Když je milovaný člověk smrtelně nemocný

EDNA byla naprosto v šoku. Jejímu manželu Walterovi, kterému bylo pouhých 54 let, diagnostikovali silně agresivní nádor na mozku.a Lékaři mu dávali jen několik měsíců života. Edna vzpomíná: „Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Několik týdnů jsem byla úplně otupělá. Jako kdyby se to stalo někomu jinému, ne nám. Prostě jsem na to nebyla připravená.“

Stejné pocity jako Edna bohužel zažívá hodně lidí. Smrtelná nemoc může potkat kohokoli a kdykoli. Je chvályhodné, že mnoho lidí se v takové chvíli ochotně ujme péče o svého milovaného. To je ale nelehký úkol. Jak se můžou členové rodiny o smrtelně nemocného starat a citově ho podporovat? Jak se můžou vyrovnávat s celou škálou pocitů, které je můžou zaplavovat, když nemoc u pacienta postupuje? Co můžou s přibližující se smrtí očekávat? Nejdřív se zamyslíme, proč je v dnešní době péče o smrtelně nemocného obzvlášť náročný úkol.

Lékařská věda změnila charakter umírání. Ještě asi před sto lety byla průměrná délka života mnohem kratší, dokonce i ve více rozvinutých zemích. Při nehodách a infekčních chorobách rychle přicházela smrt. Nemocnic nebylo mnoho, o většinu nemocných se starala rodina a umírali doma.

Dnes pokrok v medicíně lékařům umožňuje s nemocemi účinně bojovat a život prodloužit. Nemoci, které by v minulosti život rychle ukončily, dnes můžou trvat i mnoho let. Nicméně to, že pacient žije déle, neznamená, že se vyléčí. Pacienti často trpí vážnými chorobami, které jim znemožňují, aby se o sebe mohli postarat sami. Péče o ně je pak hodně komplikovaná a obtížná.

Výsledkem je, že k úmrtí čím dál víc dochází v nemocnici, a ne doma. Většina lidí toho o umírání moc neví a jen málokdo viděl na vlastní oči někoho umírat. Strach z neznámého pak může některé lidi odrazovat od toho, aby o nemocného člena rodiny pečovali. Co jim může pomoct?

Podobně jako Ednu mnohé lidi zdrtí, když se dozvědí, že milovaný člen rodiny má smrtelnou nemoc. Co vám pomůže připravit se na nadcházející období, i když prožíváte silnou úzkost, strach a smutek? Jeden věrný Boží služebník se modlil: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ (Žalm 90:12) Vroucně se proto k Bohu Jehovovi modlete, aby vám ukázal, jak máte moudře „počítat své dny“, tedy jak využít zbývající čas se svým milovaným co nejlíp.

To vyžaduje dobré plánování. Pokud nemocný člen rodiny může komunikovat a je ochotný se o tom bavit, bylo by dobré se ho zeptat, kdo by měl za něj rozhodovat, až toho nebude schopný. Když si upřímně promluvíte o tom, jestli si přeje být oživován, hospitalizován nebo chce podstoupit určitou léčbu, může to zabránit nedorozuměním. Navíc členové rodiny, kteří jsou nuceni za nezpůsobilého pacienta rozhodovat, nemusí prožívat pocity viny. Včasná a otevřená komunikace umožní členům rodiny, aby se v průběhu nemoci zaměřovali hlavně na péči o nemocného. Bible říká: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22)

Nejdůležitější bývá, aby ten, kdo se o nemocného stará, mu poskytoval podporu a povzbuzení. Člověk, který umírá, potřebuje být ujišťován, že ho druzí milují a že není sám. Jak na to? Čtěte mu nebo zpívejte – vybírejte publikace a písničky, které ho povzbudí a udělají mu radost. Mnoha lidem dělá dobře, když je někdo z rodiny drží za ruku a něžně na ně mluví.

Často je také dobré nemocnému říct, kdo ho přišel navštívit. Jedna zpráva uvádí: „Z našich pěti smyslů údajně přestává jako poslední fungovat sluch. I když to možná vypadá, že nemocný nevnímá, může pořád velmi dobře slyšet. Proto v jeho přítomnosti neříkejte nic, co byste nechtěli, aby slyšel.“

Pokud je to možné, společně se modlete. Bible se zmiňuje o tom, že se apoštol Pavel a jeho společníci jednou dostali do hodně náročné situace a nevěděli, jestli vyváznou živí. Kde hledali pomoc? Pavel snažně prosil své přátele: „I vy můžete pomáhat svou úpěnlivou prosbou za nás.“ (2. Korinťanům 1:8–11) Procítěná modlitba je při velkém stresu a vážné nemoci neocenitelná.

Pomyšlení na to, že váš milovaný umírá, je často velmi bolestivé. A není divu, protože smrt je nepřirozená. Nebyli jsme vytvořeni tak, abychom smrt brali jako normální součást života. (Římanům 5:12) Bible ji označuje za „nepřítele“. (1. Korinťanům 15:26) Proto je pochopitelné, a dokonce normální, že se bráníme myšlence na smrt člověka, kterého milujeme.

Když se ale členové rodiny smíří s tím, co přijde, pomůže jim to zmírnit obavy a zaměřit se na vytvoření co nejpříjemnějších podmínek. Některé věci, ke kterým může docházet, jsou zmíněny v rámečku „Poslední týdny života“. Ne všechny projevy se samozřejmě dostaví u každého pacienta a ani se nemusí objevit v daném pořadí. Přesto se u většiny pacientů vyskytnou přinejmenším některé.

Když milovaný člověk zemře, bude moudré zavolat blízkému příteli, který souhlasil, že nám v takové situaci pomůže. Ti, kdo o nemocného pečovali, a další členové rodiny možná potřebují ujistit, že jejich milovaný už netrpí. Stvořitel nám láskyplně říká, že mrtví „si neuvědomují naprosto nic“. (Kazatel 9:5)

Je hodně důležité spoléhat se na Boha – nejenom v době, kdy náš milovaný bojuje s nemocí, ale i v době, kdy truchlíme nad jeho ztrátou. Jehova nás může podporovat prostřednictvím slov a skutků jiných lidí. Edna říká: „Naučila jsem se přijmout jakoukoli nabízenou pomoc. Abych řekla pravdu, to, jak moc nám druzí pomáhali, nás naprosto ohromilo. Můj manžel i já jsme jasně viděli, jak nám tím Jehova říká: ‚Jsem tady s vámi, abych vám pomohl to zvládnout.‘ Nikdy na to nezapomenu.“

Bůh Jehova je skutečně ten nejlepší pomocník. Stvořil nás, a tak chápe naši bolest i smutek. Má moc i touhu poskytnout nám potřebnou pomoc a povzbuzení, abychom se s těžkou situací vyrovnali. A co je ještě lepší, slíbil, že už brzo smrt jednou provždy odstraní a vzkřísí miliardy lidí, které má ve své paměti. (Jan 5:28, 29; Zjevení 21:3, 4) Pak budou moct všichni zvolat to, co apoštol Pavel: „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ (1. Korinťanům 15:55)