Kniha Numeri naléhá: Měj úctu k Jehovovi

JEHOVA BŮH zasluhuje od svých ctitelů úctu z celého srdce. Musejí ho poslouchat a oddaně spolupracovat s jeho jmenovanými služebníky. Jak dobře to zdůrazňuje kniha Numeri (neboli 4. kniha Mojžíšova).

Název této knihy je založen na dvou sčítání neboli vypočítávání Izraelitů, která jsou zaznamenána v kapitolách 1 až 4 a 26. Čtvrtou Mojžíšovu napsal Mojžíš na Moábských rovinách v roce 1473 př. n. l. a celkem v sobě zahrnuje 38 let a 9 měsíců, což sahá zpátky až k roku 1512 př. n. l. — 4. Mojž. 1:1; 5. Mojž. 1:3.

Čtvrtá Mojžíšova zaznamenala události ve třech úsecích: u hory Sinaj (1:1 až 10:10), později v pustině (10:11 až 21:35) a na Moábských rovinách (22:1 až 36:13). Co se můžeme naučit z těchto událostí? Obsahuje 4. Mojžíšova zásady, které mohou být dnes prospěšné Jehovovým svědkům?

OBSAH PODPORUJE ÚCTU K BOHU

Izraelité byli na úpatí hory Sinaj asi rok, když Jehova přikázal Mojžíšovi, aby provedl sčítání. Sepsal kromě Levitů všechny muže od 20 let výše, a bylo jich 603 550. Místo prvorozených vzal Bůh do služby ke stánku Levity. Dal jim pokyny pro tažení, v němž se ujal vedení nejpočetnější kmen Juda. Podle Božího příkazu pak byli sepsáni Levité a byli pověřeni svatými povinnostmi. — 4. Mojž. 1:1–4:49.

Pak dal Jehova příkazy o karanténě a po nich přišly zákony, které se vztahovaly na případy žárlivosti, na věrnost manželky a na slavnostní sliby nazarejců. Potom jsou uvedeny některé podrobnosti, které se týkají služby u stánku. Při postavení stánku a zasvěcení oltáře předložili kmenoví náčelníci hodnotné oběti. Mojžíš zhotovil svícen podle vzoru, který dostal ve vidění od Jehovy. Když byly na svícnu rozsvíceny lampy a Levité byli očištěni, mohla služba začít. — 4. Mojž. 5:1–8:26.

Dále byly znovu zopakovány pokyny pro slavnost pasach. Postavení a stržení tábora se řídilo podle zázračného oblaku nad stánkem. Lid tábořil nebo táhl dál „na Jehovův rozkaz“. Dvě stříbrné trubky měly být používány ke svolávání shromáždění a k jiným účelům. — 4. Mojž. 9:1–10:10.

Dvacátý den druhého měsíce ve druhém roce po odchodu z Egypta se oblak nad stánkem začíná pohybovat a Izraelité se dávají na pochod. Objevují se případy neoprávněných stížností. Jedním z nich je volání po mase, ale projevuje se i chtivost, když Jehova posílá křepelky. Marie a Áron si stěžují na svého bratra Mojžíše a Marie je za trest dočasně postižena malomocenstvím. Mělo by nás to pobídnout, abychom projevovali úctu k autoritě, kterou dal Bůh. — 4. Mojž. 10:11–12:16.

Do Zaslíbené země je vysláno 12 zvědů, kteří se vrací po čtyřiceti dnech s lahodnými plody. Deset zvědů to však přehnalo s velikostí obyvatel té země a s jejich opevněnými městy, takže Iraelité, kteří ztratili odvahu, se chtějí vrátit do Egypta. Marně na ně věrní zvědové Jozue a Kálef naléhají, aby projevovali víru v Jehovu. Když lid mluví o kamenování Mojžíše, Árona, Jozua a Kálefa, Bůh říká, že bude bít celý národ a zažene ho. Mojžíš se však přimlouvá a Jehova nařizuje, že lid bude putovat 40 let po pustině, dokud nezemřou všichni, jimž je nyní 20 let a více. Jedinými výjimkami jsou Jozue, Kálef a kmen Lévi. Izraelité se pak snaží vpadnout do Zaslíbené země, utrpí však jen zdrcující porážku. — 4. Mojž. 13:1–14:45.

