Jak chodit s Bohem — První kroky
„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (JAKUB 4:8)
1, 2. Proč bys řekl, že sloužit Jehovovi je velká výsada?
JEDEN muž celá léta strádal ve vězení. Pak byl vyzván, aby předstoupil před panovníka té země. Události měly rychlý spád. Vězeň byl nečekaně povolán do služeb nejmocnějšího monarchy, jaký v té době na zemi vládl. Bývalý vězeň byl dosazen do úřadu, s nímž byla spojena velká odpovědnost a mimořádná vážnost. Josef — muž, jehož nohy byly kdysi spoutány okovy — nyní chodil s králem. (1. Mojžíšova 41:14, 39–43; Žalm 105:17, 18)
2 Dnes mají lidé příležitost sloužit někomu mnohem většímu, než byl egyptský faraón. My všichni dostáváme pozvání od Nejvýše postaveného Panovníka vesmíru, abychom sloužili jemu. Sloužit Jehovovi, všemohoucímu Bohu, a pěstovat si k němu úzký vztah — to je výsada, která v nás vyvolává posvátnou úctu. Když Písmo mluví o Jehovovi, je z popisu patrné, že s Bohem se pojí majestátní moc a také pokoj, krása a příjemnost. (Ezekiel 1:26–28; Zjevení 4:1–3) Všechno jeho jednání je prostoupeno láskou. (1. Jana 4:8) Nikdy nemluví lež. (4. Mojžíšova 23:19) A Jehova také nikdy nezklame ty, kdo jsou mu věrně oddaní. (Žalm 18:25) Když se přizpůsobujeme jeho spravedlivým požadavkům, můžeme se již nyní radovat ze šťastného a smysluplného života a před sebou máme vyhlídku na život, který bude věčný. (Jan 17:3) Žádný lidský vládce nemůže nabídnout nic, co by se s takovým požehnáním a s takovou výsadou dalo byť jen srovnat.
3. Co to znamená, že Noe „chodil s pravým Bohem“?
3 V dávné minulosti se patriarcha Noe rozhodl, že bude žít v souladu s Boží vůlí a s Božím záměrem. Bible o něm říká: „Noe byl spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojžíšova 6:9) Noe samozřejmě nechodil s Jehovou doslova, protože ‚žádný člověk nikdy Boha neviděl‘. (Jan 1:18) Noe chodil s Bohem v tom smyslu, že dělal to, co mu Bůh přikázal dělat. Noe zasvětil svůj život tomu, že bude konat Jehovovu vůli, a proto se těšil z vřelého a důvěrného vztahu ke Všemohoucímu Bohu. Dnes, podobně jako kdysi Noe, miliony lidí ‚chodí s Bohem‘ tím, že žijí podle Jehovových rad a pokynů. Jak člověk nastoupí takovou cestu?
Nezbytné je přesné poznání
4. Jak Jehova poučuje svůj lid?
4 K tomu, abychom mohli chodit s Jehovou, ho musíme nejprve poznat. Prorok Izajáš předpověděl: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:2, 3) Ano, můžeme se spolehnout na to, že Jehova bude poučovat všechny ty, kdo se budou snažit, aby chodili po jeho cestách. Jehova poskytl své Slovo, Bibli, a pomáhá nám, abychom jeho Slovu rozuměli. Mimo jiné to dělá také prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Jehova používá ‚věrného otroka‘, aby poskytoval duchovní poučování prostřednictvím publikací založených na Bibli, prostřednictvím křesťanských shromáždění a prostřednictvím bezplatných domácích biblických studií. K tomu, aby Boží lid rozuměl jeho Slovu, Jehova také používá svého svatého ducha. (1. Korinťanům 2:10–16)
5. Proč je biblická pravda tak drahocenná?
5 Za biblickou pravdu nemusíme platit penězi, ale přesto je velmi drahocenná. Když studujeme Boží slovo, učíme se o samotném Bohu — o jeho jménu, osobnosti, záměru a o tom, jak jedná s lidmi. Dostáváme také osvobozující odpovědi na základní životní otázky: Proč jsme zde? Proč Bůh připouští utrpení? Co přinese budoucnost? Proč stárneme a umíráme? Existuje život po smrti? Navíc se dozvídáme, jaká je Boží vůle vzhledem k nám — jinými slovy, jak bychom měli chodit, abychom se Bohu plně líbili. Dozvídáme se, že jeho požadavky jsou rozumné a že přinášejí velký užitek, když podle nich žijeme. Kdyby nás Bůh nepoučoval, nikdy bychom takovým věcem neporozuměli.
