‚Láska silná jako smrt‘
„Láska je silná jako smrt. . . Její žár je jako žár ohně, plamen Jah.“ — Píseň 8:6.
1, 2. Jak vzniklo první manželství? Proč by k sobě manželé měli navzájem lnout?
BYL TO jejich šťastný den. A stalo se to v ráji. Co mohlo být radostnějšího? Jehova způsobil, že první muž, Adam, usnul hlubokým spánkem. Potom Bůh vyňal tomuto muži jedno z žeber, uzavřel ránu a použil tohoto žebra jako základu, z něhož vytvořil první ženu.
2 Když byla tato dokonalá, krásná pomocnice přivedena k Adamovi, jehož měla být doplňkem, měl Adam velkou radost — a vyjádřil ji slovy. Byl tak dojat, že pronesl poetická slova: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata.“ (1. Mojž. 2:20–23) Nedovídáme se, co v onen svatební den cítila žena, ačkoli později bylo o hříšné a nedokonalé manželce řečeno: „Budeš velmi toužit po svém manželovi.“ (1. Mojž. 3:16) Když tedy byla první žena, Eva, dokonalá, jistě se i jí její manželský druh líbil. Byla vzata přímo z těla tohoto muže, a proto měli k sobě lnout. Bůh to vyjádřil slovy: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ — 1. Mojž. 2:24; Mat. 19:4, 5.
3. Proč manželství nebylo jen formálním uspořádáním bez citů?
3 Manželství, které ustanovil stvořitel v edenské zahradě, mělo být trvalým spojujícím poutem. Poskytovalo příležitost k družnému společenství a ke vzájemné pomoci, a jeho základní účel — rozmnožování a vychovávání členů lidské rodiny —, to byla radostná vyhlídka. (1. Mojž. 1:27, 28; Mat. 19:6–9) Manželství však nemělo být jen nějakým formálním uspořádáním, v němž by neměly místo city. Lidé byli stvořeni se schopností vyjadřovat lásku. Pokud jde o manželství, měla to být hluboká náklonnost k osobě opačného pohlaví, a ta tvoří citový podnět k manželskému spojení, a také k vřelé vzájemné oddanosti, která upevňuje rodinu.
4. Jaké otázky mohou vzniknout ohledně lásky a manželství, uvědomíme-li si dnešní manželské problémy?
4 Manželství v ráji se snad dnes zdá něčím docela idealistickým. Ostatně v nedokonalé lidské společnosti se mnoho rodin rozpadá. Tak často zřejmě přirozená náklonnost mizí a manželská pouta se přerušují. A tak se snad někdo zeptá: Je skutečně možné, aby mezi těmi, kteří jsou spojeni manželstvím, byla hluboká a trvalá láska? Nebo je naivní myšlenka, že by vzájemná láska a úcta mohly být trvalé?
„LÁSKA JE SILNÁ JAKO SMRT“
5. Jaký je stručný obsah Písně Šalomounovy? Co ukazuje tato biblická kniha o lásce mezi mužem a ženou?
5 Pravá láska mezi mužem a ženou může být velice silná, pevná a neochvějná. Jak dobře to bylo ukázáno v poetické knize Svatých písem, kterou složil asi před 3 000 lety moudrý izraelský král Šalomoun. Je označována jako Píseň Šalomounova a vypráví o neústupné lásce mezi jedním pastýřem a venkovskou dívkou z vesnice Sunem (Sulem). Tato „vynikající píseň“ také ukazuje, že král s celou svou nádherou a bohatstvím nebyl schopen uchvátit lásku krásné Sulamitky. — Píseň 1:1–14; 8:4.
