Sklízení plodů vhodných pro Boží Království

1. Nač upozornil Jehova u Jeremiáše 4:3, 4?

U JEREMIÁŠE 4:3, 4 Jehova říká: „Orejte si ornou půdu a nezasévejte již mezi trní. Dejte se obřezat pro Jehovu a odstraňte předkožku svého srdce, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, aby proti vám nevzplanula jako oheň má zloba a jistě by planula a nikdo by nehasil, pro špatnost vašeho jednání.“ Jehova upozorňoval svůj smluvní lid na špatný stav jejich srdce.

2. Jak nám podobenství o semenu padajícím na půdu zamořenou trním ukazuje, že bychom měli dávat pozor na to, do jakého prostředí duchovně zaséváme?

² Podobně Ježíš Kristus ve svém podobenství znázornil, jak skličující výsledky přinese zasévání mezi trní. U Matouše 13:1–9 a Marka 4:1–9 vylíčil, jak některé semeno vržené rukou rozsévače padlo na místa, kde byla semena trnitých rostlin. Z takových míst nezískal žádný výtěžek, protože trnité rostliny vzešly a udusily obilí a nebylo možné sklidit žádné zrno. (Luk. 8:4–8) To znázorňuje, že musíme být opatrní, pokud jde o prostředí, kde duchovně rozséváme.

3. Co znázorňuje semeno v podobenství u Marka 4:26–29? Co mají křesťané v dnešní době pěstovat, pokud jde o osobnost, stejně jako to měli činit křesťané v prvním století?

³ V podobenství o rozsévači a semeni, jak je vyprávěno u Marka 4:26–29, znázorňuje semeno osobní vlastnosti. Židům, kteří zavrhli podobenství o rozsévači i jiná podobenství, Ježíš řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce.“ (Mat. 21:43, 45, 46) Podle toho existuje „ovoce“ Božího království. (Luk. 3:8) S tímto ovocem království je spojeno to, co je označeno jako „ovoce ducha“, totiž „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Kdysi v prvním století měli křesťané, jimž psal apoštol Pavel, zasévat „semeno“ v podobě křesťanských vlastností, jež potřebují výživu. Totéž musí činit dnešní křesťané ve spojitosti s Božím královstvím. Tyto osobní vlastnosti musí být rozvíjeny až do plné zralosti, úplnosti. — Zach. 8:12; Jak. 3:18.

4. Co potřebuje ke své výživě „semeno“ osobních křesťanských vlastností?

⁴ V době jejich plné zralosti přijde normální čas ke sklizni. Ale kam by se měl křesťanský rozsévač rozhodnout zasévat taková „semena“, aby měl naději, že nakonec sklidí žeň, po které touží? Chce, aby jeho sklizeň měla Boží schválení, aby byl považován za hodného přijetí ve spojitosti s Božím královstvím. Stejně jako přirozené semeno potřebuje půdu, potřebuje určité prostředí i semeno osobních křesťanských vlastností, „ovoce ducha“. — Přísl. 18:1.

5. Máme-li sklidit očekávanou žeň, v jakém ohledu musíme být opatrní, jak to zdůrazňuje Lukáš 8:14?

⁵ Vzpomeň si na Ježíšovo podobenství, v němž mluvil o čtyřech druzích půdy, na kterou padlo semeno rozsévače. (Mar. 4:3–20; Luk. 8:5–15) Toto podobenství ukazuje, jak je nutné věnovat péči a správně volit prostředí pro semeno, má-li být sklizena očekávaná úroda. Je to tak, jak Ježíš vysvětlil ohledně prostředí, kde semeno roste mezi trním: „To, jež padlo mezi trní, to jsou ti, kteří slyšeli, ale tím, že jsou unášeni úzkostlivými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.“ — Luk. 8:14.

6. Jak upozornil Pavel v Galatským 5:7–9 na účinky špatného prostředí?

⁶ V souladu s tím vyjádřil apoštol Pavel poznámku o křesťanech v Galacii, jimž psal o „ovoci ducha“. Varoval je, že na ně špatně působilo nesprávné prostředí. Řekl: „Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil, abyste dále neposlouchali pravdu? Takové přemlouvání nepochází od toho, který vás povolává. Trochu kvasnic zkvasí celé těsto.“ (Gal. 5:7–9; Mat. 13:33) Tito galatští křesťané byli ovlivněni lidmi, kteří zastávali judaismus a jejichž srdce byla netečná vůči plnému křesťanství. Jejich uši nereagovaly a jejich oči byly zalepené. (Mat. 13:14, 15; Gal. 5:10) Takového společenství, jež působí jako překážka, je nutno se vyvarovat a opustit je.