Dále jsou uvedeny různé zákony, které se týkají obětí, znesvěcení sabatu a používání třásní na oděvech. Chóre, Dátan, Abiron, Ón a 250 náčelníků mluví proti Mojžíšovi a Áronovi. A výsledek takové ohromné neúcty? Jehova ničí Chóreho a 250 jiných ohněm a další buřiči hynou, když se země otvírá a pohlcuje je spolu s jejich rodinami a vlastnictvím. Hned další den reptají Izraelité proti Mojžíšovi a Áronovi a za nedostatek úcty jich 14 700 umírá následkem pohromy od Jehovy. Bůh ukončil reptání a ukázal, že si vyvolil Árona z kmene Lévi, když způsobil, aby Áronův prut vyrašil. Dále následují předpisy, které obsahují povinnosti kněží a Levitů a očišťování lidu od poskvrny. — 4. Mojž. 15:1–19:22.

U Kádeše volají Izraelité po vodě. Mojžíš a Áron nevzdali čest Jehovovi za to, že zázračně vyvedl vodu, a proto jim Bůh řekl, že nevejdou do Zaslíbené země. Lid opouští Kádeš a přicházejí k hoře Hor, kde Áron umírá a veleknězem je ustanoven jeho syn Eleazar. Dále Izraelité porážejí aradského krále. Později zase mluví proti Bohu a Jehova tentokrát za trest posílá mezi ně jedovaté hady. Uštknutí jsou vyléčeni pouze tak, že pohlédnou na měděného hada, kterého podle Božího příkazu Mojžíš udělal a připevnil na kůl. Potom Izraelité porážejí amorejského krále Sichona a bázanského krále Oga a jejich země si berou do vlastnictví. — 4. Mojž. 20:1–21:35.

Čtvrtá Mojžíšova vypráví dále o událostech na Moábských rovinách. Moábský král Balák najímá Baláma, aby proklel Izraelity, ale ten jim místo toho třikrát žehná. Balám slouží jako nástroj, který způsobí, že ženy uctívající Bála vedou Izrael k pohlavní nemravnosti a k modlářství. Jehova ničí 24 000 provinilců, dokud Fínes nezastavuje ránu tím, že vykonává rozsudek nad nemravným izraelským mužem a Madianitkou. — 4. Mojž. 22:1–25:18; 31:15, 16.

Probíhá další sčítání lidu a je stanoven precedenční případ dědických práv dcer; Mojžíš pohlíží do Zaslíbené země a pověřuje Jozua jako svého nástupce. Jsou ustanoveny předpisy pro denní, týdenní, měsíční a roční oběti a pro plnění slavnostních slibů. Je vykonána pomsta na Madianitech za to, že přiměli Izraelity, aby hřešili proti Bohu. — 4. Mojž. 26:1–31:54.

Kmenům Ruben, Gad a Manasses je poskytnuto dědictví na východ od Jordánu pod podmínkou, že se budou podílet na dobývání země na západ od řeky. Dále je seznam mnoha izraelských ležení od Egypta až na Moábské roviny. Izraelité pak dostávají příkazy, které se týkají přebývání v Zaslíbené zemi. Kromě jiných je to příkaz, aby ničili všechno, co patří k falešnému náboženství, a aby vyhnali její obyvatele. Jsou vymezeny hranice země a jmenováni náčelníci, aby pomáhali Jozuovi a Eleazarovi rozdělovat zemi. Čtyřicet osm měst je přiděleno Levitům. Kromě toho je určeno šest útočištných měst a stanoveny pokyny, jak jednat v případech, kdy jde o neúmyslné zabití a vraždu. Dále jsou uvedeny zákony o sňatku dědiček. — 4. Mojž. 32:1–36:13.