6. Proč je Píseň Šalomounova povzbuzením pro členy „nevěsty“ Ježíše Krista neboli pro duchem zplozený sbor?
6 Tato „vynikající píseň“ líčí krásu stálé a vytrvalé lásky. Taková neústupná láska se projevuje ve vztahu mezi Ježíšem Kristem a jeho „nevěstou“, neboli duchem zplozeným sborem. (Ef. 5:25–32; Zjev. 21:2, 9) Píseň Šalomounova tedy může velmi dobře povzbuzovat ty, kteří tvrdí, že patří k této „nevěstě“, aby zůstali věrní svému nebeskému ženichu. (2. Kor. 11:2) A přece tato inspirovaná kniha ‚mluví za celé knihy‘ o cudné náklonnosti, která může existovat mezi zbožným mužem a ženou.
7. Když svobodné osoby oddané Jehovovi hledají druha pro manželství, které okolnosti by měly brát v úvahu?
7 Píseň Šalomounova jasně ukazuje, že není možné cítit romantickou lásku ke komukoli. Například Sulamitka se necítila přitahována ke králi Šalomounovi a řekla: „Zavazuji vás přísahou, ó dcery jeruzalémské, při gazelách nebo při polních laních, abyste se nepokoušely probudit nebo zažehnout lásku ve mně, dokud nebude sama chtít.“ (Píseň 2:7; 3:5) Jak je tedy moudré, aby ten, kdo není v manželství, trpělivě čekal, dokud se neobjeví někdo, koho by bylo možné skutečně milovat. A pro ty, kteří se oddali Jehovovi, by takovým případným manželským druhem měl být muž nebo žena, kteří se podobně oddali Bohu a jsou mu věrní. (5. Mojž. 7:3, 4; Ezd. 9:1–15; 1. Kor. 7:39) Pak bude uctívání Jehovy pro manželskou dvojici tím nejdůležitějším. Budou moci čelit životu společně v manželské a duchovní jednotě, bez níž by pociťovali skličující prázdnotu.
8. Jak Sulamitka dokázala, že je jako hradba, a ne jako dveře?
8 Kdo touží po božském schválení a chce vstoupit do manželství se spoluvěřícím, musí však zachovat cudnost. Bratři sulamitské panny měli starost o její ctnost, i když byla ještě docela mladá. V dřívějších letech řekl o této dívce jeden z jejích bratrů: „Máme malou sestřičku, která nemá ňadra. Co učiníme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou [aby vstoupila do manželství]?“ Druhý bratr odpověděl: „Kdyby snad byla hradbou, postavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi, zatarasíme ji cedrovým prknem.“ Král Šalomoun se snažil získat Sulamitčinu náklonnost, ale ona dokázala, že v lásce a ve ctnosti není nestálá jako dveře otáčející se kolem čepu, které se musely zatarasit nějakým prknem, aby se dokořán neotevřely někomu nežádoucímu nebo škodlivému. Nepoddala se královým svodům, ale stála pevná jako hradba a odolávala všem hmotným lákadlům, dokázala svou velikost a mohla být nyní uznána jako zralá žena ctnostných zásad. (Píseň 8:8–10) Je to znamenitý příklad pro nevdané zbožné ženy v dnešní době.
9. Jak se na Sulamitku díval pastýř, který ji miloval?
9 Pokorná Sulamitka mluvila o sobě velmi skromně, ale v očích pastýře, který ji miloval, byla někým zvláštním. „Jsem pouhý šafrán v pobřežní nížině, lilie v údolí,“ poznamenala. Ale pastýř měl jiný názor, a odpověděl: „Jako lilie mezi trnitým býlím, tak je družka má mezi dcerami.“ (Píseň 2:1, 2) To nebylo pouhé zaslepení. Ta dívka sloužila Jehovovi, byla schopná a půvabná a měla mnoho vlastností, které mluvily v její prospěch. Není to důkaz, že neprovdané křesťanské dívky se mají učit nést odpovědnosti, které budou mít jako ženy, a že se přitom mají také snažit posilovat své duchovní smýšlení?