6. Po jaké cestě můžeme chodit díky přesnému poznání Bible?
6 Biblická pravda je mocná a podněcuje nás, abychom dělali změny ve svém životě. (Hebrejcům 4:12) Než jsme začali přijímat poznání z Písma, uměli jsme chodit pouze „podle systému věcí tohoto světa“. (Efezanům 2:2) Přesné poznání Božího slova však před námi vytyčuje jinou cestu. Díky tomu můžeme ‚chodit hodni Jehovy, abychom se mu plně líbili‘. (Kolosanům 1:10) Je to nezměrná radost, když začínáme dělat první kroky na své cestě s Jehovou, s Tím, kdo je nejúžasnější Osobou v celém vesmíru. (Lukáš 11:28)
Dva důležité kroky: Zasvěcení a křest
7. Jakou pravdu o řízení lidských záležitostí začínáme chápat, když studujeme Boží slovo?
7 Když roste naše porozumění Bibli, začínáme v duchovním světle Božího slova zkoumat lidské záležitosti i svůj vlastní život. Tak začínáme chápat důležitou pravdu. Tuto pravdu kdysi dávno vyjádřil prorok Jeremjáš, který napsal: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Lidé, a to všichni, potřebují Boží vedení.
8. (a) Co podněcuje lidi k tomu, aby se zasvětili Bohu? (b) Co je křesťanské zasvěcení?
8 Když porozumíme této klíčové skutečnosti, podnítí nás to, abychom hledali vedení u Jehovy. A láska k Bohu nás podněcuje, abychom mu zasvětili svůj život. Zasvětit se Bohu znamená obrátit se k němu v modlitbě a slavnostně slíbit, že svůj život budeme používat k tomu, abychom mu sloužili, a že budeme věrně chodit po jeho cestách. Tím následujeme příklad Ježíše, který se dal Jehovovi k dispozici s pevným rozhodnutím konat Boží vůli. (Hebrejcům 10:7)
9. Proč lidé zasvěcují svůj život Jehovovi?
9 Jehova Bůh nikdy na nikoho nevyvíjí nátlak ani nikoho nenutí, aby se mu zasvětil. (Srovnej 2. Korinťanům 9:7.) Bůh také ani neočekává, že se mu někdo zasvětí na základě chvilkového citového pohnutí. Než se člověk dá pokřtít, musí se stát učedníkem a k tomu je potřeba vynaložit opravdové úsilí a přijímat poznání. (Matouš 28:19, 20) Pavel naléhavě vybízel ty, kdo již byli pokřtěni, aby „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Římanům 12:1) To, že se zasvětíme Jehovovi Bohu, je podobným projevem naší síly rozumu. Když se dozvíme, co zasvěcení znamená, a když o tom vážně přemýšlíme, ochotně a s radostí zasvětíme svůj život Bohu. (Žalm 110:3)
10. Jak zasvěcení souvisí se křtem?
10 Potom, co jsme se obrátili k Bohu v důvěrné modlitbě, abychom vyjádřili své rozhodnutí chodit po jeho cestách, uděláme další krok. Naše zasvěcení dáme veřejně najevo křtem ve vodě. Je to veřejný projev toho, že jsme slavnostně slíbili konat Boží vůli. Na počátku své pozemské služby byl Ježíš pokřtěn Janem, a tak nám stanovil příklad. (Matouš 3:13–17) Později Ježíš pověřil své následovníky, aby činili učedníky a křtili je. Zasvěcení a křest jsou tedy nezbytné kroky pro každého, kdo si přeje chodit s Jehovou.
11, 12. (a) V jakém ohledu může být křest přirovnán ke svatbě? (b) Co je podobného na našem vztahu k Jehovovi a na vztahu mezi manželem a manželkou?
11 Stát se zasvěceným pokřtěným učedníkem Ježíše Krista se do určité míry podobá vstupu do manželství. V mnoha zemích předchází svatbě několik událostí. Muž a žena se setkají, seznámí se a zamilují se do sebe. Pak přijde zasnoubení. Svatbou se potom dá veřejně najevo to, co se již dohodlo v soukromí — že oba lidé uzavřou manželský svazek a budou žít spolu jako manžel a manželka. Svatba je událost, kterou se dává veřejně najevo začátek tohoto zvláštního vztahu. Ten den je začátkem manželství. Podobně křest je začátkem života věnovaného tomu že člověk chodí v zasvěceném vztahu s Jehovou.
