Žalmy
Jak dlouho na mne bude Bůh zapomínat?
CÍTIL jsi v dobách, kdy tě potkávají velké obtíže a těžkosti, že na tebe Bůh úplně zapomíná? Chtěl jsi vědět, zda se mu snad nelíbíš, a proto ti nepomáhá vyřešit těžké problémy?
Tak se asi cítil David, když byl pronásledován králem Saulem, nebo později za vzpoury svého syna Absolona. Bez ohledu na to, v které době to bylo, byl David ve zkouškách tak dlouho, že se cítil velmi sklíčen a ptal se, zda na něho Jehova nezapomíná. Neváhal zvolat: „Jak dlouho, Jehovo, budeš na mne zapomínat? Navždy? Jak dlouho budeš přede mnou skrývat svůj obličej?“ (Žalm 13:1; 13:2, „KB“) Davidovi se zdálo, jako by Jehova skryl v nelibosti svůj obličej a nezakročil v jeho prospěch. Proto se dále ptal: „Jak dlouho mám ve své duši chovat odpor, zármutek v srdci po celý den?“ To by mohlo znamenat, že by byl rád věděl, jak dlouho bude ponechán, aby vyčerpával za skličujících okolností vlastní prostředky odporu, a jak dlouho bude den za dnem trvat jeho zármutek.
Žalmista dále položil otázku: „Jak dlouho bude můj nepřítel vyvýšen nade mnou?“ Zdánlivě opuštěn Jehovou chce vědět, jak dlouho budou mít nad ním převahu jeho nepřátelé. Po této otázce následuje žádost: „Shlédni přece na mne; odpověz mi, Jehovo, můj Bože! Dej, ať mé oči září, abych neusnul ve smrti, aby můj nepřítel neřekl: ‚Zvítězil jsem nad ním!‘, aby se moji odpůrci neradovali, protože jsem zakolísal.“ (Žalm 13:2–4; 13:3–5, „KB“) David si toužebně přál, aby Nejvyšší odpověděl na jeho prosbu, přišel mu na pomoc a pozdvihl jeho ducha, aby jeho oči zářily. Přál si, aby zůstal živ, aby si jeho nepřátelé nemysleli, že opravdu zvítězili, a neradovali se, že zakolísal a utrpěl pád, ze kterého již se nevzpamatuje.
I když David cítil, jako by byl Jehovou opuštěn, jeho víra zůstala silná. To je vidět z jeho závěrečných slov: „Já však jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje v tvé záchraně. Budu zpívat Jehovovi, protože se mnou jednal blahodárně.“ (Žalm 13:5, 6) Přes všechny potíže, které David měl, důvěřoval v Jehovovu milující laskavost neboli činný soucitný zájem a s nadějí a radostí se těšil na osvobození ze zkoušek. Vzpomněl si, jak s ním Jehova v minulosti jednal blahodárně, a rozhodl se dále zpívat písně chvály.
Stejně jako David nesmíme ani my nikdy zapomenout na velké věci, které Jehova Bůh pro nás učinil. Jako výraz své nepředstavitelné lásky dal svého jednozplozeného Syna. (Jan 3:16) Vzhledem k tomu, že jsme sami poznali Nejvyššího, pocítili jsme i osobně jeho milující péči a pomoc jako odpověď na své modlitby. Z toho, co víme o stvořitelově jednání s jeho služebníky, ať už jako se skupinou či jako s jednotlivci, můžeme mít důvěru, že nás posílí v hodině nouze. Když prožíváme zvláště těžkou dobu, můžeme mít útěchu z inspirovaných slov: „Na něj uvrhněte všechnu svou úzkostlivou starost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:7.