10. Jak hodnotila Sulamitka pastýře?
10 Povšimni si však, jak Sulamitka hodnotila pastýře. Řekla: „Jako jabloň mezi lesními stromy, tak je drahý můj mezi syny.“ (Píseň 2:3) Nebyl jako jeden z mnoha stromů v lese. Její pastýř byl oddán Jehovovi, měl žádoucí charakterové rysy a schopnosti a jistě to byl mladý muž, který měl duchovní sklony. (Srovnej 1. Korintským 2:6–16.) Ano, pro krásnou Sulamitku byl jako „jabloň mezi lesními stromy“. Neměl by se neženatý křesťanský muž uplatňovat tak, aby se jednou jeho milovaná družka mohla na něj také tak dívat?
11. Jak je možno v souladu se Sulamitčinými slovy přirovnat pravou lásku ke smrti a k šeolu?
11 Sulamitka a mladý muž k sobě bezpochyby cítili nerozdělenou lásku. Dívka se jistě dobře vyjadřovala, když řekla svému milovanému pastýři: „Polož mne jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži; neboť láska je silná jako smrt, trvání na výlučné oddanosti je neústupné jako šeol. Její žár je žár ohně, plamen Jah [Jehovův]. Ani mnohé vody nemohou uhasit lásku ani řeky ji nemohou odplavit. Kdyby někdo [jako Šalomoun] chtěl dát všechny cenné věci svého domu za lásku, lidé by jimi jistě opovrhli.“ (Píseň 8:6, 7) Jak je to pravdivé! Lásku nelze koupit hmotnými věcmi. Ale pravá láska je silná jako smrt, která si soustavně vyžaduje životy odsouzeného lidstva. Ano, taková láska trvá na výlučné oddanosti, a v tom je neústupná, jako je neústupný šeol neboli hrob, když si žádá těla lidí. Proč se však říká „plamen Jah“? Jeden znalec Bible kdysi řekl, že „prameny lásky roznícené v lidských srdcích vyzařují od Jehovy“, Boha lásky, který vložil do lidí tuto nádhernou schopnost. (1. Jana 4:8) Pravá láska je skutečně neselhávající, věrně oddaná, trvalá. (Srovnej 1. Korintským 13:8.) Jak je moudré, aby ti, kteří uvažují o manželství, počkali na lásku, která „je silná jako smrt“, a pracovali pro ni!
JAK LÁSKA ROSTE
12. Jaké životní zážitky nebo okolnosti mohou vést k tomu, že láska mezi manželem a manželkou roste?
12 Láska však může růst, protože se životy manžela a manželky stále více prolínají. Izák nebyl žádný zaslepený mladík, když si ve zralém věku, ve čtyřiceti letech, vzal za manželku Rebeku, která tehdy nebyla pouhá dívka, ale „mladá žena“. Dovídáme se: „A zamiloval se do ní.“ (1. Mojž. 24:57–67) Během let Bohu oddaní manželé sdílejí duchovní věci. Spolu čelí životním zkouškám a problémům. Z jejich společných snah vznikají milé vzpomínky, které je sbližují. Do vzpomínek se vrývají i prosté věci — snad příjemné rozpravy, když se spolu procházejí v lesích a polích. Vždyť i krásná Sulamitka toužila po tom, aby se mohla procházet krajinou se svým pastýřem! (Píseň 2:8–14) A když vstoupili do manželství, jistě to dělali často.