12 Uvažujte o tomto přirovnání dál. Po svatbě by se měla láska mezi manželem a manželkou prohlubovat a upevňovat. Oba musí nesobecky usilovat o to, aby svůj manželský vztah udrželi a posílili, a tak se sobě ještě více přiblížili. S Bohem sice nevstupujeme do manželství, ale přesto musíme po svém křtu pracovat na tom, abychom si důvěrný vztah k Jehovovi udrželi. Bůh sleduje naši snahu konat jeho vůli, váží si takového úsilí a přibližuje se k nám. „Přibližte se k Bohu,“ napsal učedník Jakub, „a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)
Choďme v Ježíšových šlépějích
13. Čí příklad bychom měli napodobovat, když chodíme s Bohem?
13 K tomu, abychom mohli chodit s Jehovou, se musíme přizpůsobit příkladu, který dal Ježíš Kristus. Apoštol Petr napsal: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Ježíš byl dokonalý, a my jsme nedokonalí. Proto příklad, který nám stanovil, neumíme následovat bezchybně. Jehova od nás nicméně očekává, že budeme dělat vše, co můžeme. Uvažujme nyní o pěti rysech Ježíšova života a služby, které by zasvěcení křesťané měli ze všech sil napodobovat.
14. Co to znamená znát Boží slovo?
14 Ježíš měl přesné a důkladné poznání Božího slova. Během své služby Ježíš často citoval z Hebrejských písem. (Lukáš 4:4, 8) Ničemní náboženští vůdci té doby však také citovali z Písma. (Matouš 22:23, 24) Rozdíl byl v tom, že Ježíš rozuměl tomu, jaký je význam Písma, a uplatňoval je ve svém životě. Znal nejen literu Zákona, ale také jeho ducha. Když následujeme Kristův příklad, i my bychom se měli snažit, abychom porozuměli Božímu slovu, abychom pochopili jeho smysl neboli ducha. Jestliže to děláme, můžeme se stát ‚dělníky‘, kteří mají Boží schválení a umějí ‚správně zacházet se slovem pravdy‘. (2. Timoteovi 2:15)
15. Jaký příklad dal Ježíš tím, že mluvil o Bohu?
15 Kristus Ježíš mluvil s lidmi o svém nebeském Otci. Poznání o Božím slově si Ježíš nenechával pro sebe. I jeho nepřátelé ho oslovovali „Učiteli“, protože ať přišel kamkoli, všude mluvil k lidem o Jehovovi a jeho záměrech. (Matouš 12:38) Ježíš veřejně kázal v areálu chrámu, v synagógách, ve městech i na venkově. (Marek 1:39; Lukáš 8:1; Jan 18:20) Vyučoval se soucitem a laskavostí a projevoval lásku každému, komu pomáhal. (Matouš 4:23) Také ti, kdo následují Ježíšův příklad, na mnoha místech vyučují lidi o Jehovovi Bohu a jeho nádherných záměrech a dělají to mnoha způsoby.
16. Jak hluboký byl Ježíšův vztah k dalším ctitelům Jehovy?
16 Ježíš měl hluboký vztah k lidem, kteří uctívali Jehovu. Když při jedné příležitosti Ježíš mluvil k zástupům, přišla jeho matka a jeho nevěřící bratři, aby si s ním promluvili. Biblická zpráva uvádí: „Někdo mu tedy řekl: ‚Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit.‘ Tomu, kdo mu to povídal, odpověděl a řekl: ‚Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?‘ A vztáhl ruku ke svým učedníkům a řekl: ‚Pohleďte, má matka a moji bratři! Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.‘ “ (Matouš 12:47–50) To však nebyl projev toho, že by Ježíš zavrhoval svou rodinu, což dokazují události, které později následovaly. (Jan 19:25–27) Tato zpráva naopak vyzdvihuje lásku, kterou měl Ježíš ke svým spoluvěřícím. Podobně i dnes ti, kdo chodí s Bohem, vyhledávají společenství dalších služebníků Jehovy a prohlubují svou lásku k nim. (1. Petra 4:8)