7. Jak vyjádřil Pavel, že má podobnou starost o to, jak špatné prostředí zapůsobí na křesťany v Korintě?

⁷ Apoštol Pavel se také obával, že by korintský sbor možná nepěstoval „ovoce ducha“. Napsal jim totiž: „Obávám se, abych vás, až přijdu, nenalezl takové, jaké bych si nepřál, a abych se vám nejevil takový, jakého si nepřejete, aby místo toho nebyl nějaký spor, žárlivost, případy hněvu, hádky, pomluvy, našeptávání, případy nadutosti, nepořádky.“ (2. Kor. 12:20) Nejdříve citoval ty, kteří říkají: „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít“, a potom mohl právem vyjádřit výstrahu: „Nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ — 1. Kor. 15:32, 33.

8. Proč budou osobní vlastnosti dále růst, i když křesťan spí? Proč si nemůže být jist, soudí-li podle prvních výrůstků?

⁸ Půda, do níž padá semeno, má od Boha sílu vyživit jak pšenici, tak i trní, stejně tak i prostředí, v němž se křesťan rozhodne pěstovat vlastnosti nebo osobnost, bude jej ovlivňovat k dobrému nebo ke zlému. Jestliže křesťan zapustil kořeny v takovém prostředí, pak na něj bude ustavičně, i když spí, působit zákon vlivu vnějšího prostředí, a nakonec to povede k tomu, že bude možno přiložit srp, protože přišel čas osobní žně. V této souvislosti Ježíš řekl: „Země přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (Mar. 4:28) Rozsévač sotva může rozeznat růst, a ten se děje silou, které nemůže rozumět. Růst tím nebo oním směrem probíhá postupně, rostlina vypadá nejdříve jako stéblo trávy, potom jako klas, a nakonec je v klasu plné zrno.

9. Jak znázorňuje podobenství o pšenici a plevelu, že při zasévání do určitého prostředí není jisté, jaký bude konečný výsledek?

⁹ Když semeno vyraší a vyrazí stéblo podobné trávě, rozsévač možná nemůže podle vzhledu s jistotou poznat, co sklidí. V tomto raném stádiu růstu si nemůže být naprosto jist tím, co vzejde; jenom si vzpomíná na to, jaký druh semene zasel. Je to patrné ze znázornění. V podobenství o pšenici a plevelu u Matouše 13:26–30 Ježíš řekl:

Když osení vzešlo a přineslo plody, objevil se i plevel. Hospodářovi otroci proto přišli a řekli mu: „Pane, nezasel jsi na své pole znamenité semeno? Kde se potom na něm vzal plevel?“ Řekl jim: „To udělal nepřítel, člověk.“ Řekli mu: „Chceš tedy, abychom vyšli a vybrali jej?“ Řekl: „Ne, abyste snad při vybírání plevele nevytrhali i pšenici. ať obojí roste spolu až do žně; a v době žně povím žencům: Nejdříve vyberte plevel a svažte jej do otýpek ke spálení, potom jděte a shromažďte pšenici do mé zásobárny.“

10. Kdy s konečnou platností rozeznáme, k čemu vedlo zasévání do určitého prostředí?

¹⁰ Když jsme tedy zaseli semena, totiž rysy své osobnosti, pak z toho, co vzchází jako stéblo trávy, nemusí být na první pohled patrné, co půda vynesla. Teprve později, až růst pokročí do zralosti a přinese ovoce, nebude pochyb o tom, co vynesla půda tomu, kdo do ní zaséval.

11. Co ještě kromě fyzických vlastností půdy je rozhodující pro kvalitu toho, co na takové půdě poroste?

¹¹ Půda je důležitý činitel, který ovlivňuje to, co nakonec sklidíme. Ježíš řekl: „Země [nikoli Bůh] přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (Mar. 4:28) V podobenství o čtyřech druzích půdy popsal Ježíš jen fyzikální vlastnosti půdy. Chemické vlastnosti půdy jsou však také důležité a určují kvalitu výtěžku. Záleží například na tom, zda je půda kyselá, nebo alkalická nebo zda je hnojena anorganickými či organickými hnojivy.