13. Proč má manžel milovat „schopnou manželku“?
13 Láska ovšem roste také z jiných dobrých důvodů. „Schopná manželka je korunou svého majitele“, svého manžela, který má jistě důvod, proč ji miluje. (Přísl. 12:4) Podle slov krále Lemuela (snad Šalomouna) je „schopná manželka“ cennější než velmi ceněné ozdoby z barevných korálů. Je hodna důvěry a odměňuje svého manžela „dobrým, a ne zlým, po všechny dny svého života“. (Přísl. 31:1, 10–12) Ochotnýma rukama snad vyrábí teplé oděvy pro svou rodinu. (Přísl. 31:13, 19, 21–24) Stejně svědomitě se stará o to, aby členové její domácnosti měli zdravé jídlo. (Verše 14, 15) Může jí být svěřeno mnoho z vedení domácnosti, protože je pracovitá a skutečně schopná. (Verše 16–18, 27) Taková žena mluví laskavě, je štědrá a činí dobro i lidem, kteří nepatří k domácnosti. (Verše 20, 26) I když snad během let poněkud povadne tělesná krása bohabojné manželky, její vnitřní krása roste a pro své milované se stává drahou. „Půvab může být klamný a krása může být marná,“ poznamenává Lemuel, „ale žena, která se bojí Jehovy, ta si získá chválu.“ — Přísl. 31:30; 1. Petra 3:3, 4.
14. Které charakterové rysy zbožného manžela vedou k tomu, že k němu má křesťanská manželka hlubokou úctu?
14 Na druhé straně Bohu oddaný manžel bere plně na svá bedra odpovědnost, kterou má jako hlava, ale nejedná jako tyran. (1. Mojž. 3:16; Mal. 2:14–16; 1. Kor. 11:3) Stále miluje svou manželku a projevuje to různými způsoby. Například se na ni rozhořčeně nehněvá. (Kol. 3:19) Tvrdě pracuje, aby se postaral o tělesné i duchovní potřeby své manželky a jiných, kteří jsou mu blízcí a drazí. (1. Tim. 5:8) Bohu oddaný manžel se skutečně o svou manželku stará se stejnou laskavou a milující péčí, jakou projevuje Ježíš Kristus svému sboru. (Ef. 5:25 až 32) Která křesťanská manželka by neměla k takovému manželu hlubokou úctu?
15. Jestliže se manžel a manželka drží biblických měřítek pro manželství, z jakého vztahu se pak mohou těšit?
15 K jednání podle právě uvedených měřítek je třeba vynakládat neustále úsilí, uplatňovat slova Písma a v modlitbě se spoléhat na Jehovu. Ale v manželském ovzduší, které tak vzniká, jistě poroste láska. Manžel nebude muset úctu vyžadovat. Jeho manželka, která má duchovní sklony a je s ní dobře zacházeno, bude mu úctu projevovat přirozeně. Manželka si také nebude muset stěžovat: ‚Ty mne nemiluješ!‘ Který křesťanský manžel by nemiloval schopnou a Bohu oddanou manželku? (Povšimni si rozdílu mezi Soudců 14:15–17 a Rút 3:11.) V takové domácnosti, kde každý z manželů správně plní úkol, který mu určuje Bible, není obtížné řídit se apoštolskou radou: „Ať. . . každý z vás [manželů] osobně miluje svou manželku tak, jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ — Ef. 5:33.
„RADUJ SE S MANŽELKOU SVÉHO MLÁDÍ“
16. Jak 5. kapitola Přísloví nabádá, aby byl člověk věrný svému manželskému druhu?
16 Manželství mělo lidem přinášet radost. Ovšem má-li to tak být a má-li manželská láska existovat stále, je nutná věrnost svému manželskému druhu. Bible používá výrazu „pramen vody“, jímž obrazně označuje pramen sexuálního uspokojení, jež nikdo nemá hledat mimo manželství. Láska mezi manželem a manželkou ovšem znamená i manželský vztah, ale z důvěrností, jež patří k manželství, je nutno vyloučit všechny, kteří v manželství nejsou. Pro manžela platí výstižná slova: „Pij vodu ze své vlastní cisterny. . . Měly by se snad tvé prameny rozptylovat ven. . . ? Ať jsou jen pro tebe samotného, a ne pro nějaké cizince s tebou. Ať je tvůj pramen vody požehnaný, a raduj se s manželkou svého mládí, líbeznou laní a půvabnou kamzicí [možná narážka na roztomilost]. . . Její láska ať tě stále vzrušuje.“ — Přísl. 5:15 až 23; 7:6–23.
