Jehovu Boha, byla Septuaginta. Přesný počet těchto „bohabojných“, kteří žili v prvním století, sice nelze zjistit, ale je jisté, že pomocí Septuaginty se určité poznání o Bohu rozšířilo po celé Římské říši. Septuaginta se také stala důležitým základem pro něco, co teprve mělo přijít.

Septuaginta pomohla připravit cestu

Septuaginta měla význačnou roli při šíření křesťanského poselství. Když byl o Letnicích roku 33 n. l. založen křesťanský sbor, bylo mezi přítomnými mnoho řecky mluvících Židů. Mezi těmi, kdo se v tomto raném období stali Kristovými učedníky, bylo také mnoho proselytů. (Skutky 2:5–11; 6:1–6; 8:26–38) Z inspirovaných spisů Ježíšových apoštolů a jiných prvních učedníků mělo mít užitek co nejvíce lidí, a proto byly zaznamenány řecky.a Citace z Hebrejských písem — a těch je v Křesťanských řeckých písmech mnoho — byly založeny na Septuagintě.

Kromě přirozených Židů a kromě proselytů byli připraveni přijmout poselství o Království i jiní lidé. Pohan Kornélius byl „Bohu oddaný muž, který se s celou svou domácností bál Boha a dával lidem mnoho darů z milosrdenství a neustále úpěnlivě prosil Boha“. Kornélius, jeho rodina a další lidé, kteří se shromáždili v jeho domě, byli v roce 36 n. l. prvními pohany, kteří byli pokřtěni jako Kristovi následovníci. (Skutky 10:1, 2, 24, 44–48; srovnej Lukáše 7:2–10.) Když apoštol Pavel při svých cestách procházel Malou Asií a Řeckem, kázal mnoha pohanům, kteří se již ‚báli Boha‘, a také ‚Řekům, kteří uctívali Boha‘. (Skutky 13:16, 26; 17:4) Jak to, že Kornélius a ti ostatní pohané byli připraveni přijmout dobrou zprávu? Cestu k tomu pomohla připravit Septuaginta. Podle slov jednoho znalce Bible je Septuaginta „knihou, která měla tak rozhodující význam, že bez ní by existence křesťanstva i západní kultury byla nemyslitelná“.

Septuaginta přestává být „inspirovaná“

Septuaginta byla používána v takovém rozsahu, že k ní Židé nakonec začali pociťovat odpor. V rozpravách s křesťany Židé například tvrdili, že Septuaginta není přesný překlad. Ve druhém století n. l. židovská komunita tento překlad, který kdysi vychvalovala jako inspirovaný, úplně zavrhla. Rabíni odmítli legendu o dvaasedmdesáti překladatelích a prohlásili: „Jednou se stalo, že pět starších napsalo Tóru řecky pro krále Ptolemaia, a ten den byl pro Izrael stejně neblahý jako den, kdy bylo vyrobeno zlaté tele; Tóra totiž nemohla být přeložena přesně.“ Rabíni vydali pokyn, aby byl proveden nový překlad do řečtiny, který měl přesněji odpovídat rabínským názorům. Pořídil jej ve druhém století n. l. židovský proselyta jménem Aquila, žák rabína Akiby.

Židé přestali Septuagintu používat, ale tento překlad se stal uznávaným „Starým zákonem“ vznikající katolické církve, a byl jím až do doby, kdy jej nahradila Jeronýmova latinská Vulgáta. Originál sice nemůže být nikdy plně nahrazen překladem, ale při šíření poznání o Jehovovi Bohu a jeho Království prostřednictvím Ježíše Krista, sehrála Septuaginta důležitou úlohu. Ano, Septuaginta je překlad Bible, který změnil svět.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

„Septuagintu“ znali mnozí z těch lidí, kterým kázal Pavel

[Podpisek obrázku na straně 29]

Courtesy of Israel Antiquities Authority