12. Co tedy znázorňuje půda?

¹² Protože půda je tak důležitá pro růst a kvalitu rostliny, znázorňuje sociální, morální a náboženské prostředí, v němž pěstujeme semena svých osobních rysů, a přirozeně k tomuto prostředí patří také lidé.a To je něco, co vyžaduje výběr.

PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ PĚSTUJEME SVÉ POVAHOVÉ RYSY

13. Může být i v křesťanském sboru prostředí, které nevede ke správnému křesťanskému růstu?

¹³ I v křesťanském sboru může být prostředí nebo společnost, jež duchovně příliš nepomáhá. Některé osoby, jež teprve nedávno vyšly ze světa a křtem ve vodě symbolizovaly svou oddanost Bohu, mají možná sklon vnášet do sboru něco z toho, co na nich stále lpí — určitou míru světského smýšlení. Vzpomeňme si, že apoštol Pavel napsal jednomu křesťanskému sboru: „Ve svém [dřívějším] dopise jsem vám psal, abyste se přestali směšovat se společností smilníků, . . . Ale nyní vám píši, abyste se přestali stýkat s kýmkoli, kdo se nazývá bratr, jestliže je to smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, a s takovým člověkem ani nejezte.“ — 1. Kor. 5:9–11.

14. Jak Pavel v Galatským 6:7, 8 varuje křesťany, aby nezasévali nesprávným směrem?

¹⁴ Týž apoštol napsal také sborům v římské provincii Galacii v Malé Asii: „Nedejte se svést: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla zkázu, ale kdo rozsévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život.“ (Gal. 6:7, 8) Člověk, který o sobě tvrdí, že je křesťan, může rozsévat pro své tělo, jež má sklon k hříchu, jestliže chce rozvíjet své osobní vlastnosti ve světském prostředí, které vyhovuje jeho padlému tělu.

15. Jaké proto vznikají otázky, jestliže si vyhledáváme prostředí v křesťanském sboru?

¹⁵ Tíhneme dnes ve sboru k členům, kteří v sobě ještě mají světské rysy? Pravidelně tuto světskost pěstují a vyhledávají přitom společnost jiných členů sboru, aby měli pocit určitého ospravedlnění za to, že se často věnují svým požitkům. Připustíme, aby nám naše společenské prostředí nebo prostředí, jež pěstujeme uvnitř sboru, bránilo v dobrém běhu při závodu o věčný život? Připustíme, aby nás členové sboru, kteří mají ještě sklon ke světským zájmům, přiměli dát se stejným směrem jako oni, protože je to tak příjemné našemu padlému tělu?

16. Máme-li úspěšně obstát v den zkoušek, jak musíme uvažovat o prostředí, v němž se pohybujeme?

¹⁶ Účinky našeho povolného jednání možná z počátku nejsou pozorovatelné a není z toho patrné, jakými křesťany se nakonec staneme. „Půda“ neboli prostředí, v němž se podle své volby pohybujeme, bude totiž přinášet ovoce postupně. „Stéblo“ vypadá v očích pozorovatelů nevinně, nezdá se nebezpečné ani škodlivé. V noci spíme a ráno vstaneme, a růst našich osobních povahových rysů neustále pokračuje, ani nevíme jak. Budeme-li soustavně jednat tak lehkomyslně a volně, jako bychom neměli žádné závazky, povede to k nevyhnutelnému výsledku. Naše osobní povahové rysy plně dozrají, a to podle prostředí, které je jako půda, z níž jsme se živili. Až přiložíme srp, pomůže nám to, co sklidíme, abychom úspěšně obstáli ve zkouškách ve dni účtování?

17. Nač bychom neměli zapomínat, pokud jde o prostředí, do něhož vkládáme semena svých povahových rysů?

¹⁷ Nezapomínejme, že prostředí, do něhož vkládáme a v němž živíme své osobní povahové rysy, bude — stejně jako „půda“ — ovlivňovat náš vývoj. Může zapůsobit tak, že z nás bude jen ubohá odrůda toho, co je pravé, co jsme si přáli, když jsme začínali zasévat.

