Rozhodl Bůh o tvém osudu?

MNOZÍ lidé jsou přesvědčeni, že Bůh opravdu předem určuje osud člověka. A jsou si jisti, že to Bible dokazuje.

Někteří například poukazují na případ Esaua a Jákoba. Byli ještě v mateřském lůnu, když Bůh předpověděl: „Starší bude sloužit mladšímu.“ (1. Mojž. 25:23) Podobně věděl Bůh předem, že Samson, Jeremjáš a Jan Křtitel budou konat v jeho službě mocné skutky. (Soudců 13:3–5; Jer. 1:5; Luk. 1:13–17) Neznamenalo by to, že byli takoví jednotlivci předurčeni k věčné záchraně?

A dále, co lze říci o Jidáši Iškariotském? Dlouho předtím, než se narodil, mluvila biblická proroctví o tom, že bude Mesiáš zrazen. (Žalm 41:9; 41:10, „KB“; 55:12, 13; 55:13, 14, „KB“) Bible dokonce říká, že Ježíš věděl „od počátku“, kdo jej zradí. — Jan 6:64.

Co bys řekl ve světle těchto okolností? Učí Bible, že Bůh určil některé lidi k věčné záchraně a jiné k zavržení? Rozhodl Bůh o tvém osudu?

Předurčení — Důsledky

Než odpovíš na tyto otázky, uvažuj o důsledcích předurčení. Kdyby byla tato nauka pravdivá, znamenalo by to, že Bůh věděl předem o všem, co se stane, když stvořil člověka — o odbočení Adama a Evy, o válkách, zločinech, o nemravnosti, útlaku, lhaní, pokrytectví, o nemocech. Pronesením slov „Udělejme člověka“ by tedy Bůh uvedl v chod všechny tyto špatnosti! (1. Mojž. 1:26) Když Bůh předložil Adamovi a Evě vyhlídku na věčný život, byl by to tedy klam. A stejně by bylo klamem biblické pozvání: „Každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ — Zjev. 22:17.

Bible však říká, že Jehova je Bůh „hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojž. 34:6) Nikdy by nenabídl něco, o čem by věděl, že to nelze získat. Ježíš Kristus se zeptal: „Kdo je. . . mezi vámi takový člověk, kterého jeho syn prosí o chléb — přece mu nepodá kámen?. . . Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ (Mat. 7:9–11) A jestliže Bůh již dávno předem přesně určil, kdo získá věčnou záchranu a kdo bude navždy zničen, proč Bible říká, že „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání“? — 2. Petra 3:9.

Předurčení tedy odporuje tomu, co Bible skutečně učí o Bohu. ‚Kdyby však Boží znalost budoucnosti byla omezená, nepodkopávalo by to jeho všemohoucnost?‘ mohl by ses zeptat. Vůbec ne. V Titovi 1:2 se například dovídáme, že „Bůh. . . nemůže lhát“. Podkopává to snad jeho všemohoucnost? Ne, spíše to zdůrazňuje Boží pravdivost.

Apoštol Pavel radil křesťanům, kteří byli obdařeni duchem prorokování: „Prorocké dary ducha mají ovládat proroci. Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ (1. Kor. 14:32, 33) Takoví proroci nepromlouvali bez rozlišovací schopnosti, ale sdělovali svá prorocká poselství řádným způsobem. K tomu bylo nutné sebeovládání. Bůh je tedy jistě také schopen užívat své znalosti budoucích věcí na základě výběru, jenom tehdy, když to má důvod nebo účel. — Srovnej 1. Mojžíšovu 22:1, 12.

Boží znalost budoucích věcí

40 let poté, kdy byli Izraelité zorganizováni jako národ, předpověděl Bůh, že oni poruší jeho smlouvu s nimi. Tato znalost budoucích věcí však nebyla bez podkladu, protože národ již projevoval nedostatek podřízenosti a vzpouru. Proto Bůh řekl: „Dobře totiž znám jejich sklon, který projevují dnes, než je uvedu do země, o níž jsem jim přísahal.“ (5. Mojž. 31:20, 21) Stejně jako může kompetentní stavitel předpovědět, že se zřítí stavba postavená z nekvalitního materiálu, tak mohl i Jehova vidět směr, jímž se ubírá národ. Ale jednotlivci mohli reagovat kladně, a také tak reagovali, a měli pak užitek z rady, kterou poskytovali Boží proroci. — Jer. 21:8, 9; Ezech. 33:1–20.

