Evangelium podle Marka
4 Znovu začal vyučovat u moře a shromáždil se kolem něj obrovský zástup. Nastoupil proto do člunu a opodál na moři se posadil, ale celý zástup zůstal na břehu.+ 2 A začal je učit mnoho věcí. Používal při tom podobenství+ a říkal:+ 3 „Naslouchejte! Vyšel rozsévač, aby rozséval.+ 4 Když rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde nebylo moc půdy, a hned vzešla, protože půda nebyla hluboká.+ 6 Ale když vyšlo slunce, spálilo rostlinky a ty uschly, protože neměly kořeny. 7 Jiná semena padla mezi trní a trní vyrostlo a zadusilo je, takže nepřinesla žádnou úrodu.+ 8 Ale jiná padla na dobrou půdu, a když vzešla a vyrostla, začala přinášet úrodu, některá třicetinásobnou, jiná šedesátinásobnou a další stonásobnou.“+ 9 A dodal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
10 A když byl sám, ti, kdo byli kolem něj spolu s těmi dvanácti, se ho ptali, co ta podobenství znamenají.+ 11 Řekl jim: „Vám je dáno porozumět posvátnému tajemství+ Božího království, ale pro ostatní jsou to všechno dál jen podobenství,+ 12 aby se dívali, ale neviděli a poslouchali, ale smysl toho nepochopili, takže se nikdy neobrátí a nebude jim odpuštěno.“+ 13 Pak jim řekl: „Když nechápete tohle podobenství, jak porozumíte všem ostatním?
14 Rozsévač rozsévá slovo.+ 15 To jsou ti podél cesty, kde se zasévá slovo: Jakmile ho slyší, přichází Satan+ a slovo, které do nich bylo zaseto, jim bere.+ 16 Podobné je to s těmi, kdo jsou zaseti na skalnatá místa: Jakmile slyší slovo, s radostí ho přijímají,+ 17 ale ono v nich nezakoření. Sice nějaký čas pokračují, ale jakmile kvůli slovu přijdou těžkosti nebo pronásledování, odvrací se od něj. 18 Jiní jsou zaseti mezi trní. To jsou ti, kdo slyší slovo,+ 19 ale starosti*+ spojené s tímto systémem,* podvodná moc bohatství+ a touhy+ po různých jiných věcech jim vnikají do srdce a slovo dusí a ono nepřináší žádnou úrodu. 20 Nakonec jsou tu ti, kdo byli zaseti do dobré půdy. Ti naslouchají slovu, ochotně ho přijímají a přináší úrodu – někteří třicetinásobnou, jiní šedesátinásobnou a další stonásobnou.“+
21 Dále jim řekl: „Copak někdo vezme lampu a dá ji pod koš* nebo pod lůžko? Nedá ji snad na stojan?+ 22 Vždyť není nic skrytého, co nebude odhaleno, a nic pečlivě utajeného, co nevyjde najevo.+ 23 Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
24 Také jim řekl: „Věnujte pozornost tomu, co slyšíte.+ Jakou mírou odměřujete, takovou bude odměřeno vám, a ještě vám bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, bude totiž dáno víc,+ ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“+
26 Potom pokračoval: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zasévá semena do půdy. 27 V noci spí a ve dne vstává a semena raší a rostou, on ani neví jak. 28 Půda sama od sebe přináší úrodu, nejdřív stéblo, potom klas, nakonec zralé zrno v klasu. 29 Ale jakmile úroda dozraje, člověk napřáhne srp, protože přišel čas žně.“
30 Dále jim řekl: „K čemu se dá přirovnat Boží království nebo pomocí jakého podobenství se dá popsat? 31 Je jako hořčičné zrnko, které v době, kdy je zaseto do půdy, je nejmenší ze všech semen na zemi.+ 32 Ale když je zaseto a vyroste, je větší než všechny ostatní byliny a vytváří velké větve, takže v jeho stínu můžou hnízdit ptáci.“
33 Mluvil k nim Boží slovo pomocí mnoha takových podobenství,+ podle toho, kolik byli schopní pochopit. 34 Když je vyučoval, vždycky používal podobenství, ale když byl sám se svými učedníky, všechno jim vysvětloval.+
35 Ten den, když nastal večer, jim řekl: „Přeplujme na druhý břeh.“+ 36 Propustili tedy zástup a odvezli Ježíše v člunu, tak jak byl. Pluly s nimi i jiné čluny.+ 37 A strhla se velká větrná bouře a vlny narážely do člunu, takže se skoro potápěl.+ 38 Ale on byl na zádi a spal na polštáři. Probudili ho tedy a řekli mu: „Učiteli, je ti jedno, že nám jde o život?“ 39 Nato vstal, pokáral vítr a řekl moři: „Mlč! Buď zticha!“+ A vítr se utišil a nastal velký klid. 40 Řekl jim tedy: „Proč se tak bojíte? Ještě pořád nemáte víru?“ 41 Dostali velký strach a jeden druhému říkali: „Kdo to vlastně je? Vždyť ho poslouchá i vítr a moře!“+