18. Jaký příklad špatného společenství nacházíme ve 4. Mojžíšově 11:4–34?

¹⁸ Historický příklad toho, jak působí špatné společenství i mezi Jehovovým lidem, se odehrál v sinajské pustině za dnů Mojžíšových. Vzpomínáme si na to, že s Izraelity vyšla z Egypta přes Rudé moře „velká smíšená společnost“. (2. Mojž. 12:38) O tomto neizraelském živlu nám prorok Mojžíš říká:

A smíšený zástup, který byl uprostřed nich [Izraelitů], vyjádřil sobeckou touhu a také synové Izraele začali zase plakat a říkat: „Kdo nám dá jíst maso? Jak jen vzpomínáme na ty ryby, které jsme zadarmo jídávali v Egyptě, na okurky a melouny a na pór a cibuli a česnek! Teď však je naše duše vyprahlá. A před očima nemáme docela nic, než tu manu.“. . . To místo pojmenovali Kibrot Hattáve [což znamená pohřebiště sobecké žádosti]. — 4. Mojž. 11:4–34; viz také 1. Korintským 10:1–6, 10, 11.

19. Jak poznáváme ze zkušeností Izraelitů s „velkou smíšenou společností“ v pustině, že nesmíme přisuzovat Bohu odpovědnost za špatné účinky prostředí, které jsme si vybrali?

¹⁹ Tato „velká smíšená společnost“ uvedla mezi Izraelity něco do pohybu. Nebyli spokojeni s tím, že jim Jehova opatřil chléb z nebe, a obrátili se v srdci zpět k Egyptu, protože sobecky toužili po věcech, které kdysi měli v této modlářské zemi. (Žalm 105:40) Své břicho učinili svým bohem, protože si nesli s sebou sobeckou touhu po hmotném pohodlí v Egyptě, který byl ovládán démony. (Fil. 3:19) A tak nakazili Izraelity stejnými choutkami. Byli v té době pro Jehovův vyvolený izraelský lid špatnými druhy. Tento historický příklad je pro nás dnes dobrou výstrahou. Nemůžeme činit Boha odpovědným za špatné výsledky, které sklidíme ze špatného prostředí, jež si vybíráme.

20. Na čem spíše než na Bohu závisí účinky jednání, které si vybereme?

²⁰ Nemůžeme-li uvést Boha do spojitosti s podobenstvím o čtyřech druzích půdy a s podobenstvím o pšenici a plevelu, je logické a důsledné uvádět Boha osobně do spojitosti se splněním Marka 4:26–29? Všeobecně řečeno „země vydává svůj výhonek a zahrada dává vzejít tomu, co do ní je zaseto“. (Iz. 61:11) A tak tedy marihuana („tráva“), hašiš, tabák a mák pěstovaný pro výrobu opia — to vše poroste z obdělávané půdy stejně jako obilniny. Úroda, kterou sklízíme, tedy závisí na tom, co rozsévač pěstuje a na jakou půdu rozsévá semeno.

21. Který příklad z Holandska nám ukazuje, jakým vlivem působí prostředí, v němž se ocitne semeno?

²¹ Prostředí, v němž se semeno ocitne, působí na jeho růst. Nezapomínejme na to, že různé druhy půdy nemají stejné chemické vlastnosti. Některá půda je kyselá, jiná obsahuje sůl a tak dále. Když například Holanďané chtěli získat pozemky ze Zuiderského jezera, vybudovali hráze a uzavřeli poloslanou vodu v záchytných nádržích (tzv. polderech). Potom vodu vypumpovali a zůstala zde nízko položená pevná země. Ale takto získaná půda byla prostoupena mořskou solí. Nebylo možné ihned na ní začít pěstovat obilí k jídlu. Proto ji museli nejdříve upravovat tak, že na ni naseli rákosovité traviny, kterým se ve slané půdě dobře daří. Tak se půda čistila. Potom teprve mohli nasít obilí a sklízet dobrou úrodu.

22. Kde obvykle musíme zasévat semeno svých osobních vlastností? Co je jisté ohledně výsledku?

²² Stejné je to se semeny našich povahových rysů. Někam je zasít musíme, obvykle do prostředí, které jsme si vybrali. Nutně nás čeká žeň, budeme muset sklízet. Pomůže nám to, co sklidíme, k tomu, abychom byli schváleni ve vztahu k Božímu království? Prostředí nebo společenství, které pravidelně vyhledáváme, bude s tím mít mnoho společného. I uvnitř křesťanského sboru můžeme vyhledávat přátelskou společnost s pokřtěnými osobami, které stále ještě lpí na světských věcech a bez výčitek svědomí se je snaží vnést do sboru. Takové nakažlivé věci zcela jistě zapůsobí na naši křesťanskou osobnost a chování.