Podobně i Ježíš Kristus předpověděl neblahý úděl náboženských vůdců, kteří byli známí jako znalci Písma a farizeové. (Mat. 23:15, 33) To však neznamenalo, že by musel každý jednotlivý farizeus nebo znalec Písma přijít do gehenny. Apoštol Pavel byl sám původně horlivým farizeem! — Sk. 26:4, 5.

Je pravda, že Bůh skutečně předpověděl způsob jednání určitých jednotlivců, jako byl Jákob a Esau. To však nebylo předurčení. V případě Esaua a Jákoba Bůh prostě předem věděl, které národnostní skupiny, jež z nich povstanou, získají nadvládu nad ostatními. (1. Mojž. 25:23–26) Nic však nenaznačuje, že by Bůh určil jejich věčný osud. Mnoho z všeobecné dispozice a založení dítěte je zřejmě dáno genetickými činiteli. Jehova mohl brát v úvahu genetické založení nenarozeného Esaua a Jákoba, když určil, který syn bude mít nadvládu. — Srovnej se Žalmem 139:14–16.

Podobně užil Jehova své znalosti budoucích věcí ohledně Samsona, Jeremjáše a Jana Křtitele. Ale tato znalost budoucích věcí nezaručovala, že zůstanou věrní až do smrti. Bůh také předpověděl, že jeden z Davidových synů se bude jmenovat Šalomoun a že Šalomoun bude použit, aby postavil chrám. (1. Par. 22:9, 10) Ale Šalomoun se později ve svém životě dopustil odpadnutí. — 1. Král. 11:4, 9–13.

Co však lze říci o Jidáši Iškariotském? Nebylo jasně předem prorokováno, že se jeden z Ježíšových učedníků dá na cestu zrádce? Ano, ale proroctví neukazovala výslovně, který učedník se stane zrádcem. A co kdyby byl Ježíš věděl, že se Jidáš stane zrádcem? Pak by se Ježíš tím, že jmenoval Jidáše za apoštola, ‚podílel‘ na hříších tohoto zrádce. (Srovnej 1. Timoteovi 5:22.) Spoluviníkem by byl také Bůh sám, protože se Ježíš vroucně modlil k Jehovovi před tím, než vybral Jidáše. — Luk. 6:12–16.

Jehovovi však ‚nejsou neznámé satanovy záměry‘. (Srovnej 2. Korinťanům 2:11.) Věděl, že satan ďábel kdysi užil jako zrádce blízkého přítele jednoho muže, jak to učinil v případě Davidova přítele Achitofela. Byl to tedy satan, a nikoli Bůh, kdo „vložil do srdce Jidáše Iškariotského, Šimonova syna, aby. . . zradil“ Ježíše Krista. (Jan 13:2; 2. Sam. 15:31) Jidáš neodolal satanskému vlivu, ale naopak připustil, aby nad ním hřích získal převahu. A v nějakém okamžiku byl Ježíš schopen číst v Jidášově srdci, a proto předpovědět jeho zradu. (Jan 13:10, 11) Tak Ježíš věděl o Jidášově zradě „od počátku“ — ne od chvíle, kdy Jidáše poznal, ale od „počátku“, kdy začal Jidáš jednat zrádně. — Jan 6:64.

Předem určeno Bohem

Bůh tedy neužívá své znalosti budoucích věcí podle nějakého rozmaru. Apoštol Pavel řekl pomazaným spolukřesťanům: ‚Byli jsme předem určeni podle předsevzetí toho [Jehovy Boha], který všechno působí podle rady své vůle.‘ (Ef. 1:11) Od doby, kdy člověk upadl do hříchu, má Bůh předsevzetí ospravedlnit své jméno svým královstvím. K tomuto účelu používá někdy Bůh své schopnosti předvídat budoucnost. Určil například předem, že bude existovat třída spoludědiců s Ježíšem Kristem v království, ačkoli jednotlivci musí prokázat věrnost, mají-li k ní patřit. — 2. Petra 1:10, 11.

Znáš-li jasné biblické učení o této věci, může ti to pomoci ke zdravému názoru na budoucnost. Bůh nepředurčuje tvůj osud. Můžeš naproti tomu projevovat svobodnou vůli, kterou dal Jehova Bůh tvorům, jež vytvořil „ke svému obrazu“. (1. Mojž. 1:27) Můžeš se moudře rozhodovat a celým srdcem reagovat na nabídku věčného života, kterou předkládá Jehova Bůh. — Jan 17:3.