17. Jaký postoj měl Ježíš ke konání Boží vůle a jak by to mělo ovlivnit nás?
17 Tím, že Ježíš konal Boží vůli, dával najevo lásku ke svému nebeskému Otci. Ježíš poslouchal Jehovu ve všem. Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Kristus také prohlásil: „Vždy dělám to, co se [Bohu] líbí.“ (Jan 8:29) Ježíš miloval svého nebeského Otce do té míry, že ‚se pokořil a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu‘. (Filipanům 2:8) Jehova za to Ježíšovi požehnal a vyvýšil jej do postavení, v němž mu patří autorita a čest, kterými ho převyšuje pouze sám Jehova. (Filipanům 2:9–11) Tak jako Ježíš i my dáváme najevo svou lásku k Bohu tím, že dodržujeme jeho přikázání a konáme jeho vůli. (1. Jana 5:3)
18. Jaký příklad v modlitbě nám Ježíš dal?
18 V Ježíšově životě měly důležitou úlohu modlitby. Modlil se při svém křtu. (Lukáš 3:21) Než si vyvolil svých dvanáct apoštolů, věnoval modlitbám celou noc. (Lukáš 6:12, 13) Ježíš učil své následovníky, jak se mají modlit. (Lukáš 11:1–4) V noci před svou smrtí se modlil se svými učedníky a modlil se také za ně. (Jan 17:1–26) Modlitba byla důležitou součástí Ježíšova života. Právě takové místo by modlitba měla mít i v našem životě, protože jsme Ježíšovými následovníky. Mluvit v modlitbě ke Svrchovanému Panovníkovi je nesmírná čest. Jehova navíc na naše modlitby odpovídá. Jan totiž napsal: „To je důvěra, kterou k němu máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle. Dále, jestliže víme, že nás slyší, ať prosíme o cokoli, víme, že budeme mít vyprošené věci, poněvadž jsme si je od něho vyprosili.“ (1. Jana 5:14, 15)
19. (a) Jaké Ježíšovy vlastnosti bychom měli napodobovat? (b) Jaký užitek nám přináší to, když studujeme Ježíšův život a službu?
19 Když pozorně zkoumáme pozemský život a službu Ježíše Krista, můžeme se naučit opravdu hodně. Zamyslete se nad vlastnostmi, které Ježíš projevoval — nad láskou, soucitem, laskavostí, silou, vyrovnaností, rozumností, pokorou, odvahou a nesobeckostí. Čím více se toho dozvídáme o Ježíšovi, tím větší je naše touha být jeho věrnými následovníky. Poznání o Ježíšovi nás také přibližuje k Jehovovi. Ježíš totiž byl dokonalým obrazem svého nebeského Otce. Byl Jehovovi tak blízký, že mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9)
Důvěřujte Bohu, že vás bude podporovat
20. Jak získáme jistotu v tom, jak chodíme s Jehovou?
20 Když se dítě učí chodit, jeho krůčky jsou nejisté. Jak se tedy naučí chodit s jistotou? Jedině praxí a vytrvalostí. Ti, kdo chodí s Jehovou, usilují o to, aby kráčeli s jistotou a aby šli stálým tempem. I k tomu je potřeba čas a vytrvalost. Na to, jak důležitá je vytrvalost, když chodíme s Bohem, poukázal následujícími slovy Pavel: „Nakonec vás, bratři, prosíme a vybízíme skrze Pána Ježíše, právě jak jste od nás přijali poučení o tom, jak máte chodit a líbit se Bohu — právě jak skutečně chodíte —, abyste to tak dále dělali ještě plněji.“ (1. Tesaloničanům 4:1)
21. Jaké požehnání můžeme získat, když chodíme s Jehovou?
21 Jestliže jsme plně oddáni Bohu, on nám pomůže, abychom s ním mohli chodit i nadále. (Izajáš 40:29–31) Nic z toho, co nabízí tento svět, se nedá srovnat s požehnáním, které Jehova dává těm, kdo chodí po jeho cestách. On je ‚Ten, kdo nás vyučuje k našemu prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeme cestou, kterou bychom měli chodit. Když budeme opravdu věnovat pozornost jeho přikázáním, náš pokoj bude právě jako řeka a naše spravedlnost jako mořské vlny.‘ (Izajáš 48:17, 18) Jestliže přijmeme pozvání, abychom chodili s Bohem, a jestliže to budeme věrně dělat, budeme se navždy těšit z pokoje s Bohem.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč je to čest chodit s pravým Bohem?
◻ Proč jsou studium, zasvěcení a křest prvními kroky k tomu, abychom mohli chodit s Bohem?
◻ Jak můžeme následovat Ježíšovy šlépěje?
◻ Jak víme, že nás Jehova bude podporovat, když s ním chodíme?
[Obrázky na straně 13]
Studium, zasvěcení a křest jsou prvními kroky k tomu, abychom mohli chodit s Bohem