23. Proč nezáleží na tom, jak se věci jeví na počátku? Co je rozhodující pro naše konečné štěstí?

²³ Světským směrem poroste takový infikovaný křesťan pozvolna, přičemž úhel odklonu od křesťanské cesty bude zpočátku tak malý, že bude sotva patrný. Je to podobné, jako když se objeví ze semene „stéblo trávy“. Ale čas žně nakonec neklamně ukáže, co se z nás vyvinulo, protože zde budou znatelné důsledky. Zatímco nakonec ve zkoušce obstojí jen pravé křesťanství, každý jednotlivec bude muset přiložit svůj srp a sklidit to, čím se stal. Bude zklamán tím, co sklidí? Ukáže se, že se neprávem označoval jako křesťan? Šťastný je ten křesťan, který má biblické důvody, aby byl spokojen s tím, co sklidí jeho srp. — Srovnej Žalm 126:5, 6.

24. Bude naše osobní svatost působit proti vlivu okolí, s nímž se neustále stýkáme?

²⁴ Neustále rosteme buď směrem světským nebo směrem duchovním. Běda, jestliže klameme sami sebe nebo připustíme, aby nás jiní svedli k domněnce, že můžeme pěstovat špatnou společnost, aniž se zkazí naše užitečné křesťanské zvyky. (1. Kor. 15:33) Nemůžeme se vysmívat Bohu tím, že bychom se pokoušeli zrušit platnost jeho nezměnitelného zákona, podle něhož zasévání musí vést ke sklízení a sklizeň je ovlivněna tím, kam jsme zasévali. Bůh nás upozorňuje na to, že naše osobní svatost se automaticky nepřenese na jiné, aby se stali svatými. Pokud se neustále bezstarostně stýkáme s nečistými světskými lidmi, staneme se spíše sami také nečistými. — Agg. 2:10–14.

25. Co nás podle Galatským 5:19–24 udrží ve správném vztahu k Božímu království?

²⁵ Písmo nám pomůže prozíravě zjistit, k čemu povede náš způsob jednání. Usilujeme o to, abychom měli neustále pokojný vztah k Božímu království? „Skutky těla“ nám k tomu nikdy nepomohou. Na druhé straně existuje „ovoce ducha“, a pokud je pěstujeme, nepoddáme se vášním a skutkům těla. Budeme-li jednat tak obezřetně, přinese nám to uspokojující výsledek, protože sklidíme ovoce vhodné pro Boží království pod Kristovým panstvím. — Gal. 5:19–24.

26. Za jaký způsob jednání budeme odměněni tím, že sklidíme schválené osobní vlastnosti?

²⁶ Boží království, o které se Kristovi učedníci dlouho modlili, nyní brzy vystoupí proti všem nepřátelským vládám, aby byla ospravedlněna Boží univerzální svrchovanost. Současně je před každým z nás období osobní sklizně ve spojení s tímto královstvím. Největší péči musíme věnovat prostředí, „půdě“, do níž vkládáme semena svých osobních povahových rysů. Ti, s nimiž se stýkáme společensky, při rekreaci, v situaci, kdy jde o mravnost, a v souvislosti s náboženstvím, by měli být lidé, kteří jsou vždy a za všech okolností schváleni Božím královstvím prostřednictvím Krista. Jestliže vážně a prozíravě přemýšlíme o tom, co zaséváme a kam, a máme-li stále na zřeteli Boží království, budeme odměněni tím, že sklidíme hojné ovoce v podobě zralé a aktivní osobnosti podobné Kristu. Jak velice tím bude potěšen Jehova Bůh! Obšťastní nás projevem svého naprostého schválení a všemi projevy požehnání, k nimž toto jeho schválení vede.

27. Jak musíme jednat, aby se na nás příznivě splnilo podobenství u Marka 4:26–29?

²⁷ Čas je stále naléhavější, a proto jednáme dobře, řídíme-li se aktuálním napomenutím: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Žid. 10:24, 25) Tak se na nás příznivě splní mocné podobenství o rozsévači a semenu, zapsané u Marka 4:26–29. Potom zažijeme „veselí ve žni“. Pocítíme velmi silnou radost a plně pochopíme význam slov, že „kdo rozsévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život“. — Gal. 6:8; Iz. 9:3, „KB“.

[Poznámka pod čarou]