vložit Jehovovu mysl do nitra jako kontrolní a řídící vliv. Pomáhejte svému dítěti, aby si vytvořilo vztah k Bohu, takže bude odmítat neslušné formy zábavy i všechno špatné chování. Jeden chlapec, který si vypěstoval takový vztah, řekl: „Netýká se to ani tolik mne a mých rodičů jako mne a Jehovy.“

22. Když budeme stále chodit jako děti světla, jakou naději si můžeme zachovat?

²² I pokud jde o nás, týká se to jen nás a Jehovy. Ať nikdo z Jehovova lidu nezapomíná, že jsme „děti světla“. Choďme nyní dále jako nositelé světla, radujme se ze šťastného a uspokojujícího života a zachovávejme si vyhlídku na šťastnou věčnost v brzy uskutečněném systému, který bude podporovat mravní skvělost.

Žalmy

Jehova, spolehlivé útočiště

CO můžeš dělat, jestliže dojde k vážnému porušení zákona a pořádku, jestliže se zdá, že není možno dosáhnout spravedlnosti? Kam se můžeš obrátit? V takové situaci byl kdysi žalmista David. Vložil svou plnou důvěru v Nejvyššího. Řekl: „V Jehovovi jsem našel útočiště.“ (Žalm 11:1) Bylo to však praktické?

Jiní si mysleli, že to praktické není. Radili Davidovi a jeho druhům, aby uprchli k horám, snad aby našli útočiště v nějaké jeskyni, a aby to udělali rychle, jako pták, který je v nebezpečí. Žalmista však o tom nechtěl nic slyšet, zřejmě proto, že za jeho okolností by tehdy útěk naznačoval, že nedůvěřuje plně v Jehovovu moc opatřit bezpečí. Řekl svým rádcům: „Jak se odvažujete říci mé duši [mě]: ‚Uprchni jako pták k vaší [množné číslo, zřejmě se vztahovalo na Davida a jeho druhy] hoře!‘ “ — Žalm 11:1.

Proč určití muži dávali Davidovi takovou radu? Uvažovali: „Neboť hle, zlí, ti napínají luk, skutečně nasazují svůj šíp na tětivu, aby v temnotě vystřelili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Až budou strženy samotné základy, co musí učinit každý, kdo je spravedlivý?“ (Žalm 11:2, 3) Podle nich měl zlý připraven luk, aby vystřelil na spravedlivé lidi a aby to učinil „v temnotě“, pod příkrovem tmy. Nejenže měli luk v ruce, ale měli již šíp na tětivě a mířili na ty, kteří jsou přímí v srdci. Davidovi rádci by proto mohli dále předkládat důkazy v tomto smyslu: ‚Základy, na nichž spočívá společnost — spravedlnost, zákon a pořádek —, se zhroutily. Jakou volbu tedy má spravedlivý člověk, než aby uprchl? Nemůže nic změnit; nemůže dosáhnout spravedlivého jednání.‘

Jak odpověděl David? „Jehova je ve svém svatém chrámu, Jehova v nebesích je jeho trůn. Jeho vlastní oči hledí, jeho vlastní zářivé oči zkoumají lidské syny. Jehova sám zkoumá spravedlivého i zlého, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí. Sešle na zlé pasti, oheň a síru a sžíravý vítr, jako díl jejich poháru. Jehova je totiž spravedlivý — skutečně miluje spravedlivé skutky. Přímí, ti spatří jeho tvář.“ — Žalm 11:4–7.

David si byl jist, že nebude nadarmo vzhlížet k Jehovovi jako ke svému útočišti. Uvědomoval si, že Nejvyšší, jehož trůn je v nejvyšších