Když čteš 4. Mojžíšovu, snad na tebe dobře zapůsobí, že zdůrazňuje nutnost úcty k Jehovovi a těm, kteří jsou jmenovaní, aby nesli odpovědnost v jeho lidu. Možná, že tě však udiví některé myšlenky. A tak tě jistě budou zajímat následující otázky a odpovědi.

UDÁLOSTI U HORY SINAJ

• 5:11–31 — Co se skutečně stalo s manželkou, která se provinila cizoložstvím?

Voda sama o sobě nepřivodila žádné trápení. Žena ji však vypila před Jehovou, který věděl, zda se provinila cizoložstvím. Jestliže se provinila, způsobil, že se její břicho nadmulo a její stehno odpadlo. Zde je zřejmě použito slova „stehno“ jako jemnější výraz pro rozmnožovací orgány. (Srovnej 1. Mojžíšovu 46:26.) Sloveso „odpadnout“ naznačuje, že tyto orgány zakrněly, čímž bylo znemožněno početí. To by bylo v souladu s tím, že byla-li žena nevinná, mohla otěhotnět ze svého manžela.

• 8:25, 26 — Dá se uplatnit zásada zákona o odchodu Levitů ze služby na Jehovův lid dnes?

Kněžskou službu vykonávali všichni schopní muži ze tří hlavních levitských rodin. Časem se Levité rozhojnili, ale počet služebních příležitostí ve svatyni byl omezený. Nepochybně potom Jehova nařídil, s ohledem na věk a aby zabránil přeplnění těchto úřadů, že Levité, kteří dosáhli 50 let, by měli odejít ze služby, i když mohli dále dobrovolně sloužit. Toto ustanovení ovšem neplatí pro duchovní izraelity a jejich druhy, protože nejsou pod Zákonem. (Řím. 6:14; Ef. 2:11–16) Jestliže by křesťan byl pro svůj vyšší věk neschopný pro určitou odpovědnost, je možné jej převést do takového druhu služby, který může vykonávat. Svědkové Jehovovi nemohou odstoupit od služby kázání dobrého poselství o království.

PUTOVÁNÍ Z MÍSTA NA MÍSTO

• 12:1 — Proč mluvili Marie a Áron proti Mojžíšovi kvůli jeho kušitské manželce?

Bylo to víc než protest proti Mojžíšově manželce. Skutečnou pohnutkou byla touha po větší moci, zejména ze strany Marie. Mojžíšova manželka Zefora byla pryč, ale znovu se k němu připojila, a Marie se obávala, že ji nahradí na místě první ženy v táboře. (2. Mojž. 18:1–5) Přiměla Árona, aby se k ní připojil v kritice Mojžíše za to, že se oženil s Kušitkou. Áron měl spolu s Marií vytýkat Mojžíšovi jeho jedinečné postavení před Bohem. Jehova za to pokáral Marii i Árona, ale ta skutečnost, že pouze ona byla postižena malomocenstvím, možná naznačuje, že k tomu dala podnět. Áron ukázal svůj správný postoj doznáním a prosbou za to, aby Marie byla zbavena malomocenství. (4. Mojž. 12:10–13) Zefora byla dcera Madianity Raguela. (1. Mojž. 25:1, 2; 4. Mojž. 10:29) ‚Madiánská země‘ u Abakuka 3:7 je srovnatelná s Kušan, což je zřejmě jiný název pro Madián nebo se vztahuje k sousední zemi. Kromě toho se určité arabské kmeny nazývaly Kusi nebo Kušim. Zdá se tedy, že jméno „Kušita“ není omezeno jen na potomky Chama po linii Kuše, ale že se také používá na některé obyvatele Madiánu. Proto se Zefora mohla nazývat Kušitkou.

• 21:14, 15 — Co byla „kniha Jehovových válek“?