17. K čemu to povede, budou-li si manželé vzájemně projevovat něžný ohled?
17 Ti, kteří jsou spojeni manželstvím, mají si podle Písma vzájemně prokazovat manželskou povinnost. To je jeden ze způsobů, jak projevovat hlubokou lásku, a pokud je to přirozený výsledek hluboké náklonnosti v rámci manželského svazku, může to být přirovnáno ke krásnému obrazu. Jak je tedy nutné, aby Bohu oddaní manželé dali pozor, aby v této sféře nic nepokazili, aby se vyvarovali způsobů, jimiž by bylo manželské lože poskvrněno! (Žid. 13:4) Něžný vzájemný ohled v takových intimních záležitostech zabrání bolestnému zhroucení manželství a bude také sloužit jako ochrana, aby nikdo nepodlehl nemravnosti. — 1. Kor. 7:1–5.
18. Čeho by si měl být Bohu oddaný manžel vědom, když se snaží vyhovět citovým a podobným potřebám své manželky?
18 Bohu oddaný manžel se tedy bude ohleduplně snažit vyhovět citovým a podobným potřebám své manželky, ale bude jednat umírněně, jak má jednat ten, kdo má Božího ducha a projevuje jeho ovoce sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Křesťanský manžel má brát v úvahu, kam sahají její fyzické a biologické možnosti, jako to bral v úvahu Jehova v Zákoně, který dal Izraeli. Tak bude křesťanský manžel jednat „podle poznání“ a bude své manželce prokazovat „čest jako slabší, totiž ženské nádobě“. — 3. Mojž. 18:19; 20:18; 1. Petra 3:7.
19. a) Jaké má být domácí prostředí, aby bylo požehnáním mít děti? b) Jaký druh kázně potřebují děti?
19 Z manželského spojení mohou časem vzejít děti, „dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Je požehnáním, jsou-li vychovávány v domácím prostředí, které se vyznačuje silnou láskou mezi jejich rodiči a hlubokou úctou k duchovním věcem. Mladí budou samozřejmě potřebovat rady a napomínání, ale ‚kdo [své dítě] miluje, ten je vyhledává s kázní‘. (Přísl. 13:24) Uplatňují-li rodiče s láskou výchovu založenou na Bibli, přinese to velmi dobré výsledky.
NAPODOBUJ SULAMITKU VE VÝLUČNÉ ODDANOSTI
20. Která láska a oddanost převyšuje lásku mezi jakýmkoli mužem a ženou?
20 Sulamitka milovala svého pastýře láskou, která byla „silná jako smrt“, a stejně hluboká může dnes být láska Bohu oddaných lidí, kteří jsou spojeni v manželství. Tato panna však také řekla: „Trvání na výlučné oddanosti je neústupné jako šeol.“ (Píseň 8:6) Láska, kterou Ježíš miloval sbor svých pomazaných následovníků, převyšuje lásku, jaká je mezi mužem a ženou, a oddanost tohoto sboru Kristu je neústupná jako šeol. Ale Ježíš v lásce zemřel nejen za ty, kteří se stanou jeho nebeskou „nevěstou“, ale také za své „jiné ovce“, které nyní reprezentuje „velký zástup“. Ten má požehnané vyhlídky na věčný život na zemi. — Jan 10:16; Zjev. 7:9
21. a) Jaký znamenitý příklad poskytla Sulamitka? b) Jaký z toho budeme mít užitek, budeme-li uvažovat o tom, co pro nás učinil Ježíš?
21 Všem těmto Jehovovým služebníkům dala Sulamitka zvláště významný příklad výlučné oddanosti. Uvažujeme-li, co pro nás učinil Ježíš svou výkupní obětí, a přemýšlíme-li o jeho milujících projevech a slibech, roste tím naše láska k němu. To nás pak chrání, abychom nesledovali sobecké, hmotařské, neduchovní zájmy. Posiluje to také naše pouto k Jehovovi, Bohu, který lidem umožnil, aby měli ‚lásku silnou jako smrt‘.