Nepochybně to byl spolehlivý historický záznam o válkách Jehovova lidu. Začal možná Abrahámovou úspěšnou akcí proti čtyřem králům, kteří zajali Lota a jeho rodinu. (1. Mojž. 14:1–16) Písmo se zmiňuje o různých neinspirovaných spisech, které byly použity jako výchozí materiál inspirovaných pisatelů Bible. — Joz. 10:12, 13; 1. Král. 11:41; 14:19, 29.

NA MOÁBSKÝCH ROVINÁCH

• 22:20–22 — Jehova řekl Balámovi, aby šel s Balákovými muži; proč se tedy rozhněval, když s nimi prorok šel?

Jehova řekl Balámovi, aby neproklínal Izraelity, ale chamtivý prorok šel s úmyslem, že to udělá, aby získal odměnu od moábského krále Baláka. (2. Petra 2:15, 16; Juda 11) Proto vzplanul proti Balámovi Boží hněv. Jehova samozřejmě neschvaloval jakékoli proklínání Izraele. Ale Balám, jako Kain, byl svéhlavý a nebral v úvahu Boží vůli. (1. Mojž. 4:6–8) Když Jehova změnil každé zamýšlené zlořečení v požehnání, přiměla Baláma jeho zvrácenost, že navrhl, aby Balák použil moábské a madiánské ženy, aby sváděly Izraelity a zaplétaly je do uctívání Bála. (5. Mojž. 23:5; 4. Mojž. 31:15, 16; Zjev. 2:14) To přivodilo Boží hněv na Izrael a způsobilo smrt 24 000. Později zemřel chtivý Balám rukou těch, které se snažil proklínat. (4. Mojž. 25:1–9; 31:8) Jaké je to varování před chamtivostí!

• 25:10–13 — Jak byl splněn slib ohledně kněžství?

Zdá se, že velekněžství pokračovalo ve Fínesově rodové linii až do doby velekněze Eliho, Itamarova potomka. Tato změna pravděpodobně nastala kvůli dočasné neschopnosti ve Fínesově rodové linii. Král Šalomoun však nahradil Itmarova potomka Abiatara veleknězem Sádochem, který pocházel od Fínesa. (1. Král. 1:1–14; 2:26, 27, 35) Jak ukazuje historická zpráva, Fínesova rodová linie pokračovala pak v úřadu velekněze po mnoho let.

• 30:6–8 — Může křesťanský manžel zrušit slib své ženy?

Nemůže, protože Ježíšovi následovníci nejsou pod Zákonem. Jehova nyní jedná s lidmi, pokud jde o jejich sliby, jako s jednotlivci, a křesťanský manžel není oprávněný, aby rušil nebo překazil sliby své manželky. Křesťanská manželka by však neměla skládat sliby, které jsou v rozporu s Božím slovem nebo s jejími povinnostmi k manželovi, které má podle Písma. — Kaz. 5:2–6.

VELMI HODNOTNÁ PRO NÁS

Kniha Numeri je hodnotným článkem zprávy, která vede ke zřízení Božího království. Také poukazuje na Ježíše Krista. Například zvířecí oběti a použití popela z jalovice zdůraznilo mnohem větší opatření k očištění prostřednictvím Ježíšovy oběti. (4. Mojž. 19:2–9; Žid. 9:13, 14) Událost, k níž patřil měděný had, předstiňovala Jehovovo velkolepé opatření věčného života prostřednictvím Krista. — 4. Mojž. 21:8, 9; Jan 3:14, 15.

Kniha Numeri nám může pomoci, abychom se vyhnuli modlářství a pohlavní nemravnosti. Varuje nás před nebezpečím reptání proti Bohu, proti Bohem jmenovaným osobám a proti jeho opatření. A jistě by nás měl tento vzrušující příběh přimět k tomu, abychom projevovali co nejvyšší úctu svému milujícímu Bohu, Jehovovi.

[Obrázek na straně 29]

Jak by mělo potrestání Marie ovlivnit náš názor na Bohem danou autoritu?